Tajemství smrti - Kontroverzní dokument Viliama Poltikoviče - 60%

TAJEMSTVÍ SMRTI: Kontroverzní doku­ment Viliama Poltikoviče

U pří­le­ži­tos­ti svát­ku mrtvých vstu­pu­je do kin odváž­ný duchov­ní sní­mek Viliama Poltikoviče s názvem Tajemství smr­ti, kte­rým pro­vá­zí v roli komen­tá­to­ra herec Jaroslav Dušek zná­mý svým alter­na­tiv­ním zamě­ře­ním. Tento poně­kud kon­tro­verz­ní sní­mek sezna­mu­je divá­ka s růz­ný­mi kul­tur­ní­mi pří­stu­py k poje­tí kon­ce živo­ta, s tím domně­le vědec­kým, kte­rý tvr­dí, že smr­tí vše kon­čí, ale i s tím alter­na­tiv­ním, kdy smrt nemu­sí být nut­ně vní­má­na jako tabu, tragé­die, konec či něco veskr­ze zlé­ho, tak jak se již po mno­há léta tra­du­je v naší západ­ní kul­tu­ře.

Tvůrce doku­men­tu o smr­ti - v jed­né oso­bě kame­ra­man, foto­graf, spi­so­va­tel a hlav­ně jeden z nej­vý­raz­něj­ších reži­sé­rů s duchov­ní téma­ti­kou u nás Viliam Poltikovič, vystu­do­val na katedře doku­men­tár­ní tvor­by, debu­to­val celo­ve­čer­ním doku­men­tem Dva roky pro celý život (1986) a jako veli­ce plod­ný tvůr­ce dopo­sud nato­čil přes 170 fil­mů zejmé­na pro Českou tele­vi­zi. Viliam není vylo­že­ně zná­má slav­ná osob­nost ve smys­lu medi­ál­ní celebri­ty, já sama jej ‚znám‘ asi pou­hých deset let, ale mys­lím si osob­ně, že Viliam po tom­to dru­hu slá­vy ani neprah­ne. Jsem toho názo­ru, že komerč­ní úspěš­nost jeho děl není pro Viliama pri­o­ri­tou čís­lo jed­na, ale zřej­mě sle­du­je i jiné své vlast­ní vyš­ší cíle. Tedy vyso­ká návštěv­nost jako u komerč­ních trhá­ků plných ducha­prázd­né­ho balas­tu zapí­je­na kolou a zají­dá­na pop­cor­nem Viliama asi netáh­ne. Musím bohu­žel smut­ně uznat, že naše spo­leč­nost nedo­ce­ňu­je až tak plně jeho žánr děl. Mezi jeho díly jme­nuj­me napří­klad dal­ší doku­men­ty obdob­né­ho zamě­ře­ní jako Smrt jako brá­na (2022), seri­ál Brána smr­ti (2015) nebo Dalajlamovo posel­ství (2009). Dokument Tajemství smr­ti se točil poměr­ně dlou­hou dobu - bez­má­la deset let od roku 2015 do roku 2024. Snímek je svým obsa­hem kom­po­no­ván vel­mi podob­ně jako již zmí­ně­ný o devět let star­ší cyk­lus Brána smr­ti, moh­lo by se tedy zdát, že již jde o opa­ko­vá­ní téma­tu. Nicméně mír­né odliš­nos­ti mezi obě­ma díly jsou: namís­to seri­á­lo­vé for­my pro čes­kou tele­vi­zi je vole­na for­ma krat­ší pro kina a uce­le­něj­ší. Obě díla jsou si vel­mi podob­na myš­len­kou, obsa­hem a dokon­ce i někte­ří hos­té jsou stej­ní. Vyvstává tedy otáz­ka repe­ti­tiv­nos­ti, zda se Viliam neza­se­kl ve svém díle u téma­tu sdí­le­né smr­ti a pro­žit­kům blíz­ké smr­ti? Já věřím, že ne a budu se těšit na dal­ší nyní roz­pra­co­va­ný zají­ma­vý doku­ment o rein­kar­na­ci, kte­rý je nyní při­pra­vo­ván a bude zpra­co­ván v příš­tích něko­li­ka letech.

Režisér Viliam Poltikovič se v doku­men­tu dotý­ká cit­li­vé­ho téma­tu smr­ti, sdí­le­né smr­ti, pro­žit­ků blíz­ké smr­ti a mož­nos­ti živo­ta po živo­tě, což je pro mno­hé z nás bohu­žel napros­to nepři­ja­tel­né téma, ačko­liv v jiných kul­tu­rách je smrt vní­má­na jako zce­la samo­zřej­má sou­část živo­ta. Rozumí běž­ný odmí­ta­vý zary­tý ate­is­ta vůbec těm­to ter­mí­nům? Kupodivu pro nevě­ří­cí­ho člo­vě­ka věda dove­de tyto ter­mí­ny od sebe odli­šit, kdy sdí­le­nou smrt pro­ží­vá mno­ho ošet­řo­va­te­lů v hospi­cích, zdra­vot­ní­ků v nemoc­ni­cích, záchra­ná­řů a pozůsta­lých u ‚lůž­ka‘ odchá­ze­jí­cí­ho a podá­va­jí o tom­to feno­mé­nu svou zprá­vu (mimo­cho­dem i zde v doku­men­tu). Naproti tomu záži­tek blíz­ké smr­ti pro­ží­vá umí­ra­jí­cí člo­věk na svou vlast­ní kůži (někdo ano, jiný ne). Tolik k vysvět­le­ní základ­ních poj­mů. Tedy skr­ze mno­hé svě­dec­ké výpo­vě­di účin­ku­jí­cích zdra­vot­ní­ků, léka­řů, psy­cho­lo­gů, filo­zo­fů, uči­te­lů a dal­ších autor vtis­kl do své­ho doku­men­tu myš­len­ku, že život smr­tí zda­le­ka nekon­čí. Pracuje tedy s při­ro­ze­ným lid­ským stra­chem ze smr­ti a pokou­ší se ten­to strach pře­ko­nat. Autor dokon­ce uka­zu­je smrt jako pro­stře­dek mani­pu­la­ce prá­vě pro strach z koneč­nos­ti pozem­ské­ho žití. Dokument je podán umě­lec­kou for­mou, ale i přes veš­ke­rou svou barev­nost může na někte­ré jedin­ce půso­bit tem­ně, přes­to je laděn opti­mis­tic­ky, že i něco tako­vé­ho jako smrt může být fan­tas­tic­kým zážit­kem. Dle své­ho auto­ra je téma smr­ti bohu­žel v naší bohu­žel veskr­ze kon­zum­ní spo­leč­nos­ti opo­mí­je­no a vytěs­ňo­vá­no, což způ­so­bu­je mno­hé psy­chic­ké či duchov­ní potí­že. Autor dokon­ce tvr­dí, že ze stra­chu ze smr­ti se odví­je­jí dal­ší mnoh­dy až panic­ké stra­chy lidí, kte­ří se ve svých stra­ších utá­pě­jí, neboť se svý­mi fobi­e­mi nepra­cu­jí a snad­no těm­to ata­kům pod­lé­ha­jí. Autor sám pat­ří k lidem, kte­ří se po vzo­ru tra­dič­ních kul­tur na smrt při­pra­vu­jí a skr­ze vědo­mí smr­ti může tepr­ve doce­nit pří­tom­ný oka­mžik živo­ta.

Ale co je tedy obsa­hem sním­ku? Celý pří­běh je vypra­vo­ván skr­ze komen­tá­to­ra Jaroslava Duška, kte­rý divá­ka pro­ve­de růz­ný­mi zku­še­nost­mi, mýty, legen­da­mi ale i osob­ní­mi výpo­věď­mi. Já sice nesou­hla­sím do pun­tí­ku se vše­mi Duškovými názo­ry, myš­len­ka­mi a posto­ji kolem živo­ta, nemo­ci a smr­ti, ale přes­to pova­žu­ji za veli­ce ozdrav­né a pří­nos­né zamýš­let se nad sku­teč­nost­mi, kte­ré Jaroslav nad­ha­zu­je. Považuji za moud­ré sezná­mit se s roz­lič­ný­mi teze­mi a vybrat si to, co s člo­vě­kem rezo­nu­je. Zejména nesou­hla­sím s apli­ka­cí pla­tón­ských ide­jí, kte­ré lze vysto­po­vat nejen u zmí­ně­né­ho Jaroslava a Viliama, ale bohu­žel zejmé­na v celé naší křes­ťan­sky zfor­mo­va­né moder­ní spo­leč­nos­ti. Je nut­né zmí­nit, že Jaroslav sám skr­ze své půso­be­ní v tom­to doku­men­tu niko­mu nesvě­řu­je žád­né tajem­ství ani niko­mu nenu­tí žád­né ulti­mát­ní prav­dy. Naopak, je pou­ze vlíd­ným prů­vod­cem, kte­rý po vzo­ru sta­ro­řec­ké­ho mys­li­te­le Sókrata kla­de nepří­jem­né otáz­ky a vzbu­zu­je tím v lep­ším pří­pa­dě neklid ane­bo v tom hor­ším pří­pa­dě až úzkost na stra­ně odmí­ta­vé­ho divá­ka. Pokud však semín­ko pad­ne na úrod­nou půdu, může se divák dopra­co­vat ke svým vlast­ním myš­len­ko­vým závě­rům, což je jis­tě dle mého skrom­né­ho názo­ru cílem díla. V doku­men­tu zejmé­na dále vystou­pí také mno­ho účin­ku­jí­cích postav se svý­mi osob­ní­mi pří­běhy, na nichž je celý doku­ment vysta­věn. Jmenujme pře­de­vším něko­lik postav jako je Stanislav Grof - uzná­va­ný čes­ký psy­chi­atr pra­cu­jí­cí v Americe, kte­rý tvr­dí, že smrt bude jis­tě fan­tas­tic­kým zážit­kem, dále Raymond Moody - autor kni­hy Život po živo­tě, ve kte­ré zkou­má zážit­ky blíz­ké smr­ti, duchov­ní dalaj­la­ma Tändzin Gjamccho, Anita Moorjani - autor­ka glo­bál­ní­ho best­selle­ru Musela jsem zemřít, Amit Goswami, filo­zof Ervín László je jed­ním z hlav­ních svě­to­vých teo­re­ti­ků inte­grál­ní­ho myš­le­ní a sou­čas­ně je i zakla­da­te­lem tzv. sys­té­mo­vé filo­zo­fie, pro­sla­vil se svou teo­rií o vesmí­ru, kte­rý je pod­le něj tvo­ři­vým, vnitř­ně pro­po­je­ným pro­ce­sem, jehož základ­ním aspek­tem je vědo­mí. Tito a rov­něž dal­ší zpo­ví­da­ní účin­ku­jí­cí hos­té pre­zen­tu­jí ve sním­ku svůj názor na konec živo­ta. K obsa­hu doku­men­tu se ješ­tě vrá­tím o pár řádek dále.

Proč sní­mek pova­žu­ji za kon­tro­verz­ní? Snímky Viliama Poltikoviče obvykle vyvo­lá­va­jí sou­hlas i nesou­hlas, uzná­ní i odmít­nu­tí, sou­hlas­né poky­vo­vá­ní i odmí­ta­vé krou­ce­ní hla­vou. Viliamova tvor­ba tedy roz­dě­lu­je veřej­né míně­ní spo­leč­nos­ti nebo vyvo­lá­vá váš­ni­vé deba­ty či hád­ky, kdy jed­ni tvůr­ce osla­vu­jí a dru­zí zatra­cu­jí s odka­zem na vědec­ké teo­rie. Mimochodem jenom dodám, že v dneš­ní době je to prá­vě věda, kte­rá se již dlou­há léta zabý­vá stu­di­em v doku­men­tu před­klá­da­ných feno­mé­nů. Je tedy patr­né, že do jis­té míry všem se změ­nil život po setká­ní se smr­tí. Dokument nese posel­ství, že nelze žít zce­la dob­rý život bez vědo­mí jeho koneč­nos­ti a sou­čas­ně je tra­dič­ně dob­ré věno­vat za živo­ta čas pří­pra­vě na smrt.

Pro koho je sní­mek určen? Ačkoliv jsou Viliamovy sním­ky při­jí­má­ny spo­leč­nos­tí roz­po­ru­pl­ně, tvůr­ce má svou počet­nou základ­nu divá­ků. Tento film je určen úzké sku­pi­ně spi­ri­tu­ál­ně ote­vře­ných lidí sestá­va­jí­cí z fajnšme­krů, kte­ří si potr­pí na ten­to druh alter­na­tiv­na. Dokument pro­pa­go­va­ný zejmé­na v roz­hla­se, v roz­ho­vo­rech a na sítích vstu­pu­je nyní do kin, ale já bych oče­ká­va­la poslé­ze i zakou­pe­ní čes­kou tele­vi­zí, odvy­sí­lá­ní a zpří­stup­ně­ní na iVysílání, kde je vol­ně ke zhléd­nu­tí i před­cho­zí cyk­lus Brána smr­ti. Viliam tvo­ří své doku­men­ty evi­dent­ně pro svou ne pří­liš počet­nou cílo­vou sku­pi­nu, kte­rá je slo­že­na ze stej­ně smýš­le­jí­cích pře­mýš­le­jí­cích a hle­da­jí­cích lidí, kte­ří nejsou uvěz­ně­ni pou­ze ve své mys­li, ale jsou ote­vře­ni a přístup­ni i jiné­mu dru­hu vní­má­ní. Totiž, je-li divá­kem bytost na urči­tém stup­ni vývo­je vědo­mí, může být ten­to doku­ment při­jat veskr­ze pozi­tiv­ně. Ale není-li divák cílo­vou sku­pi­nou, setká se zřej­mě ve svém nit­ru se smě­si­cí smí­še­ných poci­tů v podo­bě odmít­nu­tí, aver­ze, roz­ča­ro­vá­ní, vel­ké­ho zkla­má­ní a mož­ná i vel­ké nudy. Mě osob­ně se sní­mek líbil a dojal mne svou upřím­nou výpo­vě­dí skr­ze osob­ní pří­běhy vystu­pu­jí­cích osob. Řadím se totiž mezi oso­by, kte­ré toto téma upřím­ně zají­má, dokon­ce jsem čet­la i kni­hy od účin­ku­jí­cí­ho Raymonda Moodyho nebo tře­ba tibet­skou kni­hu mrtvých.

Snímek kro­mě toho, že je vizu­ál­ně nápa­di­tý svou tajem­nou kou­zel­nou i stra­ši­del­nou fan­ta­zií obra­zů, lebek, duchů a jiných sym­bo­lů, je vel­mi sil­ný a má hlu­bo­kou myš­len­ku při­blí­žit smrt nám všem v podo­bě, v jaké ji běž­ně nezná­me. Snímek nasto­lu­je otáz­ky a hle­dá na ně odpo­vě­di. Líbí se mi napůl sni­vá for­ma zpra­co­vá­ní i obsah a for­ma výpo­vě­dí hos­tu­jí­cích účast­ní­ků. Já se kos­ter nebo­jím, tak­že zábě­ry z kost­ni­ce v Sedlci mne nepo­hor­ši­ly a jen dodá­vám, že v doku­men­tu neú­čin­ku­jí žád­né obživlé či mlu­ví­cí leb­ky ani ducho­vé, jak tvr­dí někte­ří zlí jazy­ko­vé. Oceňuji, že v doku­men­tu vystu­pu­jí věd­ci, léka­ři, psy­cho­lo­go­vé, filo­zo­fo­vé, záchra­ná­ři i oby­čej­ní lidé, kte­ří nabí­zí své výpo­vě­di. Je fajn, že doku­ment je obo­ha­cen titul­ky se jmé­ny a pro­fe­se­mi účin­ku­jí­cích, což má svou výpo­věd­ní hod­no­tu. Snímek navzdo­ry všem zlým jazy­kům zís­kal na čsfd v tuto chví­li krás­ných 63% a je mož­né, že toto pro­cen­to dále poros­te.

---