Srdce na dlani – Recenze – 40 %

Srdce

Srdce na dla­ni je nová čes­ká roman­tic­ká kome­die reži­sé­ra a sce­náris­ty Martina Horského a pro­du­cen­ta Tomáše Hoffmana, kte­ří mají ve stej­ném žán­ru na kon­tě mimo jiné Srdce na dla­ni, mega­hit Ženy v běhu. Jde tedy o tvůr­ce, kte­ří nej­spíš dob­ře vědí, co chtě­jí vidět v kinech čeští divá­ci lač­ní­cí po odde­cho­vé fil­mo­vé zába­vě, a v Ženách v běhu obje­vi­li zaru­če­ný recept na úspěch. Základní sché­ma, zalo­že­né na pro­lí­ná­ní něko­li­ka více­ge­ne­rač­ních roman­tic­kých záple­tek, kte­ré natá­če­jí čle­no­vé jed­né rodi­ny, nyní zopa­ko­va­li ve fil­mu Srdce na dla­ni, pod­le jejich slov „pro všech­ny, kte­ří věří na lás­ku“. Na zámě­ru pro­duk­ce recyklo­vat osvěd­če­nou šab­lo­nu a vytvo­řit dal­ší komerč­ní trhák není nic špat­né­ho, pokud je výsled­kem kva­lit­ní a zábav­ný pro­dukt. Což ovšem není ten­to pří­pad.

Photo © CinemArt

Lásku si ten­to­krát ve fil­mu najde jak ovdo­vě­lý důchod­ce Josef (Boleslav Polívka), kte­rý se sezná­mí s pro­da­vač­kou u stán­ku s kávou (Eliška Balzerová), tak jeho inva­lid­ní syn (Vladimír Polívka), jenž se zakou­ká do uči­tel­ky ve škol­ce (Kristína Svarinská), roz­vá­dě­jí­cí se dce­ra (Jana Pidrmanová), o níž se začne zno­vu uchá­zet její býva­lý nápad­ník ze sou­sed­ství (Matouš Ruml), i malý vnuk (Jenda Čadil), kte­rý se zami­lu­je do nové spo­lu­žač­ky ve škol­ce. A lás­ka pokve­te i mezi čtyř­no­hý­mi, pro­to­že jeden z hrdi­nů se v úvo­du fil­mu ujme nale­ze­né­ho psa, načež poz­dě­ji zjis­tí, že jeho milo­va­ná má doma sho­dou okol­nos­tí fen­ku stej­né rasy. Což není ani zda­le­ka jedi­ná šťast­ná náho­da, k níž ve fil­mu dojde.

Tyto roman­tic­ké záplet­ky jsou však ohlo­da­né až na kost a v rám­ci scé­ná­ře, vytvo­ře­né­ho patr­ně ces­tou co nejmen­ší­ho odpo­ru, půso­bí mimo­řád­ně před­ví­da­tel­ně a banál­ně (a z hle­dis­ka emo­cí dost diet­ně). Všechny poten­ci­ál­ní dvo­ji­ce jsou hned krát­ce po začát­ku před­sta­ve­ny, aby se v prů­bě­hu celé­ho fil­mu moh­ly namlou­vat a v závě­ru pak spá­ro­vat přes­ně pod­le oče­ká­vá­ní. Neprožijí při­tom ani žád­né výraz­něj­ší peri­pe­tie, ale jen mali­cher­nos­ti typu „žena snů už má jiné­ho pří­te­le, ale dlou­ho jim to patr­ně nevy­dr­ží“ nebo „žena nej­pr­ve roman­tic­kým ges­tům dlou­ho odo­lá­vá, nicmé­ně pak nako­nec povo­lí“.

Všechny dra­ma­tič­tě­ji vyhlí­že­jí­cí zvra­ty, jako jsou náh­lé infark­ty nebo nazna­če­ná doprav­ní neho­da, se pokaž­dé uká­ží být pou­ze faleš­ný­mi vějič­ka­mi, kte­ré sice mají divá­ky na chví­li zne­jis­tět, leč jinak nema­jí jak­ko­li výraz­ně­ji naru­šit jejich pocit ze sle­do­vá­ní fil­mu, kte­rý by měl být pří­jem­ný, poho­do­vý a vese­lý, stej­ně jako šťast­né kon­ce, k nimž všech­ny pří­bě­ho­vé linie sním­ku neo­chvěj­ně smě­řu­jí. Idylické vzta­hy tak ve výsled­ku hrdi­nům kom­pli­ku­jí jen ved­lej­ší posta­vy pozůstá­va­jí­cí ze dvou nevěr­ní­ků a jed­no­ho zlé­ho pej­s­ka­ře.

Na fil­mu Srdce na dla­ni nic nepů­so­bí vylo­že­ně poka­že­ně, nepa­t­řič­ně nebo trap­ně, záro­veň v něm ale není nic, co by doká­za­lo zaujmout a upou­tat. Kvůli své až pří­liš­né jed­no­du­chos­ti (a tře­ba i doko­leč­ka se opa­ku­jí­cí návod­né hud­bě) sní­mek vyzní­vá jako líný a laci­ný pokus o ránu na jis­to­tu, kte­rý se svou obsa­ho­vou prázd­no­tu sna­ží zamas­ko­vat hvězd­ným obsa­ze­ním, konej­ši­vým hla­ze­ním po srs­ti a vykal­ku­lo­va­ný­mi dojí­ma­vý­mi prv­ky (jimž domi­nu­jí smut­né psí oči). Jeho dia­lo­gy pře­té­ka­jí nai­vi­tou a pove­de­né gagy se obje­vu­jí jen spo­ra­dic­ky (při­čemž vět­ši­nu jich má na svě­do­mí beze­lstně uva­žu­jí­cí vnuk, kte­rý obo­ha­cu­je fád­ní roman­ce dospě­lých o bez­pro­střed­ní poznám­ky a nevin­ný dět­ský pohled na věc).

Pochvalu si za sym­pa­tic­ké výko­ny zaslou­ží sna­ži­ví her­ci i zví­ře­cí pro­ta­go­nis­té a za veskr­ze solid­ní lze ozna­čit i vět­ši­nu řeme­sl­ných aspek­tů fil­mu, kte­ré si jeho tvůr­ci zřej­mě umě­li dob­ře pohlí­dat. Že by se jim ale po Ženách v běhupoda­ři­lo vstou­pit podru­hé do téže řeky, se říct nedá.

Photo © CinemArt