Tekumseh aneb Jak mohly vypadat Spojené Státy

Když potkáš pří­te­le, vždy ukaž slov nebo aspoň sym­bol pozdra­vu. To samé ukaž i cizin­ci, když jsi na opuš­tě­ném mís­tě.“

Tekumsa

Když se člo­věk pohy­bu­je něja­kou dobu v pro­stře­dí antikva­ri­á­tu, vždyc­ky nara­zí na něja­ké zají­ma­vé kous­ky. Ať už jako pros­tý zákaz­ník, nebo jako člo­věk, kte­rý byl původ­ně zákaz­ní­kem a poz­dě­ji se stal čás­teč­ným antikvá­řem. Což je můj pří­pad.

Nemusí při­tom jít jen o pát­rá­ní po nej­star­ším svaz­ku, kte­rý je aktu­ál­ně na skla­dě. V našem pří­pa­dě to napo­sle­dy byly kni­hy z polo­vi­ny tuším osm­nác­té­ho sto­le­tí psa­né němec­ky, což mě tak moc neza­u­ja­lo. Za prvé jsem si k tomu jazy­ku nikdy pořád­ně nena­šel ces­tu, za dru­hé byly v tako­vém sta­vu, že jsem v rám­ci zacho­vá­ní jejich struk­tu­ry nena­šel odva­hu je ote­ví­rat na del­ší dobu.

Chci se ale zmí­nit o svaz­ku, respek­ti­ve čtyřech svaz­cích, o kte­rých jsem nevě­děl, ale byl zají­ma­vou ces­tou při­ve­den k jejich pře­čte­ní. Původně z povin­nos­ti nebo spíš nut­nos­ti, poz­dě­ji z čis­té­ho vlast­ní­ho zájmu.

Kdo se tro­chu zají­má o ději­ny USA, mož­ná nara­zil na jmé­no Tekumseh, jinak také Tecumseh, Tekumsa, Tecumtha a podob­ně. Jde o růz­né podo­by jmé­na toho samé­ho člo­vě­ka. Tento indi­án­ský náčel­ník byl za prvé vel­mi zají­ma­vou posta­vou ame­ric­ké his­to­rie, ačko­li se o něm prak­tic­ky nemlu­ví (ame­ric­ké ději­ny se vůbec nezmi­ňu­jí o spous­tě zají­ma­vých osob­nos­tí), za dru­hé si ho někte­ří auto­ři vybra­li bud jako posta­vu hlav­ní, nebo dopro­vod­nou. V rám­ci aspi­ru­jí­cí non ficti­on šlo prá­vě o Fritze Steubena, v rám­ci fik­ce o Orsona Scotta Carda.

A kdo­že byl tedy ten Tekumseh?

Tekumseh byl indi­án­ský náčel­ník, kte­rý nebyl dale­ko od vytvo­ře­ní spo­je­ných stá­tů pod vele­ním původ­ních indi­án­ských kme­nů. Nechybělo totiž mno­ho, a Amerika moh­la územ­ně a správ­ně vypa­dat zce­la jinak.

O této his­to­rii se toho dá zjis­tit mno­ho z ang­lic­ky psa­ných živo­to­pi­sů a his­to­rií (kte­ré se v češ­ti­ně zřej­mě nikdy nevy­skyt­nou) nebo z dob­ro­druž­né lite­ra­tu­ry pro mlá­dež. Albatros a také SNDK (Státní Nakladatelství Dětské Literatury) vytvá­ře­li své­ho času edi­ci KOD, tedy Knihy Odvahy a Dobrodružství.

V jejich rám­ci spat­ři­ly svět­lo čes­ké­ho svě­ta (a oči tuzem­ských čte­ná­řů) pří­běhy z pera Julese Verna, Alexadra Dumase, Karla Maye a mno­há dal­ší, kte­rým dří­ve naro­ze­ní a koli­krát i my vdě­čí­me za pří­jem­né chvil­ky pod peři­nou nebo pod lam­pou. Přenesli nás do časů kava­lí­rů, muž­ných kov­bo­jů a slič­ných dívek a žen. Budiž jim za to díky.

Tato lite­ra­tu­ra ovšem v jis­tém čase, nebo aspoň v pří­pa­dě někte­rých svaz­ků, měla ambi­ci nebýt tolik fik­cí, ale při­nést také reál­né infor­ma­ce his­to­ric­ké nebo obo­ro­vé. Bohužel nemo­hu srov­nat Tekumseha s dal­ší­mi svaz­ky KODu, pro­to­že z této edi­ce jsem četl pou­ze jeho a dal­ší svaz­ky mi pou­ze pro­šly ruka­ma při skla­do­vém zpra­co­vá­ní. Nicméně sou­čás­tí tetra­lo­gie jsou mapy his­to­ric­kých udá­los­tí se zakres­le­ný­mi tra­sa­mi pohy­bu kon­krét­ních jed­no­tek, ukáz­ky uni­fo­rem jed­not­li­vých sku­pin, kte­ré se kon­flik­tů zúčast­ni­ly a dal­ší bonu­sy, kte­ré dáva­jí tušit, že autor nechce čte­ná­ře pou­ze poba­vit napě­tím, ale také uká­zat, co se teh­dy sta­lo či moh­lo stát. A to je obrov­ské plus jak pro sva­zek, tak edi­ci obec­ně.

Tekumsehova sna­ha selha­la na dvou fak­to­rech. Za prvé na tom, že jeho spo­jen­ci jej v důsled­ku někte­rých okol­nos­tí opus­ti­li, za dru­hé kvů­li tomu, že někte­ré důle­ži­té věci v říze­ní (dnes bychom řek­li v otáz­kách manage­men­tu) svě­řil své­mu totál­ně neschop­né­mu bra­t­ro­vi.

Podařilo se mu sjed­no­tit mno­hé kme­ny v sever­ní oblas­ti sever­ní Ameriky. Ovšem v momen­tě, kdy se vydal spí­še na jih, aby našel dal­ší spo­jen­ce, jeho bra­tr selhal ve svém úko­lu a pod jeho „vede­ním“ se unie roz­padla. Armády pro­hrá­ly něko­lik bitev a klí­čo­ví spo­lu­pra­cov­ní­ci už nemě­li moc nála­du ani moti­va­ci se celé­ho pro­jek­tu účast­nit.

Když se Tekumseh vrá­til, nad­šen, že zís­kal dal­ší spo­jen­ce, zjis­til, že tak nějak pře­sta­lo být co spo­jo­vat. Protože byl skvě­lý bojov­ník i diplo­mat, poda­ři­lo se mu dát opět něco dohro­ma­dy a zís­kat i důvě­ru někte­rých sta­rých spo­jen­ců, ovšem výsle­dek se zda­le­ka nedal srov­ná­vat s tím, co při ces­tě na jih opouš­těl.

Posledním zou­fa­lým poku­sem v jeho sna­ze byla spo­lu­prá­ce s Kanadou, ovšem ani to nako­nec nesta­či­lo. Ne, že by se páno­vé nesna­ži­li, ale spous­ta věcí a vli­vu vise­la pří­mo na Tekumsehově osob­nos­ti a když v posled­ních bitvách padl, jeho záměr se roz­pa­dl téměř z minu­ty na minu­tu.

Jak už jsem řekl, dří­ve, dru­hým auto­rem, kte­rý si posta­vu Tekumsy půj­čil ke svým úče­lům, byl Orson Scott Card. Scifisté ho zna­jí hlav­ně jako auto­ra Endreovy hry a dílů nava­zu­jí­cích, jiní jako mor­mon­ské­ho spi­so­va­te­le, jiní pros­tě jako auto­ra sci­fi.

Zde se zmí­ním o sérii Příběhy Alvian tvůr­ce. Ta před­sta­vu­je alter­na­tiv­ní ději­ny USA s exis­tu­jí­cí magií a dal­ší­mi schop­nost­mi. Existují tu alchy­mis­té, jas­no­vid­ci, léči­te­lé a dal­ší maji­te­lé růz­ných nad­při­ro­ze­ných talen­tů. A tomu vše­mu se sna­ží čelit křes­ťan­ská víra.

Strany by asi tak nějak zápo­li­ly dál a cel­kem by se neměl autor o čem zmi­ňo­vat. Kdyby tu nepla­ti­lo pra­vi­dlo sed­mé­ho syna. Pokud jste čet­li Magický prazdroj Sira Terryho Pratchetta, pak zná­te pra­vi­dlo osmi, kte­ré pla­tí na Zeměploše. Osmý syn koho­ko­li se pra­vi­del­ně stá­vá pod­le tra­di­ce mágem. Magický prazdroj, vlast­ním jmé­nem Peníz, je ovšem osmým synem osmé­ho syna osmé­ho syna. Tedy mágem na dru­hou, mega­má­gem. To samé se sta­ne v pří­pa­dě Alvina Tvůrce, jen se sed­mič­kou na začát­ku.

Alvin se naro­dí ves­nic­ké­mu mly­ná­ři. Jeho talen­tem je spo­jo­vá­ní a roz­dě­lo­vá­ní věci. Něco, jako kdy­by byl pro­dlou­že­ný­ma ruka­ma pří­ro­dy a fyzic­ké rea­li­ty. Je spa­si­te­lem. Respektive může jím být. Jeho talent je napros­to uni­kát­ní, Alvin je pod­le vše­ho jedi­ný své­ho dru­hu na svě­tě. Jeho síly se vyskyt­ly podru­hé v his­to­rii, od té doby, co jejich původ­ní maji­tel cho­dil po vodě a měnil vodu ve víno. To samo­zřej­mě sta­ví Alvina do posta­ve­ní, kdy mu tím více lidí jde po krku. Někteří ho chtě­jí pros­tě zabít, jiní zase vyu­žít pro své vlast­ní zájmy jeho talen­tu. Takže má roz­hod­ně o zába­vu a morál­ně těž­ké vol­by posta­rá­no.

V dru­hém svaz­ku se vysky­tu­je Tekumseh jako jeho prů­vod­ce a pomoc­ník, ale pou­ze pro jeden sva­zek. Tekumsův bra­tr Prorok je zde pro změ­nu vylí­čen jako maji­tel reál­ných věš­tec­kých schop­nos­tí a jako vel­mi schop­ná osob­nost. Provázejí Alvina chví­li na jeho ces­tě a jsou čás­tí jeho výcvi­ku. Alvin totiž schop­nos­ti nepo­chyb­ně má, ale není nikdo, kdo by jej nau­čil je pou­ží­vat.

Kromě těch­to dvou knih, respek­ti­ve sérií, lze v ang­lič­tin najít živo­to­pis jak Tekumseha, tak jeho rodi­čů i napří­klad Daniela Boona, bílé­ho lov­ce, kte­rý mu byl věr­ným dru­hem a pří­te­lem během jeho taže­ní za sjed­no­ce­ní Severní Ameriky.

Blog auto­ra: http://umenivyberu.cz