Turok 2: Seeds of Evil – remaster Steam Edition

Turol2

Turok 2 vsa­dil na to být vět­ší, kom­pli­ko­va­něj­ší, blu­diš­ťo­id­něj­ší a při­ne­sl prv­ky z Metroidvánie (slo­vo odvo­ze­né od pilí­řů žán­ru Metroidu a Castlevanie). To zna­me­ná, že se bude­te vra­cet ve vel­kých, sple­ti­tých a blu­diš­ťo­jid­ních úrov­ních. Připravte si dobrou pamět. Nebo ale­spoň dáv­ku trpě­li­vos­ti, když bude­te potře­tí v úrov­ni hle­dat skry­tou odboč­ku nebo jinou podob­nou zapekli­tost. Chtělo by se říct, že je to tako­vá oldschool-hardcore hra­tel­nost. Ale, ani ve své době nebyl ten­to pří­stup běž­ný.

V Diablu 2 má kaž­dý při postu­pu hrou zapnu­tou map­ku. Nikdy by mě nena­padlo, že to samé se mi sta­ne i v něja­ké FPS hře. Při boji s men­ší­ma emzá­ka­ma či dino­sau­ra­ma mě to vůbec neo­me­zo­va­lo. Boje s nima nejsou těž­ké. Většina z nich nekla­de vel­ký odpor. V úrov­ních je vždy pár míst, kde se do neko­neč­na obno­vu­jí nábo­je a zdra­ví. Respawn je jen čás­teč­ný, tak­že boje pat­ří k tomu leh­čí­mu. Z toho důvo­du, pou­čen prv­ním dílem, jsem hrál na hard obtíž­nost. I tak se to dalo „vyko­sit“ s prs­tem v nose.

Zbraňový arze­nál je sice vel­ký, ale reál­ně jsem vyu­ží­val jen pár zbra­ní. Člověk potře­bu­je zabít nepří­te­le co nej­rych­le­ji. Nepotřebuje ho udo­lá­vat uspá­va­cí­ma šip­ka­ma nebo para­ly­zé­rem. Spíš mu roz­tře­lit hla­vu výbuš­nou muni­cí nebo do něj napá­lit rake­tu. Celkový dojem z akce naštěs­tí napra­vu­jí sou­bo­je s bossy, kte­ré jsou nároč­něj­ší a jsou skvě­lé. Zvlášť ke kon­ci jsem dostal těch­to sou­bo­jů pěk­ný nášup. Donutili mě zved­nout hod­no­ce­ní. Některé před­cho­zí úse­ky totiž byly až šíle­ně nud­né. Párkrát se mi nechtě­lo hru zno­va pouš­tět, ale nako­nec jsem se kous­nul a dob­ře udě­lal.

Už neba­lan­cu­je­te na plo­šin­kách nad pro­pas­tí. Tady jen obje­vu­je­te a sna­ží­te se zapa­ma­to­vat mapu, aby dal­ší prů­chod byl snad­něj­ší. Remaster naštěs­tí umí quicksa­ve. To je, stej­ně jako del­ší dohled, vel­ké uleh­če­ní. Zvýraznění spí­na­čů se taky hodí, pro­to­že i s touhle zapnu­tou pomůc­kou je hra pořád pro sta­ro­mil­ce. Pro lidi, kte­ří v době vydá­ní za ní dali 1499 a hrá­li ji až do kon­ce, pro­to­že hry tak snad­no dostup­né nebý­va­ly. Jsem rád, že jsem si to dal. Nostalgie v tom je hma­ta­tel­ná.

Dvojka je o rok moder­něj­ší než jed­nič­ka. Hlavní hrdi­na už nemá dlou­hé vla­sy, tolik neská­če a dostá­vá sup­port v podo­bě mož­nos­ti tele­por­to­vat se libo­vol­ně po celé hře. Z nepřá­tel, když dosta­nou pěk­nou ránu, hez­ky cáká krev. Jen ta tune­lo­vi­tost je snad ješ­tě výraz­něj­ší. Než v minu­lém díle.

Pro: zábav­ní a nároč­ní bos­so­vé, z nepřá­tel hez­ky cáká krev, pře­hled­ná map­ka, šluš­ná dél­ka, hod­ně zbra­ní na výběr

Proti: někdy ubí­je­jí­cí tune­lo­vi­tost, respa­wn, jed­no­du­ché sou­bo­je, pamě­ťo­vý tre­na­žér (pro něko­ho může být plus), někte­ré zby­teč­né zbra­ně ako­rát pře­ká­ží

Foto: Iguana Entertainment, Nightdive Studios a Nightdive Studios