Sound of Metal - Bubeníkovi heavymetalové kapely Rubenovi prasknou ušní bubínky a musí se naučit přizpůsobit světu ticha...

Pro bube­ní­ka v kape­le nee­xis­tu­je moc vět­ších pro­blé­mů, než když při­jde na to, že poma­lu začí­ná při­chá­zet o sluch, což mu pocho­pi­tel­ně znač­ně zkom­pli­ku­je život. O tom pojed­ná­vá prá­vě režij­ní debut sce­náris­ty Dariuse Mardera (spo­lusce­náris­ty sním­ku Za boro­vi­co­vým hájem), kte­rý se chys­tal od roku 2016 a během té doby do roku 2019 sti­hl v hlav­ní roli Matthiase Schoenaertse nahra­dit Riz Ahmed. Herec, kte­rý na sebe výraz­ně upo­zor­nil v Slídilovi a násled­ně se dočkal též výraz­ných rolí v Jasonu Bourneovi, Rogue One nebo Venomovi. Právě po nich se ale Riz Ahmed opět cho­pil komor­ní úlo­hy a před­ve­dl výkon, kte­rý ho defi­ni­tiv­ně vystře­lí do širo­ké­ho hle­dač­ku, dostal za něj spous­tu oce­ně­ní a bude mini­mál­ně poku­ko­vat po Oscarovi. A to zce­la prá­vem.

Sound of Metal je zvu­ko­vě, obra­zo­vě i emo­ci­o­nál­ně pod­ma­ni­vá zále­ži­tost, kte­rá hod­ně fun­gu­je prá­vě i díky Ahmedově výko­nu. Ten se kvů­li fil­mu nau­čil hrát na bub­ny a pou­ží­vat zna­ko­vou řeč a sku­teč­ně před­vá­dí herec­ký výkon, kte­rý snad sku­teč­ně defi­ni­tiv­ně dosud rela­tiv­ně pře­hlí­že­né­mu her­ci zaří­dí pořád­né nakopnu­tí kari­é­ry. Do role býva­lé­ho feťá­ka, kte­ré­ho čeká dal­ší tra­gic­ká fáze jeho živo­ta se napros­to pono­řil, před­vá­dí emo­ci­o­nál­ně vyhro­ce­né momen­ty na plno a jeho výkon dělá cha­rak­ter Rubena Stonea ješ­tě zají­ma­věj­ším, než je. Krom všech svých pro­blé­mů se navíc Ruben musí vyrov­nat s kom­pli­ko­va­ným vzta­hem, kte­rý udr­žu­je se zpě­vač­kou své kape­ly Lou v podá­ní Olivie Cooke.

Právě roman­tic­ký vztah mezi Rubenem a Lou mož­ná obsa­hu­je nej­slab­ší úlom­ky scé­ná­ře, což ovšem nut­ně není vina prá­vě Cooke. Ta je ve své roli fajn a doká­že cel­kem držet tem­po s Ahmedem. Jenomže vývoj jejich vzta­hu jde dost mož­ná už pří­liš brzo odhad­nout a do jis­té míry to celé ne tak úpl­ně fun­gu­je, pro­to­že je od začát­ku jas­né, že ten­to vztah má své mou­chy. V tomhle ohle­du je ale násled­ně vel­mi zají­ma­vé podí­vat se jejich vztah z tro­chu jiné­ho úhlu. Náhle zjiš­tě­ní, že Ruben brzy při­jde o sluch totiž pro oba odstar­tu­je novou kapi­to­lu. Kapitolu pozná­ní a kapi­to­lu uvě­do­mě­ní si svých pri­o­rit. Na samot­né řeše­ní vzta­hu tu navíc v zása­dě čas není, pro­to­že se tu pře­de­vším řeší pří­chod hlu­cho­ty.

Výrazně zají­ma­věj­ší posta­vou je ale Joe v podá­ní Paula Raciho. Právě Raci se ve svých 72 let dočká­vá dost mož­ná koneč­ně prů­lo­mo­vé role a stej­ně jako Ahmed je své roli pros­tě feno­me­nál­ní. Joe, vete­rán z Vietnamu, kte­rý zde při­šel o sluch uvá­dí Rubena do svě­ta ticha. Pro Raciho jde do vel­ké míry o osob­ní zále­ži­tost, pro­to­že on sám byl sly­ší­cím dítě­tem, kte­ré­ho vycho­vá­va­li hlu­cho­němí rodi­če a díky tomu do celé role tak nějak sedí. I Joe má ovšem jako Ruben své démo­ny (v Joeově pří­pa­dě jde o alko­hol) a je poté vel­mi úsměv­né sle­do­vat para­le­ly mezi těmi­to dvě­ma nej­vý­raz­něj­ší­mi posta­va­mi fil­mu. Postava Joea je jako men­tor a prů­vod­ce svě­tem hlu­chých a nesly­ší­cích feno­me­nál­ní a Raci doka­zu­je, že sku­teč­ně není nikdy poz­dě na prů­lo­mo­vou roli.

U Sound of Metal se jinak samo sebou tak něja­ká čeká ta nej­lep­ší prá­ce se zvu­kem. A v tomhle ohle­du film sku­teč­ně nezkla­mal! Díky feno­me­nál­ním zvu­ko­vým efek­tům napros­to fun­gu­je auten­tic­ký pocit z Rubenova zhor­šu­jí­cí­ho se sta­vu v oblas­ti sly­še­ní. Všechno to pís­ká­ní v uších, huče­ní a odhluč­ně­ní napros­to bra­vur­ně fun­gu­je v oblas­ti, kdy se má divák co nej­ví­ce vcí­tit do utr­pe­ní hlav­ní­ho hrdi­ny. Na prv­ní pohled malý nezá­vis­lý film jde tak v jis­tém ohle­du brát jako vel­ký pří­běh v tom ohle­du, že člo­věk při­chá­zí o sluch. O jeden z pěti základ­ních lid­ských smys­lů. Momenty, kdy spo­leč­ně s Rubenem „nesly­ší­me nic víc“ než pou­hé ticho nás ješ­tě více pomá­ha­jí vcí­tit se do nepří­jem­né situ­a­ce toho­to hudeb­ní­ka. Táhlé zábě­ry fun­gu­jí, kame­ra­man Daniël Bouquet si u toho doká­zal pohlí­dat vizu­ál­ní strán­ku a pro­to nejde k Sound of Metal při­stou­pit jinak než jako k vel­mi dob­ře odve­de­né­mu nezá­vis­lé­mu komor­ní­mu dra­ma­tu.

Sound of Metal je ide­ál­ní ukáz­ka nesku­teč­ně kre­a­tiv­ní indie fil­ma­ři­ny, kte­rá je ale skrz své podá­ní, emo­ci­o­nál­ní sílu a nesku­teč­ně cíle­vě­do­mé výko­ny pros­tě str­hu­jí­cí. Má vel­mi poma­lé tem­po, kte­ré mož­ná chví­le­mi tápe až moc, jinak i ale prá­vě poma­lé tem­po slou­ží k ješ­tě vět­ší­mu pro­cí­tě­ní toho­hle emo­ce­mi nabi­té­ho bijá­ku, kte­rý má srd­ce na pra­vém mís­tě. Film, kte­rý je ve své malič­kos­ti záro­veň nesku­teč­ně epic­ký a jed­no­du­še str­hu­jí­cí.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © Amazon Studios

---