Černobyl - 3,6 Rentgenu není nic hrozného

Filmfanatic sli­bo­val, že se k výteč­né­mu seri­á­lu Černobyl vrá­tí až opad­ne nej­vět­ší vlna hypu, a svůj slib prá­vě plní. A moc rád při­zná­vá, že pěti­díl­né mini­sé­rii HBO se musí abso­lu­to­ri­um pone­chat i s tím odstu­pem něko­li­ka měsí­ců. Tohle byl zkrát­ka jeden z mil­ní­ků tele­viz­ní his­to­rie.

KRÁL ZPÁTKY NA TRŮNĚ
HBO už dáv­no není jedi­nou plat­for­mou, kte­rá doká­že na tele­viz­ní, potaž­mo digi­tál­ní obra­zov­ky při­nést sku­teč­nou kva­li­tu. Osobně si dokon­ce mys­lím, že prv­ní hous­le už něja­ký ten rok hra­je Netflix, kte­rý doslo­va chr­lí jeden hit za dru­hým. Nicméně Černobyl vrá­til ale­spoň na chví­li krá­lov­ské žezlo zpát­ky k HBO, kte­ré za seri­ál skli­di­lo ova­ce doslo­va ze všech stran.

Jadernou kata­stro­fu v ukra­jin­ském Černobylu z roku 1986 asi netře­ba blí­že roze­bí­rat. Pro její plné pocho­pe­ní však dopo­ru­ču­ji prá­vě ten­to seri­ál, pro­to­že tak rea­lis­tic­ké a syro­vé poje­tí, jež vás beze­spo­ru zasáh­ne, jsem dlou­ho nevi­děl. Samozřejmě, že téma nuk­le­ár­ní kata­stro­fy je samo o sobě dosti atrak­tiv­ní, jen­že tvůr­ci věno­va­li obrov­skou pozor­nost doslo­va kaž­dé­mu detai­lu a o to půso­bi­věj­ší je cel­ko­vý obraz. Od prvot­ní­ho zmat­ku bez­pro­střed­ně po výbuchu reak­to­ru až po soud­ní pro­ces – u kaž­dé­ho dílu nebu­de­te dýchat napě­tím a strach z nevi­di­tel­né­ho zabi­já­ka vám bude sví­rat hrdlo.

REALISTIČNOST V KAŽDÉM DETAILU
V něko­li­ka věcech se tvůr­ci od rea­li­ty pře­ce jen odklo­ni­li, ale bylo to spí­še z toho důvo­du, aby celá série drže­la pohro­ma­dě, popří­pa­dě zafun­go­va­la v někte­rých mís­tech dra­ma­tič­tě­ji (pád vrtu­l­ní­ku nad reak­to­rem). Nedošlo na pře­kru­co­vá­ní fak­tů. Vyloženě úžas­né je pak to, že celý seri­ál se sku­teč­ně ode­hrá­vá v samot­ném Černobylu, kam byly počí­ta­čo­vě dokres­le­ny chy­bě­jí­cí čás­ti elek­trár­ny a odstra­něn slav­ný sar­ko­fág, kte­rý brá­ní výraz­něj­ší­mu úni­ku radi­a­ce.

NEJVĚTŠÍM STRAŠÁKEM PŘES VŠECHNY HRŮZY REŽIM
Každý díl se kata­stro­fě věnu­je z tro­chu jiné­ho úhlu, tak­že při zpět­ném pohle­du je až pře­kva­pu­jí­cí, jakým způ­so­bem drží celá série pohro­ma­dě. Deprese a pocit sklí­če­ní vás chyt­ne a nepus­tí celou sto­páž, k čemuž solid­ní mírou při­spí­vá hudeb­ní slož­ka i mis­tr­ně vyu­ži­tý zvuk dozi­me­t­ru. Ten se pro mě osob­ně – ved­le slav­né­ho detek­to­ru pohy­bu z Vetřelců – zapi­su­je do veli­ce krát­ké­ho sezna­mu děsi­vých mini­ma­lis­tic­kých zvu­ků.

I přes veš­ke­rou mis­tr­nost celé­ho dra­ma­tu havá­rie je však pro mě nej­vět­ším stra­šá­kem seri­á­lu komu­nis­tic­ký režim. Jeho absur­di­ta a pohr­dá­ní lid­ský­mi živo­ty, kte­ré nesmí být posta­ve­ny nad stra­nic­kou ide­o­lo­gii, bychom si měli všich­ni při­po­mí­nat. A nikdy neza­po­me­nut.

7/7 - Naprosté abso­lu­to­ri­um, mil­ník tele­viz­ní his­to­rie. Skličující depre­siv­ní dra­ma v nepří­jem­ně rea­lis­tic­kém kabá­tu.

Foto: Home Box Office (HBO)