Ondřej Vetchý ve Výjimečném stavu

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Na pod­zim toho­to roku vstou­pi­la do kin nová čes­ká kome­die Jana Hřebejka Výjimečný stav. Uvedena byla již na fes­ti­va­lu Finále Plzeň, kde se o ní mlu­vi­lo jako o pokra­čo­vá­ní Pelíšků a jako o fil­mu, kte­rým Hřebejk opět doká­zal, že je dob­rý reži­sér. Po jeho vstu­pu do dis­tri­buce však hod­no­ce­ní zača­lo str­mě kle­sat a otáz­kou je, kde se koneč­ná bilan­ce zasta­ví.

Film samot­ný vychá­zí z diva­del­ní hry Milana Tesaře, což je čes­ký novi­nář a spi­so­va­tel. Milan Tesař se dlou­há léta anga­žo­val ve vede­ní časo­pi­su Reflex a vedl tam­ní kul­tur­ní rubri­ku, záro­veň napsal něko­lik knih a ve spo­leč­nos­ti Febio stál u zro­du slav­né­ho seri­á­lu Česká soda. Jeho dra­ma­tic­ká prvo­ti­na pak měla pre­mi­é­ru v roce 2019 v Divadle Na Fidlovačce v režii Tomáše Svobody, s Josefem Poláškem a Jitkou Ježkovou v hlav­ních rolích. Jan Hřebejk je pak nemé­ně zná­mý čes­ký reži­sér a scé­náris­ta. Spolu se svým kama­rá­dem spi­so­va­te­lem a scé­náris­tou Petrem Jarchovským nato­čil celou řadu úspěš­ných čes­kých fil­mů, pře­de­vším kome­dií, z nich někte­ré si odnes­ly i něja­ká ta oce­ně­ní a mno­hé zli­do­vě­ly. Dlouhá léta ale Hřebejk nyní tvo­řil pro tele­vi­zi a do kin se nyní vra­cí po téměř osmi letech.

V prvé řade je tře­ba upo­zor­nit, že za scé­ná­řem k Hřebejkově fil­mu ten­to­krát nesto­jí Jarchovský, ale sám Milan Tesař. Takže to je jako kdy­by pro­fe­si­o­nál­ní reži­sér zfil­mo­val prvác­ké cvi­če­ní z jaké­ko­li fil­mo­vé ško­ly. Ač se to nezdá, tak psa­ní pro film má svo­je spe­ci­fi­ka a urči­tým způ­so­bem se liší od psa­ní lite­ra­tu­ry nebo dra­ma­tu.

Já tomu fil­mu nemo­hu upřít, že je vtip­ný. Sám jsem se zasmál, a i pod­le reak­cí ostat­ních divá­ků v sále šlo poznat, že humor v tom fil­mu fun­gu­je. Bohužel to ale není tako­vý ten „chyt­rý“ humor, není to ten humor, kte­rý vás donu­tí se i zamys­let a kte­rý mám zejmé­na na prv­ních Hřebejkových fil­mech rád. Tady totiž autor kle­sl někam na úro­veň lido­vých kome­dií Zdeňka Trošky. Což se ale moc neslu­ču­je s tím, že je sní­mek pre­zen­to­ván jako čer­ná kome­die o dez­in­for­ma­cích. Ačkoliv se film celou dobu sna­ží půso­bit jako rea­li­ta, ve kte­ré dochá­zí ke komic­kým a absurd­ním situ­a­cím, je v něm spous­ta momen­tů, jenž doka­zu­jí, že film se ode­hrá­vá v jakési para­lel­ní rea­li­tě, ve kte­ré svět fun­gu­je tro­chu jinak a posta­vy se cho­va­jí tak, jak se to zrov­na hodí do pří­bě­hu. Například ředi­tel vysí­lá­ní, kte­rý je nám pre­zen­to­ván jako zku­še­ný novi­nář a kte­rý mlu­ví něko­li­ka svě­to­vý­mi jazy­ky, není scho­pen poznat podo­mác­ku vyrá­bě­né faleš­né vysí­lá­ní (což je mimo­cho­dem dost bizard­ní situ­a­ce, jeli­kož film byl finanč­ně pod­po­řen ČRo, ačko­liv je v něm tato insti­tu­ce celou dobu pre­zen­to­vá­na jako ban­da úpl­ných nýman­dů). A tady prá­vě vidím tu spo­ji­tost se Zdeňkem Troškou, pro­to­že jeho kome­die se tak­též ode­hrá­va­jí v para­lel­ních rea­li­tách plných ste­re­o­ty­pů a před­sud­ků. Jo a to je mimo­cho­dem dal­ší věc, ve kte­ré vyni­ká i Výjimečný stav. Když je potře­ba ve fil­mu uká­zat tero­ris­ty, musí to být zakuk­len­ci s šát­kem na hla­vě a samo­pa­lem v ruce. Když je potře­ba uká­zat naštvá­ní hlav­ní­ho hrdi­ny, musí oslo­vo­vat své­ho arab­ské­ho kole­gu „čer­te“, musí jej nevhod­ně rasis­tic­ky urá­žet a musí na něj při tom mířit zbra­ní. Když je potře­ba uká­zat, život hlav­ní posta­vy v arab­ské zemi, musí mít k sobě míst­ní­ho „slu­hu“, kte­ré­ho může jak­ko­liv diri­go­vat a pořvá­vat na něj. Což ano, k čes­ké nátu­ře tako­vé podob­né cho­vá­ní asi tro­chu pat­ří, ale dle mého názo­ru je to taky spo­leh­li­vý uka­za­tel jak poznat, že auto­ři zůsta­li úrov­ní humo­ru zamrz­lí někde v před­mi­nu­lém sto­le­tí.

Co se týče samot­né­ho pří­bě­hu, tak jeho vět­ši­na se ode­hrá­vá v bytě někde na Vinohradech, kde pro­bí­há veš­ke­ré faleš­né vysí­lá­ní a i hád­ky domně­lé­ho milost­né­ho troj­ú­hel­ní­ku. Vedle toho pak tvůr­ci do fil­mu při­da­li ješ­tě ved­lej­ší dějo­vou lin­ku uči­te­le, kte­rý žije se svou mat­kou, i když by rád asi žil se svou pří­tel­ky­ní. Věří fake news o mini čipech v lid­ském těle, a pro­to se asi mělo jed­nat o dal­ší pod­půr­nou ber­lič­ku v tom zadá­ní „kome­die o dez­in­for­ma­cích“. Absurdní ale je, že tato lin­ka se vůbec nijak nepro­tí­ná ani neo­vliv­ňu­je hlav­ní pří­běh a jedi­né spo­je­ní je to, že se jed­ná o sou­se­dy na jed­nom pat­ře. A pokud chce­te ješ­tě vět­ší důkaz o zby­teč­nos­ti této ved­lej­ší lin­ky, tak auto­ři se ani neob­tě­žo­va­li ji zmí­nit v ano­ta­ci.

Co říci závě­rem? On ten film, je i přes to všech­no, co jsem výše vyjme­no­val, dob­rý. Jak už jsem psal, není mož­né mu upřít vtip­nost a pro jed­no­du­ché­ho (tedy par­don, prů­měr­né­ho) čes­ké­ho divá­ka to asi sta­čí. Ovšem pokud máte Hřebejkovu tvor­bu rádi, neu­brá­ní­te se poci­tu, že toto je tro­chu pře­šlap do bizá­ru. A to jsem se ani nezmí­nil o tea­trál­ním herec­tví a pra­po­div­ném soun­d­trac­ku...

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře