Po sedmi letech od posledního filmu, ve kterém se vyskytlo krvelačné mimozemské monstrum zvané vetřelec (nebo také xenomorf) jsme se dočkali dalšího pokračování. Já osobně jsem se vydal na dvojpromítání v kině Aero, které novinku uvádělo s filmem Horizont události, protože na původní vetřelčí filmy je v době premiéry embargo. Tak se pojďme podívat, co nám tato dvojce nabízí.
Na začátek bych se rád krátce vyjádřil k Horizontu události, proto pokud vás zajímá jen vetřelec, klidně tento odstavec přeskočte. Film Horizont události natočil podle scénáře Philipa Eisnera britský režisér Paul W. S. Andersnon (pozor, neplést s Paulem Thomasem Andersonem, to je naprosto jiný režisér), který se později proslavil sérií filmů Resident Evil. A upřímně řečeno, z tohoto filmu jsem nebyl úplně nadšený. Je určitě nutné ocenit velmi kvalitní a okázalé efekty, které na dobu vzniku filmu (1997) vypadají velice zdařile, nicméně to je asi to jediné, co lze chválit. Už ze začátku na vás totiž film začne používat taktiku velmi laciných jumpscarů a po zbytek stopáže pak na vás film křičí, jak hrozné béčko to je. Prostě, ačkoliv vizuálně film vypadá naprosto nádherně a koncept, na kterém je postavena napínavá a děsivá zápletka je také zajímavý, tak já mám pocit, že to ten film vůbec nevyužije a jenom se spolehne na laciné lekačky a nic hlubšího vám nenabídne.
Tolik k Horizontu události, nyní zpátky k vetřelcům. Historie této ságy se píše od roku 1979, kdy režisér Ridley Scott přichází s prvním snímkem Vetřelec (Alien, 1979). Ten, díky svým vizuálním efektům, fantastické hudbě i krásně děsivému příběhu získá řadu cen (mimo jiné Oscara za speciální efekty) a vyžádá si tak další díl. Respektive těch pokračování si vyžádá poněkud více a k dnešnímu dni, lze napočítat celkem osm celovečerních filmů, ve kterých se monstrum vyskytuje. Kromě prvního to jsou: Vetřelci (Aliens, 1986, rež. James Cameron), Vetřelec³ (Alien³, 1992, rež. David Fincher), Vetřelec: Vzkříšení ( Alien: Resurrection, 1997, rež. J-P Jeunet), Vetřelec vs. Predátor (AVP: Alien vs. Predator, 2004, rež. P. W. S. Anderson), Vetřeleci vs. Predátor 2 (Aliens vs. Predator: Requiem, 2007, rež. C. Strause a G. Strause), Prometheus (Prometheus, 2012, rež. Riedly Scott) a Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, 2017, rež. Riedly Scott). Poslední přírůstek je pak z letošního roku film Vetřelec: Romulus, který režíroval Fede Alvarez, kterého možná můžete znát jak autora hororu Smrt ve tmě. Podílel se na něm (jako producent) i Riedly Scott, přičemž příběhově se odehrává mezi prvním a druhým dílem.
Když se ale podíváme celkově na filmy z této ságy, tak je zajímavé, že všechny víceméně pracují se stejným základem, jako ten první originální Vetřelec. Máme zde skupinku průzkumníků, kteří se snaží dostat někam, kam se nikdo jiný před tím nepodíval, nicméně tam se objeví vetřelec (nebo vetřelci), ten je všechny pozabíjí až na jednoho (z pravidla ženu), který řádění přežije, aby mohl propojit příběh s dalším pokračováním. A u nového pokračování to není jinak. Opět tu máme skupinku (tentokrát mladých) lidí, kteří se vydávají na opuštěnou vesmírnou loď, kde se ale objeví vetřelci a ano, abychom nekřivdili, zde pro změnu přežijí dvě postavy. Jenomže to je asi jediná změna oproti zaběhlému mustru, kterou zde autoři provedli. Jinak zůstává všechno při starém a celá, kdysi poměrně kvalitní sci-fi sága se vyvíjí spíše směrem k průměrným hollywoodským hororům a thrillerům. A to je podle mě je škoda, protože se kvůli lenosti scénáristů vetřelčí filmy nikam moc neposouvají a už více než 30 let nám tu nabízejí prakticky totéž.
Z mého pohledu od tohoto filmu dostanete přesně to, co od něj očekáváte. Lekačky, odporné mimozemšťany, lehké mrazení v zádech a cool vesmírné lodě. Ovšem, nesmíte si od toho slibovat nic moc víc, protože jinak budete dle mého názoru zklamaní.
