Fiktivní příběh z města na Dunaji, kde snaživý starosta Dangl připravuje připojení města ke Spojeným státům americkým, začíná strašnou vraždou mladé dívky. Další vraždy následují a vypadá to, že místní policejní sbor v čele s komisařem Brunnerem si neví rady. Přijíždí drsný Food, agent FBI, světa a všeho znalý chlapík, který si k ruce vybere policejního čekatele Josefa Eisnera. Neotřelé vyšetřovací metody, odvaha i zaujetí této dvojici vyšetřovatelů nechybí a tajemný vrah má strach. Ten má také starosta Dangl a městská rada, protože špatná pověst města by mohla zkomplikovat budoucnost Wilsonova.
Kombinace politických zájmů představitelů města Prešpurku těsně po ukončení první světové války s detektivní zápletkou zaujala čtenáře povídky Nejhorší zločin ve Wilsonově z knihy Lovci a sběrači (2003) od slovenského autora Michala Hvoreckého. Povídka inspirovala scénáristu Marka Epsteina, který má na svém kontě úspěšné scénáře k filmům Václav a Vrásky z lásky. Tentokrát se pustil do detektivní komedie, která se odehrává prostředí multikulturní Bratislavy a fiktivní politické kauzy. Marek Epstein má schopnost napsat dialogy, které jsou naposlouchané a vystihují skutečný život. V komedii však platí jiná pravidla a ani snaha napodobit úspěšné komedie z minulosti nemusí vést k úspěchu. Každopádně však scénář připravil hercům dialogy a scény, které jsou stylově jednotné a časem se mohou okoukat až zdomácnět.
Režie filmu se ujal Tomáš Mašín, který zaujal diváky i odbornou veřejnost filmem 3 sezóny v pekle. V tomto filmu prokázal, že má cit pro zachycení atmosféry různých situací, od vypjatých dramatických momentů, až po chvíle bláznivé nebo erotické. Wilsonov si však vyžádal zcela jiný způsob práce s herci a natáčení s triky a počítačovými efekty. Ne vždy se však dařilo udržet tempo a také kostrbatě vyznívá souhra herců. Vyjimkou je dvojice hlavních protagonistů. Jiří Macháček v roli agenta Fooda je výrazný mimikou i gesty. Všechny jeho repliky se snaží prodat a má jen smůlu, že jich ve scénáři má tolik, že se nedají všechny v pohodě vypointovat a jen se vrší jedna za druhou. Protipólem drsného Fooda je nesmělý Josef Eisner, kterého si s chutí zahrál Vojtěch Dyk. Jeho policejní čekatel je sice méně zkušený v práci i v lásce, ale nepůsobí jako hlupák a je svým způsobem příjemným spoluhráčem. V příběhu je také jedna výrazná ženská postava, kterou si zahrála rozesmátá Táňa Pauhofová. Je to taková drobná rezavá třešnička na detektivním dortu. Z hereckých výkonů mě zaujali dva slovenští herci, 
Richard Stanke v roli starosty Dangla a Ľuboš Kostelný v roli policejního komisaře Brunnera. Oba dodali svým postavám osobitost i odpovídající míru stylizace, které výborně doplnila dvojici hlavních vyšetřovatelů. Takové štěstí však neměl Jan Kraus, v jehož podání je postava bezcharakterního policejního inspektora plochá figura. Ale snahu mu nelze upřít stejně jako mnoha dalším hercům, kteří se mihnou v rolích malých i jako komparzisté. Všichni se snažili hrát a pracovat na kostýmované veselohře, která připomíná filmy Adéla ještě nevečeřela nebo televizní seriál Případy detektiva Murdocha. I když se tvůrci snažili zachovat stylovost a napětí střídaly vtipné dialogy, na celkovém vyznění se podepsal necitlivý střih. To však neznamená, že film nemůže diváky zaujmout. V textu je ukryto množství narážek a pseudopravd. Diváci si mohou ve filmu nalézt vlastní podobenství a karikatury. Myslím si, že je potřeba dát filmu čas a ten ukáže, jestli se Epstein s Mašínem strefili do divácké filmové chuti.
Filmové a digitální triky mi připadají mírně archaické, ale ke stylu filmu to odpovídá stejně jako hudba Michala Novického.
Wilsonov mě zaujal námětem a některými hereckými výkony. Trochu jsem se pobavila a možná bych se na film šla ještě jednou podívat, jestli mi neunikla nějaká „ moudrost“ agenta Fooda.
