Útěk do divočiny

Je mno­ho inspi­ra­tiv­ních děl v zaprá­še­ných poli­cích svě­to­vé kine­ma­to­gra­fie, ale jen něko­lik z nich sku­teč­ně doká­že nadchnout-inspirovat. Útěk do divo­či­ny pat­ří do téhle vytří­be­né spo­leč­nos­ti a to napros­to po prá­vu, pro­to­že jako po zhléd­nu­tí Requiemu za sen bude­te mít chuť se zastře­lit, po The Magic of Belle Isle napsat kníž­ku, tak po Útěku z divo­či­ny máte chuť vzít batoh na záda, nůž do kapsy a vyra­zit ven a (ne)vrátit se za hod­ně dlou­ho.

Když při­pus­tí­me, že lid­ský život může být udá­ván pra­vi­dlem, potom zni­čí­me všech­ny mož­nos­ti, kte­ré život jinak nabí­zí.

Nepatřím do sku­pi­ny rene­sanč­ních lidí, kte­ří mají veš­ke­ré před­lo­hy k fil­mům pře­čte­ny, tak­že nemůžu srov­ná­vat, nako­lik je film věr­ný původ­ní kni­ze, ale tahle nezna­lost vůbec neva­dí, pro­to­že film si uži­je­te i bez toho(a já jsem toho důka­zem). Snímek je totiž nato­čen veli­ce zají­ma­vě i co se kom­po­zi­ce týče, máme v něm 3 časo­vé rovi­ny s něko­li­ka dal­ší­mi nepra­vi­del­ný­mi vzpo­mín­ko­vý­mi vstu­py, a tak vlast­ně za ty 2 hodi­ny pozná­me život Alexandra Supertrampa kom­plet­ně a co víc-působí to při­ro­ze­ně.

Režisér Sean Penn, kte­rý toho dopo­sud moc nena­to­čil, udě­lal díru do svě­ta fil­mem krčí­cím se za AAA bloc­kbus­te­ry, kte­rý vyprá­ví o živo­tě jed­no­ho blá­ho­vé­ho klu­ka hle­da­jí­cí­ho dob­ro­druž­ství. V téhle sou­vis­los­ti bych ješ­tě rád vypíchl úžas­ný(!!!) soun­d­track od Eddieho Veddera, kte­rý napros­to skvě­le umoc­ňu­je „hip­pies“ atmo­sfé­ru celé­ho fil­mu, a řek­nu vám… Není nic krás­něj­ší­ho než se zážit­ky z toho­hle fil­mu vyra­zit do pří­ro­dy s Veddderovým soun­d­trac­kem.

Nelze snad coko­liv vytknout fil­mu jako je tenhle. Upřímně jsem ho ani nevní­mal jako film, ale jako uce­le­ný pří­běh. Útěk do divo­či­ny je zkrát­ka celé jed­no vel­ké úžas­ně odvy­prá­vě­né dob­ro­druž­ství, kte­ré musí dostat snad kaž­dé­ho… ty akč­něj­ší divá­ky potom dosta­ne do lesa.

333333

Jan Šorčík

Profil fil­mu