



Troja, jako nový historický velkofilm, naprosto splňuje to, co od něj bylo očekáváno. Monumentální scény ze starého řecka, monumentální bitvy, romantika, zkrátka to, kvůli čemu divák chodí do kina. Vybrané herecké obsazení potom vše završuje. Hudební stránka je trochu slabší - nečekejte že vám něco utkvěje v hlavě do druhého dne.




















(4,91 z 5)
Tak, kde začít, snad:
1. Autorem sepsaný slohový útvar určitě není kritika, ale spíše stručný popis děje s jedním odstavcem subjektivního zhodnocení.
2. Aby se z filmu nestal dokument, nebylo, pochopitelně, možné, se na trojskou válku dívat objektivně. Tak tohle mně vyrazilo dech. Jak chcete dělal dokument o něčem, co se nestalo? Trója, o jejíž existenci se dost dlouho pochybovalo, byla zničena nějakou přírodní katastrofou, nejspíš zemětřesením, ale určitě ne v důsledku války. Trojská válka je sama o sobě legendou, napínavou pohádkou.
3. Tvůrci se ve filmu snažili oprostit od veškeré mystiky, a proto Achilles vysvětluje, že není nezranitelný a proč nosí štít. Je zde pouze jedna scéna s „nadpřirozenem“, kdy se Achilles setkává se svojí matkou, dle pověsti vílou, a i ta je pojatá spíše jako sen.
4. Autor se sice snaží vzbudit dojem, že zná Ilias jak své boty, ale ani náhodou tomu tak není. O zranitelném místě na Achiellově těle v ní není ani slova. Stejně tak Ilias nepopisuje celou trojskou válku, ale pouze 51 dní z jejího posledního roku a soustředí se především na události, které vedly ke smrti Hektora. Pád Tróje ani smrt Achylla zde popsány nejsou.
5. Scénář filmu se tedy, kromě Iliady, inspiroval i mnohými (vesměs mladšími) Achilliedami i různými dalšími pověstmi o bájné Tróje a jejich převážně ústní tradicí (a samozřejmě i čistě hollywoodskou fikcí).
Film je to dobrý, kritika strašná.