Gojira no gyakushu (1955)

rp thumbCoverMain.jpeg

Gojira je zpět a ten­to­krát svou pozor­nost zamě­ří na poklid­né měs­to Osaka. V jeho demo­li­ci jí pomů­že i její prv­ní pro­tiv­ník: gigan­tic­ký Anguirus.

Dvojice pilo­tů dělá letec­ký prů­zkum neda­lo japon­ské­ho pobře­ží. Jeden z nich musí nou­zo­vě při­stát u jed­no­ho men­ší­ho ost­rův­ku. Jeho kole­ga mu při­le­tí na pomoc a zrov­na když se chys­ta­jí k odle­tu ozve se na dru­hé stra­ně ost­ro­va podiv­ný zvuk. Mezi ska­lis­ky mají mož­nost oba muži spat­řit sou­boj Gojiry a Anguiruse. Boj však netr­vá dlou­ho a obě mon­stra mizí v hlu­bi­nách moře. Vyděšení pilo­ti ihned odle­tí do Osaky a infor­mu­jí nad­ří­ze­né + armá­du. Všichni jsou vydě­še­ní k smr­ti, pro­to­že pova­žo­va­li Gojiru za mrt­vou. Vědec Yamane jim však vysvět­lí, že Gojira neby­la jedi­ná své­ho dru­hu. Ani s nasa­ze­ním všech sil a váleč­né lsti nedo­ká­že armá­da zabrá­nit, aby obří nestvů­ra neza­ča­la sys­te­ma­tic­ky ničit měs­to. Kdoví jak by to dopadlo, kdy­by se na scé­ně opět neob­je­vil i Anguruis, kte­rý upou­tá pozor­nost své­ho nepří­te­le. Jejich sou­boj však může pře­žít jen jeden a tak zbý­vá otáz­ka – jak zni­čit toho dru­hé­ho, když na ně žád­né zbra­ně neza­bí­ra­jí?

Režie: Motoyoshi Oda
Rok výro­by: 1955
Délka: 82 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Return of Godzilla, The / Gigantis the Fire Monster

Hrají:
Hiroshi Koizumi ... (Shoichi Tsukioka)
Setsuko Wakayama ... (Hidemi Yamaji)
Minoru Chiaki ... (Koji Kobayashi)
Takashi Shimura ... (Kyohei Yamane)
Masao Shimizu ... (Dr. Tadokoro)
... a dal­ší

Gojira sice na kon­ci pře­de­šlé­ho dílu zemře­la, ale ani ten­to fakt neza­brá­nil japon­ským fil­ma­řům nato­čit dal­ší díl. Stačilo pou­ze změ­nit reži­sé­ra, kte­rý při­šel s novým nápa­dem. Tvůrci se vlast­ně ani nějak nesna­ži­li vysvět­lit či obhá­jit exis­ten­ci dru­hé Gojiry, pou­ze se zde obje­vu­je hlav­ní posta­va z roku 1954 dok­tor Yamane, kte­rý nám opět řek­ne svou teo­rii, že Gojira neby­la posled­ní své­ho dru­hu. Tím se odpou­tá­me od původ­ní­ho sním­ku a započne­me novou epo­chu. Filmaři muse­li při­jít s něčím novým, aby divác­ká sle­do­va­nost dosáh­la poža­do­va­ných čísel a tak je napadlo stvo­řit i dru­hé mon­strum, jenž se poz­dě­ji obje­vi­lo ješ­tě v něko­li­ka dal­ších fil­mech s Gojirou.

Inspirací k vytvo­ře­ní Anguruise se stal prehis­to­ric­ký Ankylosaurus. I přes počá­teč­ní odpor k jeho vzhle­du se stal pří­jem­ný zpes­t­ře­ním toho­to sním­ku a jeho závě­reč­ný sou­boj v uli­cích Osaky pat­řil k vrcho­lům veče­ra. Wrestlingové chva­ty a kopy se sta­ly tak popu­lár­ní, že je od té doby zača­li pou­ží­vat ve spous­tě japon­ských mon­ster fil­mů. V sou­bo­ji obou gigan­tů koneč­ně tek­la i krev a bylo cítit jis­té při­tvr­ze­ní od posled­ní­ho dílu. Ani zde ješ­tě nezby­lo moc pro­sto­ru k humor­ným pasá­žím, jako tomu bude v kaž­dém dal­ším fil­mu této dlou­hé série.

Ve dvoj­ce se sna­ži­li páno­vé od fil­mu i tro­chu zpes­t­řit svo­je čer­no­bí­lé dílo a jeho závěr natá­če­li s bílou při­krýv­kou. Právě sníh a led byli veli­ce důle­ži­tým prv­kem k zakon­če­ní toho­to fil­mu, pro­to­že na tom samém mís­tě započne jeho dal­ší pokra­čo­vá­ní Kingukongu tai Gojira. Přiznám se však, že scé­na s bom­bar­do­vá­ním Gojiry a poho­ří na mě moc vel­ký dojem neu­dě­la­la. Opět ty samé zábě­ry na výbuchy a zma­te­ně kymá­ce­jí­cí se pří­še­ru neby­li zrov­na košer. Podobný pocit jsem zaží­val i při sle­do­vá­ní maket tan­ků a děl. Ještě že ty papí­ro­vé bará­ky vypa­da­li ten­to­krát ale­spoň čás­teč­ně věro­hod­ně. Každopádně pánům v pře­vle­cích neda­lo moc prá­ce to všech­no rozšla­pat na padrť.

Mimo jiné se zde dočká­me i vět­ší akč­nos­ti ze stra­ny lidí, pokud tedy nepo­čí­tám mar­ně se sna­ží­cí vojá­ky a jejich stří­le­jí­cí kanó­ny. Nikdy bych neče­kal, že se zde setkám i se scén­kou v níž figu­ru­jí uprch­lí věz­ni. Zpočátku nesou­vi­se­jí­cí pasáž, se v zápě­tí pro­mě­ní v jed­nu z nej­dů­le­ži­těj­ších. I zde si však tvůr­ci neod­pus­ti­li prv­ky gro­tes­ky a špet­ku čer­né­ho humo­ru.

Gojira no gya­kushu je plno­hod­not­ným pokra­čo­vá­ním legen­dár­ní Gojiry a roz­hod­ně je na lep­ší úrov­ni, než­li dal­ší pokra­čo­vá­ní. Změna na reži­sér­ském postu spl­ni­la svůj účel a je doce­la ško­da, že v poz­děj­ších dílech nespo­lu­pra­co­val Oda s Hondou. Mohla to být doce­la zají­ma­vá podí­va­ná.

Hodnocení:
70%