Vykoupení z věznice Shawshank

Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank je ame­ric­ký dra­ma­tic­ký film z roku 1994, kte­rý napsal a reží­ro­val Frank Darabont pod­le nove­ly Stephena Kinga Rita Hayworthová a vykou­pe­ní z věz­ni­ce Shawshank z roku 1982. Vypráví pří­běh ban­ké­ře Andyho Dufresnea (Tim Robbins), kte­rý je navzdo­ry své­mu tvr­ze­ní o nevi­ně odsou­zen na doži­vo­tí ve stát­ní věz­ni­ci Shawshank za vraž­du své man­žel­ky a její­ho milen­ce. Během násle­du­jí­cích dvou dese­ti­le­tí se spřá­te­lí se spo­luvěz­něm, paše­rá­kem kon­tra­ban­du Ellisem „Redem“ Reddingem (Morgan Freeman), a sta­ne se nástro­jem v ope­ra­ci pra­ní špi­na­vých peněz, kte­rou vede ředi­tel věz­ni­ce Samuel Norton (Bob Gunton). Ve ved­lej­ších rolích se obje­ví William Sadler, Clancy Brown, Gil Bellows a James Whitmore.

Darabont zakou­pil prá­va na zfil­mo­vá­ní Kingova pří­bě­hu v roce 1987, ale vývoj začal až o pět let poz­dě­ji, kdy během osmi týd­nů napsal scé­nář. Dva týd­ny po před­lo­že­ní scé­ná­ře spo­leč­nos­ti Castle Rock Entertainment zís­kal Darabont roz­po­čet 25 mili­o­nů dola­rů na pro­duk­ci fil­mu Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank, jehož před­pro­duk­ce zača­la v led­nu 1993. Ačkoli se děj fil­mu ode­hrá­vá v Maine, hlav­ní natá­če­ní pro­bí­ha­lo od červ­na do srp­na 1993 téměř výhrad­ně v Mansfieldu v Ohiu, kde jako titul­ní věz­ni­ce slou­ži­la stát­ní polep­šov­na v Ohiu. Projekt při­lá­kal do role Andyho mno­ho teh­dej­ších hvězd, včet­ně Toma Hankse, Toma Cruise a Kevina Costnera. Hudbu k fil­mu slo­žil Thomas Newman.

Přestože Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank skli­di­lo při svém uve­de­ní do kin pochval­né kri­ti­ky, zejmé­na pro svůj pří­běh a výko­ny Robbinse a Freemana, bylo kasov­ním zkla­má­ním a během prv­ní­ho uve­de­ní v kinech vydě­la­lo pou­ze 16 mili­o­nů dola­rů. Jako pří­či­ny neú­spě­chu se teh­dy uvá­dě­lo mno­ho důvo­dů, včet­ně kon­ku­ren­ce fil­mů jako Pulp Fiction a Forrest Gump, obec­né neob­lí­be­nos­ti vězeň­ských fil­mů, absen­ce žen­ských postav a dokon­ce i názvu, kte­rý byl pova­žo­ván za matou­cí pro divá­ky. Film byl násled­ně něko­li­krát nomi­no­ván na ceny, včet­ně sed­mi nomi­na­cí na Oscara, a dočkal se reprí­zy v kinech, kte­rá spo­lu s mezi­ná­rod­ní­mi trž­ba­mi zvý­ši­la trž­by fil­mu na 73,3 mili­o­nu dola­rů.

Po celých Spojených stá­tech bylo dodá­no přes 320 000 kopií z půj­čo­ven VHS a díky nomi­na­cím na ceny a úst­ní­mu podá­ní se stal jed­ním z nej­půj­čo­va­něj­ších video­fil­mů roku 1995. Po zakou­pe­ní Castle Rocku spo­leč­nos­tí Turner Broadcasting System byla zís­ká­na vysí­la­cí prá­va a od roku 1997 byl film pra­vi­del­ně vysí­lán na sta­ni­ci TNT, což ješ­tě zvý­ši­lo jeho popu­la­ri­tu. I po dese­ti­le­tích od své­ho uve­de­ní se film stá­le pra­vi­del­ně vysí­lal a je popu­lár­ní v něko­li­ka zemích, divá­ci a zná­mé osob­nos­ti jej uvá­dě­jí jako zdroj inspi­ra­ce a v růz­ných anke­tách jej ozna­ču­jí za svůj oblí­be­ný. V roce 2015 knihov­na Kongresu Spojených stá­tů ame­ric­kých vybra­la film k ucho­vá­ní v Národním fil­mo­vém regis­t­ru, pro­to­že jej shle­da­la „kul­tur­ně, his­to­ric­ky nebo este­tic­ky význam­ným“.

Děj

V roce 1947 je v Portlandu ve stá­tě Maine ban­kéř Andy Dufresne odsou­zen za vraž­du své ženy a její­ho milen­ce a je odsou­zen ke dvě­ma po sobě jdou­cím doži­vot­ním tres­tům ve stát­ní věz­ni­ci Shawshank. Spřátelí se s Ellisem „Redem“ Reddingem, věz­něm a paše­rá­kem kon­tra­ban­du, kte­rý si odpy­ká­vá doži­vot­ní trest. Red pro Andyho obsta­rá kamen­né kla­di­vo a vel­ký pla­kát Rity Hayworthové. Andy je při­dě­len na prá­ci ve vězeň­ské prá­del­ně, kde je čas­to sexu­ál­ně obtě­žo­ván „sestra­mi“ a jejich vůd­cem Bogsem.

V roce 1949 Andy zaslech­ne, jak si kapi­tán dozor­ců Byron Hadley stě­žu­je na zda­ně­ní dědic­tví, a nabíd­ne mu, že mu pomů­že pení­ze legál­ně ukrýt. Poté, co útok Sester Andyho málem zabi­je, Hadley Bogse zbi­je a zmr­za­čí a ten je násled­ně pře­ve­zen do jiné věz­ni­ce. Andy již není zno­vu napa­den. Ředitel věz­ni­ce Samuel Norton se s Andym setká a pře­řa­dí ho do vězeň­ské knihov­ny, aby pomá­hal star­ší­mu věz­ni Brooksovi Hatlenovi, což je zástěr­ka, kte­rá má Andymu umož­nit spra­vo­vat finanč­ní zále­ži­tos­ti pro ostat­ní zaměst­nan­ce věz­ni­ce, dozor­ce z jiných věz­nic i samot­né­ho ředi­te­le. Andy začne kaž­dý týden psát dopi­sy stát­ní­mu záko­no­dár­né­mu sbo­ru, v nichž žádá o finanč­ní pro­střed­ky na zlep­še­ní chát­ra­jí­cí vězeň­ské knihov­ny.

Brooks je v roce 1954 po odpy­ká­ní pade­sá­ti let pod­mí­neč­ně pro­puš­těn, ale nedo­ká­že se při­způ­so­bit vněj­ší­mu svě­tu a nako­nec se obě­sí. Zákonodárný sbor pošle knihov­ně dar, jehož sou­čás­tí je nahráv­ka Figarovy svat­by; Andy pře­hra­je úry­vek z ope­ry přes veřej­ný roz­hlas a je potres­tán samot­kou. Po pro­puš­tě­ní ze samot­ky Andy vysvět­lu­je, že nadě­je je to, co mu pomá­há pře­ko­nat čas, což Red odmí­tá. V roce 1963 začí­ná Norton vyu­ží­vat vězeň­skou pra­cov­ní sílu pro veřej­né prá­ce, pro­fi­tu­je z pod­hod­no­co­vá­ní nákla­dů na kva­li­fi­ko­va­nou prá­ci a při­jí­má úplat­ky. Andy pere pení­ze pod pře­zdív­kou „Randall Stephens“.

Tommy Williams je v roce 1965 uvěz­něn za vlou­pá­ní. Andy a Red se s ním spřá­te­lí a Andy mu pomů­že slo­žit zkouš­ku vše­o­bec­né­ho vzdě­lá­ní (GED). O rok poz­dě­ji Tommy Redovi a Andymu pro­zra­dí, že se jeho spo­luvě­zeň v jiné věz­ni­ci při­hlá­sil k odpo­věd­nos­ti za vraž­dy, za kte­ré byl Andy odsou­zen. Andy se s tou­to infor­ma­cí obrá­tí na Nortona, ale ten ho odmí­tá vyslech­nout, a když se Andy zmí­ní o pra­ní špi­na­vých peněz, pošle ho Norton zpět na samot­ku. Norton nechá Hadleyho zavraž­dit Tommyho pod zámin­kou poku­su o útěk. Andy se poku­sí s pra­ním peněz pře­stat, ale ustou­pí poté, co mu Norton pohro­zí, že zni­čí kni­hov­nu, zba­ví Andyho ochra­ny před dozor­ci a pře­mís­tí ho do hor­ších pod­mí­nek. Andy je po dvou měsí­cích pro­puš­těn ze samot­ky a skep­tic­ké­mu Redovi řek­ne, že sní o živo­tě v mexic­kém pobřež­ním měs­tě Zihuatanejo. Andy mu také řek­ne o urči­tém sení­ku poblíž Buxtonu a požá­dá Reda - jakmi­le bude pro­puš­těn - aby vyzve­dl balí­ček, kte­rý tam Andy zako­pal. Red se obá­vá o Andyho bla­ho, zvláš­tě když se dozví, že Andy požá­dal spo­luvěz­ně o 6 stop (1,8 m) pro­va­zu.

Při nástu­pu dal­ší­ho dne najdou dozor­ci Andyho celu prázd­nou. Rozzuřený Norton hodí kámen na pla­kát Raquel Welchové visí­cí na stě­ně cely a odha­lí tak tunel, kte­rý Andy za posled­ních 19 let vyko­pal kla­di­vem na kame­ny. Předchozí noc Andy pomo­cí lana ute­kl tune­lem a vězeň­ským odpad­ním potrubím a odne­sl si Nortonův oblek, boty a účet­ní kni­hu s důka­zy o pra­ní špi­na­vých peněz. Zatímco po něm strá­že pát­ra­jí, Andy se vydá­vá za Randalla Stephense, vybe­re z něko­li­ka bank přes 370 000 dola­rů (v pře­poč­tu 2,95 mili­o­nu dola­rů v roce 2020) z vypra­ných peněz a pošle účet­ní kni­hu a dal­ší důka­zy o korup­ci a vraž­dách v Shawshanku míst­ním novi­nám. Do Shawshanku při­jíž­dí stát­ní poli­cie a Hadleyho vez­me do vaz­by, zatím­co Norton spáchá sebe­vraž­du, aby se vyhnul zatče­ní.

Následujícího roku je Red po odpy­ká­ní 40 let koneč­ně pod­mí­neč­ně pro­puš­těn. Těžko se při­způ­so­bu­je živo­tu mimo věze­ní a obá­vá se, že se mu to nikdy nepo­da­ří. Vzpomene si na slib, kte­rý dal Andymu, navští­ví Buxtona a najde skrýš s peně­zi a dopi­sem, v němž ho žádá, aby při­jel do Zihuatanejo. Red poru­ší pod­mín­ku, odces­tu­je do texaské pev­nos­ti Fort Hancock a pře­kro­čí hra­ni­ce do Mexika, při­čemž při­zná­vá, že koneč­ně cítí nadě­ji. Na plá­ži v Zihuatanejo najde Andyho a oba zno­vushle­da­ní přá­te­lé se šťast­ně obe­jmou.

Obsazení

-Tim Robbins jako Andy Dufresne:

Bankéř odsou­ze­ný v roce 1947 na doži­vo­tí za vraž­du své ženy a její­ho milen­ce

-Morgan Freeman jako Ellis Boyd „Red“ Redding:

Vězeňský paše­rák, kte­rý se spřá­te­lí s Andym

-Bob Gunton jako Samuel Norton:

Zbožný a kru­tý ředi­tel věz­ni­ce Shawshank

-William Sadler jako Heywood:

Člen Redova gan­gu dlou­ho­le­tých trestan­ců

-Clancy Brown jako Byron Hadley:

Brutální kapi­tán vězeň­ské strá­že

-Gil Bellows jako Tommy Williams:

Mladý tresta­nec uvěz­ně­ný za vlou­pá­ní v roce 1965

-James Whitmore jako Brooks Hatlen:

Zastaralý vězeň­ský kni­hov­ník, věz­ně­ný od počát­ku deva­de­sá­tých let minu­lé­ho sto­le­tí

V obsa­ze­ní dále účin­ku­jí např: Mark Rolston jako Bogs Diamond, šéf gan­gu „Sester“ a vězeň­ský násil­ník; Jeffrey DeMunn jako žalob­ce v Dufresnově pro­ce­su; Alfonso Freeman jako Fresh Fish Con; Ned Bellamy a Don McManus jako vězeňští dozor­ci Youngblood a Wiley; a Dion Anderson jako Head Bull Haig. Renee Blaineová ztvár­ňu­je Andyho man­žel­ku a Scott Mann její­ho milen­ce Glenna Quentina, instruk­to­ra gol­fu. Frank Medrano hra­je Tlusťocha, jed­no­ho z Andyho nových spo­luvěz­ňů, kte­ré­ho Hadley ubi­je k smr­ti, a Bill Bolender hra­je Elma Blatche, odsou­ze­né­ho, kte­rý je mož­ná sku­teč­ně zod­po­věd­ný za zlo­či­ny, za něž je Andy odsou­zen. James Kisicki a Claire Slemmer ztvár­ňu­jí ředi­te­le Maine National Bank, respek­ti­ve poklad­ní.

Analýza

Film je inter­pre­to­ván jako zalo­že­ný na křes­ťan­ské mysti­ce. Andy je nabí­zen jako mesi­áš­ská posta­va podob­ná Kristu, při­čemž Red o něm na začát­ku fil­mu říká, že má auru, kte­rá ho pohl­cu­je a chrá­ní před Shawshankem. Scénu, v níž Andy a něko­lik věz­ňů smo­lí stře­chu věz­ni­ce, lze pova­žo­vat za rekon­struk­ci Poslední veče­ře, kdy Andy zís­ká­vá pivo/víno pro dva­náct vězňů/učenců, kte­ré Freeman popi­su­je jako „pány vše­ho stvo­ře­ní“ a dovo­lá­vá se Ježíšova požeh­ná­ní. Režisér Frank Darabont odpo­vě­děl, že to nebyl jeho záměr, ale chtěl, aby si lidé ve fil­mu našli svůj vlast­ní význam. Objevení des­ky Figarovy svat­by je ve scé­ná­ři popsá­no jako něco podob­né­ho jako nale­ze­ní sva­té­ho grá­lu, což při­vá­dí věz­ně k zasta­ve­ní a způ­so­bu­je, že nemoc­ní vstá­va­jí ze svých poste­lí.

Na začát­ku fil­mu citu­je ředi­tel Norton Ježíše Krista, když se Andy popi­su­je slo­vy: „Já jsem svět­lo svě­ta“, čímž se pro­hla­šu­je za Andyho spa­si­te­le, ale ten­to popis může odka­zo­vat i na Lucifera, nosi­te­le svět­la. Ředitel věz­ni­ce totiž nevy­má­há dodr­žo­vá­ní obec­né­ho pra­vi­dla záko­na, ale roz­ho­du­je se pro­sa­zo­vat svá vlast­ní pra­vi­dla a tres­ty, jak uzná za vhod­né, a stá­vá se tak záko­nem sám pro sebe, podob­ně jako se cho­vá Satan. Správce bývá také při­rov­ná­ván k býva­lé­mu pre­zi­den­to­vi Spojených stá­tů Richardu Nixonovi. Nortonovo vystu­po­vá­ní a veřej­né pro­je­vy lze pova­žo­vat za zrca­dlo Nixonova vystu­po­vá­ní. Stejně tak Norton vytvá­ří obraz sva­té­ho muže, kte­rý sva­touš­kov­sky pro­mlou­vá k ser­vil­ním masám a záro­veň pro­vá­dí korupč­ní pod­vo­dy, z nichž byl obvi­něn Nixon.

Setkání Andyho a Reda bylo nato­če­no v Sandy Point National Wildlife Refuge na ost­ro­vě Saint Croix na Amerických Panenských ost­ro­vech. Místo bylo inter­pre­to­vá­no jako for­ma úni­ku nebo ráje.

Zihuatanejo bylo inter­pre­to­vá­no jako obdo­ba nebe nebo ráje. Andy ji ve fil­mu popi­su­je jako mís­to bez pamě­ti, kte­ré nabí­zí roz­hře­še­ní od hříchů tím, že na ně zapo­me­ne nebo je nechá splách­nout Tichým oce­á­nem, jehož jmé­no zna­me­ná „mír“. Možnost útě­ku do Zihuatanejo se obje­ví až poté, co Andy při­zná, že se cítí zod­po­věd­ný za smrt své ženy. Stejně tak si Red svo­bo­du zaslou­ží až poté, co při­jme, že se nemů­že zachrá­nit ani odči­nit své hří­chy. Freeman popsal Redův pří­běh jako pří­běh spá­sy, pro­to­že na roz­díl od Andyho, kte­rý nachá­zí vykou­pe­ní, není nevin­ný ve svých zlo­či­nech. Zatímco někte­ří křes­ťan­ští divá­ci inter­pre­tu­jí Zihuatanejo jako nebe, fil­mo­vý kri­tik Mark Kermode napsal, že jej lze vyklá­dat také jako nie­tz­s­che­ov­skou for­mu bez­ú­hon­nos­ti dosa­že­nou mimo tra­dič­ní poje­tí dob­ra a zla, kde nabí­ze­ná amné­zie je spí­še zni­če­ním než odpuš­tě­ním hříchů, což zna­me­ná, že Andyho cíl je seku­lár­ní a ate­is­tic­ký. Stejně jako lze Andyho inter­pre­to­vat jako posta­vu podob­nou Kristu, lze ho vní­mat jako Zarathustrovi podob­né­ho pro­ro­ka, kte­rý nabí­zí únik pro­střed­nic­tvím vzdě­lá­ní a pro­žit­ku svo­bo­dy. Filmový kri­tik Roger Ebert tvr­dil, že Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank je ale­go­rií pro zacho­vá­ní poci­tu vlast­ní hod­no­ty, když se člo­věk ocit­ne v bez­vý­chod­né situ­a­ci. Důležitým téma­tem pří­bě­ho­vé linie je Andyho inte­gri­ta, zejmé­na ve věze­ní, kde inte­gri­ta chy­bí.

Sám Robbins se domní­vá, že kon­cept Zihuatanejo u divá­ků rezo­nu­je, pro­to­že před­sta­vu­je for­mu úni­ku, kte­ré­ho lze dosáh­nout po mno­ha letech pře­ží­vá­ní v jakém­ko­li „věze­ní“, v němž se někdo ocit­ne, ať už jde o špat­ný vztah, prá­ci nebo pro­stře­dí. Podle Robbinse je důle­ži­té, že tako­vé mís­to pro nás exis­tu­je. Isaac M. Morehouse nazna­ču­je, že film posky­tu­je skvě­lou ilu­stra­ci toho, jak mohou být posta­vy svo­bod­né, i když jsou ve věze­ní, nebo uvěz­ně­né, i když jsou na svo­bo­dě, a to na zákla­dě jejich pohle­du na život. Filosof Jean-Paul Sartre popsal svo­bo­du jako trva­lý pro­jekt, kte­rý vyža­du­je pozor­nost a odol­nost, bez níž začne být člo­věk defi­no­ván ostat­ní­mi nebo insti­tu­ce­mi, což odrá­ží Redovo pře­svěd­če­ní, že věz­ni se stá­va­jí závis­lý­mi na věze­ní, kte­ré defi­nu­je jejich život. Andy pro­je­vu­je odol­nost pro­střed­nic­tvím vzpou­ry, když pouš­tí hud­bu z vězeň­ské­ho repro­duk­to­ru a odmí­tá pokra­čo­vat v pod­vo­du s pra­ním špi­na­vých peněz.

Mnoho prv­ků lze pova­žo­vat za poctu síle fil­mu. Ve vězeň­ském kině věz­ni sle­du­jí film Gilda (1946), ale původ­ně měl být v této scé­ně pro­mí­tán film Ztracený víkend (1945). Zaměnitelnost fil­mů pou­ži­tých ve vězeň­ském diva­dle nazna­ču­je, že klí­čo­vý pro scé­nu je fil­mo­vý záži­tek, niko­liv téma, kte­ré mužům umož­ňu­je unik­nout rea­li­tě jejich situ­a­ce. Bezprostředně po této scé­ně je Andy v pro­mí­ta­cí míst­nos­ti napa­den sestra­mi a k jejich zahná­ní si pomá­há fil­mo­vým kotou­čem. Na kon­ci fil­mu Andy pro­jde otvo­rem v cele skry­tým za fil­mo­vým pla­ká­tem, aby uni­kl jak z cely, tak nako­nec i z věz­ni­ce Shawshank.

Vztah Andyho a Reda byl popsán jako nese­xu­ál­ní pří­běh dvou mužů, kte­rý nabí­zí jen málo jiných fil­mů, pro­to­že přá­tel­ství není posta­ve­no na pro­vá­dě­ní kapří­ků, auto­mo­bi­lo­vých honič­kách nebo roz­ví­je­ní vzta­hu k ženám. Filozof Alexander Hooke tvr­dil, že sku­teč­nou svo­bo­dou Andyho a Reda je jejich přá­tel­ství, schop­nost sdí­let vzá­jem­ně radost a humor.

Produkce

Režisér Frank Darabont (na sním­ku z roku 2011) kou­pil prá­va na adap­ta­ci Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank za 5 000 dola­rů v roce 1987

Vývoj

Darabont popr­vé spo­lu­pra­co­val se spi­so­va­te­lem Stephenem Kingem v roce 1983 na adap­ta­ci povíd­ky „Žena v poko­ji“, když od něj kou­pil prá­va za 1 dolar - dola­ro­vý obchod, kte­rý King pou­ží­val, aby pomohl novým reži­sé­rům vybu­do­vat si živo­to­pis adap­ta­cí jeho poví­dek. Poté, co Darabont v roce 1987 zís­kal svůj prv­ní scé­náris­tic­ký kre­dit za film A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors, vrá­til se ke Kingovi s část­kou 5 000 dola­rů, aby od něj kou­pil prá­va na adap­ta­ci Rity Hayworthové a Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank, 96stránkové nove­ly z Kingovy sbír­ky Different Seasons z roku 1982, kte­rou napsal, aby se věno­val i jiným žánrům než horo­ro­vým povíd­kám, jimiž byl běž­ně zná­mý. Ačkoli King nechá­pal, jak by se pří­běh, zamě­ře­ný pře­váž­ně na Reda roz­jí­ma­jí­cí­ho nad svým spo­luvěz­něm Andym, mohl pro­mě­nit v celo­ve­čer­ní film, Darabont věřil, že je to „jas­né“. King šek na 5 000 dola­rů od Darabonta nikdy nepro­pla­til; poz­dě­ji ho zará­mo­val a vrá­til Darabontovi spo­lu s poznám­kou, kte­rá zně­la: „Pro pří­pad, že bys někdy potře­bo­val pení­ze na kau­ci. S lás­kou, Steve.“

O pět let poz­dě­ji napsal Darabont scé­nář během osmi týd­nů. Rozšířil prv­ky Kingova pří­bě­hu. Z Brookse, kte­rý je v nove­le ved­lej­ší posta­vou, jež zemře v domo­vě důchod­ců, se sta­la tra­gic­ká posta­va, kte­rá se nako­nec obě­si­la. Tommy, kte­rý v nove­le vymě­ní důka­zy očiš­ťu­jí­cí Andyho za pře­lo­že­ní do hez­čí věz­ni­ce, je ve scé­ná­ři zavraž­děn na pří­kaz ředi­te­le Nortona, kte­rý je slo­že­ni­nou něko­li­ka postav ředi­te­lů věz­nic v Kingově pří­bě­hu. Darabont se roz­ho­dl vytvo­řit jedi­nou posta­vu dozor­ce, kte­rá by slou­ži­la jako hlav­ní anta­go­nis­ta. Mezi svý­mi inspi­ra­ce­mi Darabont uve­dl díla reži­sé­ra Franka Capry, včet­ně fil­mů Pan Smith jede do Washingtonu (1939) a Je to báječ­ný život (1946), a ozna­čil je za vyso­ké pohád­ky; Darabont při­rov­nal Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank spí­še k vyso­ké pohád­ce než k vězeň­ské­mu fil­mu. Jako inspi­ra­ci uve­dl také sní­mek Dobrodruzi (Goodfellas, 1990), kte­rý ve scé­ná­ři pou­ží­vá dia­lo­gy ilu­stru­jí­cí ply­nu­tí času, a vězeň­ské dra­ma Pták z Alcatrazu (Birdman of Alcatraz, 1962) reži­sé­ra Johna Frankenheimera. Při poz­děj­ším prů­zku­mu natá­če­cích loka­cí Darabont náho­dou nara­zil na Frankenheimera, kte­rý pro­vá­děl prů­zkum pro svůj vlast­ní pro­jekt Against the Wall (Proti zdi) z vězeň­ské­ho pro­stře­dí. Darabont vzpo­mí­nal, že Frankenheimer si vzal na chví­li vol­no a posky­tl Darabontovi povzbu­ze­ní a rady.

V té době neby­ly fil­my z vězeň­ské­ho pro­stře­dí pova­žo­vá­ny za prav­dě­po­dob­né kasov­ní úspě­chy, ale Darabontův scé­nář si pře­čet­la teh­dej­ší pro­du­cent­ka spo­leč­nos­ti Castle Rock Entertainment Liz Glotzerová, jejíž zájem o vězeň­ské pří­běhy a reak­ce na scé­nář ji při­mě­ly pohro­zit odcho­dem, pokud Castle Rock nebu­de pro­du­ko­vat Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank. Scénář se líbil i reži­sé­ro­vi a spo­luza­kla­da­te­li Castle Rock Robu Reinerovi. Nabídl Darabontovi 2,4 až 3 mili­o­ny dola­rů za to, že ho bude reží­ro­vat sám. Reiner, kte­rý již dří­ve adap­to­val Kingovu nove­lu Tělo z roku 1982 do fil­mu Stůj při mně z roku 1986, plá­no­val obsa­dit Toma Cruise do role Andyho a Harrisona Forda do role Reda.

Castle Rock nabí­dl, že bude finan­co­vat jaký­ko­li dal­ší film, kte­rý bude chtít Darabont nato­čit. Darabont o nabíd­ce váž­ně uva­žo­val, odvo­lá­val se na to, že vyrůs­tal v chu­do­bě v Los Angeles, věřil, že to pozved­ne jeho posta­ve­ní v bran­ži, a že Castle Rock ho mohl pod­le smlou­vy vyho­dit a film stej­ně pře­dat Reinerovi, ale roz­ho­dl se zůstat reži­sé­rem a v roz­ho­vo­ru pro Variety v roce 2014 řekl: „Můžete dál odklá­dat své sny výmě­nou za pení­ze a, víte, zemřít, aniž bys­te kdy udě­la­li věc, kte­rou jste si před­se­vza­li“. Reiner mís­to toho půso­bil jako Darabontův men­tor v pro­jek­tu. Během dvou týd­nů od před­ve­de­ní scé­ná­ře Castle Rocku měl Darabont na nato­če­ní fil­mu roz­po­čet 25 mili­o­nů dola­rů (bral plat 750 000 dola­rů za scé­nář a režii plus pro­cen­ta z čis­té­ho zis­ku) a v led­nu 1993 zača­la před­pro­duk­ce.

Osazení

Freeman byl obsa­zen na návrh pro­du­cent­ky Liz Glotzerové, kte­rá igno­ro­va­la popis posta­vy bílé­ho Ira pře­zdí­va­né­ho „Red“ v nove­le. Freemanova posta­va na tuto vol­bu nará­ží, když se ho Andy zeptá, proč se mu říká Red, a odpo­ví: „Možná pro­to, že jsem Ir“. Freeman se roz­ho­dl svou roli nezkou­mat a řekl: „Hrát roli něko­ho, kdo je uvěz­ně­ný, nevy­ža­du­je žád­né spe­ci­fic­ké zna­los­ti o uvěz­ně­ní ... pro­to­že muži se nemě­ní. Jakmile se jed­nou ocit­ne­te v tako­vé situ­a­ci, pros­tě dodr­žu­je­te jakou­ko­li linii, kte­rou musí­te dodr­žo­vat.“ Darabont znal Freemana už z jeho men­ší role v jiném vězeň­ském dra­ma­tu Brubaker (1980), zatím­co Robbins byl nad­še­ný, že bude pra­co­vat po jeho boku, pro­to­že na něm vyrůs­tal v dět­ském tele­viz­ním pořa­du The Electric Company.

Darabont si pro roli Andyho Dufresnea původ­ně vyhlé­dl někte­ré ze svých oblí­be­ných her­ců, napří­klad Genea Hackmana a Roberta Duvalla, ale ti neby­li k dis­po­zi­ci; uva­žo­va­lo se také o Clintu Eastwoodovi a Paulu Newmanovi. Nabídku dosta­li Tom Cruise, Tom Hanks a Kevin Costner, kte­ří roli odmít­li - Hanks kvů­li hlav­ní roli ve fil­mu Forrest Gump a Costner kvů­li hlav­ní roli ve fil­mu Vodní svět. V růz­ných fázích se uva­žo­va­lo také o Johnnym Deppovi, Nicolasi Cageovi a Charliem Sheenovi. Cruise se zúčast­nil čte­ní scé­ná­ře, ale odmí­tl pra­co­vat pro nezku­še­né­ho Darabonta. Darabont uve­dl, že Robbinse obsa­dil poté, co viděl jeho výkon v psy­cho­lo­gic­kém horo­ru Jacob’s Ladder z roku 1990. Když byl Robbins obsa­zen, trval na tom, aby Darabont pou­žil zku­še­né­ho kame­ra­ma­na Rogera Deakinse, kte­rý s ním spo­lu­pra­co­val na fil­mu The Hudsucker Proxy. Při pří­pra­vě na roli Robbins pozo­ro­val zví­řa­ta v kle­cích v zoo­lo­gic­ké zahra­dě, strá­vil odpo­led­ne na samot­ce, mlu­vil s věz­ni a dozor­ci a měl něko­lik hodin spou­ta­né ruce a nohy.

Původně obsa­ze­ný do role mla­dé­ho trestan­ce Tommyho Brad Pitt po úspě­chu ve fil­mu Thelma & Louise od natá­če­ní odstou­pil (roli dostal debu­tu­jí­cí Gil Bellows); James Gandolfini odmí­tl ztvár­nit vězeň­ské­ho násil­ní­ka Bogse. Bob Gunton natá­čel film Demolition Man (1993), když šel na kon­kurz na roli ředi­te­le věz­ni­ce Nortona. Aby stu­dio pře­svěd­čil, že se Gunton na roli hodí, zaří­di­li mu Darabont a pro­du­cent Niki Marvin, aby během vol­né­ho dne v Demolition Manovi nato­čil kame­ro­vé zkouš­ky. Nechali mu vyro­bit paru­ku, pro­to­že kvů­li roli v Demolition Manovi měl oho­le­nou hla­vu. Gunton chtěl Nortona ztvár­nit s vla­sy, pro­to­že ty by pak moh­ly být šedi­vé, aby se na plát­ně pro­je­vi­lo jeho stár­nu­tí v prů­bě­hu fil­mu. Gunton pro­ve­dl s Robbinsem kame­ro­vé zkouš­ky, kte­ré nato­čil Deakins. Po potvr­ze­ní role pou­ží­val paru­ku v prv­ních scé­nách fil­mu, dokud mu vla­sy nedo­rost­ly. Gunton řekl, že Marvin a Darabont vidě­li, že posta­vě rozu­mí, což hrá­lo v jeho pro­spěch, stej­ně jako fakt, že jeho výš­ka byla podob­ná Robbinsově, což Andymu umož­ni­lo věro­hod­ně pou­žít oblek ředi­te­le věz­ni­ce.

Představitel hlav­ní­ho dozor­ce Byrona Hadleyho Clancy Brown dostal od styč­né­ho důstoj­ní­ka pro­duk­ce mož­nost pro­mlu­vit si s býva­lý­mi dozor­ci, ale odmí­tl to, pro­to­že se domní­val, že by neby­lo dob­ré říkat, že jeho bru­tál­ní posta­va byla něja­kým způ­so­bem inspi­ro­vá­na pří­sluš­ní­ky stát­ní věz­ni­ce v Ohiu. William Sadler, kte­rý ztvár­nil Heywooda, uve­dl, že ho Darabont oslo­vil v roce 1989 při natá­če­ní tele­viz­ní­ho seri­á­lu Příběhy z kryp­ty, kde půso­bil jako sce­náris­ta, aby si zahrál v adap­ta­ci, kte­rou hod­lal nato­čit. Freemanův syn Alfonso má cameo jako mla­dý Red na foto­gra­fi­ích z pře­pa­de­ní a jako vězeň kři­čí­cí „čer­stvá ryba“, když Andy při­jíž­dí do věz­ni­ce Shawshank. Mezi kom­par­zis­ty, kte­ří byli ve fil­mu pou­ži­ti, byli býva­lý ředi­tel a býva­lí věz­ni polep­šov­ny a aktiv­ní dozor­ci z neda­le­ké­ho vězeň­ské­ho zaří­ze­ní. Původní název nove­ly při­lá­kal do kon­kur­zu na nee­xis­tu­jí­cí roli Rity Hayworthové něko­lik lidí, včet­ně muže v drag oble­če­ní.

Natáčení

Jako fik­tiv­ní věz­ni­ce Shawshank slou­ži­la stát­ní polep­šov­na Ohio, zná­má také jako Mansfieldská polep­šov­na

Z roz­počtu 25 mili­o­nů dola­rů pro­bí­ha­lo hlav­ní natá­če­ní tři měsí­ce od červ­na do srp­na 1993. Natáčení si pra­vi­del­ně vyžá­da­lo až 18hodinové pra­cov­ní dny, šest dní v týd­nu. Freeman popsal natá­če­ní jako napja­té: „Většinu času bylo napě­tí mezi her­ci a reži­sé­rem. Vzpomínám si, že jsem zažil špat­nou chvil­ku s reži­sé­rem, měl jsem jich něko­lik.“ Freeman se zmí­nil o tom, že Darabont vyža­do­val více zábě­rů scén, kte­ré pod­le něj nemě­ly žád­né zna­tel­né roz­dí­ly. Například scé­na, v níž Andy popr­vé oslo­ví Reda, aby mu obsta­ral kla­di­vo na kámen, se natá­če­la devět hodin a Freeman v ní po celou dobu házel a chy­tal base­ballo­vý míček s jiným věz­něm. Počet nato­če­ných zábě­rů vedl k tomu, že se Freeman násle­du­jí­cí den dosta­vil na natá­če­ní s rukou v závě­su. Freeman někdy jed­no­du­še odmí­tl natá­čet dal­ší zábě­ry. Robbins uve­dl, že dlou­hé dny byly nároč­né. Darabont měl pocit, že ho natá­če­ní fil­mu hod­ně nau­či­lo: „Režisér oprav­du potře­bu­je mít vnitř­ní baro­me­tr, aby doká­zal změ­řit, co kte­rý herec potře­bu­je“. Zjistil, že nej­čas­tě­ji bojo­val s Deakinsem. Darabont upřed­nost­ňo­val více scé­nic­kých zábě­rů, zatím­co Deakins měl pocit, že neu­ka­zo­vá­ní vněj­ší­ho pro­sto­ru věz­ni­ce dodá­vá fil­mu pocit klaus­tro­fo­bie, a to zna­me­na­lo, že když se pou­ži­je širo­ký scé­nic­ký záběr, má vět­ší dopad.

Marvin strá­vil pět měsí­ců obhlí­že­ním věz­nic po celých Spojených stá­tech a Kanadě, hle­dal mís­to, kte­ré by mělo nad­ča­so­vou este­ti­ku a bylo zce­la opuš­tě­né, a dou­fal, že se vyhne slo­ži­té­mu natá­če­ní potřeb­ných zábě­rů, a to kaž­dý den po něko­lik hodin v aktiv­ní věz­ni­ci s bez­peč­nost­ní­mi potí­že­mi, kte­ré by to obná­še­lo. Marvin si nako­nec vybral stát­ní polep­šov­nu v ohij­ském Mansfieldu, kte­rá poslou­ži­la jako fik­tiv­ní stát­ní věz­ni­ce Shawshank v Maine, s odka­zem na její kamen­né a cih­lo­vé budo­vy v gotic­kém sty­lu. Zařízení bylo uza­vře­no o tři roky dří­ve, v roce 1990, kvů­li nelid­ským život­ním pod­mín­kám.

Pravovárna o roz­lo­ze 15 akrů, v níž se nachá­ze­la vlast­ní elek­trár­na a far­ma, byla krát­ce po dokon­če­ní natá­če­ní čás­teč­ně zbou­rá­na, zůsta­la z ní hlav­ní správ­ní budo­va a dva blo­ky cel. V polep­šov­ně bylo nato­če­no něko­lik zábě­rů inte­ri­é­rů spe­ci­a­li­zo­va­ných vězeň­ských zaří­ze­ní, jako jsou při­jí­ma­cí míst­nos­ti a kan­ce­lář ředi­te­le. Interiér inter­ná­tu, kte­rý pou­ží­va­jí Brooks a Red, se nachá­zel ve správ­ní budo­vě; exte­ri­é­ro­vé zábě­ry inter­ná­tu byly poří­ze­ny jin­de. Vnitřní scé­ny ve vězeň­ských celách se natá­če­ly na zvu­ko­vé kuli­se posta­ve­né v neda­le­ké zavře­né továr­ně Westinghouse Electric. Protože Darabont chtěl, aby cely věz­ňů byly obrá­ce­ny pro­ti sobě, téměř všech­ny scé­ny v celách se natá­če­ly na spe­ci­ál­ně posta­ve­né kuli­se umís­tě­né v továr­ně Westinghouse, s výjim­kou scé­ny, v níž Elmo Blatch při­zná­vá vinu za zlo­či­ny, za kte­ré byl Andy odsou­zen. Ta se natá­če­la v jed­né ze sku­teč­ných vězeň­ských cel. Scény se natá­če­ly také v Mansfieldu a v sou­sed­ním Ashlandu ve stá­tě Ohio. Dub, pod nímž Andy pohřbí­vá svůj dopis Redovi, se nachá­zel poblíž stát­ní­ho par­ku Malabar Farm ve měs­tě Lucas ve stá­tě Ohio; v roce 2016 jej zni­čil vítr.

Bissmanova budo­va v Mansfieldu v Ohiu slou­ži­la jako dům na půl ces­ty, ve kte­rém Brooks a poz­dě­ji Red byd­le­li po pro­puš­tě­ní z věze­ní

Stejně jako věze­ní v Ohiu nahra­di­lo fik­tiv­ní věze­ní v Maine, scé­na na plá­ži, kte­rá uka­zu­je Andyho a Redovo shle­dá­ní v mexic­kém Zihuatanejo, se ve sku­teč­nos­ti natá­če­la v Karibiku na ost­ro­vě Saint Croix, jed­nom z ame­ric­kých Panenských ost­ro­vů. Pláž v „Zihuatanejo“ je Sandy Point National Wildlife Refuge, chrá­ně­ná oblast pro moř­ské žel­vy kožat­ky. Mezi scé­ny natá­če­né v Upper Sandusky pat­ři­la scé­na ve vězeň­ské truh­lár­ně, kde Red a jeho spo­luvěz­ni poslou­cha­jí Figarovu svat­bu (truh­lár­na se nyní jme­nu­je Shawshank Woodshop), a úvod­ní soud­ní scé­na, kte­rá se natá­če­la v soud­ní budo­vě Wyandot County. Mezi dal­ší natá­če­cí loka­ce pat­ři­la Pugh Cabin ve stát­ním par­ku Malabar Farm, kde Andy sedí ven­ku, zatím­co se jeho žena oddá­vá milost­né­mu román­ku, Butler v Ohiu před­sta­vo­val Buxton ve stá­tě Maine a Bissman Building v Mansfieldu slou­žil jako dům na půl ces­ty, kde Brooks pobý­val po pro­puš­tě­ní.

Pro scé­nu zob­ra­zu­jí­cí Andyho útěk z věze­ní si Darabont před­sta­vo­val, že Andy pou­ži­je své mini­a­tur­ní kamen­né kla­di­vo, aby pro­ra­zil kana­li­zač­ní potru­bí, ale usou­dil, že to není reál­né. Místo toho se roz­ho­dl pou­žít vel­ký kus ská­ly. Zatímco ve fil­mu je zob­ra­ze­na iko­nic­ká scé­na, kdy Andy uni­ká na svo­bo­du kana­li­zač­ním potrubím popsa­ným jako „řeka sra­ček“, Robbins se pla­zí smě­sí vody, čoko­lá­do­vé­ho siru­pu a pilin. Potok, do něhož se Robbins vyno­ří, byl pod­le scé­no­gra­fa Terence Marshe sku­teč­ně cer­ti­fi­ko­ván che­mi­kem jako toxic­ký. Produkční tým potok pře­hra­dil, aby byl hlub­ší, a pomo­cí chlo­ra­ce ho čás­teč­ně dekon­ta­mi­no­val. Robbins o této scé­ně řekl: „Když dělá­te film, chce­te být dob­rým vojá­kem - nechce­te být tím, kdo [se] posta­ví do ces­ty. Takže jako herec udě­lá­te věci, kte­ré jsou kom­pro­mi­sem pro vaše fyzic­ké zdra­ví a bez­peč­nost“. Scéna měla být mno­hem del­ší a dra­ma­tič­těj­ší, měla popi­so­vat Andyho útěk přes pole a do vla­ku, ale vzhle­dem k tomu, že na nato­če­ní sek­ven­ce byla k dis­po­zi­ci pou­ze jed­na noc, byla zkrá­ce­na na zob­ra­ze­ní Andyho sto­jí­cí­ho vítěz­ně ve vodě. Deakins tuto scé­nu pova­žu­je za jed­nu ze svých nejmé­ně oblí­be­ných a tvr­dí, že ji „pře­sví­til“. Darabont v reak­ci na to s Deakinsovým sebe­hod­no­ce­ním nesou­hla­sil. Řekl, že čas a pre­ciz­nost, kte­ré Deakins potře­bo­val, a jejich ome­ze­ný natá­če­cí plán zna­me­na­ly, že musel být přes­ný v tom, co a jak mohl nato­čit. V roz­ho­vo­ru z roku 2019 uve­dl, že litu­je, že to zna­me­na­lo, že nemohl nato­čit detail­ní záběr Robbinsovy tvá­ře, když vylé­zal z díry z cely.

Co se týče scé­ny, kdy Andy rebel­sky pouš­tí hud­bu přes vězeň­ský hlás­ný sys­tém, byl to Robbinsův nápad, aby Andy hud­bu zesí­lil a nevy­pnul ji. Zatímco v hoto­vém fil­mu se věz­ni díva­jí na Ritu Hayworthovou ve fil­mu Gilda (1946), původ­ně měli sle­do­vat film Billyho Wildera Ztracený víkend (1945), kte­rý pojed­ná­vá o nebez­pe­čí alko­ho­lu. Jelikož bylo pří­liš náklad­né zís­kat ten­to mate­ri­ál od Paramount Pictures, obrá­til se pro­du­cent Niki Marvin na drži­te­le práv na domá­cí dis­tri­buci fil­mu The Shawshank Redemption, spo­leč­nost Columbia Pictures, kte­rá nabíd­la seznam lev­něj­ších titu­lů, mezi nimiž byla i Gilda. Vzhledem k tomu, že natá­če­ní pro­bí­ha­lo pře­váž­ně ve věz­ni­ci a jejím oko­lí, byly scé­ny čas­to natá­če­ny v téměř chro­no­lo­gic­kém pořa­dí odpo­ví­da­jí­cím růz­ným obdo­bím zob­ra­ze­ným v pří­bě­hu. To napo­má­ha­lo herec­kým výko­nům, pro­to­že jejich sku­teč­né vzta­hy se vyví­je­ly spo­leč­ně se vzta­hy jejich postav. Darabont uve­dl, že scé­na, v níž Andy vyprá­ví Redovi o svých snech o ces­tě do Mexika, byla jed­nou z posled­ních nato­če­ných scén, ke kte­ré se při vzpo­mín­kách na natá­če­ní fil­mu nej­ví­ce vra­cel. Pochválil Robbinse a Freemana za to, že scé­nu dokon­či­li během něko­li­ka málo zábě­rů.

Postprodukce

Konečný sestřih fil­mu uve­de­né­ho do kin trvá 142 minut a byl věno­ván Allenu Greenovi, Darabontovu býva­lé­mu agen­to­vi, kte­rý zemřel během natá­če­ní na AIDS. První sestřih fil­mu trval téměř dvě a půl hodi­ny, což Glotzer pova­žo­val za „dlou­hé“, a něko­lik scén bylo vystři­že­no, včet­ně del­ší sek­ven­ce, v níž si Red zvy­ká na život po uvěz­ně­ní; Darabont uve­dl, že při zku­šeb­ních pro­jek­cích se zdá­lo, že divá­ci začí­na­jí být u této scé­ny netr­pě­li­ví, pro­to­že už byli pře­svěd­če­ni, že Red to nepře­ži­je. Další vystři­že­ná scé­na uka­zo­va­la vězeň­ské­ho dozor­ce, kte­rý zkou­má Andyho úni­ko­vý tunel; to mělo zpo­ma­lit děj. Film měl původ­ně stu­de­ný úvod, kte­rý roze­hrá­val Andyho zlo­čin, při­čemž jeho soud­ní pro­ces se hrál po celou dobu úvod­ních titul­ků, ale tyto scé­ny byly sestří­há­ny dohro­ma­dy, aby vzni­kl „úder­něj­ší“ úvod. Jedna scé­na ze scé­ná­ře, kte­rou Darabont ozna­čil za svou nej­lep­ší prá­ci, zůsta­la kvů­li natá­če­cí­mu plá­nu nena­to­če­na. V této scé­ně je sní­cí Red vta­žen do pla­ká­tu Rity Hayworthové, aby se oci­tl sám a bez­vý­znam­ný na pobře­ží Pacifiku a řekl: „Jsem vydě­še­ný, není ces­ty domů.“ V této scé­ně se Red oci­tl sám a bez­vý­znam­ný na pobře­ží Pacifiku. Darabont pro­hlá­sil, že litu­je, že tuto scé­nu nemohl nato­čit.

V původ­ní Darabontově vizi kon­ce fil­mu je Red viděn, jak jede auto­bu­sem smě­rem k mexic­ké hra­ni­ci, při­čemž jeho osud zůstá­vá nejas­ný. Glotzer trval na zařa­ze­ní scé­ny, v níž se Red a Andy zno­vu setká­va­jí v Zihuatanejo. Řekla, že Darabont měl pocit, že je to „komerč­ní, sen­ti­men­tál­ní“ konec, ale Glotzerová chtě­la, aby je divá­ci vidě­li spo­lu. Castle Rock sou­hla­sil s finan­co­vá­ním natá­če­ní této scé­ny, aniž by poža­do­val její zařa­ze­ní, a zaru­čil tak Darabontovi koneč­né roz­hod­nu­tí. Ve scé­ně se původ­ně obje­vi­lo del­ší shle­dá­ní, v němž Andy a Red reci­to­va­li dia­lo­gy z jejich prv­ní­ho setká­ní, ale Darabont řekl, že to půso­bí „gól-gee-ne-jsme-roztomilí“, a vystři­hl to. Scéna shle­dá­ní na plá­ži byla divác­ky nej­ob­lí­be­něj­ší; Freeman i Robbins měli pocit, že poskyt­la potřeb­né uza­vře­ní. Darabont sou­hla­sil se zařa­ze­ním scé­ny poté, co viděl reak­ce tes­to­va­cí­ho pub­li­ka, a řekl:„Myslím, že je to kou­zel­né a povzná­še­jí­cí mís­to, kam se naše posta­vy dosta­nou na kon­ci své dlou­hé ságy...“

Hudba

Hudbu k fil­mu slo­žil Thomas Newman. Měl pocit, že už bez hud­by vyvo­lá­vá tak sil­né emo­ce, že pro něj bylo obtíž­né slo­žit tako­vou, kte­rá by scé­ny povznes­la, aniž by od nich odvá­dě­la pozor­nost. Skladba „Shawshank Redemption“, kte­rá zazní během Andyho útě­ku z věz­ni­ce Shawshank, měla původ­ně tříhlasý motiv, ale Darabont měl pocit, že má pří­liš „tri­um­fál­ní roz­mach“, a požá­dal, aby byla zmír­ně­na na jed­no­hlasý motiv. „So Was Red“, kte­rá zazní po Redově pro­puš­tě­ní z věze­ní a vede k obje­ve­ní Andyho skrý­še, se sta­la jed­nou z Newmanových nej­ob­lí­be­něj­ších skla­deb. Skladba byla původ­ně napsá­na pro sólo­vý hoboj, až Newman neo­chot­ně sou­hla­sil s při­dá­ním har­mo­ni­ky - odkaz na har­mo­ni­ku, kte­rou Red dostá­vá od Andyho, aby pokra­čo­val ve svém posel­ství nadě­je. Podle Darabonta hráč na fou­ka­cí har­mo­ni­ku Tommy Morgan „nenu­ce­ně před­ve­dl něco mrt­vol­ně doko­na­lé­ho na prv­ní záběr“, a to je sly­šet i v hoto­vém fil­mu. Newmanova hud­ba byla tak úspěš­ná, že úryv­ky z ní byly ješ­tě něko­lik let poté pou­ží­vá­ny ve fil­mo­vých upou­táv­kách.

Vydání

Kino

Před uve­de­ním do kin byl film zku­šeb­ně pro­mí­tán veřej­nos­ti. Ty byly ozna­če­ny za „prů­cho­zí“ a Glotzerová je ozna­či­la za jed­ny z nej­lep­ších, jaké kdy vidě­la. Bylo roz­hod­nu­to, že jmé­no Stephena Kinga bude z vět­ší čás­ti vyne­chá­no z jaké­ko­li rekla­my, pro­to­že stu­dio chtě­lo při­lá­kat „pres­tiž­něj­ší pub­li­kum“, kte­ré by moh­lo film od spi­so­va­te­le zná­mé­ho pře­de­vším díky pulp ficti­on dílům jako Osvícení nebo Cujo odmít­nout.

Po pre­mi­é­rách na začát­ku září v diva­dle Renaissance v Mansfieldu a na Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Torontu se Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank zača­lo 23. září 1994 v ome­ze­ném počtu pro­mí­tat v Severní Americe. Během pre­mi­é­ro­vé­ho víken­du film vydě­lal 727 000 dola­rů ve 33 kinech - v prů­mě­ru 22 040 dola­rů na kino. Podle holly­wo­od­ské tra­di­ce navště­vo­vat v pre­mi­é­ro­vou noc různá kina, aby vidě­li, jak divá­ci sle­du­jí jejich film naži­vo, se Darabont a Glotzer vyda­li do Cinerama Dome, ale niko­ho tam nena­šli. Glotzer tvr­dil, že dvo­ji­ce sku­teč­ně pro­da­la dva líst­ky před kinem s pří­sli­bem, že pokud se kupu­jí­cím film nebu­de líbit, mohou požá­dat Castle Rock o vrá­ce­ní peněz. Kritici film chvá­li­li, ale Glotzer se domní­val, že nevý­razná recen­ze v Los Angeles Times odra­di­la davy divá­ků. Film se dočkal širo­ké­ho uve­de­ní 14. říj­na 1994, kdy expan­do­val do cel­kem 944 kin a vydě­lal 2,4 mili­o­nu dola­rů - v prů­mě­ru 2 545 dola­rů na kino - a skon­čil jako devá­tý film víken­du, hned za sexu­ál­ní kome­dií Exit to Eden (3 mili­o­ny dola­rů) a těs­ně před his­to­ric­kým dra­ma­tem Quiz Show (2,1 mili­o­nu dola­rů), kte­ré bylo v kinech pátý týden. Film Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank skon­čil na kon­ci lis­to­pa­du 1994 po dese­ti týd­nech s při­bliž­nou cel­ko­vou trž­bou 16 mili­o­nů dola­rů. Film byl pova­žo­ván za kasov­ní bom­bu, pro­to­že se mu nepo­da­ři­lo zís­kat zpět roz­po­čet 25 mili­o­nů dola­rů, nepo­čí­ta­je v to nákla­dy na mar­ke­ting a škr­ty pro­vo­zo­va­te­lů kin.

Filmu kon­ku­ro­va­ly také fil­my Pulp Fiction (108 mili­o­nů dola­rů), kte­rý měl pre­mi­é­ru rov­něž 14. říj­na po zís­ká­ní Zlaté pal­my, a Forrest Gump (330 mili­o­nů dola­rů), kte­rý byl upro­střed úspěš­né­ho 42týdenního běhu v kinech. Oba fil­my se sta­ly cito­va­tel­ný­mi kul­tur­ní­mi feno­mé­ny. Proti komerč­ní­mu úspě­chu Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank půso­bil i vše­o­bec­ný divác­ký trend akč­ních fil­mů s Brucem Willisem a Arnoldem Schwarzeneggerem v hlav­ních rolích. Freeman obvi­ňo­val název, že je neza­pa­ma­to­va­tel­ný, zatím­co Robbins vzpo­mí­nal, že se ho fanouš­ci pta­li: „Co to bylo za Shinkshank Redukce?“. Před uve­de­ním fil­mu do kin se obje­vi­lo něko­lik alter­na­tiv­ních názvů kvů­li oba­vám, že se nejed­ná o pro­dej­ný titul. Nízké trž­by byly také při­čí­tá­ny nedo­stat­ku žen­ských postav, kte­ré by roz­ší­ři­ly demo­gra­fic­ké spek­trum divá­ků, obec­né nepo­pu­la­ri­tě vězeň­ských fil­mů a ponuré­mu tónu pou­ži­té­mu v mar­ke­tingu.

Po nomi­na­ci na něko­lik Oscarů na začát­ku roku 1995 byl film v úno­ru až břez­nu zno­vu uve­den do kin a vydě­lal dal­ších 12 mili­o­nů dola­rů. Celkově film vydě­lal 28,3 mili­o­nu dola­rů ve Spojených stá­tech a Kanadě a 45 mili­o­nů dola­rů z ostat­ních trhů, což celo­svě­to­vě činí 73,3 mili­o­nu dola­rů. Ve Spojených stá­tech se stal 51. nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem roku 1994 a 21. nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem s ratingem R roku 1994.

Po vydání v kinech

I přes neu­spo­ko­ji­vé kasov­ní zis­ky, což bylo v té době pova­žo­vá­no za ris­kant­ní krok, doda­la spo­leč­nost Warner Home Video v roce 1995 320 000 kopií z video­půj­čo­ven po celých Spojených stá­tech. Film se stal jed­ním z nej­půj­čo­va­něj­ších fil­mů roku. Ve Spojených stá­tech byl sed­mým nej­půj­čo­va­něj­ším videem roku 1995. Za klíč k úspě­chu fil­mu v půj­čov­nách byla pova­žo­vá­na pozi­tiv­ní dopo­ru­če­ní a opa­ko­va­ná zhléd­nu­tí ze stra­ny zákaz­ní­ků a také to, že byl dob­ře při­jat jak muž­ským, tak žen­ským pub­li­kem.

Ted Turner’s Turner Broadcasting System zís­kal Castle Rock v roce 1993, což umož­ni­lo jeho tele­viz­ní­mu kaná­lu TNT zís­kat prá­va na kabe­lo­vé vysí­lá­ní fil­mu. Podle Glotzera moh­la TNT vzhle­dem k níz­kým kasov­ním čís­lům vysí­lat film s vel­mi níz­ký­mi nákla­dy, ale přes­to si účto­vat pré­mi­o­vé reklam­ní saz­by. Film se začal pra­vi­del­ně vysí­lat na této tele­viz­ní sta­ni­ci v červ­nu 1997. Televizní vysí­lá­ní fil­mu zazna­me­na­lo rekord­ní čís­la a jeho opa­ko­va­né vysí­lá­ní bylo pova­žo­vá­no za zásad­ní pro to, aby se z fil­mu po jeho sla­bém kasov­ním výsled­ku stal kul­tur­ní feno­mén. Darabont se domní­val, že zlo­mo­vým bodem pro úspěch fil­mu byly nomi­na­ce na Oscara: „Nikdo o tom fil­mu nesly­šel a ten rok se o něm v osca­ro­vém vysí­lá­ní zmi­ňo­va­li sedm­krát“. V roce 1996 zís­ka­la prá­va na Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank spo­leč­nost Warner Bros Pictures, a to po fúzi její mateř­ské spo­leč­nos­ti Time Warner s Turner Broadcasting System.

Do roku 2013 se Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank vysí­la­lo v 15 základ­ních kabe­lo­vých sítích a v tom­to roce zabra­lo 151 hodin vysí­la­cí­ho času, čímž se vyrov­na­lo Zjizvené tvá­ři (1983) a zao­sta­lo pou­ze za Paní Doubtfireovou (1993). Na kaná­lech Spike, Up, Sundance TV a Lifetime pat­řil mezi 15 % nej­na­vště­vo­va­něj­ších fil­mů mezi dospě­lý­mi ve věku 18 až 49 let. Navzdory pře­váž­ně muž­ské­mu obsa­ze­ní byl nej­sle­do­va­něj­ším fil­mem na síti OWN zamě­ře­né na ženy. V člán­ku Wall Street Journal z roku 2014 se uvá­dí, že na zákla­dě mar­ží, kte­ré si stu­dia berou z kasov­ních zis­ků, pro­de­je domá­cích nosi­čů a tele­viz­ních licen­cí, vydě­lal film Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank odha­dem 100 mili­o­nů dola­rů. Jeff Baker, teh­dej­ší výkon­ný vice­pre­zi­dent a gene­rál­ní ředi­tel Warner Bros. Home Entertainment, uve­dl, že pro­dej domá­cí­ho videa vydě­lal asi 80 mili­o­nů dola­rů. Finance za licen­co­vá­ní fil­mu pro tele­vi­zi sice nejsou zná­my, ale v roce 2014 sou­čas­ní i býva­lí mana­že­ři Warner Bros. potvr­di­li, že se jed­ná o jeden z nej­hod­not­něj­ších majet­ků v knihov­ně stu­dia v hod­no­tě 1,5 mili­ar­dy dola­rů. V témže roce Gunton uve­dl, že k desá­té­mu výro­čí fil­mu v roce 2004 stá­le dostá­val šes­ti­míst­né zbyt­ko­vé plat­by a stá­le z něj měl „znač­ný pří­jem“, což bylo tolik let po jeho uve­de­ní pova­žo­vá­no za neob­vyk­lé.

Příjetí

Kritické ohlasy

Kritika oce­ni­la kame­ru Rogera Deakinse a za svou prá­ci zís­kal cenu Americké spo­leč­nos­ti kame­ra­ma­nů za vyni­ka­jí­cí kame­ra­man­ské výko­ny

Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank se dočka­lo vesměs pozi­tiv­ních recen­zí. Někteří recen­zen­ti film při­rov­ná­va­li k jiným dob­ře hod­no­ce­ným vězeň­ským dra­ma­tům, např: Pták z Alcatrazu, Přelet nad kukač­čím hníz­dem, Chladnokrevná ruka Luka a Vzpoura v blo­ku 11. Gene Siskel řekl, že stej­ně jako Přelet nad kukač­čím hníz­dem je Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank inspi­ra­tiv­ním dra­ma­tem o pře­ko­ná­vá­ní pano­vač­ných auto­rit.

Owen Gleiberman z časo­pi­su Entertainment Weekly uve­dl, že Freeman půso­bí v posta­vě Reda oprav­do­vě a „živě“. Janet Maslinová z The New York Times uved­la, že Freeman je nená­pad­ně půso­bi­vý, ale lito­va­la, že Redova role ve fil­mu má ome­ze­ný roz­sah, ome­zu­je se na pozo­ro­vá­ní Andyho. Freemanův veli­tel­ský výkon z něj pod­le ní udě­lal mno­hem sil­něj­ší posta­vu než pou­hé­ho pozo­ro­va­te­le. Maslinová uved­la, že Freemanův výkon byl obzvlášť dojem­ný, když popi­so­val, jak se Red stal závis­lým na živo­tě mezi zdmi věze­ní. Leonard Klady z Variety nazna­čil, že Freeman měl „výstav­něj­ší“ roli, což mu umož­ni­lo „půvab a důstoj­nost, kte­ré při­šly při­ro­ze­ně“, aniž by se kdy sta­ly banál­ní­mi, a Desson Howe z The Washington Post ozna­čil Freemana za „mis­tra“ kome­di­ál­ní a dojem­né kaden­ce. Dokonce i recen­ze Kennetha Turana v Los Angeles Times, kte­rá pod­le Glotzera zma­ři­la kasov­ní úspěch fil­mu, Freemana pochvá­li­la a uved­la, že jeho „nenu­ce­ná pří­tom­nost na plát­ně pro­půj­ču­je fil­mu Shawshank to nej­bliž­ší, co se mu může poda­řit“.

O Robbinsově výko­nu Gleiberman řekl, že ve své „lako­nic­ké roli kla­ďa­se, neo­ga­ry­ho Coopera, není [Robbins] scho­pen navá­zat s Andym kon­takt s divá­ky“. Maslin nao­pak uve­dl, že Andy má tlu­me­něj­ší roli, ale Robbins ho ztvár­ňu­je inten­ziv­ně a účin­ně vykres­lu­je posta­vu při pře­cho­du od nové­ho věz­ně ke stár­nou­cí otcov­ské posta­vě, a Klady pro­hlá­sil, že jeho „str­hu­jí­cí, neo­ká­za­lý ... přes­ný, upřím­ný a bez­pro­blé­mo­vý“ výkon film ukot­vu­je. Howe uve­dl, že ačko­li je posta­va „kýčo­vi­tě mesi­áš­ská“, pro­to­že všech­ny snad­no okouz­lí na svou stra­nu, a při­rov­nal ji k „Forrest Gump jde do věze­ní“, Robbins vyza­řu­je doko­na­lý druh nevin­nos­ti, kte­rý pří­běh pro­dá­vá. Hollywood Reporter uve­dl, že Freeman i Robbins poda­li vyni­ka­jí­cí, vrs­tev­na­té výko­ny, kte­ré jejich posta­vám vtisk­ly oso­bi­tost, a Peter Travers z Rolling Stone řekl, že dvo­ji­ce vytvo­ři­la něco „nepo­pi­ra­tel­ně sil­né­ho a dojem­né­ho“. Guntona a Browna ozna­čil Klady za „mimo­řád­ně věro­hod­né padou­chy“, zatím­co Howe opo­no­val, že Guntonův dozor­ce je kli­šo­vi­tá posta­va, kte­rá vychva­lu­je nábo­žen­ské ctnos­ti a při­tom nechá­vá vraž­dit lidi.

Maslin ozna­čil film za půso­bi­vý režij­ní debut, kte­rý vyprá­ví jem­ný pří­běh s pře­kva­pi­vou dáv­kou lás­ky­pl­né péče, zatím­co Klady řekl, že jedi­né nedo­stat­ky při­šly, když se Darabont pří­liš dlou­ho sou­stře­dil na ved­lej­ší posta­vy nebo při­krášlo­val ved­lej­ší pří­běh. Hollywood Reporter ozna­čil režii i scé­nář za svě­ží, záro­veň však kri­ti­zo­val dlou­hou sto­páž fil­mu. Klady uve­dl, že dél­ka a tón, i když zmír­ně­né humo­rem a neče­ka­ný­mi udá­lost­mi, utlu­mí main­stre­a­mo­vou při­taž­li­vost fil­mu, ale pří­běh nabí­zí fas­ci­nu­jí­cí por­trét vro­ze­né lid­skosti věz­ňů. Gleibermanovi se nelí­bi­lo, že zlo­či­ny věz­ňů byly pře­hlí­že­ny, aby byli vykres­le­ni spí­še jako kla­ďa­so­vé. Turan podob­ně pro­tes­to­val pro­ti tomu, co vní­mal jako extrém­ní nási­lí a scé­ny zná­sil­ně­ní, a pro­ti tomu, aby vět­ši­na věz­ňů vypa­da­la jako „ban­da skvě­lých a měk­ko­srd­ca­tých chla­pí­ků“, aby se vězeň­ská zku­še­nost odě­la do „růžo­vé záře“. Klady shr­nul film jako „hod­not­nou a stra­ši­del­nou zába­vu“ a při­rov­nal jej k suro­vé­mu dia­man­tu s drob­ný­mi chy­ba­mi, ale Howe jej kri­ti­zo­val za odboč­ky s mno­ha pod­zá­plet­ka­mi a za pato­lí­zal­ství, když se roz­ho­dl vyře­šit pří­běh shle­dá­ním Andyho a Reda, mís­to aby pone­chal tajem­ství. Ebert pozna­me­nal, že pří­běh fun­gu­je, pro­to­že není o Andym jako hrdi­no­vi, ale o tom, jak ho Red vní­má.

Deakinsova kame­ra byla běž­ně chvá­le­na, Hollywood Reporter ji ozna­čil za „před­ví­da­vou“ a „dob­ře zpra­co­va­nou“ a Travers řekl, že „kaž­do­den­ní ago­nie vězeň­ské­ho živo­ta jsou peč­li­vě vykres­le­ny ... téměř cítí­te frustra­ci a vztek, kte­ré se vsa­ku­jí do kůže věz­ňů“. Gleiberman pochvá­lil výběr kulis a napsal, že „mechem tma­vé, syté obra­zy půso­bí smy­sl­ně; máte pocit, jako bys­te se moh­li natáh­nout a dotknout se vězeň­ských zdí“. Hollywood Reporter o Newmanově hud­bě napsal, že „v nej­lep­ších momen­tech září záři­vý­mi tex­tu­ra­mi a sviž­ný­mi gra­ci­éz­ní­mi tóny, kte­ré pěk­ně sym­bo­li­zu­jí ústřed­ní téma fil­mu“, a Klady ji ozna­čil za „správ­nou rov­no­váhu mezi ponu­ros­tí a absur­di­tou“.

Ocenění

Film byl v roce 1995 nomi­no­ván na sedm Oscarů, což je nej­ví­ce pro fil­mo­vou adap­ta­ci Stephena Kinga: Marvin), nej­lep­ší herec (Freeman), nej­lep­ší adap­to­va­ný scé­nář (Darabont), nej­lep­ší kame­ra (Deakins), nej­lep­ší střih (Richard Francis-Bruce), nej­lep­ší zvuk (Robert J. Litt, Elliot Tyson, Michael Herbick a Willie D. Burton) a nej­lep­ší původ­ní hud­ba (Newman, jeho prv­ní nomi­na­ce na Oscara). Film nezví­tě­zil v žád­né kate­go­rii. Získal dvě nomi­na­ce na Zlatý gló­bus za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon ve fil­mu pro Freemana a za nej­lep­ší scé­nář pro Darabonta.

Robbins i Freeman byli v roce 1995 nomi­no­vá­ni za mimo­řád­ný muž­ský herec­ký výkon v hlav­ní roli na prv­ním roč­ní­ku Screen Actors Guild Awards. Darabont byl v roce 1994 nomi­no­ván na cenu Directors Guild of America za nej­lep­ší režii celo­ve­čer­ní­ho fil­mu a na cenu Writers Guild of America za nej­lep­ší adap­to­va­ný scé­nář. Deakins zís­kal cenu Americké spo­leč­nos­ti kame­ra­ma­nů za mimo­řád­ný pří­nos kine­ma­to­gra­fii a pro­du­cent Niki Marvin byl v roce 1994 nomi­no­ván na cenu Zlatý vav­řín udě­lo­va­nou Cechem ame­ric­kých pro­du­cen­tů.

Dědictví

Darabont poz­dě­ji adap­to­val a reží­ro­val dal­ší dva Kingovy pří­běhy, Zelenou míli (1999) a Mlhu (2007). V roz­ho­vo­ru z roku 2016 King uve­dl, že Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank je ved­le fil­mu Stůj při mně jeho nej­ob­lí­be­něj­ší adap­ta­cí jeho díla.

Dub, pod nímž Andy zane­chá Redovi vzkaz, kte­rý ho nasmě­ru­je do Zihuatanejo, se pro svou roli ve fil­mu stal sym­bo­lem nadě­je a je pova­žo­ván za iko­nic­ký. V roce 2016 deník The New York Times uve­dl, že strom kaž­do­roč­ně při­lá­ká tisí­ce návštěv­ní­ků. Strom byl čás­teč­ně zni­čen 29. čer­ven­ce 2011, kdy ho roz­ští­pl blesk; zprá­vy o poško­ze­ní se obje­vi­ly po celých Spojených stá­tech ve zpra­vo­daj­ství, v novi­nách a na inter­ne­to­vých strán­kách až v Indii. Silný vítr strom zce­la pora­zil 22. čer­ven­ce 2016 nebo kolem toho­to data a jeho zbyt­ky byly poká­ce­ny v dub­nu 2017. Zbytky byly pro­mě­ně­ny v pamět­ní před­mě­ty z fil­mu Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank, včet­ně kamen­ných kla­div a mag­ne­tů.

Místo věz­ni­ce, kte­ré mělo být po skon­če­ní natá­če­ní zce­la str­že­no, se sta­lo turis­tic­kou atrak­cí. Mansfield Reformatory Preservation Society, sku­pi­na nad­šen­ců fil­mu, kou­pi­la v roce 2000 budo­vu a poze­mek od stá­tu Ohio za jeden dolar a uja­la se jeho udr­žo­vá­ní jako his­to­ric­ké památ­ky, a to jak z hle­dis­ka jeho úče­lu jako věz­ni­ce, tak jako mís­ta natá­če­ní. Zpráva z roku 2019 odha­du­je, že atrak­ce vydě­lá­vá 16 mili­o­nů dola­rů roč­ně. Mnoho míst­nos­tí a rekvi­zit zde zůsta­lo, včet­ně faleš­né rou­ry, kte­rou Andy utí­ká, a čás­ti dubu z finá­le, poté co byl v roce 2011 poško­zen. Okolí věz­ni­ce navště­vu­jí také fanouš­ci, zatím­co míst­ní pod­ni­ky pro­dá­va­jí „Shawshanwiches“ a buch­ty ve tva­ru věz­ni­ce. Podle Mansfield/Richland County Convention and Visitors Bureau (poz­dě­ji pře­jme­no­va­né na Destination Mansfield) se turis­tic­ký ruch v oblas­ti od pre­mi­é­ry Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank kaž­do­roč­ně zvy­šu­je a v roce 2013 při­lá­kal 18 000 návštěv­ní­ků a více než 3 mili­o­ny dola­rů do míst­ní eko­no­mi­ky. Od roku 2019 pro­vo­zu­je Destination Mansfield Shawshank Trail, sérii 15 zna­če­ných zastá­vek po mís­tech spo­je­ných s fil­mem v Mansfieldu, Ashlandu, Upper Sandusky a St Croix. V roce 2018 stez­ka vydě­la­la 16,9 mili­o­nu dola­rů.

Koncem srp­na 2014 se v Mansfieldu kona­la řada akcí na osla­vu 20. výro­čí fil­mu, včet­ně pro­mí­tá­ní fil­mu v diva­dle Renaissance Theatre, auto­bu­so­vé pro­hlíd­ky někte­rých míst natá­če­ní a koktej­lu v polep­šov­ně. Některých akcí se zúčast­ni­li her­ci z fil­mu, včet­ně Guntona, Scotta Manna, Renee Blaine a Jamese Kisického. Podobně se v srpnu 2019 sla­vi­lo 25. výro­čí. Mezi hos­ty byli Darabont, Blaine, Mann, Gunton, Alfonso Freeman, Bellows, Rolston, Claire Slemmer a Frank Medrano. Darabont uve­dl, že tepr­ve na této akci, kdy se popr­vé vrá­til do Mansfieldu, si mohl uvě­do­mit trva­lý dopad fil­mu, a pro­hlá­sil: „Je to vel­mi surre­a­lis­tic­ký pocit, když se po toli­ka letech vrá­tí­te a lidé o něm stá­le mlu­ví.“

Kritické přehodnocení

Současný web pro shro­maž­ďo­vá­ní recen­zí Rotten Tomatoes dává fil­mu 91 bodů. ppří­z­ni­vé hod­no­ce­ní od 81 kri­ti­ků s prů­měr­ným hod­no­ce­ním 8,40/10. Shoda zní: „Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank je povzná­še­jí­cí, hlu­bo­ce uspo­ko­ji­vé vězeň­ské dra­ma s cit­li­vou režií a skvě­lý­mi herec­ký­mi výko­ny.“. Film má také na ser­ve­ru Metacritic na zákla­dě 21 kri­ti­ků skó­re 81 bodů ze 100, což zna­me­ná „vše­o­bec­né uzná­ní“.

V roce 1999 zařa­dil fil­mo­vý kri­tik Roger Ebert Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank na svůj seznam Velkých fil­mů. Film byl nomi­no­ván nebo se obje­vil na sezna­mech Amerického fil­mo­vé­ho insti­tu­tu osla­vu­jí­cích 100 nej­lep­ších fil­mů nebo témat sou­vi­se­jí­cích s fil­mem. V roce 1998 byl nomi­no­ván na seznam AFI 100 Years...100 Movies a v roce 2007 se v revi­do­va­ném sezna­mu umís­til na 72. mís­tě, čímž před­sti­hl fil­my Forrest Gump (76) a Pulp Fiction (94). Byl také na 23. mís­tě v sezna­mu AFI 100 Years...100 Cheers (2006), kte­rý mapu­je inspi­ra­tiv­ní fil­my. Postavy Andyho a ředi­te­le Nortona byly nomi­no­vá­ny na seznam AFI 100 Years...100 Heroes & Villains (100 let...100 fil­mo­vých hlá­šek); na seznam AFI 100 Years...100 Movie Quotes (100 fil­mo­vých hlá­šek) za hláš­ku „Get busy livin“, or get busy dyin“ “ (Zabývej se živo­tem, nebo se zabý­vej smr­tí); na seznam AFI 100 Years...100 Songs (100 pís­ní) za hláš­ku „Sull’aria ...“ (Sull’aria ...). che soa­ve zef­fi­ret­to“ (z Figarovy svat­by); a AFI’s 100 Years of Film Scores za Newmanovo dílo.

V roce 2005 zařa­di­la Asociace ame­ric­kých sce­náris­tů Darabontův scé­nář na 22. mís­to své­ho sezna­mu 101 nej­lep­ších scé­ná­řů a v roce 2006 jej spo­leč­nost Film4 zařa­di­la na 13. mís­to své­ho sezna­mu 50 fil­mů, kte­ré musí­te vidět, než zemře­te. V roce 2014 bylo Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank ozna­če­no za čtvr­tý nej­ob­lí­be­něj­ší film Hollywoodu na zákla­dě prů­zku­mu mezi 2 120 čle­ny zábav­ní­ho prů­mys­lu v Hollywoodu; nej­ví­ce se k fil­mu při­klo­ni­li práv­ní­ci z oblas­ti zábav­ní­ho prů­mys­lu. V roce 2017 jej deník The Daily Telegraph ozna­čil za 17. nej­lep­ší vězeň­ský film všech dob a USA Today jej zařa­dil mezi 50 nej­lep­ších fil­mů všech dob. V roce 2019 uve­dl ser­ver GamesRadar jeho závěr jako jeden z nej­lep­ších fil­mů všech dob.

Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank se obje­vi­lo na něko­li­ka sezna­mech nej­lep­ších fil­mů 90. let, kte­ré sesta­vi­ly např: Paste a NME (2012), Complex (2013), CHUD.com (2014), MSN (2015), TheWrap, Maxim a Rolling Stone (všech­ny 2017).

Kulturní dopad

V lis­to­pa­du 2014 osla­vi­la Akademie fil­mo­vé­ho umě­ní a věd 20. výro­čí fil­mu spe­ci­ál­ní jed­no­den­ní pro­jek­cí v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills v Kalifornii. V roce 2015 byl film vybrán Knihovnou Kongresu Spojených stá­tů ame­ric­kých k ucho­vá­ní v Národním fil­mo­vém regis­t­ru, pro­to­že je „kul­tur­ně, his­to­ric­ky nebo este­tic­ky význam­ný“. Darabont na to rea­go­val: „Nedokážu si před­sta­vit vět­ší poctu, než aby byl film Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank pova­žo­ván za sou­část fil­mo­vé­ho dědic­tví naší země.“ Variety uve­dl, že při slo­vě „Shawshank“ si lze oka­mži­tě vyba­vit před­sta­vu věz­ni­ce.

Významné a trva­lé veřej­né uzná­ní fil­mu bylo pro kri­ti­ky čas­to obtíž­né defi­no­vat. Freeman v jed­nom roz­ho­vo­ru řekl: „Asi všu­de, kam při­jde­te, lidé říka­jí: „Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank - nej­lep­ší film, jaký jsem kdy viděl“ “ a že tako­vá chvá­la „z nich pros­tě padá“. Robbins řekl: „Přísahám Bohu, že po celém svě­tě - kam­ko­li při­jdu, všu­de se najdou lidé, kte­ří říka­jí: „Ten film mi změ­nil život“ “. Stephen King v samo­stat­ném roz­ho­vo­ru řekl: „Pokud to není nej­lep­ší [adap­ta­ce mých děl], tak je to jed­na ze dvou nebo tří nej­lep­ších, a urči­tě je v mys­lích fil­mo­vých divá­ků prav­dě­po­dob­ně nej­lep­ší, pro­to­že se obec­ně umis­ťu­je na před­ních mís­tech v těch­to anke­tách, kte­ré mají o fil­mech. .... Nikdy jsem neče­kal, že se s ním něco sta­ne.“ V člán­ku pro Variety z roku 2014 Robbins pro­hlá­sil, že se mu o své lás­ce k fil­mu svě­řil jiho­af­ric­ký poli­tik Nelson Mandela, a jako zdroj inspi­ra­ce jej uved­lo něko­lik spor­tov­ců včet­ně Jonnyho Wilkinsona (Velká Británie), Agustína Pichota (Argentina), Ala Charrona (Kanada) a Dana Lyla (USA) a Sarah Fergusonové, vévod­ky­ně z Yorku. Gunton uve­dl, že se setkal s fanouš­ky v Maroku, Austrálii, Jižní Americe, Německu, Francii a na Bora Bora. Režisér Steven Spielberg o fil­mu řekl, že je to „film jako žvý­kač­ka - když na ni šláp­ne­te, při­le­pí se vám na botu“. Darabont při pří­le­ži­tos­ti 25. výro­čí fil­mu řekl, že star­ší gene­ra­ce se o něj dělí s mlad­ší­mi, což při­spí­vá k jeho dlou­ho­vě­kos­ti.

Od roku 2008, kdy film před­sti­hl Kmotra, je na prv­ním mís­tě žeb­říč­ku 250 nej­lep­ších fil­mů pod­le uži­va­te­lů IMDb a na vrcho­lu nebo v jeho blíz­kos­ti se drží od kon­ce 90. let. Ve Velké Británii jej čte­ná­ři časo­pi­su Empire zvo­li­li nej­lep­ším fil­mem 90. let, v roce 2006 nej­lep­ším fil­mem všech dob a v roce 2008 se umís­til na čtvr­tém mís­tě v sezna­mu „500 nej­lep­ších fil­mů všech dob“ časo­pi­su Empire a v roce 2017 v jejich sezna­mu „100 nej­lep­ších fil­mů“. V břez­nu 2011 byl film poslu­cha­či BBC Radio 1 a BBC Radio 1Xtra zvo­len jako jejich nej­ob­lí­be­něj­ší film všech dob. Pravidelně se obje­vu­je v žeb­říč­ku 100 nej­lep­ších fil­mů časo­pi­su Empire, v anke­tě Sky UK z roku 2013 byl ozna­čen za nej­lep­ší film, kte­rý nezís­kal Oscara za nej­lep­ší film (pro­hrál s Forrestem Gumpem), a v anke­tě YouGov z roku 2015 se umís­til jako nej­ob­lí­be­něj­ší film Britů. Když Britský fil­mo­vý insti­tut ana­ly­zo­val demo­gra­fic­ké roz­dě­le­ní prů­zku­mu YouGov, pozna­me­nal, že Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank neby­lo nej­lé­pe hod­no­ce­ným fil­mem v žád­né sku­pi­ně, ale bylo jedi­ným fil­mem, kte­rý se obje­vil v prv­ní pat­náct­ce v kaž­dé věko­vé sku­pi­ně, což nazna­ču­je, že doká­že zaujmout kaž­dou dota­zo­va­nou věko­vou sku­pi­nu, na roz­díl od fil­mu Pulp Fiction, kte­rý si vedl lépe u mlad­ších voli­čů, a fil­mu Gone with the Wind (1939) u star­ších voli­čů.

V prů­zku­mu, kte­rý v roce 2017 pro­ved­lo letiš­tě Gatwick, byl ten­to film také ozna­čen za čtvr­tý nej­lep­ší, kte­rý lze sle­do­vat během letu. Když fil­mo­vý kri­tik Mark Kermode zpo­ví­dal řadu ame­ric­kých fil­mo­vých divá­ků, při­rov­ná­va­li ho k „nábo­žen­ské­mu zážit­ku“. V anke­tě z roku 2015 byl také zvo­len nej­ob­lí­be­něj­ším fil­mem Nového Zélandu. Trvalé uzná­ní fanouš­ků ved­lo k tomu, že je pova­žo­ván za jeden z nej­ob­lí­be­něj­ších fil­mů všech dob.

Překvapivě se jed­ná o jeden z nej­ob­lí­be­něj­ších fil­mů všech dob.

---

• Zdroj: Anglická Wikipedie
• Photo © 1994 Columbia Pictures

 

---