Vlk z Královských Vinohrad - 55 %

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Je rok 1968 a mla­dý reži­sér John Jan se vydá­vá do Francie, do Cannes, aby před­sta­vil svůj fil­mo­vý sní­mek O slav­nos­ti a hos­tech. Společně s ním jsou na fes­ti­va­lu také Miloš Forman a Jiří Menzel se svý­mi fil­my (Hoří, má panen­ko a Rozmarné léto). Je téměř jis­té, že jeden z těch­to reži­sé­rů obdr­ží hlav­ní cenu, ale okol­nos­ti jim nepře­jí. Během fes­ti­va­lu totiž zachva­cu­jí Francii stu­dent­ské pro­tes­ty namí­ře­né pro­ti kon­zer­va­tiv­ní spo­leč­nos­ti a mate­ri­a­lis­mu a mno­zí uměl­ci na jejich pod­po­ru stáh­li své fil­my ze sou­tě­že. Díky tomu pak žád­ný z Československých reži­sé­rů vysně­nou cenu nezís­kal.

Takto začí­ná posled­ní film reži­sé­ra Jana Němce, kte­rý se ale jeho dokon­če­ní nedo­žil, a tak ho dokon­čil Tomáš Klein. Scénář fil­mu vychá­zí z Němcovy pub­li­ka­ce Nepodávej ruku číš­ní­ko­vi a vyprá­ví o mla­dém, naděj­ném reži­sé­ro­vi od šede­sá­tých let do sou­čas­nos­ti. Mladého uměl­ce hra­je Jiří Mádl, pro kte­ré­ho byla hlav­ní role pří­mo uši­ta na tělo. Jeho star­ší vari­an­tu, kte­rá pro­vá­zí divá­ky hlav­ně hla­so­vě, si zahrál Karel Roden. Úodní slo­vo uve­de divá­ky do počá­teč­ní situ­a­ce a během celé­ho fil­mu pak pomo­cí komen­tá­ře dopro­vá­zí někte­ré hra­né scé­ny.  Film ale není pou­ze hra­ným fil­mem, zahr­nu­je také auten­tic­ké zábě­ry z původ­ních Němcových fil­mů, archiv­ní zábě­ry či auten­tic­ké dia­lo­gy. Celkově je pak sní­mek posklá­dán z růz­ných zábě­rů, kte­ré pod­kres­lu­je komen­tář či hud­ba. V his­to­ric­kých zábě­rech ale auto­ři nechá­va­jí divá­ko­vi pro­stor ke zno­vupro­ži­tí čes­ké his­to­rie bez zvu­ku, aby klí­čo­vé momen­ty půso­bi­ly co nej­ví­ce.

Film se začal natá­čet na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes, a tak se na jed­nom mís­tě pro­lí­na­jí vlast­ně dvě časo­vá obdo­bí – rok 1968 a 2015. Historické zábě­ry jsou ale odli­še­né od těch sou­čas­ných barev­ně a někdy i díky zvu­ku. V prů­bě­hu natá­če­ní se štáb vydal i do Spojených stá­tů, ale to už bez Jana Němce. Režie se tam ujal Tomáš Klein, kte­rý měl dosta­tek sil, pro­sto­ru a dob­rých rad od reži­sé­ra. Na fil­mu pak není ani poznat, kde reží­ro­val Němec a kde Klein, což je dob­ře a nej­vět­ší záslu­hu na tom mají jis­tě oba pro­ta­go­nis­té. Za kame­rou stál Jiří Maxa, kte­rý má zku­še­nos­ti z natá­če­ní fil­mů i tele­viz­ních seri­á­lů (Bumerang, České sto­le­tí). Záběry jsou sice ke kou­ká­ní, ale jejich stří­dá­ní mi při­jde spí­še na ško­du. Musela jsem při­jít na to, proč jsou někte­ré scé­ny barev­né či čer­no­bí­lé, nebo dopro­vá­ze­né zvu­kem či bez zvu­ku. Navíc jejich stří­dá­ní mi také při­pa­da­lo doce­la rych­lé, klid­ně bych je zpo­ma­li­la nebo někte­ré scé­ny vystří­ha­la.

Protože film není ani úpl­ně hra­ný, ani úpl­ně doku­men­tár­ní, není leh­ké ho ohod­no­tit. Samotné téma je sice zají­ma­vé, ale jeho zpra­co­vá­ní mě už tolik nenadchlo. Škoda, že reži­sér nezvo­lil nato­če­ní kla­sic­ké­ho fil­mu s hlav­ním hrdi­nou, jas­nou dějo­vou lin­kou, kde by dobo­vé zábě­ry děj pou­ze dopl­ňo­va­ly.