Nebudu první ani poslední, kdo k americkému remaku japonského filmu přistupoval jako k hororu. A to je hlavní problém. Přestože jsou tak Temné vody prezentovány, děsivých scén je tu naprosté minimum. A jelikož jsem den před sledováním tohoto filmu viděl 3:15 Zemřeš, kontrast mezi klasickým hororem a Dark Water vynikl ještě více. Rovnou vás upozorním na to, že krve, „lekaček“ a mrtvol je tu minimum. Žádná rozpáraná břicha nebo všudypřítomní duchové vyskakující ze skříní. Nic takového. Hlavní zbraní, kterou režisér Walter Salles využívá k navození mrazení v zádech je především ladění vizuální stránky filmu do různých očím nepříjemných odstínů (zelená, černá) a bezmoc, kterou pociťuje hlavní hrdinka Dahlia (Jennifer Connelly). Jako rozvedená matka malé Ceci (Ariel Gade) je nucena hledat levný podnájem. Najde malý, nepříliš (vůbec) útulný byt, který je ale finančně přijatelný a dceři se, i přes počáteční odmítání, začíná velmi líbit. Nakonec se tedy obě nastěhují, ale přestože neočekávaly idylické bydlení, situace je horší než čekaly. Stropem začíná prosakovat voda, Ceci neustále mluví o imaginární kamarádce a Dahlia trpí nočními můrami.
Tentokrát se nedočkáme žádných promyšlených dějových zvratů, neuvěřitelného finále nebo scénáristických smyček. Naopak, neustále bude cítit inspiraci jinými tituly, jako je například Kruh. Nebo je tu jiná možnost, že v Japonsku se prostě natáčí obvykle jen horory o mrtvých holčičkách hledajících matku (pravdou je, že na japonských verzích Kruhu a Temných vod pracovali stejní tvůrci). Samotná přítomnost ducha bývalé nájemnice je valnou většinu času jen jemně naznačována, a až na úplném konci se nemrtvá ohlásí v plné síle. Jenže vzhledem k tomu, že 80 – 90 % celého filmu plyne v dost pomalém tempu je finále nepříjemně slabé a nenápadité.
Přesto nelze Temným vodám upřít to, že občas vyvolávají nepříjemný pocit. Není to díky strašidelným okamžikům, ale proto, že se hlavní hrdinka ocitá v hrozivé, ale reálné situaci. Žije v nevzhledném bytě, její dcera má problémy s chováním, bývalý manžel hrozí žalobami, jelikož chce Ceci do vlastní péče, pronajímatel domu je nechutný „slizoun“ a správce, ten také kurzy slušného chování určitě nenavštěvoval. Pravděpodobně vyděsí to, že by vás snad v budoucnosti mohl potkat podobný osud. Nic jiného, totiž strach nevyvolá. Snad jeden možná dva okamžiky vás mírně vylekají. Toť vše.
Jako horor tedy nemají Temné vody co nabídnout. Pokud si chcete v pátek pustit nějaké DVD, u kterého se budete všichni krčit na gauči a bát se, že v potemnělé chodbě na vás čeká psychopat se sekyrou, okamžitě sáhněte jinam. Dark Water jako horor nefunguje téměř vůbec. Naopak jako psychologické drama s mírnými mysteriózními prvky si vede slušně. Hlavně díky vynikající Jennifer Connelly, která roli strhané matky zvládá výtečně. Ona je hlavním a nesporným kladem celého filmu.
Ihned po zhlédnutí jsem byl hodně rozčarovaný. Právě proto, že jsem předpokládal, že jde o klasickou vyvražďovačku se spoustou duchů a hektolitry krve. Měl jsem neodbytný pocit, že se celý film v podstatě nic nedělo. A ona je to skoro pravda. Většina pozornosti byla věnována vývoji hlavní postavy, která se musela potýkat s nepřízní osudu. Tak příště by to chtělo rozmyslet si, pod hlavičkou kterého žánru film vypustit. Jinak se můžete stát podobná situace jako nyní - z naprosto neděsivého hororu se vyklubalo slušné drama.
