Spider-Man – Peter Parker je typickým příkladem středoškolského loosera.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Spider-Man je bezesporu jednou z největších legend komixového světa a nedávno se pod taktovkou Sama Raimiho a s tváří Tobeyo Maguira přenesl i na plátna kin. Jak to s ním dopadne je jen na nás.

Peter Parker je typickým příkladem středoškolského loosera. Nemá vedle koho sedět v autobuse, spolužáci ho šikanují, spolužačky si ho nevšímají a obědvá vždycky sám. Obrýlený mladík před maturitou s vědeckým potenciálem to neměl nikdy lehké. Všechno se však jednoho dne změnilo, a to poměrně značně. Geneticky upravený (v původním comicsu radioaktivním paprskem ozářený) pavouk vlezl na Parkerovu ruku, kousnul ho a dal vzniknout Spider-Manovi. Zatím ještě ne tomu, který bojuje proti zločinu a zachraňuje děti z hořícího domu, ale člověku, který se skrz objevování svých schopností pomalu v postavu takového superhrdiny mění.

Není divu, že v době svého vzniku (60.léta) zaznamenal Spider-Man veliký úspěch. Tvůrce comicsu Stan Lee totiž nepoužil tradičních šablon hrdinských osobností, ale ztvárnil Spider-Mana, jako člověka s některými zápornými vlastnostmi, člověka, který může dostat do huby nebo prostě udělat setsakramentskou chybu. Je to ten kluk odvedle, co čas od času zachrání město, před neblahým osudem, který mu připravují ďábelští padouchové. Na rozdíl od většiny superhrdinů vede Spidey „dvojí život“ z nějž je ten civilní plnohodnotný v osobních vztazích i zaměstnání a právě z něj pramení většina jeho problémů.

Tolik snad ke stručné historii comicsu a vrhněme se na film. Ten poměrně věrně kopíruje dějovou linii předlohy, ale nedrží se jí tak striktně, aby v něm nebyl prostor pro vlastní invenci. Do děje se dostáváme v den oné „nehody“. Mezitím se poněkud vyšinutý vědec Norman Osborn rozhodne vyzkoušet na sobě preparát pro výrobu supervojáků. Tím sice získá ohromnou sílu, ale taky nového, sadisticky smýšlejícího druha, své alter-ego, Green Goblina. Tudíž existuje úctyhodný protivník a konflikt může začít.

Spider-Man je rozhodně citlivější film, než by se na první pohled zdálo a ač o akcí nabyté scény rozhodně není nouze, zvláště první polovina filmu je věnována povaze postav a jejich vzájemným vztahům. V tomto ohledu pak jasně figuruje Peterův vztah k Mary Jane, do níž je od dětství zamilovaný. Pak se Parker musí seznámit s novými schopnostmi a nějak se s nimi vyrovnat a věřte nebo ne, jsou pro něj později spíše zátěží, než úžasnou možností skákat mezi mrakodrapy, i když přiznávám, že je to skvělý způsob dopravy. S jeho silou přichází i nová zodpovědnost, ta, kterou nikdy předtím nepocítil a kterou se většina lidí nemusí zabývat a právě slovo „zodpovědnost“ je ve filmu často zmiňováno.

Role hlavní, tedy té nejzodpovědnější se ujal Tobey Maguire (Ledová bouře, Pravidla moštárny), kterého si režisér Sam Raimi doslova vybojoval. Že udělal tah chytrý je zřejmé, protože Maguire Parkera ztvárňuje vcelku věrně a nakonec se stává postavou zajímavější než samotný Spider-Man, čistě jako maskovaný hrdina. Další klíčové postavy, jimiž jsou již zmiňovaní Mary Jane Watson, Norman Osborn a jeho synek, mají velmi slušné herecké ztvárnění a v podstatě všichni odvádějí profesionální práci. Protože film je film a né comics a adaptace není otročina, klade si Spider-Man ambice i psychologické. Na koho také nezapůsobí Parkerův vnitřní rozpor a Osbornova schizofrenie? Nevím, na mě zapůsobily oba tyto prvky charakteru hlavních postav. Spider-Man je další z v budoucnu jistě dlouhé řady filmů inspirovaných konkrétním comicsem, ale už teď je jasné, že patří k těm nejlepším.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře