(zatím nehodnoceno)
Loading...„Lidstvo v ohrožení“ je pro hollywoodské tvůrce vděčným námětem. A zvláště v dnešní době vyspělých počítačových triků. Není tedy divu, že v něm filmaři nalézají zalíbení a že jsou naše kina stále častěji zahlcována tituly, kde to směřuje tzv. do sraček.
Mezi takováto témata, kde se destrukci meze nekladnou, náleží i útok neznámých civilizací. I přes opticky zřejmou provařenost příběhů s mimozemskými bytostmi v hlavní roli je celkem zvláštní, jak tento stereotypní recept funguje. Ufouni přiletí, zničí 90% světa (většinou velmi efektivně a zároveň efektně) a pak se obvykle vyskytne nějaká chytrá hlava, která přijde na způsob, jak je vystrnadit. Snímek co snímek nám filmaři prostírají dle stejného schématu, a přesto….
…a přesto to nikomu z nás nevadí.
Marťanskou látku lze bezpochyby označit jako výnosnou a zpravidla uspokojivou. Pomineme-li občasné filmové omyly, v nichž se předně experimentovalo (Mars útočí!), v dosavadní ufounské filmografii figurují zejména zářezy hluboké, a tedy úspěšné. A tak… nebýt nepřátelských potvor, zcela jistě by Roland Emmerich nenatočil svůj nejuznávanější katastrofický snímek (Den nezávislosti) a Manoj Night Shyamalan by nám jen těžko vysvětlil původ prapodivných kruhů (Znamení).
Ať tak či onak... ať už Shyamalan, či kdokoliv jiný... má-li někdo absolutní oprávnění točit filmy o zelených mužíčcích, pak jen jediný člověk. Otec dlouhoprsťáka E.T.ýho a zprostředkovatel Blízkých setkání třetího druhu.
O Stevenu Spielbergovi se ne nadarmo tvrdí, že pochází odkudkoliv, jen ne z naší planety. Renomovaný strůjce velkolepých podívaných se nikdy netajil tím, jak jej fascinuje vesmír, a mnohokráte též veřejně přiznal, že pevně věří v existenci vyspělých mimozemských civilizací. Toto přesvědčení se odrazilo i v jeho tvorbě.
Spielberg nijak nelelkoval a své jméno spojil hned s několika projekty zaměřujícími se na neohlášenou návštěvu mimozemšťanů. Přestože se pokaždé jednalo o veskrze úspěšné počiny, které přijali jak diváci, tak i kritika, látka v nich zpracovávaná jako by preferovala pouze jednu stranu mince. Až do tohoto roku nenatočil Spielberg film, v němž by byli mimozemšťané vylíčeni coby nebezpečná stvoření.
Název Spielbergova počinu je do jisté míry zavádějící. Ačkoliv Válka světů skutečně pojednává o válce dvou světů, mnohem více by jí slušelo pojmenování „Kterak Tom zdrhal před ufounama a vypadal při tom cool“. Nejnovější Spielberg je tak sice položen na dostatečně únosném apokalyptickém základu - avšak natolik neúsporně, že by nejeden popcornový fanoušek zaplakal. Spielbergova Válka světů překvapuje svou minimální rozmáchlostí a preferovaným přístupem k látce. Nepracuje s tématem z hlediska celosvětového - filmový reál má značně omezené obzory a naprosto ignoruje dění na ostatních kontinentech a ve významných amerických oblastech. Spielberg nekopíruje Baye ani další „velké“ režiséry a divákům podsouvá válku z pohledu jedince. A tak se nedočkáme žádných efektních záběrů (milionových, v rámci příběhu zbytečných, ale oku lahodícím), po x-té se klátící Eiffellovy věže či explodujícího Bílého domu. Muž, který vzkřísil Tyranosaura Rexe, definoval kult vykradače hrobů a zastrašil lidstvo plážovým žralokem, se drží relativně při zemi, zbytečně neexhibuje a zachycuje jen to dění, jehož se bezprostředně účastní Cruiseova postava.
Válka světů tak jednoznačně mate svým názvem, který slibuje velkolepé devastace, hromadné nálety ufounů a následně hroutící se americká velkoměsta. Obdobně funguje i Spielbergovo jméno v titulcích.
Zatímco většina diváků může být tímto výsledkem lehce zklamána (v tom případě doporučuji druhou konzumaci, po níž se zahořklá chuť vytratí), ti pozornější se teď zajisté usmívají a mumlají si pod nos: „Já to přece věděl.“ Ano... tuhle Válku světů jsme mohli očekávat. Spielberg už dávno není tím Spielbergem, který častokrát hýřil efektními triky a bláznivou akcí na úkor logiky. Nový Špilberk si více zakládá na realitě, střídmém stylu vyprávění a na emocích.
Válka světů tak sice nepřináší zběsilou jízdu po klikaté horské dráze, ale to rozhodně neznamená, že by v ní akce absentovala. To by došlo k omylu. Spielbergova akce je mistrně vybroušená, je chaotická a přehledná zároveň, nepostrádá tzv. grády a co víc - nekopíruje nic ze svých předchůdců. Co se týče adrenalinových sekvencí a triků s nimi spojených, nepohledáte jiný konkurence schopný titul. V tomto směru má Spielberg „promazáno“ a servíruje divákům lahůdkovou porci doposud neviděného. Těžko bych zde popisoval scény, v nichž se Cruise prodírá zalidněnou ulicí a vyhýbá se při tom laserovým paprskům, zbytečně bych se tady rozplýval nad shyamalanovskou pasáží ve sklepě, kde úřaduje sondující kovový had... To prostě nejde vyjádřit několika písmenky. To se musí vidět!
To, co Válka světů ztrácí vinou nepříliš vydařeného scénáře (nic proti akci a seznamovacímu úvodu - jen ta výplňová vata v druhé půli a samotný konec, který se nese v podobném duchu jako Minority Report…), zachraňuje celková originalita a snaha odlišit se od „ostatních“ (na tom má samozřejmě podíl i autor povídkové předlohy H. G. Wells). Spielbergův apokalyptický počin si to mašíruje vlastní cestičkou a kašle na všechno, co bylo tolikrát „potvrzeno“ rozmazanými a nepříliš povedenými fotkami z oblasti 51. Zdejší mimozemšťané mají sice i nadále delší tenčí končetiny a velké černé oči, ale vše ostatní nezůstalo při starém. Propadlý hrudník vystřídala robustní hruď a lá Arnold Schwarzenegger, chůzi po dvou nahradil přesun po třech a výraznou změnou prošla i stavba jejich tváře (mix triceratopse a aliení královny [?]).
Novátorským přístupem je prodchnut i systém útoku mimozemšťanů. Ti se nehrnou ze vzduchu, jak by se dalo očekávat, ale naopak - atakují z pod povrchu zemského! Velký otazník dále visí nad létajícími talíři, resp. nad prostředky, jimiž se ufouni dopraví do naší atmosféry. Za celou dobu filmu nespatříte ani obrys jejich vesmírného korábu. Přílet mimozemšťanů je znázorněn pomocí zatažené oblohy a několika mohutných záblesků. Prosté, ale působivé.
[Jedničku s hvězdičkou zasluhuje i design vesmírných trojnožek, které jsou až podezřele podobné těm z akční počítačové hry Half-Life 2.]
Samostatná kapitola náleží výtečnému Tomu Cruisovi, který si do své herecké filmografie připsal další zajímavou postavu. Po věčně se tlemícím agentu Huntovi, profičeném Maverickovi a vousatém posledním samuraji je to totálně neschopný otec dvou dětí, který selhal nejenom jako manžel, ale předně coby nesoběstačná osoba. Cruise se v této pozici vyloženě vyžívá - dokáže nenásilně střídat výrazové polohy a sem tam vysekne i notoricky známý úšklebek, který je mnohokrát účinnější než protitanková střela.
Inu...
…takže se z toho zrodila poměrně pozitivní recenze. Nicméně stále platí to, co bylo řečeno výše. Neočekávejte nic „velkolepého“ a hlubokomyslného - stejně tak nepočítejte s tím, že by vás Spielberg překvapil něčím šokujícím (krom několika depresivních vložek). Válka světů je bezesporu velký snímek, ale na to, aby byl rozměrově největší a kvalitativně odpovídající Spielbergově jménu, v tom mu brání již zmíněný scénář. Kdyby si scénárista dál více záležet na svém díle, jistě by nebyla nutná dvojí projekce a já bych pak šel s hodnocením výše.
Takhle „jen“ 75 %.
Photo © 2005 Paramount Pictures, DreamWorks
Nejnovější komentáře