Po patnácti letech odloučení se prostřednictvím Meče moci ocitá princ Adam (Nicholas Galitzine) zpět na rodné planetě Eternia, kde zjistí, že jeho domov byl zničen za vlády zlovolného Skeletora (Jared Leto). Adam se rozhodne svůj svět zachránit. A tak musí spojit síly s bojovnicí Teelou (Camila Mendes) a jejím otcem Duncanem / Man-At-Armsem (Idris Elba) a naplnit svůj osud tím, že se stane He-Manem, nejmocnějším mužem ve vesmíru...
Vládci vesmíru jsou původně řadou akčních figurek, které v roce 1982 uvedla na trh firma Mattel. Jak už to u těchto nových značek bývalo, prodej hraček měl především podpořit animovaný seriál, ve kterém by vystupovaly postavičky, které by si následně dětský divák chtěl pořídit v podobě figurek. Vládci vesmíru tak potkal podobný osud jako Transformers či ThunderCats. Animovaný seriál z roku 1983 konkrétně vypadal takto:
Již v roce 1987 došlo k realizaci hraného filmu s Dolphem Lundgrenem v hlavní roli. Z filmu se sice časem stala trvalka, ve své době však šlo o komerční propadák a plány na pokračování tak byly rychle zrušeny. O nové hrané adaptaci se v následujících dekádách mluvilo poměrně často – jednu dobu ji měl natáčet John Woo, jindy kolem režie nových Vládců vesmíru kroužili Rian Johnson či duo Phil Lord a Chris Miller. Po letech tu nicméně nová verze přeci jen je v režijních otěžích Travise Knighta. Jeho otcem je miliardář Phil Knight, takže Travis by teoreticky nemusel do konce života dělat, protože ho majetek jeho otce zajistí na několik životů. Má ovšem filmy rád, a proto je také tvoří. A nyní natočil film, který mohou mnozí milovat – především chlapci ve věku mezi 10–12 lety.

Noví Vládci vesmíru evokují spousty blockbusterů z posledních 12 let – první Strážce Galaxie, Dungeons & Dragons: Čest zlodějů či poslední dva Thory od Taiky Waititiho. Knight si nejspíše uvědomil, že adaptaci populární hračky nemůže realizovat s tou nejvážnější tváří, proto přistoupil na parametry zábavné „blbiny“. Je to barevné, i přes stopáž 142 minut se tam neustále něco děje a dramaturgicky to celé působí skutečně jako dílo ušité na míru pro chlapce na počátku puberty. Podtrhuje to množství dvojsmyslných vtípků s často sexuálním podtextem, celé to působí jako dílo někoho s ADHD. Jistě, stále tu jsou pokusy o budování komplexní mytologie a ambice na vážnější momenty, ale všeho je víceméně v rozumné míře.
Už v úvodních minutách se Vládci vesmíru snaží v kostce shrnout expozici fikčního světa a představit nespočet postav, které v příběhu ještě sehrají svou roli. Hlavním záporákem je Skeletor a jeho poskoci, stejně jako ústřední hrdina Adam. Nicholas Galitzine možná není na první pohled ideální volbou pro He-Mana, ale díky pojetí postavy to začne rychle dávat smysl. Adam je totiž díky dlouhé absenci ve svém domovském světě tak trochu outsider. Takový, který nejprve hledá své místo v Eternii, následně v exilu na Zemi, a po návratu do Eternie se zdánlivě nic nemění. Noví Vládci vesmíru v tomto ohledu fungují jako origin, který má ideálně představit plejádu sympatických tahounů, naznačit potenciál světa a pracovat s víceméně dospělejšími motivy, které lze v takové pohádce stylizované pro pubertální chlapce najít. A daří se to tak nějak napůl.

Travis Knight si očividně natočil film, který by mohl probudit jeho vnitřní dítě. Nové zpracování He-Mana a spol. totiž ve svých nejlepších momentech působí jako dílo vystřižené přímo z 90. let. Šlo o období, kdy se tyto přechody z hraček do filmů teprve hledaly – dávno před Transformery Michaela Baye či Barbie Grety Gerwig. Podobný devadesátkový nádech měl i Knightův Bumblebee, který byl po velkolepé pětici Transformerů od Baye v rámci série Transformers příjemným osvěžením a sympatickou variací na E. T. – Mimozemšťana. Noví Vládci vesmíru jsou velmi drahý blockbuster (rozpočet se pohybuje někde mezi 170–200 miliony dolarů), rozhodně se jim také daří nepůsobit levně. Stylizace má nicméně občas své mouchy a některé kostýmy občas působí dojmem, že by je mohl strčit do kapsy i průměrně snaživý cosplayer.
Atmosféře devadesátkové podívané pomáhá i hudební dramaturgie, jejíž součástí je i píseň Princes of the Universe od skupiny Queen, která původně vznikla pro film Highlander (na ten tento film odkazuje). Šikovný skladatel Daniel Pemberton následně možná až příliš často opakuje jeden ústřední motiv, je to ale stále hudba Daniela Pembertona – tedy pořád kvalitní hudba, která se vyloženě nevyčerpá. Při sledování se nelze zbavit dojmu, že po vzoru nedávného druhého Mortal Kombatu II budou spokojeni především fandové této značky, zatímco zbytek může být rád, že nedostal ošklivý digitální chaos. Vizuální stylizace nemusí sednout každému, ale těžko říct, že by šlo film natočit zásadně lépe. I když scénář se většinou drží nadhledu – což je u podobného materiálu téměř nutnost –, o to diskutabilnější jsou momenty, kdy se snaží pracovat s vývojem (nejen) hlavního hrdiny, jeho traumaty a charakterovým posunem. V těchto vážnějších momentech je to totiž nepříliš přesvědčivé. Naštěstí vždy předchází či následuje slušná akční pasáž.

Ne, Vládci vesmíru se nikdy nestanou shakespearovským dramatem. Na postavě Skeletora je třeba ve výsledku nejzajímavější to, že zůstává čistokrevným antagonistou, nikoli tragickou figurou, jež by své jednání složitě racionalizovala. V tomto ohledu působí film až archetypálně, což se vztahuje i na vedlejší postavy – Idris Elba ztvárňuje Duncana jako klasického mentorujícího opilce, zatímco Teela v podání Camily Mendes představuje věrnou společníci hlavního hrdiny, který by však mohl toužit po hlubším vztahu. Vedlejších postav je ve filmu značné množství a jejich role spočívá především v zajištění jednotlivých vtipů a akčních sekvencí. Například Fisto v podání Jóhannese Haukura Jóhannessona disponuje obrovskou kovovou pěstí, kterou využívá v boji proti „fistění“ nepřátel – nějak se to mladší publikum prostě asi pobavit musí. Především i proto, že zeleného tygra je ve výsledném filmu po čertech málo.
V pasážích odehrávajících se na Zemi se film místy snaží působit sebeironicky (nechybí pomrkávající cameo ani utahování si z moderních genderových otázek) a nad věcí, tento přístup však nikdy plně nedotahuje. Výsledkem je spíše standardní blockbuster s solidním řemeslem a sympatickým obsazením, který však nenabízí výraznější přesah. Občasné humorné excesy připomínají hrané Želvy Ninja z éry Michaela Baye, zpomalovací sekvence zase odkazují k estetice Zacka Snydera. Nechybí ani tradiční náznaky budoucího pokračování a rozšiřování fikčního světa. Klíčové však je, že film obstojí i jako samostatný celek. Výsledkem je neurážející, příjemně plynoucí jednohubka. Mnozí mohou namítat, že v roce 2026 jde o málo, avšak nároky na současné blockbustery jsou dnes nastaveny velmi vysoko. Těžko říct, zda by Vládci vesmíru v této podobě obstáli u náročnějšího publika, moderní velké produkce však zároveň ukazují, že situace může být výrazně horší. Noví Vládci vesmíru tak představují kompromisní, avšak funkční podívanou, která sice výrazně nenadchne, ale ani nezklame.

Vládci vesmíru nejsou zásadním blockbusterovým triumfem, ale ani tvůrčím selháním, které by si zasloužilo rychlé zapomnění. Travis Knight zde přináší poctivou dobrodružnou podívanou, jež si je vědoma vlastní absurdity, aniž by ji však dokázala plně využít. Přesto jde o film s energií, sympatickým hereckým obsazením a zjevnou snahou diváka po většinu času bavit. Fanoušci He-Mana a jeho světa pravděpodobně dostanou přesně to, co očekávají. Ostatní uvidí další velkorozpočtový titul, který sice nepřináší zásadní překvapení, ale zároveň ani neuráží. A vzhledem k tomu, kolik drahých hollywoodských projektů v posledních letech nedokázalo naplnit ani tyto základní požadavky, to ve výsledku není vůbec málo...
PS: Na novinářské projekci se film promítal v českém znění. Český dabing filmu je sám o sobě slušný, ale...
- S těmi dvojsmyslnými vtipy šlo pravděpodobně předem o boj s větrnými mlýny, který nešlo vyhrát, přeci jen se ovšem dá věřit tomu, že se s nimi dalo popasovat tak nějak lépe.
- S tím je spojená pravděpodobnost, že některé vtipy budou v originálním znění mnohem vtipnější, protože v českém znění jejich podání nemusí tolik fungovat.
- České znění logicky znamená, že člověk neuslyší herecké projevy Idrise Elby či třeba Jareda Leta, který ve filmu mluví Skeletora.
PS 2: Film má dvě po-titulkové scény - plně docenit je nicméně dokážou nejspíše jen ti největší fandové Vládců vesmíru.














(4,91 z 5)