Mortal Kombat II - Videoherní mlátička v nové filmové podobě

Zdroj: Warner Bros. Pictures

V Mortal Kombat II se šam­pi­o­ni Zeměříše, včet­ně oblí­be­ných postav z prv­ní­ho dílu, vydá­va­jí do ješ­tě bru­tál­něj­ší­ho a neú­pros­né­ho tur­na­je, kde budou bojo­vat nejen mezi sebou, ale pře­de­vším pro­ti síle tem­né­ho vlád­ce Shao Kahna (Martyn Ford), jehož cílem je zni­čit Zemi a podro­bit si její obrán­ce...

Ve fil­mo­vém Mortal Kombatu z roku 2021 sice na titul­ní tur­naj nedo­šlo, pře­dem nicmé­ně bylo avi­zo­vá­no, že prv­ní film pou­ze zase­je půdu a na tur­naj dojde až ve dru­hém fil­mu. Mortal Kombat reži­sé­ra Simona McQuioda byl sice jed­ním z fil­mů, kte­rý v roce 2021 díky pan­de­mii COVID-19 vysla­lo stu­dio Warner Bros. para­lel­ně do kin i na stre­am, rea­li­za­ci pokra­čo­vá­ní si nicmé­ně nako­nec obhá­jil. Příslibů bylo za pár let něko­lik a bylo tak snad­né napja­tě oče­ká­vat, co přes­ně Mortal Kombat II dodá - i pro­to mož­ná může něko­ho zara­zit, že k zásad­ní­mu kro­ku dopře­du nedo­chá­zí.

Posun vpřed? Jak se to vez­me. To, co šlo říci minu­le, jde v pod­sta­tě říct i ten­to­krát. McQuoid a spol. jsou oči­vid­ně fan­do­vé původ­ních her a video­her­ní este­ti­ka tak z fil­mu pří­mo sálá – mož­ná až pří­liš. Lokace půso­bí vylo­že­ně video­her­ně, her­ci se tu pro­me­ná­du­jí v kos­tý­mech, za kte­ré by se urči­tě nesty­děl lecja­ký fan­da na Comic-Conech, pře­de­vším je tu umož­něn ješ­tě vět­ší ponor do myto­lo­gie video­her. Minule byl hlav­ním hrdi­nou Cole Young v podá­ní Lewise Tana. Šlo o ori­gi­nál­ní posta­vu, kte­rá byla vymyš­le­na pro úče­ly fil­mu a měla slou­žit jako prů­vod­ce novým svě­tem pro neza­svě­ce­né­ho divá­ka. Cole se nicmé­ně zase tak vře­lé­ho při­je­tí ve finá­le nedo­čkal, a i pro­to v tom­to fil­mu hra­je spí­še dru­hé hous­le. Novým hlav­ním hrdi­nou pak dle uká­zek má být béč­ko­vá fil­mo­vá hvězda Johnny Cage v podá­ní Karla Urbana, kro­mě něj je tu nicmé­ně ješ­tě nová hlav­ní hrdin­ka – prin­cez­na Kitana v podá­ní Adeline Rudolph, jejíž rod­nou zemi Edenia před lety potkal stej­ný osud, kte­rý nyní může čekat lid­skou Zeměříši.

Zeměříši čeká 10. tur­naj, kte­rý má roz­hod­nout o jejím osu­du, i pro­to se tak pře­ži­vší hrdi­no­vé z minu­la spo­lu s nováč­kem Johnnym musí poku­sit zví­tě­zit. I dru­hý Mortal Kombat má naštěs­tí výho­du ve sviž­ném tem­pu a dle oče­ká­vá­ní také v tom, že sou­bo­je doká­žou být opět zábav­né. I když se tedy občas vykrá­dá něja­ká ta fata­li­ta z minu­la a jed­na stě­žej­ní bitva tu jde na ruku spí­še humo­ru než­li bru­tál­ní akci.Svým způ­so­bem je navíc pořád zábav­né sle­do­vat her­ce, jak se sna­ží svým posta­vám dodat jakousi duši a něco, co by vzdá­le­ně evo­ko­va­lo shake­spea­rov­ský před­nes… aby je násled­ně zastí­nil Josh Lawson v roli prvo­plá­no­vé­ho vidlá­ka Kana. Herci tu nicmé­ně ve sku­teč­nos­ti nemuse­jí nic hrát, sta­čí, že půso­bí uvě­ři­tel­ně v akč­ní polo­ze a vět­ši­nu času vylo­že­ně nepře­hrá­va­jí. Možná i pro­to, že si všich­ni tak nějak vzpo­mí­na­jí, že s adap­ta­ce­mi Mortal Kombatu může být mno­hem (oprav­du mno­hem!) hůř.

Scénář půso­bí jako dílo nác­ti­le­té­ho chlap­ce ve vývi­nu, kte­rý mís­to fit­ka trá­ví celé dny v her­ně. A nebo (což je prav­dě­po­dob­něj­ší) muže, kte­rý v sobě má pořád kou­sek chla­pec­ké duše. Scenáristickou šta­fe­tu tu po dvo­ji­ci Greg Russo/David Callaham sice pře­bí­rá Jeremy Slater, i na podru­hé to ovšem půso­bí jako dílo něko­ho, kdo tak nějak ví, jak ide­ál­ně tuhle adap­ta­ci pojmout. Oscarový mate­ri­ál z Mortal Kombatu nebu­de nikdy. Když už, tak maxi­mem má být akč­ní blbi­na, kte­rá si uvě­do­mu­je svo­je limi­ty a záro­veň z nich doká­že vytřís­kat maxi­mum. Člověk by tak u pokra­čo­vá­ní oče­ká­val, že se reží­ru­jí­cí McQuoid dle pří­sli­bů více vyblb­ne… přes­to kon­cept nikam zásad­ně nepo­sou­vá. Posouvání měřít­ka tu prak­tic­ky není. Minule to byla pří­pra­va na tur­naj, teď už samot­ný tur­naj začí­ná, to samot­né ovšem k vět­ším věcem nesta­čí. Při sle­do­vá­ní je snad­né zamys­let se nad tím, že jde fran­ší­zu posou­vat kupře­du vlast­ně jen jed­ním smě­rem. Po vzo­ru video­her tu totiž sice posta­vy umí­ra­jí, nic ovšem nebrá­ní jejich vzkří­še­ní.

I pro­to ostat­ně může­me už v trai­le­ro­vých mate­ri­á­lech vidět někte­ré navrá­ti­vší zesnu­lé z minu­le díky nekro­man­cii a jiným skry­tým esům v ruká­vu – zmi­ňo­va­né­ho Kanoa, Kung Laa, Scorpiona či Sub-Zera. Už tady se mohou z dří­věj­ších hrdi­nů stát najed­nou padou­ši a do sebe se tak náh­le mohou pus­tit neprav­dě­po­dob­né dvo­ji­ce. V jis­tém ohle­du jde o cosi evo­ku­jí­cí poli­tic­ké machi­na­ce, teo­re­tic­ky pak mohou tvůr­ci kupře­du v sérii spo­lé­hat prá­vě na neprav­dě­po­dob­né sou­bo­je. A když jim teo­re­tic­ky dojdou nápa­dy, mohou po vzo­ru moder­ních her vsa­dit na para­lel­ní vesmí­ry. Po dvou fil­mech se nicmé­ně už tak nějak zdá, že je kon­cept lehce okou­ka­ný a nespa­sil by ho ani fakt, že by se po vzo­ru her zača­li na plát­ně v rám­ci tur­na­je Mortal Kombat prát Terminátor, Rambo nebo Peacemaker.

Fandomu původ­ních her může snad­no sta­čit, že to poměr­ně evo­ku­je her­ní před­lo­hu. Někomu nepo­lí­be­né­mu to para­lel­ně může při­jít vizu­ál­ně sty­lis­tic­ky neu­če­sa­né podob­ně jako hra­né adap­ta­ce popu­lár­ních mang. První Mortal Kombat se dočkal pozi­tiv­něj­ších i méně pozi­tiv­ních reak­cí, navzdo­ry pří­sli­bům se z nich ovšem tvůr­ci u dru­hé­ho fil­mu vyku­pu­jí tak napůl. Vše, co tak nějak minu­le fun­go­va­lo, fun­gu­je i ten­to­krát více­mé­ně stej­ně. Platí to nicmé­ně i o nedu­zích. Příběh je samo­zřej­mě jed­no­du­chý, dia­lo­gy kře­čo­vi­té, ani ten­to­krát pak všech­ny efek­ty (desig­ny jis­tých fan­ta­sy postav či samot­ná pro­stře­dí) nepů­so­bí vylo­že­ně váb­ně. Svým způ­so­bem je to díky tomu důstoj­ný sequel své­ho před­chůd­ce – se vším dob­rým i špat­ným, co tato pozi­ce obná­ší. Svým způ­so­bem je od fil­mo­vé adap­ta­ce Mortal Kombatu vlast­ně rozum­né, že se nesna­ží o vět­ší hloub­ku a sna­ží se fanouškům pořád dodat pře­de­vším ty snad­no oče­ká­va­né atrak­ce, špič­ko­vě uhla­ze­ný bloc­kbus­ter z něj ovšem v téhle podo­bě být nemů­že.

Z myto­lo­gie původ­ních her se tu sice oči­vid­ně čer­pá, pově­do­mí o ní ovšem není nut­né, pro­to­že film načrt­nu­tou myto­lo­gii vyob­ra­zu­je zjed­no­du­še­nou for­mou. Postavy tu jsou pořád pri­már­ně plo­ché a nepří­liš roz­vi­nu­té. Když už tu někdo má pro­stor pro vývoj cha­rak­te­ru a herec­ké kre­a­ce, je to nako­nec nepře­kva­pi­vě Karl Urban, kte­rý doká­že vyvo­lat pocit, že si roli Johnnyho „kxr­va“ Cage doce­la uží­vá. Výsledek pak navíc urči­tě (samo­zřej­mě sub­jek­tiv­ně!) vypa­dá lépe než Mortal Kombat, kte­rý vám vyge­ne­ru­je umě­lá inte­li­gen­ce, stej­ně tak se tak nějak neo­mr­zí závě­reč­ný remix. Mortal Kombat II roz­hod­ně neu­ra­zí ty, kte­ré neu­ra­zi­la už jed­nič­ka, čekat zásad­ní obrat by se tu ovšem vypla­tit nemu­se­lo. Je tak na kaž­dém, jak moc otoč­ku o 180 stup­ňů oče­ká­val… a jak moc se jen doká­že smí­řit s tím, že pros­tě dosta­ne dru­hý Mortal Kombat.

Mortal Kombat II potvr­zu­je, že jde o pokra­čo­vá­ní, kte­ré sice tak nějak napl­ňu­je základ­ní oče­ká­vá­ní fanouš­ků, ale záro­veň se zásad­ně nepo­sou­vá za hra­ni­ce své­ho před­chůd­ce. Nabízí podob­nou kom­bi­na­ci sty­li­zo­va­né akce, video­her­ní este­ti­ky a jed­no­du­ché­ho pří­bě­hu, kte­rý stá­le sto­jí spí­še na atrak­ci než na hlub­ším vyprá­vě­ní. Nové posta­vy a roz­ší­ře­ní myto­lo­gie sice dodá­va­jí svě­tu vět­ší šíři, ale cel­ko­vý dojem zůstá­vá vel­mi blíz­ký prv­ní­mu dílu – v dob­rém i špat­ném smys­lu. Film tak půso­bí spíš jako dal­ší kapi­to­la téže hry než jako sku­teč­ný krok vpřed. Pro fanouš­ky, kte­ří při­ja­li jed­nič­ku se vše­mi její­mi nedo­stat­ky, bude i pokra­čo­vá­ní v zása­dě uspo­ko­ji­vé. Divák, kte­rý ale čeká výraz­něj­ší posun, kom­plex­něj­ší pří­běh nebo odváž­něj­ší ucho­pe­ní znač­ky, prav­dě­po­dob­ně opět nara­zí na stej­né limi­ty jako minu­le...

Verdikt: 60 %