Volný pád - když úředníkovi rupne v bedně

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Je 12. červ­na 1991. Za nesne­si­tel­né­ho hor­ka uvíz­ly v doprav­ní zácpě upro­střed Los Angeles desít­ky řidi­čů. Nervozita a napě­tí houst­ne, až jed­no­mu z nich povo­lí ner­vy. William Foster (Michael Douglas) vystou­pí z vozu a se slo­vy „Jdu domů!“ se vydá na ces­tu z níž, jak se poz­dě­ji uká­že, není návra­tu. V oka­mži­ku, kdy mu aro­gant­ní pro­da­vač odmít­ne vyho­vět a rozmě­nit na tele­fon, se totiž osob­ní vzpou­ra muže nazý­va­né­ho dále jen D-Fens (defen­ce = angl. obra­na) ...mění v pomstu. Pomstu svě­tu, měs­tu, spo­leč­nos­ti, lidem. Baseballovou pál­ku, jeho prv­ní zbraň postup­ně nahra­dí nože, puš­ka, samo­pal. Jeho ces­ta je stá­le víc destruk­tiv­ní, zůstá­va­jí za ním trosky a poz­dě­ji i mrt­ví. A přes­to jej divák plně chá­pe, pro­to­že dělá to, co by čas­to nej­ra­dě­ji udě­la­li oni sami. Po sto­pách tra­gic­ké­ho hrdi­ny se vydá­vá poli­cis­ta Prendergast (Robert Duvall), kte­rý má prá­vě ode­jít do výsluž­by. Přestože chá­pe, co se ode­hrá­vá ve Fosterově nit­ru, je pře­svěd­čen, že ho musí zasta­vit.

Joel Schumacher mož­ná bude vždyc­ky zná­mý pře­de­vším jako reži­sér fil­mů Batman navždy a Batman a Robin (u kte­rých si pořád sto­jím za tím, že fun­gu­jí jako pove­de­né paro­die, pokud divák při­mhou­ří oko), byla by ale ško­da neznat někte­ré jeho ostat­ní snímky- A to nemys­lím zrov­na Českou spoj­ku nebo Teror jako spíš tře­ba prá­vě Volný pád.

Schumacher se pro­sla­vil tím, že si vět­ši­nou vybí­ral námě­ty, kte­ré v Hollywoodu kolo­va­li něja­kou tu dobu a nikdo se jich úpl­ně nechtěl ujmout. Scénář Ebbea Roea Smitha je poté neje­nom bra­vur­ním psy­cho­lo­gic­kým thrille­rem ale též bra­vur­ním kri­tic­kým roz­hoř­če­ním nad živo­tem ve vel­ko­měs­tě a sem tam i kon­zum­ní majet­nos­tí.

Schumacher to správ­né napě­tí doká­že parád­ně vybu­do­vat při úvod­ní scé­ně, při kte­ré bra­vur­ně uká­že jak pro­ta­go­nis­ta rea­gu­je na aktu­ál­ní zácpu v dopra­vě a uká­že moment kdy D-Fensovi defi­ni­tiv­ně dojde trpě­li­vost a vydá se na svou ces­tu. Tenhle film sto­jí a padá na totál­ně božím herec­kém výko­nu Michaela Douglase u kte­ré­ho se vší úctou k tako­vé­mu Gordonu Grekovi z Wall Street nebo Nicku Curranovi ze Základního instink­tu budu pova­žo­vat za život­ní výkon prá­vě hlav­ní roli ve Velkém pádu. O Douglasovi v hlav­ní roli může­te mlu­vit v sebe­vět­ších super­la­ti­vech, reál­ně ale nee­xis­tu­je to pra­vé slo­vo, kte­ré by bra­vur­nost jeho výko­nu shr­nu­lo. Fantastický? Výborný? Opravdu těž­ko říct. Stačí snad oprav­du říct, že Douglas toho­to psy­cho­pa­ta ke kte­ré­mu si ale přes­to divák snad­no najde ces­tu hra­je pros­tě oprav­du mis­trov­sky.

D-Fens není hrdi­na ani zápo­rák. Nejvíce ho vysti­hu­je slo­vo anti­hr­di­na. Začne sice oprav­du cho­dit přes trosky a mrt­vo­ly, záro­veň se mu ale dá snad­no uvě­řit, že by jis­tou mez nepře­kro­čil. Divák mu záro­veň snad­no fan­dí, pro­to­že si D-Fens více­mé­ně žije spl­ně­ný sen kaž­dé­ho prů­měr­né­ho člo­vě­ka. Tedy, že má pocit, že je nad záko­nem a se vší špí­nou, kte­rou mu život před­ha­zu­je před oči­ma se nyní chce vypo­řá­dat. Dojde tak na epi­zod­ky s korej­ským obchod­ní­kem, mexic­kým gan­gem, zaměst­nan­ci fast foo­du nebo neo­na­cis­tou. Ve spo­ji­tos­ti s jeho výbuchy vzte­ku je Douglasův anti­hr­di­na sku­teč­ně nevy­po­čí­ta­tel­ný a i díky tomu z pohle­du divá­ka fun­gu­je sku­teč­ně nad­po­zem­ské napě­tí. Celé sek­ven­ce u korej­ské­ho obchod­ní­ka nebo fast foo­du jsou pove­de­nou ukáz­kou pove­de­ně budo­va­né­ho tem­pa a jsou ve finá­le jen roz­jez­dem oprav­du psy­chic­ký nároč­né podí­va­né u kte­ré je vám sice jas­né, že je hlav­ní anti­hr­di­na tak tro­chu magor, záro­veň mu ale pros­tě fan­dí­te, pro­to­že má jen jedi­ný cíl a to zno­vu vidět svou dce­ru. I co se týče téhle moti­va­ce je pří­běh parád­ně budo­va­ný a dokon­ce finál­ní vyhro­ce­ní snad­no dove­de divá­ka k slzám. To se ale nedá slo­vy popsat, to se pros­tě musí při sle­do­vá­ní fil­mu zažít.

Skvělým pro­tějš­kem je D-Fensovi poté posta­va Martina Predergasta v podá­ní Roberta Duvalla. Ten je poli­cis­tou těs­ně před důcho­dem a prá­vě posled­ní den před důcho­dem ho chyt­ne pří­pad D-Fense. Policejní lin­ka poté není o nic méně zábav­něj­ší a je občas vel­mi úsměv­né, jak poli­cis­té D-Fensovo podiv­né cho­vá­ní komen­tu­jí. Právě zde se poté uka­zu­je bra­vur­ní schop­nost toho­to fil­mu, kdy doká­že chví­le­mi sku­teč­ně poba­vit, záro­veň ale nahnat mra­zi­vou atmo­sfé­ru a pře­de­vším donu­tit k divá­ka jis­té­mu zamyš­le­ní. Nemusí se totiž zdát, ale Volný pád je mož­ná dnes aktu­ál­něj­ší než kdy jin­dy. Pokud se už v roce 1993 dal kri­ti­zo­vat život ve vel­ko­měs­tě, dnes by D-Fensovi prav­dě­po­dob­ně jeblo úpl­ně. I pro­to sto­jí Volný pád za zhléd­nu­tí a i když se na něm mož­ná tro­chu pode­psal zub času, svým moder­ním posel­stvím a pře­de­vším sku­teč­ně bra­vur­ní fil­ma­ři­nou doká­že solid­ně fun­go­vat i dnes.

Joel Schumacher dle mně nebyl pří­kla­dem doko­na­lé­ho reži­sé­ra (někte­ré jeho sním­ky před Volným pádem nebo po něm to jas­ně doka­zu­jí), měl ale styl a ten má u Velkého pádu stě­žej­ní úlo­hu. Volný pád mož­ná není tak doko­na­lým fil­mem o vzpou­ře pro­ti spo­leč­nos­ti jako tře­ba Americká krá­sa nebo Matrix a přes­to je mož­ná i mno­hem v sou­čas­né soci­ál­ní rovi­ně zásad­něj­ší. Celkově je sice těž­ké tak odliš­né fil­my porov­ná­vat, bez par­do­nu se ale musí říct, že je Volný pád zásad­ním fil­mem, kte­rý sice jak již bylo zmí­ně­no není úpl­ně doko­na­lý, přes­to ale vše vyna­hra­zu­je bra­vur­ní­mi obě­ma pro­ta­go­nis­ty, parád­ní atmo­sfé­rou, schop­nos­ti člo­vě­ka sku­teč­ně se bát, chví­le­mi poba­vit a ve finá­le se i sku­teč­ně zamys­let a i s bra­vur­ním soun­d­trac­kem Jamese Newtona Howarda. Mám tro­chu pocit, že Volný pád pře­ce jen troš­ku zastí­nil ješ­tě o ždi­bec lep­ší thriller z roku 1993 jmé­nem Uprchlík (kte­rý má i o ždi­bec lep­ší Howardův soun­d­track) a je to mož­ná tro­chu ško­da. Schumacher navždy zůsta­ne v pamě­ti lidem spí­še jako reži­sér Batmana s Valem Kilmerem a Batmana s Georgem Clooneyem, Volný pád ale mož­ná pat­ří mezi jeho nej­vý­raz­něj­ší a nej­lep­ší dílo, kte­ré donu­tí k tomu si dohnat i zby­tek Schumacherovy tvor­by. Ten člo­věk měl totiž oprav­du styl a když mu do ruky při­šel sil­ný scé­nář, tak doká­zal sehrát vel­ké diva­dlo.

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Photo © Warner Bros

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

3 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře

Meddy

4 roky před

Můj nej­ob­lí­be­něj­ší film.

0

Odpovědět

Volný pád

4 roky před

moje řeč! Včetně toho bre­ko­tu nako­nec...

0

Odpovědět

Shorty

4 roky před

videli jste ten film vubec ? ten chlap nebyl zamest­na­ny uz hod­ne dlou­ho, jenom vsem rikal, ze je, ten film sem totiz videl neko­li­krat.

0

Odpovědět