Skvěle rozehraná trilogie Vykladače, se svým druhým dílem s názvem „Střípky sváru“, pokračuje ve vysoce nastaveném tempu a čtenáře ihned vtáhne do děje, který se protentokrát odehrává na úplně jiném místě, než v díle prvním.
Každopádně je opravdu na co těšit! Protože jak je známo, ve všech knihách autorky Miroslavy Dvořákové, není nic, co by se dalo předem předvídat, ale právě naopak, díky velkému množství intrik, předložených konspirací, ale i důmyslně propracované manipulace, není nic, jak by se mohlo zdát, z čehož nakonec vyplývají ona velmi překvapivá rozuzlení jednotlivých situací.
Druhý díl „Střípky sváru“ začínají v okamžiku, kdy se tehdejší vykladač akezonského krále po rituální popravě ohněm ocitá za oponou, tedy ve světě, ve kterém žije jeho matka, a který doposud nikdy nepoznal, pouze o něm četl v náboženských knihách. Díky tomu se Janisovi naskýtá obrovská příležitost poznat nejen tento nový svět, ale i jeho obyvatelé včetně samotných bohů.
Janis většinu svého života strávil jako smrtelník, potom se stal na půl roku krenevem, a nakonec skončil jako jeden z nich. Tři různé identity a tři naprosto odlišné zkušenosti.
„Jako člověk jsem dělal tak dlouho šaška mocným, až jsem pochopil, jak ti, kteří se jako elity prezentují, uvažují. Abych mezi nimi obstál, naučil jsem se šikovně zamlčovat pravdu. Když jsem se stal krenevem, naučil jsem se vytěžit maximum i z těch nejpříznivějších poměrů. A konečně teď jako sahíjinovi mi nezbylo, než smířit se s tím, že i kompromis je za jistých okolností lepší, než nic. “
V dílu Střípky sváru se děj rozjíždí velmi pozvolna, vzhledem k tomu, že se Janis vzpamatovává z vlastní popravy, a s pomocí své matky se snaží přizpůsobit nejen novému prostředí, ale i možnosti dokonale ovládnout své schopnosti a dovednosti.
Janis si skutečně činí, skvěle vše plánuje, konspiruje, vymýšlí básničky pro vyšinutou věštkyni, aby znovu nevyřkla novou věštbu, jež by se náhodou mohla uskutečnit, a právě toto jeho vyčnívající chování zaujme Alianci, jež ho donutí uzavřít s nimi dohodu, z které se jen tak nelze vymanit.
Agenti Aliance jsou jako velká pestrá rodina, a pokud pracují pro prostor, pracují tím i pro svou vlast. Všichni jsou něčím jedineční. Úplně všichni se nějak zapsali do historie svých světů. Přitom jaksi překročili svůj vlastní stín. Učinili to tak výrazně a natolik převýšili vrstevníky, že kdyby zůstali doma, nečekalo by je nic jiného, než pád. Aliance jim proti tomu dává příležitost se dále rozvíjet.
Trajanis dostává pouhých 21 dnů, aby vyřídil své záležitosti, a všechny své resty a návrhy dovedl do samého konce. Bude mít dostatek času, aby zajistil nejen rehabilitaci Krenevovů, ale i ochranu pro bohyni Trepenu? Podaří se mu sahíjiny přesvědčit, že dvě stě let poroby krenevů už stačilo, nebo bude muset vymyslet a uskutečnit jiný plán? A co jeho snahy vypátrat příčiny zkázy Grenendonu? Postoupí v této věci o krůček dál, anebo bude muset toto pátrání na nějaký čas odložit?
Janisovi sice už nyní nehrozí žádné nebezpečí, jež by ho ohrožovalo na životě jako v díle prvním, ale nyní mu pro změnu hrozí ztráta svobody, což je u tohoto větroplacha mnohem horší, než se může zdát, neboť je donucen stát se agentem Aliance.... Dokáže se z tohoto závazku včas vyvléknout, anebo bude muset dostát uzavřené dohody?
A jaké zázraky předvedou tak velmi pracně sesbírané střípky Sváru? Sehrají snad nějakou zásadní roli ve třetím díle pokračování? Nuž, to se nechám překvapit.... každopádně nějakou roli, když už je o nich zde několikrát zmínka, určitě nějakou zásadní roli hrát budou....
Popravdě teprve teď s nástupem druhého dílu se vše krásně rozjíždí. Nechybí tu, jak jsem již psala výše, nejrůznější intriky a konspirace ve velmi živelném „Metaprostoru“, zároveň tu není nouze aní o trefné hlášky či sprostá slovíčka, jež samotnému textu přidávají na věrohodnosti jednotlivých rozhovorů.
Kniha je opět napsána krásnou češtinou, kde autorka velmi věrohodně a živě dokáže vylíčit nejen jednotlivé světy a jejich atmosféru, ale i velmi věrohodně a poutavě popsat jednotlivé postavy, jejich charaktery a pohnutky chování, čímž si čtenář dokáže udělat dokonalou představu o celém světě včetně jednotlivých postaviček.
Ve „Střípkách sváru“ se mi nejvíce asi líbil přerod jedné z hlavních postav, a to postava Cineta. V prvním díle vystupoval coby trochu nevýrazná postavička osobní strážce, tak trochu suchara, co se neumí zasmát dobrému vtipu, striktně dodržující pravidla. Ovšem zde ve druhém díle se ukazuje ve skutečném světle tak, jaký opravdu je, a to coby muž pevných zásad, spravedlivý, ochotný kdykoliv nabídnou nezištnou pomoc, věrně milující jedinou ženu.
Další díl Vykladače je jedním z mála čtení, u kterého se rozhodně nebudete nudit, a možná občas budete muset nalistovat konec knihy, abyste si některé skutečnosti a pojmy upřesnili v „Jmenném rejstříku a vysvětlivkách“, ale to nijak neztrácí na kvalitě této trilogie, právě naopak.
Trilogie je propracovaná do nejmenšího detailu, a vše krásně do sebe zapadá. Osobně se mi líbí, že nikdy nevím, čím novým mě autorka mile překvapí. Knihy psané v tomto duchu miluji, neboť nikdy nejsem schopna předvídat děj, a to jak jednotliví hrdinové budou jednat, za což moc děkuji.
Vykladač II. - Střípky sváru
Literatura, česká fantasy
Vydáno: 2016, Nová vlna
Formáty: ePUB, MOBI
Počet stran 208
Jazyk: český
Forma: ekniha
ISBN: 9788085845792
