U Konce světa - Jsme tady, abychom byli zničeni!

Začalo to v roce 2004, kdy se spo­ji­la tro­ji­ce Edgar Wright, Simon Pegg a Nick Frost. Jejich prv­ní film Soumrak mrtvých (Shaun of the Dead) nejen­že slo­žil poctu žán­ru zom­bie horo­rů, ale také při­ve­dl na svět zce­la novou for­mu kome­dií s lehce absurd­ním a zce­la spe­ci­fic­kým a ori­gi­nál­ním humo­rem. V Soumraku mrtvých se poda­ři­lo nasa­dit vel­mi vyso­kou úro­veň zába­vy, kte­rá kom­bi­no­va­la smích, smy­sl pro absurd­ní situ­a­ce a doká­za­la si pora­dit i s emo­ci­o­nál­ně vypja­těj­ší­mi chví­le­mi. O tři roky poz­dě­ji, v roce 2007, se obje­vil dal­ší film spo­je­ný s tře­mi výše uve­de­ný­mi jmé­ny. Edgar Wright coby reži­sér a scé­náris­ta, Simon Pegg jako před­sta­vi­tel jed­né z hlav­ních rolí a spo­luscé­náris­ta a Nick Frost jako před­sta­vi­tel dal­ší hlav­ní role.

Jejich Jednotka pří­liš rych­lé­ho nasa­ze­ní (Hot Fuzz) zce­la nápad­ně a se sty­lem paro­do­va­la sním­ky s poli­cej­ní tema­ti­kou, ale děla­la to  pomo­cí pro­pra­co­va­něj­ší­ho humo­ru než napří­klad „bea­nov­ská kome­die“ Johnny English(r. Peter Howitt, 2003). Navíc se Jednotkanespo­lé­ha­la pou­ze na funk­ci paro­die, ale při­šla s vlast­ní vel­mi ori­gi­nál­ní pří­bě­ho­vou linií, kte­rá sní­mek opět doved­la do pat­řič­ně absurd­ní­ho nala­dě­ní, na jaký byli divá­ci zvyklí již ze Soumraku mrtvých.
Naprosto parád­ní herec­ký kon­cert Simona Pegga a Nicka Frosta v ústřed­ních rolí dopl­ni­li dal­ší mata­do­ři brit­ské­ho fil­mu jako tře­ba Martin Freeman, Bill Bailey, David Bradley nebo Jim Broadbent. A samo­zřej­mě se zde opět obje­vil Bill Nighy, opět v „auto­ri­ta­tiv­ní“ roli, ten­to­krát namís­to přís­né­ho nevlast­ní­ho otce v roli poli­cej­ní­ho ředi­te­le. Opakované obsa­zo­vá­ní stej­ných her­ců do typo­vě podob­ných rolí je dal­ší z výraz­ných rysů vol­né Wrightovy tri­lo­gie a zce­la nepo­chyb­ně se obje­vu­je a vrcho­lí prá­vě ve sním­ku U Konce svě­ta (The Wolrd’s End).

Zabraňte kri­zi střed­ní­ho věku

The World’s End je více­mé­ně ukáz­kou bud­dy fil­mu, ve kte­rém ale nefi­gu­ru­je jen ústřed­ní dvo­ji­ce jako napří­klad v „par­ťác­kých“ poli­cej­ních fil­mech, jako tomu bylo tře­ba i ve sním­ku Hot Fuzz. Tady na scé­nu při­chá­zí pat­ra pěti kama­rá­dů z dět­ství, kte­ří spo­lu vyrůs­ta­li v malém měs­tě. Funguje tu ste­re­o­typ klu­či­čí par­ty, kte­rá má své­ho vůd­ce, své­ho ben­ja­mín­ka nebo tře­ba své­ho spon­zo­ra ve for­mě boha­tých rodi­čů. Vůdcem sku­pi­ny je při­ro­ze­ně Gary King (Simon Pegg), kte­rý na sklon­ku střed­ní ško­ly pla­tí za nej­vět­ší­ho fra­jír­ka z malo­měs­ta, kte­rý pod­le svých slov chce v živo­tě jedi­né – dob­ře se bavit a pořád­ně se zka­lit. Na pra­hu čty­ři­cít­ky však tato slo­va dostá­va­jí nepří­jem­nou pachuť, zvlášť když jste celý život sku­teč­ně pro­ži­li jako jeden vel­ký večí­rek se spous­tou kok­su a v alko­ho­lo­vých výpa­rech. Přichází nepří­jem­né vystříz­li­vě­ní a navíc tou­ha poko­řit něco, co se vám v mlá­dí nepo­da­ři­lo.

Gary King pro­žil sku­teč­ně bouř­li­vý život, kte­rý z něj ve čty­ři­ce­ti letech vycu­cal napros­to veš­ke­rou sílu, uvr­hl ho do léčeb­ny pro závis­lé na alko­ho­lu, vzdá­lil ho od jeho přá­tel, kte­ří se v men­ší či vět­ší míře muse­li něja­kým způ­so­bem potý­kat s jeho výstřel­ky, ale nevzal mu tou­hu poko­řit Zlatou míli. Zlatá míle je v pod­sta­tě vel­mi eufe­mis­tic­ké vyjá­d­ře­ní pro totál­ní alko­ho­lo­vou ani­hi­la­ci, při kte­ré musí­te pro­jít dva­náct putyk a v kaž­dé vypít pin­tu piva. Garyho ulti­mát­ní plán se začí­ná rodit. Jediný pro­blém spo­čí­vá v tom, že musí dát dohro­ma­dy sta­rou par­tu, což je vskut­ku neleh­ký úkol.

Edgar Wright vel­mi pre­ciz­ně pra­cu­je s celým pří­bě­hem, kte­rý minu­lost postav a pře­de­vším pak ústřed­ní­ho živlu Garyho, dáv­ku­je vel­mi opa­tr­ně a spí­še mezi řečí. Celý film je uvo­zen Garyho vzpo­mí­ná­ní na mla­dist­vý výlet po dva­nác­ti hos­po­dách, kte­rý ten­krát bohu­žel nedo­šel do zář­né­ho kon­ce. Při úvod­ní sek­ven­ci se vypla­tí dávat pozor, což je ale prvek zná­mý už ze Soumraku mrtvých– začá­tek mnoh­dy pro­zra­zu­je více, než je na prv­ní pohled patr­né.

V posta­vě Garyho Kinga se v hor­ším pří­pa­dě sami pozná­te, prav­dě­po­dob­ně­ji v něm ale spat­ří­te odraz vaše­ho zná­mé­ho, kte­rý si život více­mé­ně před­sta­vu­je jako jed­nu vel­kou jízdu, stá­le má čas, pro­to­že ješ­tě nese­hnal pořád­nou prá­ci a před­ha­zu­je vám svo­ji svo­bo­du, kte­rou vy už jste uvě­do­mě­ním si vlast­ní dospě­los­ti ztra­ti­li.

„We are here to get anni­hi­la­ted!“

Jak pro­zra­zu­je i trai­ler, Garymu se poda­ří svo­lat sta­rou par­tu zpět. Použije k tomu sice pár neka­lých pro­střed­ků, nicmé­ně jejich rod­né měs­teč­ko Newton Haven sku­teč­ně spat­ří své oblí­be­né výrost­ky v dospě­lém pro­ve­de­ní. Od prv­ní chví­le ve měs­tě je však jas­né, že se k nepo­zná­ní nezmě­ni­li jen hlav­ní hrdi­no­vé, nýbrž i celé měs­to pro­šlo pra­zvlášt­ní pro­mě­nou. Nejradikálnější z nich je pro naší par­tič­ku nej­spíš napros­té zni­če­ní kolo­ri­tu tra­dič­ních hospů­dek, z nichž někte­ré  se mezi­tím sta­ly sou­čás­tí mezi­ná­rod­ní­ho řetěz­ce se stan­dar­di­zo­va­ným inte­ri­é­rem i nabíd­kou nápo­jů. „Starbucksová kutlu­ra“ byla tedy zapo­ča­ta i na malo­měs­tě. Vytlačení původ­ních hospů­dek však není jedi­ná změ­na, kte­rá na par­tu kama­rá­dů čeká. Brzy se uká­že, že ani oby­va­te­lé měs­ta nezů­sta­li tak úpl­ně stej­ní. Pokud jste dosta­teč­ně sezná­me­ní s prv­ní­mi dvě­ma sním­ky z tzv. cor­net­to­vé tri­lo­gie, pak vám musí být jas­né, že The Wolrd’s End nebu­de jen o oby­čej­ném reu­ni­o­nu a popí­je­ní piva.

První půl­ka fil­mu doko­na­le před­sta­vu­je všech pět hlav­ních akté­rů, sou­stře­dí se pře­de­vším na vybu­do­vá­ní emo­ci­o­nál­ních vzta­hů a roz­jíž­dí leh­ký ale vel­mi vtip­ný pří­běh. Druhá polo­vi­na však zachá­zí mno­hem dál a pra­cu­je v pod­sta­tě se zce­la novým moti­vem. Ve fil­mu vel­mi čas­to zazní­vá údiv vyjá­d­ře­ný vskut­ku výstiž­nou zkrat­kou WTF a při­prav­te se na to, že tako­vou otáz­ku si při sle­do­vá­ní The Wolrd’s End nejed­nou sami polo­ží­te. Nikdy to však nebu­de v žád­ných nega­tiv­ních sou­vis­los­tech, jako spí­še v momen­tech chvil­ko­vé­ho údi­vu nad tím, kam se vlast­ně pří­běh ubí­rá. Pokud se tře­ba před výpra­vou do kina (nebo obý­vá­ku) nepo­dí­vá­te ani na jeden trai­ler a začne­te film sle­do­vat jako tabu­la rasa, bude pro vás záži­tek o to více inten­ziv­ní.

Užívat si prá­ci tro­ji­ce Edgara Wrighta, Simona Pegga a Nicka Frosta je sku­teč­né potě­še­ní pro všech­ny jejich fanouš­ky a závě­reč­ný díl tri­lo­gie jim roz­hod­ně žád­nou ostu­du nedě­lá. Naopak vyzdvi­hu­je všech­ny typic­ké prv­ky jejich fil­mů, kte­rý­mi jsou pře­de­vším absurd­ní humor, bizar­ní záplet­ky dove­de­né do šíle­ných kon­ců a napros­to skvost­né herec­ké výko­ny. Především ved­lej­ší role jsou zna­me­ni­té. Pokud už jste se pře­nes­li přes Red Wedding a tvář Davida Bradleyho nemá­te spo­je­nou výluč­ně s posta­vou Waldera Fraye, pak si náram­ně uži­je­te pře­de­vším vel­mi stříd­mě dáv­ko­va­nou ale o to více inten­ziv­ní pří­tom­nost Basila prá­vě v podá­ní toho­to brit­ské­ho her­ce. A samo­zřej­mě i Bill Nighy tu má svou „auto­ri­ta­tiv­ní roli“ jako v pří­pa­dě před­cho­zích dvou fil­mů. Pokud pat­ří­te mezi pra­vi­del­né divá­ky prá­ce Wrighta, Pegga a Frosta je pro vás samo­zřej­mos­tí podí­vat se i na The  Wolrd’s End. Pokud se s jejich tvor­bou tepr­ve sezna­mu­je­te a ten­to sní­mek by měl být vstup­ní bra­nou, počí­tej­te se zce­la nety­pic­kým kome­di­ál­ním fil­mem, kte­rý se roz­hod­ně z hla­vy snad­no nevy­tra­tí.

Trailer jen na vlast­ní nebez­pe­čí. Bez něj bude záži­tek z fil­mu mno­hem inten­ziv­něj­ší.

P.S. Buďte trpě­li­ví. Na Cornetto sku­teč­ně dojde.

P.P.S. Lepší a vtip­něj­ší film o pova­ze lid­stva tady dlou­ho nebyl.

Nicneříkající pro­cen­tu­ál­ní zhod­no­ce­ní: 90 %

U Konce světa/The World’s End

Česká pre­mi­é­ra: 24. říj­na 2013
Česká dis­tri­buce: Bontonflm
Režie: Edgar Wright
Scénář: Edgar Wright, Simon Pegg
Hrají: Simon Pegg, Nick Frost, Martin Freeman, David Bradley,
Pierce Brosnan, Rosmanud Pike, Bill Nighy, Eddie Marsan, Paddy Considine