Červenobéžová karoserie auta značky Volha Gaz 21 se soškou jelena na přední kapotě působí na silnici jako mohutný koráb, a právě takové auto si z recese koupil jazzový trumpetista Ludvík. Jezdilo se mu v něm báječně a byla to jeho chlouba. Jenže po jeho smrti zůstalo auto smutně stát v garáži. Truchlící manželka Eva (Eliška Balzerová), je kostýmní výtvarnice, se tváří se jako bonvivánka, ale nečekaná smrt muže ji zasáhne. Snaží se vypořádat s novou životní situací a současně ji trápí obavy o nemocnou dceru Terezu (Tatiana Vilhelmová). Jenže ta nepotřebuje ani soucit nebo ochranu. Má strach o svůj život, ale to jí nebrání, aby dokázala situace řešit racionálně a s rozvahou. Společný výlet tátovou volhou za utajeným synem je to, co matku i dceru dokáže správně motivovat i pobavit.
Původní scénář Tátovy volhy napsala Iva K. Jestřábová a na konečném scénáři k filmu pracovala už spolu s režisérem Jiřím Vejdělkem. Ten má za sebou úspěšné filmy jako Účastníci zájezdu, Václav nebo Ženy v pokušení. Všechny jmenované filmy mají obyčejné hrdiny nebo hrdinky, kteří prožívají drobná životní dramata a současně neztrácí smysl pro humor a chuť žít. I hlavní hrdinky nového filmu neprožívají zrovna dobré období, ale obě se nebojí dobrodružství a současně neztrácí nic ze své citlivé povahy. Cestou za poznáním pravdy o tajemném nemanželském synovi navštíví společně tátovy přítelkyně a kamaráda Jindřicha. Každé setkání je něčím zábavné a současně ukazuje, že všechno může být jinak, než se původně jeví.
Film Tátova volha si trochu pohrává s pojmy svoboda a manželství, ale nejsou v něm moralistická naučení ani hodnocení, a proto působí svěže a zábavně. Vážné chvíle jsou zachyceny decentně a velmi citlivě, přesto zbytečně nejitří emoce. Scénář umožnil herečkám v obou hlavních rolích rozehrát celou škálu emocí, což obě skvěle využily. Hrají s chutí, mají podobné herecké cítění a citlivě na sebe reagují. Eliška Balzerová je také silným propojovacím můstkem ve scénách, kde se setkává s bývalými přítelkyněmi svého muž. Hrají je Vilma Cibulková, Eva Holubová a Hana Maciuchová. Všechny umí skvěle vypointovat situaci a zvládají stylizaci postavy. Ale vyznění postav se blíží karikaturám.
Jiří Vejdělek každopádně umí natočit filmy, které nabídnou zajímavé příběhy, herecké příležitosti i pohodovou zábavu. V případě Tatovy volhy začíná film sice smutně, ale závěr je optimisticky pohodový. Hudba Jana P. Muchowa dokresluje citlivě nostalgickou náladu filmu stejně jako kamera Vladimíra Smutného (Po strništi bos, Líbáš jako ďábel, Zánik samoty Berhof, Tobru). Záběry jízdy autem by zasloužily více nápaditosti nebo více variant.
Film nemá tolik vtipných dialogů jako Účastníci zájezdu, ale má v sobě tragický podtext jako Ženy v pokušení. A každopádně je to profesionálně odvedené dílo s příjemným hereckým výkonem hlavních představitelek. Snímek koprodukovaný Českou televizí slibuje zábavnou podívanou i zajímavý pohled na ženské osudy.
Nejnovější komentáře