Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...V londýnském West Endu 50. let se náhle zastaví plány na filmovou verzi divadelního hitu poté, co je zavražděn jeden z klíčových členů štábu, konkrétně režisér Leo Köpernick (Adrien Brody) . Když se případu ujmou světem unavený inspektor Stoppard (Sam Rockwell) a snaživá začátečnice strážnice Stalkerová (Saoirse Ronan), ocitnou se oba v zapeklité záhadě v okázale špinavém divadelním podsvětí a vyšetřují záhadnou smrt na vlastní nebezpečí....
Detektivních příběhů již vzniklo mnoho, mnoho se jich poté v poslední době snaží ohýbat klasická pravidla, krapet si z nich utahovat a rýpat do nich. Na podobné fázi funguje i celovečerní debut Toma George, který vznikl dle scénáře Marka Chappella. Dobové zasazení, kdy je primární vražda zasazená do prostředí divadelní adaptace Pasti na myši, jedné z nejznámějších divadelních her, která vychází z pera Agathy Christie, jedna z nejznámějších autorek detektivek. Utahovat si ze zavedených klišé a ohraných pravidel je poté jedna věc, Vražda v Londýně se ovšem do jisté míry snaží zajít ještě trochu dál. A je vlastně těžké, zda v tomto ohledu funguje.
Už od počátku funguje dobová atmosféra 50. let a především sázka na humor, která funguje i bravurnímu castingu. Sam Rockwell nejen dokazuje, že má solidní komediální nadání, ale navíc i přes americký původ v roli britského inspektora Stopparda nepůsobí jeho pokus o britský akcent rušivě. Saoirse Ronan se poté poněkolikáté projevuje jako neskutečný balíček herecké energie, která po vzoru Rockwella umí balancovat mezi humornou pózou a vážnějšími momenty. Především poté Rockwell a Ronan fungují jako fantastická ústřední dvojice s poměrně funkční chemií. Na druhou stranu poté zamrzí, že se vedle nich sice objevuje hned několik solidních herců, málokterý z nich ovšem dokáže řádně zařádit. Za světlé výjimky platí snad Adrien Brody, který si i menší prostor zvládá ukrást pro sebe a nadějný Harris Dickinson jehož snaha o ztvárnění mladší verze Richarda Attenborougha ve finále vůbec nepůsobí rušivě a nepřirozeně. Naopak taková Ruth Wilson a David Oyelowo ve finále díky menšímu prostoru z toho všeho vychází krapet zkrátka.
Samotný humor ovšem funguje a to především proto, že jde o humor s přesahem, který má tah na branku. I díky stěžejní zápletce je tu tak prostor utahování si z toho, jak se filmaři občas pokouší méně divácky vděčnější látku udělat ve filmové podobě vděčnější i za cenu toho, že se původní dílo stane obětí dehonestace, jak se může snadno zdát, že je každá detektivní zápletka již prohlédnutelná i jak se identita vraha zvládne mezi veřejností rychle rozšířit a kouzlo tajemství je tak rázem pryč. Vražda v Londýně se vlastně do jisté míry za pochodu vysmívá sama sobě a tahle uvědomělost je na ní neskutečně zábavná. V jeden moment tu navíc dochází i ke kritice toho, že jsou lidé schopní přiživit se na cizí tragédii, z tohoto motivu se ovšem bohužel dvakrát nic vydolovat nedokáže. Stejně jako z lehkých komentářům k postavení žen ve společnosti v 50. letech 20. století, vyrovnáváním se s následky vojenské služby či pár načrtnutých konfliktů, které vlastně ve finále úplně nikam nevedou.
Je to ovšem minimálně velmi zábavná podívaná, která má audiovizuální kouzlo. S výjimkou solidní dobové výpravy a vizuálu stojí za zmínku například poměrně šikovný střih dvojice Peter Lambert a Gary Dollner, správně atmosférický soundtrack Daniela Pembertona či právě nejvýraznější momenty samotného scénáře. Ohýbání s očekáváními ve finále servíruje detektivní podívanou, která do velké míry ctí duch děl Agathy Christie, zároveň si utahuje z toho, že filmy do jisté míry diváka okrádají o vlastní imaginaci. Přes to vše je to pořád sice sázkou na jistotu a revoluce v rámci detektivního žánru se tu nekoná jako pár let nazpátek v případě Na nože Riana Johnsona, je ovšem skutečně minimálně obdivuhodné, že tu někdo dokáže naservírovat zábavnou záležitost, která se zároveň neštítí komentářům k umění.
Dekonstrukce detektivek se tu ve finále sice koná jen napůl, netradiční, zábavnou a svěží podívanou ovšem Tom George realizovat dokázal. Výsledná Vražda v Londýně vlastně za pochodu sama reflektuje své audiovizuální pojetí a působí skutečně jako filmová adaptace nějaké detektivky, ze které by její autor nejspíš nadšený úplně nebyl. O jednom z nejzábavnějších filmů letošního roku ovšem nemůže být pochyb....
(4,91 z 5)