Ať žije Bělorusko! – totalita bez českého cukru

Photo © Kino Świat

Filmfanatic pro­hlu­bu­je pene­tra­ci pol­ské kine­ma­to­gra­fie, i když ten­to­krá­te si odsko­čí­me až do sou­čas­né­ho Běloruska. Právě o neu­tě­še­ném živo­tu v něm vyprá­ví sní­mek, kte­rý je inspi­ro­ván sku­teč­ným pří­bě­hem muzi­kan­ta Franaka Viachorky.

KAPELO HRAJ!
Miron je frontma­nem popu­lár­ní bělo­rus­ké kape­ly, jejíž kon­cer­ty býva­jí pra­vi­del­ně vypro­da­né. Když však jed­no z vystou­pe­ní vede k pro­ti­re­žim­ní­mu bou­ře­ní, repre­siv­ním slož­kám dojde trpě­li­vost. I přes vro­ze­nou srdeč­ní cho­ro­bu je Miron odve­den do armá­dy a čeka­jí ho kruš­né časy.

VOJNA NENÍ KOJNÁ
Ani v kasár­nách však Mirona neo­pouš­tí revo­luč­ní duch a tou­ha po sku­teč­né svo­bo­dě. Jenže v bělo­rus­ké armá­dě, kte­rá jako posled­ní na svě­tě pou­ží­vá onu­ce mís­to pono­žek, není pro svo­bo­do­my­sl­né­ho jedin­ce mís­to. Únik tedy Miron hle­dá v psa­ní ile­gál­ní­ho inter­ne­to­vé­ho blo­gu, ve kte­rém zesměšňu­je vojen­ský život. Zlomí tvr­dý režim jeho tou­hy, kte­ré zce­la evi­dent­ně sym­bo­li­zu­jí sny celé­ho náro­da?

CO JSTE VY, BYLI JSME MY
Téměř rok jsme v našich médi­ích vída­li demon­stra­ce, na kte­rých si běž­ní Bělorusové nechá­va­li roz­bí­jet ústa a vytr­va­le demon­stro­va­li za svr­že­ní Lukašenkova reži­mu. S tro­chou nad­sáz­ky si dovo­lím napsat, že nám sta­čil ke změ­ně jedi­ný večer 17. lis­to­pa­du. Naštěstí, pro­to­že si nejsem jis­tý, zda bychom pro­je­vi­li tako­vou vytr­va­lost. O to vět­ší respekt mají v mých očích Bělorusové. Ať žije Bělorusko! tedy vyprá­ví pří­běh, kte­rý je blíz­ký i nám.

Podobný film by zkrát­ka mohl vznik­nout i u nás. Já bych se však vsa­dil, že by trpěl syn­dro­mem, kte­rý naši fil­ma­ři tra­dič­ně pro­je­vu­jí k tota­lit­ním časům našich dějin. Totiž zleh­čo­vá­ním a ide­a­li­za­cí, kdy všech­no vyzní tak, že za bol­še­vi­ka vlast­ně oby­čej­ným lidem neby­lo tak zle a tím nej­lep­ším recep­tem na pře­ži­tí byl švej­kov­ský humor. Jenže Poláci se neroz­pa­ku­jí vykres­lo­vat věci tvr­dě a bez příkras.

Ať žije Bělorusko! doká­že nabíd­nout pove­de­né kome­di­ál­ní momen­ty, ale roz­hod­ně nedo­pus­tí, aby pře­kry­ly tvr­dou rea­li­tu tota­li­ty. Ta dusí bělo­rus­kou spo­leč­nost a vojen­ský život v kasár­nách jen zrca­dlí zka­že­nost celé­ho sys­té­mu. Pokud si chce­te dát nei­de­a­li­zo­va­né tota­lit­ní retro, kte­rých se nám v Česku zou­fa­le nedo­stá­vá, roz­hod­ně dopo­ru­ču­ji!