Pavel Horváth: Zpívám rád a je to na mně doufám znát

Proč jste se roz­ho­dl při­jmout nabíd­ku na poměr­ně vel­kou roli ve fil­mu Decibely lás­ky?

Já jsem si při prv­ních kon­tak­tech mys­lel, že si ze mě děla­jí sran­du. Až když mi zavo­lal reži­sér a násled­ně také Rudolf Hrušínský, tak mi došlo, že to mys­lí váž­ně. Je to pro v kaž­dém pří­pa­dě nová a zají­ma­vá zku­še­nost a zpět­ně jsem rád, že jsem na tuto nabíd­ku kýv­nul.

Vaše role je sku­teč­ně plno­hod­not­ná, niko­liv žád­ná reklam­ní účast – co pro vás bylo nej­ná­roč­něj­ší?

Určitě řídit vel­ké pope­lář­ské auto v cen­t­ru Plzně za plné­ho pro­vo­zu. Když jsem do toho sedl popr­vé, tak jsem si byl jis­tý, že očešu všech­na auta v blíz­kém oko­lí. Nakonec to ale dob­ře dopadlo a niko­ho jsem nena­bou­ral. Celkově jsem si natá­če­ní uží­val, moc mě to bavi­lo. Když jsem viděl, že i sku­teč­ní her­ci to někdy zka­zí, tak mě opus­ti­la i tré­ma.

Ve fil­mu máte i pěvec­ký part, tak­že se z vás vlast­ně stá­vá muzi­ká­lo­vý herec – zpí­vá­te rád a měl jste již mož­nost si vyzkou­šet při něja­ké ofi­ci­ál­ní pří­le­ži­tos­ti?

Zpívám rád a je to na mě dou­fám znát (smě­je se). Měl jsem mož­nost zazpí­vat si s Petrem Jandou píseň Otázky v rám­ci slav­nost­ní­ho veče­ra na Fotbalistovi roku a také se sku­pi­nou Kabát pří­mo na podiu píseň Žízeň. Tam jsem tedy spíš kři­čel slo­vo ´žízeň´ pořád doko­la (smích). Nikdy bych si netrou­fal nazý­vat se zpě­vá­kem v pra­vém slo­va smys­lu, ale v kaž­dém pří­pa­dě mě to moc baví.

Co bylo pro vás na natá­če­ní  nej­zá­bav­něj­ší, ode­hrá­la se něja­ká neče­ka­ná situ­a­ce, z níž jste se musel dostat?

Do úzkých jsem si snad ani jed­nou nedo­stal, ale urči­tě mi někdy vypa­dl text a mís­to toho jsem vypus­til z pusy úpl­nou hloupost. V tu chví­li se buď ozve ´stop´ nebo to reži­sér schvál­ně nechá dojet až do kon­ce, aby si to ten herec pořád­ně vyžral. A ješ­tě mi vlast­ně málem uje­la mul­ti­ká­ra, kte­rou jsem nemohl zasta­vit. Jak jsem sta­čil poznat štáb kolem fil­mu, toto se někde urči­tě ješ­tě obje­ví (smích).

 Jste tre­né­rem před­ní­ho čes­ké­ho fot­ba­lo­vé­ho týmu, ale je sly­šet i vel­mi pochval­ný hlas o vašem herec­kém talen­tu. Nezměníte pro­fe­si?

Pro mě to byla hezká zku­še­nost a mám z ní radost, ale herec ze mě nej­spíš nikdy nebu­de. Byla to pro mě skvě­lá zába­va.