Silent Hill

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Režisér Christophe Gans si udě­lal jmé­no napří­klad pove­de­nou akč­ní his­to­ric­kou podí­va­nou Bratrstvo vlka: Hon na bes­tii nebo samu­raj­ským fil­mem Freeman: Plačící Drak, kde před­ve­dl, že cit pro vizu­ál­ní vytří­be­nost mu nechy­bí. Ale to neby­lo nic, pro­ti tomu, co pro nás při­pra­vil ve fil­mo­vé adap­ta­ci her­ní série Silent Hill. Ta pat­ří mezi nej­ob­lí­be­něj­ších sur­vi­val horo­ro­vé titu­ly na kon­zo­lích vůbec a není divu, pro­to­že neje­den pařan si u nich málem pus­til do kalhot. Atmosféra her Silent Hill je oprav­du mra­zi­vá a Gans se zuby neh­ty pokou­šel o to, aby se nevy­tra­ti­la ani na fil­mo­vém plát­ně. Uspěl a to na 100 %.Něco tak bizard­ně osl­ňu­jí­cí­ho nena­bíd­ne téměř žád­ný jiný horo­ro­vý pro­jekt. S vizu­ál­ní strán­kou si štáb pohrál nato­lik, že je sko­ro neu­vě­ři­tel­né, že vysta­čil roz­po­čet ve výši 50 mili­o­nů dola­rů. Ani někte­ré něko­li­ka­ná­sob­ně draž­ší pro­jek­ty se nemo­hou pochlu­bit tak úchvat­nou vizu­ál­ní strán­kou a skvě­lý­mi tri­ko­vý­mi sek­ven­ce­mi. Po úvod­ní scé­ně pocho­pí­te, že tady půjde hlav­ně a pře­de­vším o navo­ze­ní atmo­sfé­ry s pomo­cí zne­klid­ňu­jí­cích výje­vů. V násle­du­jí­cích něko­li­ka minu­tách jsou sice při­pra­ve­ny až melan­cho­lic­ké momen­ty, kdy hlav­ní hrdin­ka Rose (Radha Mitchell) sví­rá svou malou ado­p­to­va­nou dce­ru Sharon (Jodelle Ferland) v náru­čí na roz­kvet­lé lou­ce, ale ihned po pří­jez­du do měs­teč­ka Silent Hill veš­ke­rá rodin­ná idyl­ka kon­čí.

Námět není nějak ori­gi­nál­ní, Rose se roz­hod­ne vyhle­dat zmí­ně­né mís­to, pro­to­že její námě­síč­ná dce­ra, jejíž noč­ní výle­ty jí ohro­žu­jí na živo­tě, volá jmé­no „Silent Hill“. A když nefun­gu­jí léky, tak se milu­jí­cí mat­ka roz­hod­ne hle­dat odpo­vě­di prá­vě tam. Ihned po pří­jez­du, ale dojde k neho­dě, během níž žena upad­ne do bez­vě­do­mí a malá Sharon se ztra­tí. Rose se pus­tí do hle­dá­ní, ale úkol to není zrov­na snad­ný, když se vám do ces­ty ple­tou démo­nic­ké bytos­ti, nábo­žen­ští fana­ti­ci, hol­čič­ka, kte­rá by jako vypadla z někte­ré­ho japon­ské­ho horo­ru…

Jistě, že Silent Hill je pro­stou­pe­no zlem, kte­ré nepo­chá­zí z nikterak ori­gi­nál­ní zdro­je, ale je urči­tě ori­gi­nál­ně ztvár­ně­no. Gans je Francouz a prá­vě z jeho rodiš­tě občas vyjdou vizu­ál­ně fas­ci­nu­jí­cí díla, kte­rá sice občas nema­jí pří­bě­ho­vě co nabíd­nout, ale obra­zo­vě berou dech. Z růz­ných horo­ro­vých fil­mů posled­ní doby jsme sice zvyklí na kva­lit­ní spe­ci­ál­ní efek­ty, ale Silent Hillu se vět­ši­na z nich nehra­be ani po kot­ní­ky. A ty nej­lep­ší mají co dělat, aby se mu vyšpl­ha­ly ale­spoň nad paty. Trikové sek­ven­ce jsou oprav­du doko­na­le odve­de­nou řeme­sl­nou pra­cí, ale to je jen polo­vi­na úspě­chu. Jeho dru­hou část tvo­ří bizar­nost. Monstra, kte­rá se po Silent Hillu potu­lu­jí nejsou jen tak oby­čej­ní „béč­ko­ví“ zabi­já­ci. Objevují se tu tako­vé zvrá­ce­nos­ti jako je sku­pi­na zne­tvo­ře­ných zdra­vot­ních sestři­ček v lodič­kách, kte­ré vám s rados­tí pro­říz­nou hrdlo, kat s nožem veli­kos­ti vrtu­le z heli­kop­té­ry nebo pla­zí­cí se mrt­vo­la, kte­rá má kon­če­ti­ny svá­za­né ost­na­tým drá­tem.

Spíše než na bru­ta­li­tu se tu sází na stre­su­jí­cí atmo­sfé­ru, kte­rou vyvo­lá­vý všu­dypří­tom­ná tem­no­ta. Ta čas od času zaha­lí celé měs­to a prá­vě v těch­to oka­mži­cích neví­te co čekat – stě­ny se bor­tí, netvo­ři se vyno­řu­jí ze stí­nů a z nebe sně­ží popel. V momen­tech, kdy se ozve siré­na, kte­rá ozna­mu­je, že tem­no­ta se chys­tá zaha­lit Silent Hill vás obvykle začne mra­zit v zádech v oče­ká­vá­ní děsi­vých scén se kte­rý­mi na vás film vyru­ku­je. Pokud ale oče­ká­vá­te i něja­ké vnitř­nos­ti a krva­vé lou­že na pod­la­ze, tak na ně také dojde. Nejde naštěs­tí o samo­ú­čel­nou bru­ta­li­tu, ale dotvá­ře­ní zvrá­ce­nos­ti jed­not­li­vých zábě­rů. A když už na „jat­ka“ dojde, tak to sto­jí za to. Například jed­nu ze zdej­ších pře­ži­vších chyt­ne gigan­tic­ký zabi­ják, strh­ne z ní šaty jed­ním moc­ným tahem, ale tím nekon­čí a dal­ším rych­lým pohy­bem z ní ser­ve i kůži. Dále tu jsou až nepří­jem­ně natu­ra­lis­tic­ké zábě­ry upá­le­ní a pár dal­ších krva­vých oka­mži­ků.

Protože hlav­ní pří­bě­ho­vou lin­ku tvo­ří zou­fa­lý boj mat­ky o svou dce­ru, je jas­né, že ústřed­ní role nemoh­la být vybrá­na „sili­ko­no­vá“ dva­ce­ti­le­tá blon­dýn­ka, kte­rá má v reper­toá­ru dva výra­zy. Radha Mitchell má herec­ký rejstřík mno­hem bohat­ší a oprav­du jí věří­te, ve chví­lích kdy upa­dá do zou­fal­ství a bez­mo­ci. Příjemně se sle­du­je také Laurie Holden jako poli­cist­ka Cybill Benettová, kte­rá pomá­há Rose během hle­dá­ní. Jejich úhlav­ním nepří­te­lem není pře­kva­pi­vě jen zlo, kte­ré se skrý­vá pod měs­tem, ale také vůd­ky­ně nábo­žen­ských fana­ti­ků Christabella (Alice Krige). Ani tady nemoh­la být vol­ba lep­ší, Alice je skvě­lá a její ztvár­ně­ní ženy, kte­rá se sna­ží vymý­tit zlo s pomo­cí očist­né­ho ohně, je vyni­ka­jí­cí.

Nerad bych zapo­mněl zmí­nit hud­bu, kte­rá dová­dí cel­ko­vý dojem téměř k doko­na­los­ti. Dovolím si tvr­dit, že bez ní by nebyl záži­tek tak sil­ný, jak ve finá­le je. Ale ne všech­no si zaslou­ží tako­vé super­la­ti­vy chvá­ly. Jedinou, ale výraz­nou chy­bou je to, že ke kon­ci se roz­hod­ně nedo­čká­te odpo­vě­dí na veš­ke­ré otáz­ky, kte­ré během sle­do­vá­ní vyvsta­nou. Nejde ani o kla­sic­ký ote­vře­ný konec, kte­rý si ote­ví­rá vrát­ka pro dru­hý díl (mlu­ví se o tom, že vznik­ne ale Gans v sou­čas­né době pra­cu­je na fil­mo­vé ver­zi dal­ší kul­tov­ní her­ní série - Onimusha), ale nebu­de vysvět­le­no ani to, co by vysvět­le­no být mělo. Až naběh­nou titul­ky, tak bude­te hod­ně zma­te­ní a bude­te dumat, co se vlast­ně sta­lo. Je sice hez­ké, když je poskyt­nut pro­stor pro divá­ko­vu fan­ta­zii, ale jen v pří­pa­dě, že jsou nabíd­nu­ty něja­ké indi­cie, kte­ré by pomoh­ly s nale­ze­ním správ­né odpo­vě­di.

Ano, ten­to­krát tu pla­tí klišé „for­ma vítě­zí nad obsa­hem“, ale for­ma je nato­lik zvlád­nu­tá, že nedo­stat­ky ve scé­ná­ři se dají pře­hléd­nout. Snad ve dru­hém dílu dojde k vysvět­le­ní toho, co zůsta­lo nevy­jas­ně­no. A pak, že nemů­že vznik­nout kva­lit­ní fil­mo­vá adap­ta­ce počí­ta­čo­vé hry, tady je jas­ný důkaz, že to není prav­da.