Taxikář - nejslavnější film Martina Scorseseho ze 70. let

Taxikar

S jizva­mi na duši, kte­ré si při­ve­zl z Vietnamu, pra­cu­je samo­tář Travis Bickle (Robert De Niro) jako taxi­kář na noč­ním Manhattanu. Všude kolem se to hemží přá­tel­stvím, jen Travisovi se neda­ří s kým­ko­liv sblí­žit. Rande s Betsy (Cybill Shepherd) nedo­pad­ne dob­ře, pro­to­že jí vez­me do por­no kina. Snaží se zachrá­nit dva­nác­ti­le­tou pro­sti­tut­ku Iris (Jodie Foster) od její­ho pasá­ka Sporta (Harvey Keitel), ta ale o záchra­nu nesto­jí. Travisův zadr­žo­va­ný hněv a pro­blém s loa­ja­li­tou pro­puk­ne v záchvat nási­lí a odpla­ty...

Martin Scorsese dnes sla­ví 78. naro­ze­ni­ny a neuško­dí si pro­to při­po­me­nout jeden z jeho nej­zá­sad­něj­ších sním­ků, kte­rým měl defi­ni­tiv­ně nakro­če­no k tomu stát se jed­ním z nej­vý­znam­něj­ších, nej­vliv­něj­ších a nej­lep­ších reži­sé­rů všech dob - Taxikář.

Osamělý taxi­kář Trevis Bickle je vel­mi uni­kát­ním fil­mo­vým pro­ta­go­nis­tou, kte­rý tou­ží po tom být dob­rým člo­vě­kem, jeho men­ta­li­ta, stav insomnie a pře­de­vším špat­ný vliv, kte­rý na něj jeho prá­ce taxi­ká­ře má a díky kte­ré vidí New York v tom nej­hor­ším mož­ném svět­le z něj po čase udě­lá vylo­že­né­ho anti­hr­di­nu, kte­rý pocho­pí, že aby se svět změ­nil, musí udě­lat něja­ké činy, kte­ré kla­sic­ké­mu hrdi­no­vi nepří­slu­ší.

Travis Bickle je člo­věk, kte­rý je zlo­me­ný účas­tí ve Válce ve Vietnamu, svou pra­cí, svou poru­chou spán­ku a navíc kvů­li nezku­še­nos­ti ohled­ně soci­ál­ních kon­tak­tů při­jde o jakou­ko­liv šan­ci navá­zat vztah se ženou, kte­rou milu­je. Travis Bickle je tou nej­lep­ší mož­nou ukáz­kou tra­gic­ké­ho pro­ta­go­nis­ty a Martin Scorsese scé­nář Paula Schradera pře­tvo­řil ve zlo­mo­vý mil­ník ve své fil­mo­gra­fii, kte­rý doká­zal New York před­sta­vit v tom nej­hor­ším mož­ném svět­le a pře­de­vším pro­dat nesku­teč­ně váž­né téma ve vizu­ál­ně pře­krás­ném fil­mu (nedáv­no zesnu­lý Michael Chapman napros­to bra­vur­ně pra­co­val s veš­ke­rý­mi neo­ny a osvět­le­ní­mi) a sku­teč­ně vytvo­řil dosud jeden z nej­zá­sad­něj­ších sním­ků kine­ma­to­gra­fie.

Scorsese defi­ni­tiv­ní roz­pad Travisovy duše mapu­je nesku­teč­ně, Bickleovo vyprá­vě­ní ješ­tě více pod­kres­lu­je jeho bez­na­děj a stav kdy se defi­ni­tiv­ně pokou­ší stát jakým­si spa­si­te­lem. Robert De Niro se v téhle roli nesku­teč­ně vyřá­dil a hod­ně se na ní připravoval- Udělal si taxi­kář­skou licen­ci a měsíc taxík sku­teč­ně řídil, stu­do­val psy­chic­ké poru­chy a zásad­ní moment se zrca­dlem byla jeho čis­tá impro­vi­za­ce, kte­rá napros­to vystih­la Bickleův cha­rak­ter a už teh­dy se uká­za­lo, že při pří­pra­vě na své roli je do ní schop­ný se De Niro zce­la pono­řit. Dodnes se jed­ná o jed­nu z jeho nej­lep­ších rolí a těž­ko bys­te si už v té roli před­sta­vi­li koho­ko­liv jiné­ho.

Tehdy 14-letá Jodie Foster už teh­dy před­ved­la, že by za pár let moh­la v Hollywoodu před­vést vel­mi zají­ma­vé věci a vzá­jem­ná inter­ak­ce její posta­vy Iris s posta­vou Travise je dal­ším zásad­ním bodem toho­to sním­ku, stej­ně jako vztah Travise a posta­vy Betsy v podá­ní Cybill Shepherd. Shepherd zde napros­to bra­vur­ně střih­la roli ženy, do kte­ré je snad­né se zami­lo­vat na prv­ní pohled a ukon­če­ní veš­ke­rých nadě­jí na něja­ký vztah je pro Travise zlo­mo­vý, kte­rý ho defi­ni­tiv­ně vypus­tí na jeho těž­ce ucho­pe­nou pouť. A pak je tu také Harvey Keitel, kte­rý kvů­li pří­pra­vě na roli pasá­ka Sporta komu­ni­ko­val s růz­ný­mi pasá­ky a jakož­to hlav­ní zápo­rák fun­gu­je. Závěrečná kon­fron­ta­ce je navíc vrchol­nou pasá­ží sním­ku, kte­rá defi­ni­tiv­ně doká­že, že veš­ke­ré to poma­lé budo­vá­ní, nimrá­ní se v Travisově duši a poma­lé bláz­ně­ní z atmo­sfé­ry noč­ní­ho New Yorku defi­ni­tiv­ně ved­lo k vel­ké­mu finá­le, kte­ré Travisovi defi­ni­tiv­ně dodá stav uspo­ko­je­ní...... tak tro­chu.

Taxikář bude ale ješ­tě hod­ně dlou­hou dobu aktu­ál­ní pře­de­vším z jed­no­ho důvodu- Už v roce 1976 šlo o stu­dii zka­že­né civi­li­za­ce a spo­di­ny lid­stva. Aktuálně jsme v roce 2020 a dá se více­mé­ně sou­hla­sit s tím, že to ohled­ně spo­di­ny lid­stva a zka­že­né civi­li­za­ce je ješ­tě hor­ší. I přes to, že od pre­mi­é­ry fil­mu uběh­lo 44 let se svět od té doby k lep­ší­mu smě­ru nevy­dal a Travis Bickle by se dost mož­ná z aktu­ál­ní­ho svě­ta zbláz­nil ješ­tě více. To už se ale nikdy nedo­zví­me.

Taxikář je vizu­ál­ně i dra­ma­tur­gic­ky nesku­teč­ně sil­ný fil­mo­vý záži­tek, kte­rý dost mož­ná může něko­mu defi­ni­tiv­ně zni­čit ide­á­ly o růžo­vém svě­tě a před­ve­de vám Roberta De Nira ve vrchol­né for­mě. Především se zde ale defi­ni­tiv­ně uká­že úžas­ná režie Martina Scorseseho, kte­rý časem své sil­né režij­ní ucho­pe­ní pře­tě­žil ve vel­ko­le­pěj­ší a uhla­ze­něj­ší, jen málo­kte­rý je ale tak vizu­ál­ně a myš­len­ko­vě sil­ný jako prá­vě Taxikář.

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Photo © 1976 Columbia Pictures