Nicholas Cage coby neurotický švindlíř Roy okrádá různými (skutečně) zajímavými způsoby (pravděpodobně) slušné a poctivé lidi. Jeho život se ale změní od chvíle, kdy se dozvídá, že má dceru.
Jeho manželka totiž od Roye odešla, pravděpodobně hlavně kvůli jeho obsesím (Roy musí například vždycky třikrát zavřít dveře, než je zavře definitivně), ve chvíli, kdy čekala dítě. V tuhle chvíli má již Roy poměrně veliké psychické problémy (nevydrží bez léků), vydává se u svého psychologa za odborníka se starožitnostmi a začíná s jeho pomocí hledat svoji teď už skoro dospělou dceru.
A záhy se s ní setká. Je to trochu rozpačité setkání, ale zanedlouho je jeho čtrnáctiletá dcera Angela nastěhovaná u Roye. Matka ji prý vyhodila z domova. Roy tak musí přicházet na to, jak zacházet s holkou v pubertě, a musí si taky zvážit, jestli a jak případně ji má zatahovat do svých podvodů. Na ukázku jí jeden samozřejmě ukáže. Jenže – u toho to samozřejmě neskončí a spirála podvodů se začne roztáčet.
Osobně se mi na filmu líbily nejvíc nápady, jak okrást cizí lidi. Některé z nich byly fakt originální a díky tomu se celý film nese v úsměvném, pohodovém tempu. Skutečně dobří podvodníci dokáží mít velice zajímavé nápady, jak někoho okrást, obrat nebo podvést. Ukáže se totiž, že všechno je trochu jinak než jsem popsal na začátku recenze. Jó, když jste podvodník, nemůžete přece věřit jen tak někomu. Ani svým kolegům a ani své rodině…
Ale to už naznačuju příliš. Ale jenom naznačuju. Pravda ale může být ještě mnohem drsnější. Zbytek odhalení je na vás. Ne že by byli Švindlíři bůhvíjakým zásadním filmem světové kinematografie, ale jsou rozhodně příjemnou příležitostí, jak strávit deštivý podzimní večer.
O filmu:
Oficiální stránka filmu: Matchstick Men
Režie: Ridley Scott
Scénář a režie: Nicholas Griffin, Ted Griffin
V hlavních rolích: Nicolas Cage, Sam Rockwell, Alison Lohman, Bruce Altman
USA 2003, 116 minut
