Spider-Man: Homecoming – Recenze – 80 %

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Po třech Spider-Manech od Sama Raimiho, v nichž pavou­čí­ho super­hr­di­nu ztvár­nil Tobey Maguire, a po dvo­ji­ci Amazing Spider-Manů reži­sé­ra Marca Webba, kde zas v hlav­ní roli hrál Andrew Garfield, při­chá­zí dal­ší restart této komik­so­vé posta­vy a opět s jiným her­cem. Tentokrát je to ale tro­chu jiné – stu­dio Sony se dohod­lo s Disneym, vlast­ní­cím Marvel, že budou film pro­du­ko­vat spo­leč­ně, násled­kem čehož Disney mohl posta­vu Spider-Mana zasa­dit do mar­ve­lác­ké­ho svě­ta Avengerů, jako jsou Iron Man nebo Captain America.

Došlo tím pádem k něko­li­ka změ­nám – Peter Parker ali­as Spider-Man je pat­nác­ti­le­tý stře­do­ško­lák, nefo­tí pro novi­ny, není zami­lo­va­ný do Mary Jane a za celou dobu nepad­ne ani zmín­ka o jeho mrt­vém strýč­ku Benovi. Také je zce­la igno­ro­vá­no vysvět­lo­vá­ní toho, jak ke svým super­schop­nos­tem při­šel (kro­mě zmín­ky o tom, že ho kous­nul pavouk, a že hi-tech oble­ček má od Tonyho Starka) – tvůr­ci fil­mu zkrát­ka spo­lé­ha­jí na to, že všech­ny základ­ní infor­ma­ce budou divá­ci už pře­dem vědět z před­cho­zích fil­mo­vých ver­zí.

Tohle všech­no bylo pro mě jako pro člo­vě­ka, co Spider-Manovo zro­ze­ní viděl už dva­krát v jiných fil­mech, doce­la pří­jem­nou a víta­nou úle­vou, ale chá­pu, že kdo se v tomhle dáv­no neo­ri­en­tu­je, tak bude dost zma­te­ný. Stejně tak bude zma­te­ný kaž­dý, kdo nevi­děl fil­my Avengers a Captain America: Občanská vál­ka, na jejichž pří­běhy Spider-Man: Homecoming ve vel­ké míře odka­zu­je. V posled­ním Captainu Americovi se ostat­ně nová podo­ba Spider-Mana obje­vi­la popr­vé, avšak jen na chví­li.

Ignorování jaké­ko­li expo­zi­ce hlav­ní­ho hrdi­ny tak umož­ni­lo tvůr­cům rov­nou sko­čit rov­ný­ma noha­ma do pří­bě­hu, aniž by se muse­li zdr­žo­vat něja­kým vysvět­lo­vá­ním, ale záro­veň to tro­chu kom­pli­ku­je pocho­pe­ní toho, co všech­no zůsta­lo stej­né jako v před­cho­zích fil­mech o Spider-Manovi a čím vším se roz­hod­li tvůr­ci této nové ver­ze odli­šo­vat, jako tře­ba co všech­no Spider-Man doká­že (jeho oblek má hro­ma­du nových funk­cí) nebo co se tedy s jeho rodi­či a strýč­kem sta­lo. Něco z toho divák roz­kry­je během sle­do­vá­ní fil­mu, něco nao­pak ani názna­kem.

Příběh je ten­to­krát o tom, že po akci ve tře­tím Captainu Americovi je Peter Parker sta­žen z akce, dál cho­dí do ško­ly, v oble­ku Spider-Mana likvi­du­je po měs­tě drob­né kri­mi­nál­ní­ky a pomá­há jeho oby­va­te­lům a čeká na tele­fo­nát od Tonyho Starka, že je ho zase někde potře­ba. Mobil ale mlčí a Peterovi tak nezbý­vá než se držet při zemi a pod kon­t­ro­lou Starkova asi­s­ten­ta Happyho vyčká­vat na pří­le­ži­tost. Ta nasta­ne ve chví­li, kdy se na scé­ně obje­ví okříd­le­ný padouch Vulture a jeho kum­pá­ni, kte­ří obcho­du­jí s ile­gál­ní­mi zbra­ně­mi. Tony ale tyhle zlo­čin­ce nepo­va­žu­je za hod­né pozor­nos­ti, tak­že Peter se musí do akce pus­tit na vlast­ní pěst…

Nemá moc smy­sl cho­dit kolem hor­ké kaše, komu se líbí fil­my od Marvelu, tomu se bude líbit i Spider-Man: Homecoming. Režisér Jon Watts zvlá­dl humor i akci, reží­ru­je nápa­di­tě a řeme­sl­ně výbor­ně, při­tom za sebou má i leckte­ré ne úpl­ně kva­lit­ní fil­my, tak­že je zřej­mé, že u Marvelu/Disneyho si umí své zaměst­nan­ce pohlí­dat. Šest sce­náris­tů doká­za­lo při­jít s pří­bě­hem, kte­rý dává smy­sl a hlad­ce zapa­dá do zbyt­ku komik­so­vé­ho mar­ve­lác­ké­ho svě­ta, i s pro­kres­le­ný­mi hrdi­ny, jimž nechy­bí moti­va­ce a hloub­ka.

Tom Holland v hlav­ní roli hra­je moc dob­ře a hláš­ku­je i v civil­ní roli Petera Pakrera, tak­že jeho pře­chod ke Spider-Manovi půso­bí zce­la při­ro­ze­ně, a ne jako dru­há, odliš­ná iden­ti­ta (což byl tro­chu pro­blém v pří­pa­dě Andrew Garfielda, kte­rý ze sebe sypal vti­py pou­ze v kos­tý­mu). Obstojí i jako akč­ní hrdi­na i jako posta­va ze stře­do­škol­ské kome­die, kdy znač­ná část fil­mu je věno­vá­na jeho pla­to­nic­ké lás­ce ke star­ší spo­lu­žač­ce a kama­rád­ství s komic­kým ner­dem. Překvapivé je, že i tyhle čás­ti pří­bě­hu jsou skvě­lé a zábav­né, mož­ná dokon­ce lep­ší než akč­ní pasá­že, jež jsou ve srov­ná­ní s jiný­mi akč­ní­mi či komik­so­vý­mi fil­my posled­ní doby spíš uspo­ko­ji­vým stan­dar­dem, jemuž však schá­zí vyš­ší míra nápa­di­tos­ti.

Tím netvr­dím, že akč­ní scé­ny ve Spider-Man: Homecoming nejsou dob­ré, jen fanouš­ka pře­cho­zích fil­mů od Marvelu asi jen těž­ko něčím uhra­nou. Tím nej­lep­ším na fil­mu je kaž­do­pád­ně humor, díky němuž je mož­né se bavit od začát­ku do kon­ce. Legrační roz­ho­vo­ry mezi Peterem a Happym v podá­ní Jona Favreaua, na němž je vtip­ná už jen mimi­ka obli­če­je a tón hla­su, pře­hna­né sebe­vě­do­mí Tonyho Starka (Robert Downey Jr.), stu­dent­ské par­ťác­ké eska­pá­dy hlav­ní­ho hrdi­ny s jeho kama­rá­dem, poťouch­lé dělá­ní si legra­ce ze Spider-Mana jako tako­vé­ho a z jeho schop­nos­tí (upro­střed pole, kde nejsou ani mra­kodra­py ani pou­lič­ní lam­py, jež by se daly obmo­tat pavu­či­nou, musí hrdi­na holt ces­to­vat pěš­ky), to všech­no je jen špič­ka ledov­ce mno­hem vět­ší­ho a bohat­ší­ho reper­toá­ru gagů, s nimiž se tvůr­ci vytasi­li.

Velkým pozi­ti­vem je i zápo­rák, kte­rý není v žád­ném pří­pa­dě dal­ším arche­ty­pál­ním komik­so­vým zlo­du­chem v řadě, ale vlast­ně jde o féro­vé­ho chla­pa s jas­ný­mi morál­ní­mi zása­da­mi, co je nucen dělat to, co dělá, aby zao­pat­řil svou rodi­nu, a také je v tom tro­cha tru­cu vůči něko­mu, kvů­li komu při­šel o původ­ní zaměst­ná­ní. Zcela uvě­ři­tel­ně ho hra­je Michael Keaton, kte­rý vyba­lan­co­val hra­ni­ci mezi milu­jí­cí hla­vou rodi­ny na jed­né stra­ně a cha­risma­tic­kým, hrů­zu nahá­ně­jí­cím mužem na stra­ně dru­hé, čehož reži­sér vyu­ží­vá v chytře vysta­vě­ných půso­bi­vých scé­nách, v nichž by se napě­tí dalo krá­jet nožem (takhle inten­ziv­ní jíz­da autem tu neby­la od Collateralu).

Spider-Man: Homecoming (podti­tul je dvoj­smy­sl­ný, jed­nak jde o ozna­če­ní škol­ní­ho ple­su pro studenty-absolventy, kte­rý ve sním­ku také hra­je roli, a záro­veň hlá­sá Spider-Manův „návrat domů“ do stá­je Marvelu) str­ká do kapsy oba Amazing Spider-Many a Spider-Mana 3 od Raimiho a s těmi před­cho­zí­mi dvě­ma při­nejmen­ším sne­se z hle­dis­ka kva­li­ty srov­ná­ní (byť za nej­lep­ší­ho Spider-Mana pova­žu­ji toho dru­hé­ho, s Dr. Octopusem). Film je to zábav­ný, vtip­ný, napí­na­vý, bez­chyb­ně zahra­ný a po řeme­sl­né strán­ce vyni­ka­jí­cí, přes­to má jed­nu zásad­ní sla­bi­nu. To, že jde v pod­sta­tě o dal­ší díl seri­á­lu, kte­rý není pří­liš soběstač­ný bez zna­los­ti před­cho­zích Marvel fil­mů, roz­hod­ně není bod k dob­ru.