Vladimír Páral je spisovatel, který napsal již mnoho a mnoho knih. Bohužel však také musím konstatovat, že ačkoli Páral mnoho knih napsal, tak jeho díla se od sebe mnoho neliší. Dalo by se v podstatě říci, že pořád píše jednu (sice obsáhlou) knihu. Nepřečetl jsem od něj sice všechna jeho díla, ale zhruba z těch 60%, která jsem měl tu čest naskenovat si svýma modrýma očkama, mohu soudit, že jeho styl je úchvatný, zajímavý a - odpustíte-li mi tento počítačový termín - čtenářsky user friendly. Náplní všech jeho knih (za nejlepší považuji Milence a vrahy, Generální zázrak či Zemi žen) je láska a boj proti stereotypu a nudě (jak v běžném životě, tak i v lásce).
Počátkem osmdesátých let se Páral vydal na cestu sci-fi literatury, pokud však v něm budete hledat dalšího českého A. C. Clarka, tak budete na omylu. Páral si i v knize Romeo a Julie 2300 (což je oficiálně sci-fi) dál píše svůj příběh o lidských vztazích. Jediné, co je na knize sci-fi je skutečně jen prostředí. To však nemusí nutně znamenat, že kniha je špatná.
Něco k příběhu: Manka Lebdušková a Milan K. se mají rádi, moc. Chtějí se dokonce vzít, ovšem ve 24. století se místo k oltáři chodí do laboratoří felicistiky, kde vám z computerů vyjedou prognózu vašeho budoucího života. V tom je však právě svízel výše jmenovaných M. L. a M. K. Podle felicitologů se totiž tito 2 k sobě vůbec nehodí. Co s tím? Páral zde dále rozehrává osudy svých hrdinů a nastiňuje boj lásky proti racionálnímu myšlení, kterým se ohání vědecko technická revoluce. Důležitou roli zde hraje IRAF, což je iracionální faktor osobnosti (který také felicistika dokáže změřit), lidé, kteří mají IRAF velmi vysoké jsou..šílenci, naopak lidé s IRAF nula jsou...racionálně uvažující. Co však dokáže udělat s tím vším láska? Samozřejmě, Páral se s tímto problémem moc nepáře 🙂 a je jasné, že preferuje přirozenou, živou lásku, než záměrně generovaného „vhodného“ partnera, kterého nabízí vědecká felicistika. Ovšem každá láska má svá úskalí, tak i hrdinové M. L. a M. K. si budou muset projít mnohé obtíže a když i toto vše zvládnou, tak musí (ale už po celý život) bojovat proti stereotypu a naučit se spolu ŽÍT.
Na knize je trochu úsměvné znázornění společnosti 24. století. Žádná vězení (až na Austrálii:-)), žádné peníze, prostě jen přijdete do obchodu a ..vezmete si, co potřebujete. No jo, musíme vzít na zřetel, že kniha byla napsána za socialismu:-).
Hodnocení: 80%.
P. S. Když já mám toho Párala moc rád...
