Špión - O PRODUKCI

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jude Law běží o život 25 stop pod zemí. Je prv­ní den natá­če­ní a her­ci i štáb se shro­máž­di­li v laby­rin­tu vápen­co­vých jes­ky­ní, kte­ré se táh­nou asi 37 km pod pivo­va­rem v Budě v Maďarsku. Judova posta­va, Bradley Fine, se pokou­ší unik­nout ozbro­je­ným nahá­ně­čům. Spoléhá se při­tom na intel, kte­rým jej přes slu­chát­ko navi­gu­je Susan Cooperová z Langley, 9 600 km dale­ko od jeho nepří­jem­nos­tí v Bulharsku. Fine je vyba­ve­ný spe­ci­ál­ní­mi kon­takt­ní­mi čočka­mi od CIA, kte­ré slou­ží jako kame­ra a posí­la­jí vizu­ál­ní obra­zy zpět Cooperové. (Kameraman Robert Yeoman pou­ží­vá malé GoPro kame­ry, kte­ré simu­lu­jí sním­ky posí­la­né kame­rou v čoč­kách, a nechá­vá divá­ky, aby vidě­li přes­ně to, co pozo­ru­je Susan na svém moni­to­ru.)

Law k tomu říká: „Když je Fine v akci, Cooperová mu říká, kam má jít, kdo je za ním a nej­bliž­ší úni­ko­vou ces­tu. Má jeho život ve svých rukách.”

Jeskyně byly původ­ně vyhlou­be­ny jako kame­no­lo­my na počát­ku 18. sto­le­tí a poz­dě­ji slou­ži­ly k usklad­ňo­vá­ní piva. V růz­ných dobách se také pou­ží­va­ly jako nou­zo­vé úkry­ty a dokon­ce jako taj­né han­gá­ry pro nacis­tic­ká leta­dla. I když je konec břez­na a ven­kov­ní tep­lo­ta už je jar­ní, v těch­to pod­zem­ních pro­sto­rách dech kon­den­zu­je a lidé jsou zaba­le­ní do zim­ních bund a čepic.

Role spor­tov­ně zalo­že­né­ho Lawa, kte­rý je ve výbor­né kon­di­ci, vyža­du­je dobrou fyzič­ku. Law musí běžet dlou­hý­mi tune­ly a potom se zapo­jit do zápa­su muže pro­ti muži. Koordinátor kaska­dé­rů J.J. Perry říká: „Jude má v oblas­ti kaska­dér­ských kous­ků vel­mi dobrou repu­ta­ci, ale je v něm dale­ko víc. Je to zví­ře. Tu scé­nu úpl­ně roz­dr­til.”

„Právě jsem dostal od pro­duk­ce na prdel.”

Daleko nezvyk­lej­ší kon­flikt se ode­hra­je poz­dě­ji v buda­pešťské restau­rač­ní kuchy­ni, kde se Susan pus­tí s vra­žed­ky­ní, kte­rou hra­je Nargis Fakhri, do koneč­né­ho boje, ve kte­rém najde svo­je uplat­ně­ní ovo­ce, zele­ni­na, kro­ca­ní steh­na i kuchyň­ské nástro­je. Perry se svým týmem kaska­dé­rů strá­vi­li týd­ny vymýš­le­ním cho­re­o­gra­fie, zkou­še­ním a pre­vi­zu­a­li­za­cí toho­to boje na počí­ta­či. Jídlo, hrn­ce a pán­ve léta­ly vzdu­chem a na tělech obou here­ček při­bý­va­lo mod­řin.

„Kdo věděl, že zbra­ní může být i salát?” říká Fakhri, dce­ra čes­kých a pakistán­ských rodi­čů z Queensu v New Yorku. „Melissa mě pěk­ně dosta­la něja­ký­mi bram­bo­ry, ale vrá­ti­la jsem jí to kusem tvr­dé­ho chle­ba. Je těž­ké točit tako­vý druh scé­ny, ale když je to Paul Feig, tak pro tým jed­nu dáte.”

Atmosféra bit­ky je směš­ná i nebez­peč­ná záro­veň, s děsi­vým závě­rem. Nemysli si, že tě touhle mrkví nemůžu zabít!

Perry říká: „Trvalo nám dva dny, než jsme ten kuchyň­ský sou­boj dali dohro­ma­dy a uká­za­li Paulovi, že jsme odhod­la­ní scé­nu nato­čit pod­le jeho před­stav. Je stej­ně jako já blá­zen do fil­mů Jackieho Chana z 80. let, tak­že jsem měl jas­nou před­sta­vu, co chce. Je to zábav­né, násil­né a má to spád.”

Následující týden se pro­duk­ce pře­su­nu­la zhru­ba půl hodi­ny od Budapešti k nád­her­né elek­trár­ně z 30. let, kte­rá před­sta­vo­va­la řídí­cí míst­nost, a kte­rou výtvar­ník Jefferson Sage při­rov­ná­vá k „fan­tas­tic­ké­mu veli­tel­ské­mu můst­ku vesmír­né lodi z ‘Flash Gordon’. S elip­tic­kým vit­rá­žo­vým stro­pem a řada­mi pane­lů vypa­dá sty­lo­vě i futu­ris­tic­ky.”

Neuvěřitelný vzhled cen­t­rál­ní míst­nos­ti elek­trár­ny vedl k význam­ným kre­a­tiv­ním dis­ku­zím mezi Feigem, Sagem a kame­ra­ma­nem Robertem Yeomanem o tom, jaký barev­ný nádech má film mít.

Sage říká: „Věděli jsme, že pokud pou­ži­je­me tuto loka­ci, zesí­lí to tón a styl celé­ho fil­mu a ovliv­ní to spous­tu dal­ších roz­hod­nu­tí ohled­ně dal­ších scén a loka­cí. Museli jsme se roz­hod­nout, jest­li to oprav­du chce­me. A Paul roz­ho­dl, že to chce vel­ko­le­pé.”

V jiné čás­ti elek­trár­ny, v malé a špi­na­vé požár­ní míst­nos­ti, jsou v zaje­tí Susan a Aldo, svá­za­ní lany, z kte­rých se muse­jí nějak dostat. Pro Serafinowicze to byl prv­ní den natá­če­ní, a strá­vil ho na a ved­le McCarthy, záběr po zábě­ru. „Prakticky jsem jí mával při­ro­ze­ním před obli­če­jem,” říká herec. „’Ahoj, jak se máš?’ Vlastně je to doce­la zají­ma­vý způ­sob sezná­me­ní.”

Další loka­cí fil­mu se sta­la nád­her­ně zchát­ra­lá sta­rá budo­va zná­má jako Express, kte­rou oddě­lu­je jen park od ame­ric­ké amba­sády. Vyřezávané lodě a námoř­ní emblémy na fasádě 130 let sta­ré budo­vy odha­lu­je její zašlý význam coby důle­ži­té­ho lod­ní­ho skla­du pro lod­ní dopra­vu na při­lehlém Dunaji.

Vypadá jako stra­ši­del­ný dům, ve kte­rém by se Dickensův Vánoční duch cítil jako doma, a prá­vě ta tajem­nost, hro­zi­vé oko­lí domu a elip­so­vi­té scho­diš­tě na pohled vzbu­zu­jí pocit nebez­peč­né­ho pra­hu, kte­rý se Susan chys­tá pře­kro­čit. Jak kame­ra sle­du­je jak Susan stou­pá po scho­dech, je tam pří­to­men nádech stra­chu, kte­rý Sage cha­rak­te­ri­zo­val jako „Susan, kam jdeš? Vypadni odtam­tud!’”

Po dvou dnech natá­če­ní pro­duk­ce toto mís­to opus­ti­la a posu­nu­la se do buda­pešťské legen­dár­ní restau­ra­ce Gundel, kte­rou už dese­ti­le­tí navště­vu­jí svě­to­ví stát­ní­ci, pape­ži a čle­no­vé krá­lov­ských rodin. S mra­mo­ro­vý­mi slou­py a smyč­co­vým orchestrem v poza­dí roz­vi­nu­li McCarthy a Law scé­nu, z kte­ré je bolest­ně zřej­mé, že Cooperová a Fine roz­hod­ně nejsou na stej­né vlně zájmu jeden o dru­hé­ho.

Následující den si ve scé­ně natá­če­né na buda­pešťské luxus­ní nákup­ní tří­dě kou­pi­la Susan dra­hé šaty, ve kte­rých moh­la sle­do­vat De Luccu v řím­ském nóbl kasi­nu. Oslňující čer­ná róba je razant­ní změ­nou po sta­ro­mód­ním oble­če­ní a nevkus­ných paru­kách, kte­ré měla na sobě ve svých dal­ších špi­ón­ských pře­vle­cích: jako Carol Jenkins, svo­bod­ná mat­ka, kte­rá volí odváž­né sve­t­ry. Penny Morgan, roz­ve­de­ná obchod­ni­ce z Iowy. Amber Valentine, spros­tá a útoč­ná žen­ská, o jejichž čer­ných šatech a pláš­ti se Rayna pohr­da­vě vyja­dřu­je jako o „had­rech zlo­dě­je koček”.

„Obrovským láka­dlem toho­to fil­mu pro mě byla mož­nost oblék­nout si růz­né paru­ky a kos­týmy,” líčí nad­še­ně McCarthy. „Ráda vytvá­řím posta­vy celé, od hla­vy k patě.” McCarthy se svým týmem mas­ké­rů, sty­lis­tů a kosty­mé­rů trá­vi­la kaž­dé ráno dvě hodi­ny vytvá­ře­ním vzhle­du své faleš­né iden­ti­ty kon­krét­ní­ho dne.

Nastrojená Susan Cooperová se sna­ží půso­bit sebe­jis­tě, když si vykra­ču­je do zmí­ně­né­ho nóbl kasina, aby měla De Lucu pod dohle­dem. Pro Bobbyho Cannavalea to je prv­ní den v prá­ci - má na sobě špič­ko­vý oblek a vla­sy ulíz­nu­té doza­du. V této scé­ně se obje­ví dal­ší z Feigových pra­vi­del­ných here­ček Jamie Denbo jako hos­teska v kasi­nu, kte­rá zma­ří pokus Cooperové zís­kat mís­to u sou­kro­mých karet­ních sto­lů.

Poté se pro­duk­ce pře­su­nu­la na význam­né buda­pešťské mís­to zná­mé jako Etnografické muze­um, kte­ré je pří­mo napro­ti Parlamentu. Nádherná stav­ba poslou­ži­la jak svý­mi inte­ri­é­ry, tak jako exte­ri­é­ro­vá loka­ce pro ‘Klub Nomád,’ taneč­ní hip hopo­vé mís­to pro míst­ní mla­dé a krás­né. Právě tady se posta­vy z pří­bě­hu při­mí­cha­jí mezi 500 návštěv­ní­ků klu­bu, kte­ří jsou nad­še­ní z kon­cer­tu Curtise ’50 Cent’ Jacksona.

Filmaři měli původ­ně v úmys­lu nato­čit tuto scé­nu v něja­kém pro­slu­lém zchát­ra­lém buda­pešťském baru: pro­vi­zor­ním loká­le dočas­ně zří­ze­ném na dvo­ře nebo v pat­ře roz­pa­da­jí­cích se budov, kte­ré čeka­jí na demo­li­ci nebo rekon­struk­ci. Ale žád­ný tako­vý pro­stor nebyl logis­tic­ky vhod­ný, tak­že změ­ni­li plán a vybra­li si vzne­še­nost muzea a jeho obrov­ské a ele­gant­ní inte­ri­é­ry.

Cooperová se muse­la infil­tro­vat do svě­ta zlých hochů a vlák­na pří­bě­hu se začí­na­jí splé­tat v klu­bu Nomád, kde musí zajis­tit, aby se jis­tí lidé vzá­jem­ně nepo­tka­li. V nej­vyš­ší nou­zi požá­dá Nancy, aby odved­la pozor­nost. A to Nancy také sku­teč­ně udě­lá.

Miranda Hart vysvět­lu­je: „Nancy potře­bu­je odvrá­tit pozor­nost od taneč­ní­ho par­ke­tu, tak­že vtrh­ne na pódi­um a napad­ne 50 Centa. Prostě ho pova­lí na zem.”

50 Cent sám potvr­zu­je, že na prv­ní záběr „Miranda do mě vra­zi­la jako bagr. Byl jsem při­pra­ve­ný na to, že „jako” spad­nu, až se mě dotkne, ale tady se nic nefin­go­va­lo. Najednou jsem zjis­til, že jsem na zemi.”

50 (Cent) Odstínů šedi…

Za obrov­ské pod­po­ry davu před­ve­de Jackson svou novou píseň „Twisted”, kte­rou popi­su­je jako „pří­pi­tek, osla­vu posu­nu v živo­tě”.

Na Jacksona oká­za­lé pro­sto­ry klu­bu Nomád vel­mi zapů­so­bi­ly. Klub pova­žu­je za skvě­lý pro­stor pro natá­če­ní hudeb­ní­ho videa. Stejně tak ho ohro­mil Feig. „Paul ví, co chce a oče­ká­vá, že to spl­ní­te. Jeho oble­če­ní mlu­ví o úspě­chu. Člověk s krás­ný­mi hodin­ka­mi oce­ňu­je hod­no­tu mého času.”

Miranda Hart také pro­hla­šu­je, že oce­ňu­je, že moh­la strá­vit dva dny roz­ta­že­ná jak dlou­há, tak širo­ká na „pohled­ném a sval­na­tém panu Centovi”. Poprvé se potka­li jen pár chvil před natá­če­ním.

Četné mod­ři­ny na jejím těle potom svěd­čí o hor­li­vos­ti, s jakou se Miranda do scé­ny vrh­la. „Docela agre­siv­ně jsem ho při­špen­d­li­la k zemi, kvů­li čemuž pak byl na mě člo­věk z ochran­ky hrubý. Leželi jsme na sobě během natá­če­ní hodi­ny, tak­že když jsme se dru­hý den potka­li, bylo to tako­vé poně­kud trap­né.”

V pon­dě­lí 28. dub­na se pro­duk­ce pře­stě­ho­va­la do podob­ně oká­za­lých inte­ri­é­rů buda­pešťské­ho Four Season Gresham Palace, vše­o­bec­ně pova­žo­va­né­ho za jeden z nej­e­le­gant­něj­ších hote­lů v Evropě. Palác, kte­rý byl vybu­do­ván v roce 1906 a zůstá­vá jed­ním z nej­krás­něj­ších budov ve sty­lu Art Nouveau/secese, sto­jí na východ­ním bře­hu Dunaje s výhle­dem na Řetězový most a Hradní vrch na stra­ně Budy. Palác byl zni­če­ný v roce 1944, když ustu­pu­jí­cí nacis­té vyho­di­li do povět­ří Řetězový most, a byl v hava­rij­ním sta­vu celá dese­ti­le­tí. Four Seasons s mra­ven­čím úsi­lím budo­vu obno­vil, a to včet­ně krás­ných mozaik, na kte­ré pou­žil stej­né benát­ské mate­ri­á­ly, z kte­rých byly vytvo­ře­ny ori­gi­ná­ly. V roce 2004 se ote­vřel jako vlaj­ko­vá loď luxus­ní­ho hote­lu.

ŠPIÓN je prv­ním fil­mem, kte­rý se mohl natá­čet uvnitř, a pro­duk­ce toho plně vyu­ži­la. V plné nád­he­ře uká­za­la křiš­ťá­lo­vé lust­ry a nád­her­nou lob­by, do kte­ré Rayna vkrá­čí ve vel­kém sty­lu, se Susan a body­gu­ar­dem v patách. V oko­lí hote­lu se také toči­la mimo jiné scé­na, ve kte­ré Susan hups­ne na moped a začne pro­ná­sle­do­vat mož­né­ho vra­ha uli­ce­mi Budapešti.

Podle McCarthy byla její role „díky jízdám na mope­dech, honě­ní zlo­dě­jů, visu z heli­kop­té­ry a účas­tí v boji zblíz­ka, tou fyzic­ky nej­ná­roč­něj­ší, kte­rou jsem kdy děla­la. Běh, sko­ky, pády. Rozbila jsem si hla­vu, mám mod­ři­ny a řez­né rány. Ve finá­le jsem vypa­da­la, jako bych pro­padla výta­ho­vou šach­tou. Ale nosím tahle zra­ně­ní s jis­tou dáv­kou hrdos­ti.”

A že si ji může sku­teč­ně dovo­lit, dosvěd­ču­je koor­di­ná­tor kaska­dé­rů J.J. Perry. „Měli jsme skvě­lou kaska­dér­ku, kte­rá Melissu dublo­va­la (Luci Ramberg), ale když jsme vidě­li, jak je Melissa dob­rá, chtě­li jsme toho po ní čím dál víc.” Perry také oce­ňu­je McCarthyinu schop­nost učit se a pama­to­vat si cho­re­o­gra­fii. „Měla kolem sebe pár sku­teč­ně tvr­dých akč­ních hvězd, což moh­lo nahá­nět strach, ale ona zůsta­la v kaž­dé chví­li svá. Její pra­cov­ní morál­ka je výji­meč­ná.”

Zhruba v polo­vi­ně 12týdenního natá­če­cí­ho roz­vr­hu se spo­leč­nost pře­su­nu­la k maleb­né­mu jeze­ru Balaton, nej­vět­ší­mu vni­t­ro­zem­ní­mu jeze­ru v Evropě, kte­ré leží hodi­nu a půl jízdy od Budapešti. Dvě pobřež­ní let­ní síd­la slou­ži­la fil­ma­řům jako prak­tic­ké loka­ce. První z nich stá­lo na sever­ním bře­hu jeze­ra, ve fil­mu před­sta­vu­je loka­ci u bul­har­ské­ho Černého moře, kde Fine uprch­ne ozbro­jen­cům na moto­ro­vém člu­nu. Druhá vila, kte­rá je ješ­tě luxus­něj­ší, hra­je – aby se tak řeklo - samu sebe, a leží asi 40 minut odtud, v blíz­kos­ti oblí­be­né turis­tic­ké ves­ni­ce Balatonfured.

Filmaři tuhle stav­bu obje­vi­li během letec­ké­ho prů­zku­mu, kte­rý udě­la­li kolem celé­ho jeze­ra. Vila z 19. sto­le­tí, kte­rá kdy­si býva­la hote­lem, sto­jí majestát­ně na roz­lehlém krás­ném tráv­ní­ku, kte­rý se sva­žu­je k pobře­ží. Přední vstup­ní dve­ře vedou k vel­ko­le­pé­mu scho­diš­ti, děla­né­mu pro sme­tán­ku a čle­ny krá­lov­ských rodin. Nebo, v tom­to pří­pa­dě, pro De Luccu, kte­rý zde byd­lí, když zrov­na netrá­ví čas v ital­ských kasi­nech.

Bobby Cannavale říká: „Ten dům mi pomohl dostat se líp do posta­vy. Říkal jsem si, že tohle je moje. Je to, jako kdy­by De Lucca našel tohle krás­né scho­diš­tě a roz­ho­dl se, že kolem něj vybu­du­je dům. Nikdy není spo­ko­je­ný. Nepůjčuje svo­je hrač­ky a chce pořád víc.”

Na tom­to vel­kém pozem­ku se také ode­hrá­lo plá­no­va­né při­stá­ní heli­kop­té­ry a začá­tek jed­né z vrchol­ných scén celé­ho fil­mu.

Na roz­lehlém tráv­ní­ku se popr­vé a napo­sle­dy sešli v jed­né scé­ně všich­ni před­sta­vi­te­lé hlav­ních rolí – Melissa, Miranda, Rose, Jude, Jason, Peter a 50 Cent. Úžasné jeze­ro, slu­neč­né poča­sí a radost z toho, že jsou všich­ni spo­lu, tomu vše­mu pro­půj­čo­va­lo atmo­sfé­ru let­ní­ho tábo­ra. Herci spo­leč­ně zapó­zo­va­li na fot­ky a uží­va­li si pří­le­ži­tos­ti spo­lu strá­vit pár chvil a popo­ví­dat si.

Jason Statham vzpo­mí­ná: „Poprvé jsem Judea potkal před něko­li­ka lety díky Guy Ritchiemu a je radost s ním sdí­let scé­nu. Lidé se mě pta­jí, jaké to je, pra­co­vat s ním – no, měl jsem na zjiš­tě­ní jen tenhle jeden den.”

50 Cent, kte­rý se Stathamem pra­co­val před něko­li­ka lety na fil­mu v New Yorku, ten den s ním a s ostat­ní­mi her­ci pózo­val na pla­ce před svou sou­kro­mou heli­kop­té­rou – a tak vznik­la jedi­ná sku­pi­no­vá foto­gra­fie všech před­sta­vi­te­lů hlav­ních rolí.

Posilnění zába­vou a slun­cem na Balatonu se her­ci a štáb vrá­ti­li do Budapešti, kde zača­li pra­co­vat na někte­rých slo­ži­těj­ších akč­ních scé­nách a gre­enscre­e­no­vých zábě­rech s heli­kop­té­rou v ate­li­é­rech a kuli­sách ve stu­di­ích Fot a Origo. Právě v Origu se Melissa McCarthy hou­pa­la 4,5 met­ru nad zemí, drže­la se za nohy Jasona Stathama, kte­rý se pro změ­nu držel pod­voz­ku vrtu­l­ní­ku, zatím­co jim obří vět­rák hnal vítr do tvá­ří. Na této prá­ci, kte­rá byla kaska­dér­sky nároč­ná, strá­vi­li McCarthy se Stathamem něko­lik hodin – při­tom dostá­va­li fil­mo­vý štáb do kolen svý­mi vtíp­ky a vzá­jem­ný­mi hláš­ka­mi. Scéna s vrtu­l­ní­kem je jed­nou z nej­sil­něj­ších v tom­to fil­mu, a pomoc­né jed­not­ce trva­lo dal­ší týden, než ji dali plně dohro­ma­dy.

Letecká dopra­va se změ­ni­la na mno­hem luxus­něj­ší, když McCarthy a Rose Byrne natá­če­ly zábě­ry z Raynina sou­kro­mé­ho tryská­če, kte­rý je věr­ným obra­zem její­ho neza­mě­ni­tel­né­ho sty­lu – což je křikla­vé čalou­ně­ní v leo­par­dím vzo­ru a Versaceho čer­ve­no­z­la­té tape­ty. Rayna znudě­ná Římem bles­ko­vě bere svou novou spo­leč­ni­ci „smut­né­ho bul­har­ské­ho klau­na” do Budapešti na pár drin­ků. Během letu vypuk­ne zma­tek a leta­dlo začne prud­ce kle­sat, díky čemuž ces­tu­jí­cí zaži­jí pocit bez­tí­že.

K nato­če­ní těch­to zábě­rů pou­žil tri­ko­vý super­vi­zor Yves De Bono 20stupňový držák kame­ry, kte­rý se otá­čel a naklá­něl vše­mi smě­ry. Pohyb byl hyd­rau­lic­ky kon­t­ro­lo­ván ze země a jak her­ci, tak kaska­dé­ři byli při­pou­tá­ni ke kabe­lům, aby moh­li simu­lo­vat nad­ná­še­ní ve sta­vu bez­tí­že. Rose Byrne strá­vi­la něja­kou dobu v bazé­nu, kde si cvi­či­la kon­t­ro­lu a ovlá­dá­ní svých fyzic­kých pohy­bů v pří­pra­vě na scé­nu, kte­rá vyža­do­va­la týden na dokon­če­ní.

Jak McCarthy, tak Byrne si tohle natá­če­ní oprav­du uži­ly. Když se leta­dlo hou­pa­lo naho­ru a dolů, vtip­ko­va­la Melissa smě­rem k Feigovi: „Když se éro hou­pe, pro­sím nevstu­puj­te“.

Koncem květ­na se pro­duk­ce pře­stě­ho­va­la do vněj­ší­ho náměs­tí pou­ta­vé­ho obchod­ní­ho cen­t­ra v Budapešti, zná­mé­ho jako „Velryba”, kte­ré své jmé­no zís­ka­lo díky pro­skle­né­mu tva­ru a blíz­kos­ti řeky. S více než 300 kom­par­zis­ty tady uměl­ky­ně Verka Serduchka se svou kape­lou hrá­la svůj mezi­ná­rod­ní hit „Dancing Lasha Tumbai” na vel­ké scé­ně na sever­ním kon­ci náměs­tí. Zatímco tem­pe­ra­ment­ní pub­li­kum tan­čí v nakaž­li­vém ryt­mu, Susan Cooperová, uvěz­ně­ná v davu, zou­fa­le zkou­ší najít a varo­vat Ricka Forda, že opět nevě­dom­ky dostal sebe i ostat­ní do nebez­pe­čí.

„Myslím, že to je jed­na z nej­zá­bav­něj­ších scén, kte­rou jsem kdy viděl Melissu hrát,” říká Jason Statham. Mezi hos­ty, kte­ří se během dvou­den­ní scé­ny u fil­ma­řů zasta­vi­li, byl brit­ský vel­vy­sla­nec v Maďarsku, kte­rý si se Stathamem a fil­ma­ři poví­dal, zatím­co sle­do­va­li Verčin mejdan opa­ku­jí­cích se zábě­rů „Lasha Tumbai.”

V červ­nu se celá spo­leč­nost vrá­ti­la na posled­ní dva natá­če­cí týd­ny do ate­li­é­rů. Tam se také toči­la scé­na ode­hrá­va­jí­cí se uvnitř hote­lo­vé­ho poko­je, kam Susan Cooperová při­je­de na začát­ku své mise. „Pokoj je pří­liš svět­lý a bar­vy jsou úmy­sl­ně křikla­vé,“ vysvět­lu­je výtvar­ník Jefferson Sage, „aby vynik­la Susanina nejis­to­ta a para­no­ia, když se tu obje­ví popr­vé. Jak se Susanin svět a život v Evropě ote­ví­rá, tak se ote­ví­ra­jí i jed­not­li­vé loka­ce.“

A sku­teč­ně – krá­sa a bar­vy Paříže jsou výraz­nou změ­nou opro­ti ošun­tě­lým mini­ma­lis­tic­kým krcál­kům ve sní­že­ném sute­ré­nu CIA, kde se lopo­tí Susan a Nancy. Jejich pra­cov­ní pro­stře­dí je z lité­ho beto­nu, jehož veš­ke­rá reno­va­ce pro­bí­ha­la desít­ky let znač­ně nesys­te­ma­tic­ky, tak­že ve zdech vznik­ly vrst­vy s duti­na­mi. A z těch­to dutin vylé­ta­jí – neto­pý­ři!

V jed­né scé­ně, z kte­ré divá­kům vsta­nou vla­sy hrů­zou na hla­vě, vylét­la tahle okříd­le­ná havěť náh­le ze stro­pu a pří­mo na Susaninu hla­vu. Tento záběr se nato­čil během dvou týd­nů v nej­vět­ší kuli­se, kte­rá se pro ten­to film posta­vi­la – komu­ni­kač­ní míst­nos­ti CIA, kde pro­běh­lo posled­ních deset natá­če­cích dnů. Sám Paul Feig se ukryl pod psa­cí stůl a pomo­cí mon­to­va­né tyče mecha­nic­ky neto­pý­ry, krou­ží­cí kolem Melissiny hla­vy, ovlá­dal.

„Já jsem Batman,” říká.

Pro her­ce a štáb je Feig víc než Batman. Je to vyrov­na­ný, las­ka­vý a vždyc­ky ele­gant­ně upra­ve­ný kou­zel­ník, kte­rý na scé­ně vytvá­ří kaž­do­den­ně malá kouz­la. Proslulý (a někdy obá­va­ný), pro­to­že své rych­lé nápa­dy alter­na­tiv­ních replik a nových dia­lo­gů hází na her­ce během zábě­rů, kte­ré tak může natáh­nout o 20 i více minut, jeho meto­da z her­ců dosta­ne spon­tán­ní reak­ce, a ti tak musí být neu­stá­le ve stře­hu.

Jason Statham říká: „Paul na scé­nu při­ná­ší kaž­dý den nové dia­lo­gy. Některé z nich má pozna­me­na­né na lepí­cích lís­teč­cích. Musíte být napros­to bdě­lí, pro­to­že řada těch­to replik nejsou ve scé­ná­ři; Paul hod­ně pod­po­ru­je impro­vi­za­ci. Nikdy před­tím jsem tím­to způ­so­bem nepra­co­val a měl jsem z toho tro­chu strach. Ale tak co, když už, tak ať, tak­že jsem se nechal krmit Paulovou kre­a­ti­vi­tou a bylo to fan­tas­tic­ké.”

Aby při­způ­so­bil dél­ku zábě­rů poža­dav­kům Feiga, sou­hla­sil kame­ra­man Robert Yeoman s tím, že popr­vé bude točit digi­tál­ně a oce­nil fle­xi­bi­li­tu, kte­rá je s tím­to for­má­tem neod­mys­li­tel­ně spo­je­ná.

„Vždycky budu vel­kým fil­mo­vým fan­dou, ale kame­ra Arriho Alexy je skvě­lá a nemu­se­li jsme díky ní měnit zásob­ní­ky fil­mu a pře­ru­šo­vat ryt­mus,” říká Yeoman. (A pozna­me­ná­vá, že jeden záběr trval 32 minut!) A pro­to­že kame­ra Yeomanovi posky­tu­je přes­ný obraz, umož­ňu­je mu být odváž­něj­ší a víc expe­ri­men­to­vat s osvět­le­ním.

Feig je díky tomu, že se může spo­leh­nout na obra­zy, kte­ré vidí na moni­to­ru, scho­pen se sou­stře­dit na výko­ny, tla­čit kaž­dé­ho až na hra­ni­ci mož­nos­tí, vrtat se a expe­ri­men­to­vat s kaž­dým řád­kem dia­lo­gu. To dalo spous­tu mate­ri­á­lu stři­ha­či Brentovi Whiteu, kte­rý s reži­sé­rem pra­co­val už čty­ři­krát.

„Spousta Paulových fil­mů se vytvá­ří ve střiž­ně. Máme spous­tu prv­ků a mož­nos­tí, a tato desti­la­ce je nezbyt­nou čás­tí celé prá­ce,” říká White. „Neříká her­cům text pře­dem, pro­to­že od nich potře­bu­je reak­ci v „reál­ném čase”, chce jim umož­nit, aby rea­go­va­li tak, jak by moh­li rea­go­vat divá­ci.

White také zmi­ňu­je, že Feig dává vždy peč­li­vý pozor na to, aby se kome­die pří­liš neroz­pliz­la a nena­táh­la se do absurd­na. „Hledá lid­skost, kte­rá vás v rám­ci kome­die spo­jí s posta­va­mi.”

Melissa McCarthy to shr­nu­je jed­no­du­še: „To celé je Paulova vize, od začát­ku do kon­ce. Dosáhnout toho lze vel­mi těž­ko, ale on to zvlá­dá pře­kva­pi­vě dob­ře.”

Hlavní natá­če­ní skon­či­lo v Budapešti, dal­ší scé­ny se toči­ly v Římě a v Paříži.