Na podzim tohoto roku vstoupila do kin nová česká komedie Jana Hřebejka Výjimečný stav. Uvedena byla již na festivalu Finále Plzeň, kde se o ní mluvilo jako o pokračování Pelíšků a jako o filmu, kterým Hřebejk opět dokázal, že je dobrý režisér. Po jeho vstupu do distribuce však hodnocení začalo strmě klesat a otázkou je, kde se konečná bilance zastaví.
Film samotný vychází z divadelní hry Milana Tesaře, což je český novinář a spisovatel. Milan Tesař se dlouhá léta angažoval ve vedení časopisu Reflex a vedl tamní kulturní rubriku, zároveň napsal několik knih a ve společnosti Febio stál u zrodu slavného seriálu Česká soda. Jeho dramatická prvotina pak měla premiéru v roce 2019 v Divadle Na Fidlovačce v režii Tomáše Svobody, s Josefem Poláškem a Jitkou Ježkovou v hlavních rolích. Jan Hřebejk je pak neméně známý český režisér a scénárista. Spolu se svým kamarádem spisovatelem a scénáristou Petrem Jarchovským natočil celou řadu úspěšných českých filmů, především komedií, z nich některé si odnesly i nějaká ta ocenění a mnohé zlidověly. Dlouhá léta ale Hřebejk nyní tvořil pro televizi a do kin se nyní vrací po téměř osmi letech.
V prvé řade je třeba upozornit, že za scénářem k Hřebejkově filmu tentokrát nestojí Jarchovský, ale sám Milan Tesař. Takže to je jako kdyby profesionální režisér zfilmoval prvácké cvičení z jakékoli filmové školy. Ač se to nezdá, tak psaní pro film má svoje specifika a určitým způsobem se liší od psaní literatury nebo dramatu.
Já tomu filmu nemohu upřít, že je vtipný. Sám jsem se zasmál, a i podle reakcí ostatních diváků v sále šlo poznat, že humor v tom filmu funguje. Bohužel to ale není takový ten „chytrý“ humor, není to ten humor, který vás donutí se i zamyslet a který mám zejména na prvních Hřebejkových filmech rád. Tady totiž autor klesl někam na úroveň lidových komedií Zdeňka Trošky. Což se ale moc neslučuje s tím, že je snímek prezentován jako černá komedie o dezinformacích. Ačkoliv se film celou dobu snaží působit jako realita, ve které dochází ke komickým a absurdním situacím, je v něm spousta momentů, jenž dokazují, že film se odehrává v jakési paralelní realitě, ve které svět funguje trochu jinak a postavy se chovají tak, jak se to zrovna hodí do příběhu. Například ředitel vysílání, který je nám prezentován jako zkušený novinář a který mluví několika světovými jazyky, není schopen poznat podomácku vyráběné falešné vysílání (což je mimochodem dost bizardní situace, jelikož film byl finančně podpořen ČRo, ačkoliv je v něm tato instituce celou dobu prezentována jako banda úplných nýmandů). A tady právě vidím tu spojitost se Zdeňkem Troškou, protože jeho komedie se taktéž odehrávají v paralelních realitách plných stereotypů a předsudků. Jo a to je mimochodem další věc, ve které vyniká i Výjimečný stav. Když je potřeba ve filmu ukázat teroristy, musí to být zakuklenci s šátkem na hlavě a samopalem v ruce. Když je potřeba ukázat naštvání hlavního hrdiny, musí oslovovat svého arabského kolegu „čerte“, musí jej nevhodně rasisticky urážet a musí na něj při tom mířit zbraní. Když je potřeba ukázat, život hlavní postavy v arabské zemi, musí mít k sobě místního „sluhu“, kterého může jakkoliv dirigovat a pořvávat na něj. Což ano, k české nátuře takové podobné chování asi trochu patří, ale dle mého názoru je to taky spolehlivý ukazatel jak poznat, že autoři zůstali úrovní humoru zamrzlí někde v předminulém století.
Co se týče samotného příběhu, tak jeho většina se odehrává v bytě někde na Vinohradech, kde probíhá veškeré falešné vysílání a i hádky domnělého milostného trojúhelníku. Vedle toho pak tvůrci do filmu přidali ještě vedlejší dějovou linku učitele, který žije se svou matkou, i když by rád asi žil se svou přítelkyní. Věří fake news o mini čipech v lidském těle, a proto se asi mělo jednat o další podpůrnou berličku v tom zadání „komedie o dezinformacích“. Absurdní ale je, že tato linka se vůbec nijak neprotíná ani neovlivňuje hlavní příběh a jediné spojení je to, že se jedná o sousedy na jednom patře. A pokud chcete ještě větší důkaz o zbytečnosti této vedlejší linky, tak autoři se ani neobtěžovali ji zmínit v anotaci.
Co říci závěrem? On ten film, je i přes to všechno, co jsem výše vyjmenoval, dobrý. Jak už jsem psal, není možné mu upřít vtipnost a pro jednoduchého (tedy pardon, průměrného) českého diváka to asi stačí. Ovšem pokud máte Hřebejkovu tvorbu rádi, neubráníte se pocitu, že toto je trochu přešlap do bizáru. A to jsem se ani nezmínil o teatrálním herectví a prapodivném soundtracku...
Nejnovější komentáře