Wonka: prequel Timothée Chalameta má šmrnc, ale chybí mu kouzlo Genea Wildera

Jak vlast­ně Willy Wonka zalo­žil svou továr­nu na čoko­lá­du? Nevadí, že exis­tu­je sku­teč­né pokra­čo­vá­ní kni­hy Roalda Dahla Karlík a továr­na na čoko­lá­du, kte­ré neby­lo nikdy zfil­mo­vá­no, tady je prequel, o kte­rém jste nikdy nevě­dě­li, že jste ho chtě­li, aby vám uká­zal, jak se čoko­lá­da sku­teč­ně vyrá­bí.

Wonka je jas­ný a vese­lý, půso­bi­vě navr­že­ný, dob­ře zahra­ný a občas vel­mi vtip­ný a vel­kou záslu­hu na jeho kouz­lu má prav­dě­po­dob­ně sce­náris­ta a reži­sér Paul King, kte­rý před­tím zabo­do­val dvě­ma nakaž­li­vě dob­rý­mi fil­my o Paddingtonovi. Ale pros­tě nedo­ká­že zachy­tit kouz­lo původ­ní­ho Dahlova pří­bě­hu, na kte­rém se doká­za­la svézt i pře­plá­ca­ná ver­ze Tima Burtona z roku 2005.

Přesto je ve Wonkovi dost věcí, kte­ré se vám budou líbit, abys­te si o letoš­ních svát­cích zaslou­ži­li návště­vu kina, i když ten­to film není před­ur­čen k tomu, aby se stal kla­si­kou. Timothée Chalamet je v roli titul­ní posta­vy půso­bi­vě dob­ro­mysl­ný a hra­je ji s dět­skou nevin­nos­tí, kte­rá je na pome­zí cynic­ké zlo­my­sl­nos­ti Gena Wildera a Jackovy podi­vín­ské role Johnnyho Deppa.

Willy Wonka více než deset let ces­to­val po svě­tě, aby při­šel na doko­na­lé ingre­di­en­ce pro své kou­zel­né čoko­lá­dy, ale neva­dí, že všech­ny ty kuli­sy: Wonka začí­ná s Willym, kte­rý čer­s­tvě vystou­pil z lodi v nejme­no­va­né evrop­ské loka­li­tě s dese­ti stří­br­ný­mi sove­re­ig­ny v kap­se a klo­bou­kem plným snů, když se chys­tá zalo­žit obchod v gur­mán­ské pasá­ži.

Wonkovy gra­vi­ta­ci vzdo­ru­jí­cí pochout­ky však před­sta­vu­jí hroz­bu pro zlou „čoko­lá­do­vou mafii“: čoko­la­ti­é­ry Slugwortha (Paterson Joseph), Fickelgrubera (Mathew Baynton) a Prodnose (Matt Lucas), kte­ří ve měs­tě pro­dá­va­jí ředě­né slad­kos­ti a záro­veň si nechá­va­jí ros­tou­cí záso­bu té dob­ré pod uzamče­ním v pod­zem­ním tre­zo­ru pod míst­ní katedrá­lou.

Tito chla­pí­ci jsou Wonkovými pro­tiv­ní­ky, ale záro­veň posky­tu­jí fil­mu něko­lik komic­kých vrcho­lů - zejmé­na ve spo­je­ní s kaka­o­vým poli­cej­ním náčel­ní­kem (Keegan-Michael Key), kte­rý plní jejich pří­ka­zy (a v prů­bě­hu fil­mu zábav­ně ros­te do obřích roz­mě­rů), a zma­te­ným otcem (Rowan Atkinson), kte­rý hlí­dá jejich tekou­cí odmě­nu.

Willy Wonka mezi­tím jako by se ztra­til v dic­ken­sov­ském pří­bě­hu, uvěz­něn do dese­ti­le­tí nevol­nic­tví v míst­ním hos­tin­ci pro­hna­nou paní Scrubbitovou (Olivia Colman) a jejím hro­motlu­kem Bleacherem (Tom Davis). Tam se sblí­ží se svým kole­gou slu­hou Noodlem (Calah Lane) a dal­ší­mi posta­va­mi, kte­ré mu pomo­hou vyma­nit se... a koneč­ně roz­jet tu továr­nu na čoko­lá­du.

Je to všech­no hloupost, ale ne tako­vá, jakou byl původ­ní Dahlův román nebo jeho dvě před­cho­zí fil­mo­vé adap­ta­ce. Magické prv­ky v těch­to dílech slou­ži­ly ale­go­ric­kým úče­lům, kte­ré roze­hrá­va­ly dět­skou fan­ta­zii jako téměř děsi­vý varov­ný pří­běh, ale do očí bijí­cí efek­ty Wonky jsou jen neškod­nou výklad­ní skří­ní.

Přesto Wonka vypa­dá fan­tas­tic­ky a ven­kov­ní kuli­sy jsou podi­vu­hod­ným spo­je­ním loka­lit Londýna, Paříže a Berlína z počát­ku 20. sto­le­tí (zatím­co všech­ny posta­vy mlu­ví vik­to­ri­án­skou ang­lič­ti­nou, zna­če­ní a dal­ší prv­ky jsou ve fran­couz­šti­ně a něm­či­ně). A čer­ve­no­bí­lá tram­vaj č. 23 ve fil­mu se mož­ná inspi­ro­va­la svým slav­ným praž­ským pro­tějš­kem.

Stejně jako před­cho­zí adap­ta­ce je i Wonka muzi­kál, což při­spí­vá ke vzduš­né atmo­sfé­ře. Ale kro­mě krát­ké­ho před­ne­su Oompa Loompa v podá­ní Hugha Granta a nos­tal­gic­ké inter­pre­ta­ce Pure Imagination od Chalameta žád­ná z nových pís­ní od skla­da­te­le Jobyho Talbota nijak nevy­ni­ká.

Ačkoli je Wonka spí­še smí­še­nou taš­ka­ři­cí než uspo­ko­ji­vou bon­bo­ni­é­rou, fanouš­ci původ­ní­ho pří­bě­hu i noví kon­ver­ti­té si při­jdou na své. Zejména pro mlad­ší divá­ky bude ten­to film prav­dě­po­dob­ně uspo­ko­ji­vě slad­kým hitem v obdo­bí svát­ků.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový