Petra Svoboda: Vánek přímotopu ve vlasech

Decibely lás­ky byla vaše prv­ní vět­ší fil­mo­vá zku­še­nost, tak­že  jaké vzpo­mín­ky a zážit­ky jste si z natá­če­ní odnes­la?

Odnesla jsem si spous­tu dojmů a zážit­ků. Potkala jsem se na pla­ce s tako­vý­mi legen­da­mi jako je napří­klad hereč­ka Iva Janžurová nebo Rudolf Hrušínský star­ší. Navíc za kame­rou stál jeden z našich nej­u­zná­va­něj­ších kame­ra­ma­nů Vláďa Smutný. No a do tře­ti­ce neza­po­me­nu ani na natá­če­ní závě­reč­né scé­ny s Karlem Gottem. 

S kame­rou máte zku­še­nost jako mode­rá­tor­ka,  tak­že tako­vé věci jako tré­ma vás asi nepo­tka­ly, ale co bylo pro vás nové  v herec­ké pro­fe­si a s čím jste se nej­ví­ce potý­ka­la?

Díky mode­ro­vá­ní rela­cí novác­kých tele­viz­ních novin jsem neby­la ner­vóz­ní z kamer ani štá­bu kolem. Moderování zpráv ale vyža­du­je urči­tý druh před­ne­su, into­na­ce atd...hraní je něco úpl­né jiné­ho. Nestačí správ­ně před­nést text. Je tře­ba dostat do něj vlast­ní pro­žit­ky a emo­ce a více oso­bi­tos­ti, pros­tě se sna­žit hrát, a to tak, aby to pro divá­ka bylo důvě­ry­hod­né. S tím jsem se samo­zřej­mě potý­ka­la, pro­to­že nejsem pro­fe­si­o­nál­ní hereč­ka.  Trému jsem ale vlast­ně měla jen prv­ní dva natá­če­cí dny. Když jsem zvlád­la prv­ních pár scén, spadlo to ze mě. Velky dík za to ale pat­ří celé­mu skvě­lé­mu štá­bu v čele s reži­sé­rem Mílou Halíkem.

Ve film máte  hlav­ně tři  muž­ské herec­ké part­ne­ry -  Filipa Cíle jako bra­t­ra, Rudolfa Hrušínského jako úspěš­né­ho nápad­ní­ka a Romana Vojtka jako toho neú­spěš­né­ho. Jak se vám s kaž­dým z nich hrá­lo?

Všichni tři jsou pro­fe­si­o­ná­lo­vé a byli moc fajn. Filip neza­pře své herec­ké vzdě­lá­ní, bylo to znát, klap­ne klap­ka a on pros­tě oka­mži­tě pře­pne do své role.  Roman Vojtek je kro­mě herec­tví navíc i skvě­lý taneč­ník a co se týká Rudy Hrušínského nejml, tak s ním jsem strá­vi­la na pla­ce nej­ví­ce času a musím říct, že mi při natá­če­ní mno­ho­krát dob­ře pora­dil a pomohl, tak­že jsem mu vděč­ná. Kromě toho máme oba záli­bu v ces­to­vá­ní, tak­že bylo pořád o čem si poví­dat i o pauzách. 

Byla něja­ká  obzvlášť obtíž­ná scé­na nebo situ­a­ce, ke kte­ré došlo k neče­ka­né situ­a­ci, co neby­la ve scé­ná­ři?

Když jsme s Rudou natá­če­li let­ní roman­tic­kou veče­ři na tera­se restau­ra­ce, bylo ve sku­teč­nos­ti ven­ku sotva pár stup­ňů nad nulou.   Drkotaly mi zuby zimou, tak­že se pro­duk­ce smi­lo­va­la a při­nes­li mi pod stůl pří­motop. Výsledek byl, že mi sko­ro sho­ře­ly nohy, ale zase mi bylo tep­lo a navíc to ve fil­mu vypa­dá tak, že mi do vla­sů fou­ká let­ní vánek:-) - omyl, je to pří­motop. Našim mas­kér­kám se ale ten výsled­ný ved­lej­ší efekt na kame­ře hroz­ně líbil a panu reži­sé­ro­vi, mys­lím taky.

Bylo pro vás natá­če­ní tako­vou zku­še­nos­tí, že bys­te se chtě­la hra­ní věno­vat dále a tře­ba i více?

Byla to skvě­lá zku­še­nost, a pokud by byla dal­ší zají­ma­vá nabíd­ka, urči­tě bych nad ní uva­žo­va­la. Jsem ráda, že si mě reži­sér vybral a takém že mě pod­po­ři­li i na Nově a dovo­li­li mi si v Decibelech lás­ky zahrát.