Dead Party: Když se zombie rozjedou na rockovou párty

Foto: Radiation Blue

Rozebrat obý­vák na sta­veb­ní mate­ri­ál, zaba­ri­ká­do­vat okna a pak vytáh­nout elek­tric­kou kyta­ru pro­ti hor­dě nemrtvých? Dead Party sta­ví prá­vě na podob­ně potrh­lé smě­si obra­ny, prů­zku­mu a akč­ní­ho cha­o­su. Nejvíc zazá­ří ve spo­leč­nos­ti přá­tel, ale i sólo doká­že nabíd­nout něko­lik oso­bi­tých nápa­dů.

Úvod

Dead Party nava­zu­je na Dead Block a vra­cí do hry sym­pa­tic­ky absurd­ní před­sta­vu, že konec svě­ta se dá zvlád­nout nejen kla­di­vem a prk­nem, ale také pořád­ně hla­si­tou muzi­kou. Místo ponuré­ho sur­vi­val horo­ru při­chá­zí barev­ná zom­bie kome­die, v níž se hrdi­no­vé pro­se­ká­va­jí kri­zí s nad­hle­dem a občas­ným kon­cer­tem. Základní nápad je jed­no­du­chý, ale dosta­teč­ně výraz­ný, aby si hra už po prv­ních minu­tách našla vlast­ní tvář.

Její nej­vět­ší před­nos­tí je jas­ně koo­pe­ra­tiv­ní zamě­ře­ní. Až čty­ři hrá­či mohou spo­leč­ně pro­hle­dá­vat budo­vy, shá­nět vyba­ve­ní, při­pra­vo­vat obra­nu a likvi­do­vat nepřá­te­le. Dead Party sice nabí­zí i hra­ní o samo­tě a počí­ta­čo­vé par­ťá­ky, vět­ši­na čin­nos­tí však půso­bí při­ro­ze­ně­ji, když si je sku­pi­na roz­dě­lí. Jeden bou­rá náby­tek, dru­hý hlí­dá vstup a tře­tí se sna­ží udr­žet ostat­ní naži­vu — dokud se plán při prv­ní vět­ší vlně nezmě­ní v pří­jem­ný zma­tek.

Hratelnost

Jádro kaž­dé mise pro­po­ju­je pro­hle­dá­vá­ní pro­stře­dí s pří­pra­vou na útok. Vybavení budo­vy lze roz­bí­jet a pro­mě­ňo­vat v mate­ri­á­ly, při­čemž při hle­dá­ní se dají najít také zbra­ně, léči­vé před­mě­ty a dal­ší uži­teč­né věci. Získané zdro­je pak slou­ží k zata­ra­se­ní dve­ří a oken nebo k roz­mís­tě­ní pas­tí. Základní ryt­mus tak stří­dá chví­le rych­lé­ho pobí­há­ní a sbě­ru s oka­mži­ky, kdy se obran­ná linie začne hrou­tit a je tře­ba impro­vi­zo­vat.

Rozbíjení nábyt­ku je pře­kva­pi­vě uspo­ko­ji­vé. Hra dovo­lu­je pro­mě­nit v trosky vel­kou část před­mě­tů v míst­nos­tech, tak­že pro­stře­dí půso­bí jako hřiš­tě pro neu­káz­ně­nou demo­lič­ní četu. Materiál ale není samo­ú­čel­nou odmě­nou: kaž­dé prk­no může roz­hod­nout o tom, zda zom­bie pro­jdou dovnitř, nebo se zdr­ží u zablo­ko­va­né­ho vstu­pu. Hráč se tak rych­le učí vní­mat pokoj nejen jako kuli­su, ale jako záso­bár­nu a obran­ný pro­stor, kte­rý je potře­ba vyu­žít co nej­lé­pe.

Samotné sou­bo­je nabí­ze­jí něko­lik způ­sobů, jak nemrt­vé zasta­vit. K dis­po­zi­ci jsou nale­ze­né zbra­ně, výbuš­né či jiné před­mě­ty, pas­ti a také kopan­ce, kte­ré doká­žou nepří­te­le odmrš­tit. Nejvýraznějším prv­kem jsou hudeb­ní schop­nos­ti: nástro­je se mění v bojo­vý pro­stře­dek a jejich účin­ky mohou zra­nit nebo ome­zit více pro­tiv­ní­ků najed­nou. Energie pro vystou­pe­ní je ome­ze­ná a dopl­ňu­je se hle­dá­ním not, tak­že je potře­ba roz­hod­nout, kdy si efekt­ní hudeb­ní zásah nechat na poz­dě­ji a kdy už není čas šet­řit.

Ve více lidech se jed­not­li­vé čás­ti sys­té­mu při­ro­ze­ně dopl­ňu­jí. Rozdělení úko­lů sni­žu­je úna­vu z neu­stá­lé­ho pře­bí­há­ní a dává kaž­dé­mu pro­stor při­spět po svém. Současně ovšem pla­tí, že par­ta nemu­sí vždy fun­go­vat jako dob­ře sehra­ná kape­la: někdo zapo­me­ne na obra­nu, dal­ší odtáh­ne potřeb­ný před­mět jinam a tře­tí skon­čí obklí­če­ný. Právě tako­vé neplá­no­va­né zvra­ty býva­jí nej­zá­bav­něj­ší, pokud jsou hrá­či při­pra­ve­ní brát neú­spěch s humo­rem.

Hru lze roze­hrát v pří­bě­ho­vém reži­mu nebo v arká­dě. Kampaň postup­ně před­sta­vu­je pra­vi­dla a nabí­zí mise s kon­krét­ní­mi úko­ly, zatím­co arká­do­vý režim míří na rych­lej­ší hra­ní a dovo­lu­je upra­vo­vat nasta­ve­ní zápa­su. Zajímavě je řeše­ný i výběr pří­bě­ho­vých úrov­ní, kte­rý při­po­mí­ná troj­roz­měr­nou des­ko­vou mapu s vět­ve­ním. Obsah je tedy pří­stup­ný jak hrá­čům, kte­ří chtě­jí postu­po­vat po jed­not­li­vých misích, tak sku­pi­ně tou­ží­cí rov­nou sko­čit do akce.

Grafika a zvuk

Vizuální styl pat­ří k nej­sil­něj­ším argu­men­tům hry. Výrazné bar­vy, pře­hna­né pro­por­ce a ruč­ně kres­le­ná komik­so­vá este­ti­ka dáva­jí posta­vám i nepřá­te­lům neza­mě­ni­tel­ný cha­rak­ter. Dead Party se nesna­ží půso­bit rea­lis­tic­ky; radě­ji vše žene do nad­sáz­ky, kte­rá dob­ře odpo­ví­dá tónu celé zom­bie apo­ka­ly­psy. Díky tomu se akce čte snad­no a i ve chví­lích, kdy se obraz zapl­ní nepřá­te­li, si hra zacho­vá­vá oso­bi­tý výtvar­ný ruko­pis.

Dobře fun­gu­jí také ani­ma­ce a efek­ty. Ničení vyba­ve­ní má potřeb­nou razan­ci a zása­hy do zom­bie jsou sty­li­zo­va­né tak, aby půso­bi­ly komic­ky i uspo­ko­ji­vě, niko­li odpu­di­vě. Čtyři hra­tel­né posta­vy se od sebe liší vzhle­dem i osob­nos­tí a kres­le­né por­tréty dál pod­po­ru­jí dojem, že jde o par­tu výstřed­ních komik­so­vých hrdi­nů. Jednotlivé mapy při­dá­va­jí pro­stře­dí pro pát­rá­ní i obra­nu a pomá­ha­jí udr­žet dob­ro­druž­ství vizu­ál­ně pes­t­ré.

Hudba není jen dopro­vo­dem, ale sou­čás­tí iden­ti­ty i samot­né hra­tel­nos­ti. Energický rocko­vý pod­kres se k výpra­vám pro­ti zom­bie hodí a ústřed­ní nápad s nástro­ji se do hry pro­mí­tá pří­mo v boji. Závěrečné hudeb­ní vystou­pe­ní po spl­ně­ní úko­lů půso­bí jako malá odmě­na a vhod­ná teč­ka za misí. Hráči obe­zná­me­ní s před­chůd­cem mohou postrá­dat někte­ré jeho původ­ní ryt­mic­ké prv­ky, přes­to si Dead Party doká­že vybu­do­vat vlast­ní hudeb­ní ener­gii.

Příběh

Začátek sta­ví hrdi­ny do svě­ta, v němž se během halloween­ské­ho cha­o­su obje­ví hroz­ba spo­je­ná s inva­zí a zom­bie náka­zou. Skupina oby­čej­ných, znač­ně nesou­ro­dých postav se musí poku­sit situ­a­ci zvlád­nout pro­střed­ky, kte­ré má prá­vě po ruce. Zápletka nesá­zí na váž­né dra­ma ani kom­pli­ko­va­nou myto­lo­gii. Jejím úko­lem je pře­de­vším vytvo­řit zábav­ný rámec pro mise, své­ráz­né posta­vy a stá­le absurd­něj­ší stře­ty s nemrt­vý­mi.

Příběhový režim nabí­zí samo­stat­né linie jed­not­li­vých hrdi­nů a úko­ly, kte­ré dáva­jí postu­pu jas­ný směr. Mise mohou vyža­do­vat hle­dá­ní kon­krét­ních před­mě­tů či sesta­ve­ní potřeb­né­ho vyba­ve­ní, tak­že samot­né pře­ží­vá­ní není jedi­ným cílem. Humor a komik­so­vé pře­há­ně­ní pomá­ha­jí udr­žet leh­ký tón, kte­rý odli­šu­je hru od tra­dič­něj­ších zom­bie titu­lů. Vyprávění však zůstá­vá hlav­ně zámin­kou k hra­ní; kdo oče­ká­vá hlu­bo­ký pří­běh s výraz­ný­mi dra­ma­tic­ký­mi zvra­ty, najde tu spí­še jed­no­du­chou, hra­vou kuli­su.

Technické zpracování

Dead Party nabí­zí onli­ne i míst­ní koo­pe­ra­ci až pro čty­ři hrá­če, což odpo­ví­dá tomu, jak jsou jed­not­li­vé úko­ly navr­že­ny. Hrát lze také samo­stat­ně a někte­ří hrá­či vyzkou­še­li kam­paň s pomo­cí umě­lé inte­li­gen­ce, ovšem sólo režim nedo­ká­že úpl­ně nahra­dit lid­skou sou­hru. Když musí jeden člo­věk záro­veň hle­dat vyba­ve­ní, při­pra­vo­vat obra­nu a bojo­vat, kaž­dá čin­nost sou­tě­ží o jeho pozor­nost. S kama­rá­dy se z těch­to povin­nos­tí stá­vá spo­leč­né plá­no­vá­ní i zdroj spon­tán­ních komic­kých situ­a­cí.

Ovládání a nabíd­ky občas pro­zra­zu­jí, že by si zaslou­ži­ly ješ­tě peč­li­věj­ší dola­dě­ní. Některé klá­ve­so­vé zkrat­ky mohou být nezvyk­lé a pře­pí­ná­ní zbra­ní pra­vým tla­čít­kem nemu­sí kaž­dé­mu při­pa­dat intu­i­tiv­ní. Zmatení může způ­so­bit také nabíd­ka pro hra­ní o samo­tě, kde nemu­sí být na prv­ní pohled zřej­mé, jak hru spus­tit. Nejde o pře­káž­ky, kte­ré by zne­mož­ňo­va­ly hra­ní, ale v akč­ní hře, kde kaž­dá vte­ři­na při obra­ně může být důle­ži­tá, by pře­hled­něj­ší ovlá­dá­ní a roz­hra­ní pomoh­ly.

Dalším limi­tem je opa­ko­vá­ní základ­ní­ho cyk­lu. Prohledávání, roz­bí­je­ní, sta­vě­ní a obra­na tvo­ří funkč­ní celek, ale řada misí se k podob­ným úko­lům vra­cí. Když se navíc hrá­čům začne zdát nabíd­ka nepřá­tel či pas­tí ome­ze­ná, může se počá­teč­ní svě­žest vytrá­cet. Hra se pokou­ší ryt­mus obmě­nit růz­ný­mi situ­a­ce­mi a postup­ně nároč­něj­ší­mi vlna­mi, přes­to by vět­ší množ­ství výraz­ně odliš­ných scé­ná­řů a pro­tiv­ní­ků pomoh­lo udr­žet dlou­ho­do­bou moti­va­ci.

Závěr

Dead Party nej­lé­pe fun­gu­je jako spo­le­čen­ská akč­ní hra na večer s přá­te­li. Její hlav­ní radost nepra­me­ní jen z efek­tiv­ní­ho zabí­je­ní zom­bie, ale také z hla­si­té domlu­vy, roz­dě­lo­vá­ní prá­ce a neče­ka­ných kata­strof, kte­ré roz­bi­jí sebe­lep­ší plán. Když někdo budu­je obra­nu, někdo sbí­rá mate­ri­á­ly a dal­ší odra­zí vlnu pomo­cí hudeb­ní schop­nos­ti, jed­not­li­vé her­ní prv­ky zapad­nou do sviž­né­ho cel­ku. Když se nao­pak všich­ni roz­běh­nou kaž­dý jinam, vzni­ká cha­os — a i ten může být sou­čás­tí zába­vy.

Samostatné hra­ní není bez užit­ku, ale v něm vynik­nou slab­ší strán­ky návr­hu: úko­lů je na jed­no­ho hrá­če hod­ně, ryt­mus se může opa­ko­vat a pomoc počí­ta­čo­vých spo­lu­hrá­čů nena­hra­dí domlu­vu sku­teč­né par­ty. Podobně ani pří­běh nebo množ­ství obsa­hu nejsou nato­lik roz­sáh­lé, aby hru bez pře­s­tá­ní táh­ly dlou­hé týd­ny. Nejlepší je pro­to při­stu­po­vat k ní jako k výraz­né koo­pe­ra­tiv­ní jed­no­hub­ce, kte­rou lze vytáh­nout ve chví­li, kdy si sku­pi­na chce spo­leč­ně užít něko­lik hluč­ných misí.

Navzdory rezer­vám má Dead Party jas­nou osob­nost. Komiksový výtvar­ný styl, hudeb­ní sou­bo­je a demo­lič­ní obra­na ji odli­šu­jí od mno­ha pří­mo­ča­řej­ších her o nemrtvých. Ne kaž­dé­ho pře­svěd­čí opa­ku­jí­cí se úko­ly nebo méně uhla­ze­né ovlá­dá­ní, ale hrá­či, kte­ří hle­da­jí nefor­mál­ní koo­pe­ra­tiv­ní akci s humo­rem, tu najdou dost důvo­dů k návra­tu. Kytara pro­ti hor­dě je zkrát­ka nápad, kte­rý se jen tak neo­mr­zí — zvlášť když ved­le vás sto­jí kama­rá­di při­pra­ve­ní hrát faleš­ně i hrdin­sky.

👍 Kladné body

• Osobitá komik­so­vá sty­li­za­ce a ener­gic­ká rocko­vá atmo­sfé­ra.
• Zábavná kom­bi­na­ce demo­li­ce, sbě­ru, sta­vě­ní obra­ny a boje.
• Kooperace až pro čty­ři hrá­če a ori­gi­nál­ní hudeb­ní schop­nos­ti.

👎 Záporné body

• Nejlepší záži­tek vyža­du­je par­tu; sólo hra­ní může být únav­né.
• Opakující se úko­ly a ome­ze­něj­ší pes­t­rost nepřá­tel i pas­tí.
• Některé nabíd­ky a ovlá­da­cí vol­by nejsou dost intu­i­tiv­ní.

Závěrečné hodnocení

Hodnocení: 78 %