Z prezidentské kuchyně (Saveurs du Palais, Les) - 70 %

Je krás­né poča­sí a v maleb­né kra­ji­ně ve Francii blou­dí čer­né auto. Jeho řidič se ztra­til, a tak volá paní Hortense (Catherine Frot). Po navi­ga­ci ji vyzve­dá­vá, dove­ze na nádra­ží a posí­lá do Paříže, do Elysejského palá­ce. Tam se Hortense doví­dá, že bude vařit pro fran­couz­ské­ho pre­zi­den­ta.

Následně se ocit­ne­me v Antarktidě, kde se při­pra­vu­je pro sku­pi­nu polár­ní­ků veče­ře na roz­lou­če­nou. Kuchařem není nikdo jiný než kuchař­ka Hortense. Připravuje jim slav­nost­ní menu a jedi­né, co jí kom­pli­ku­je v dané chví­li život, je otrav­ná tele­viz­ní repor­tér­ka. Ta se totiž dozvě­dě­la, že byla Hortense byla dří­ve kuchař­kou fran­couz­ské­ho pre­zi­den­ta, a tak její repor­tér­ský nos cítí šan­ci. Hortense je ale pro­fe­si­o­nál­ka kaž­dým cou­lem, a tak se nene­chá zner­vóznit a při­pra­ví skvě­lou veče­ři.

Z toho, jak se jed­not­li­vé pří­běhy odví­je­jí, je vidět, že děj se ode­hrá­vá ve dvou časo­vých lini­ích. Současnost je v Antarktidě, minu­lost je před dvě­ma lety ve Francii v pre­zi­dent­ské kuchy­ni. Tam se také ode­hrá­vá hlav­ní část fil­mu. Hortense je veli­ce skrom­ná, ale výbor­ná kuchař­ka. Působí jem­ně, ale je to tvr­dá a roz­hod­ná žena, kte­rá ví, co chce a jde si za tím. V pre­zi­dent­ské kuchy­ni dosta­ne k ruce pomoc­ní­ka Nicolase (Arthur Dupont) a záro­veň jí pomá­ha­jí hlav­ní číš­ník Nicolas Bouvois (Hippolyte Girardot) a som­me­li­ér­ka Mary (Arly Jover). Hlavním úko­lem Hortense je vařit výbor­ně pro pre­zi­den­ta, což se jí daří. Hortense se dokon­ce s pre­zi­den­tem setká a mlu­ví s ním. Pro ostat­ní pra­cov­ní­ky je to ale nepo­cho­pi­tel­né a závi­dí jí, včet­ně šéf­ku­cha­ře (Brice Furnier), kte­rý jí dělá růz­né naschvá­ly.

Během své prá­ce tak nará­ží Hortense na růz­né pře­káž­ky a tou nej­vět­ší je nako­nec byro­kra­tic­ká a intri­kář­ská maši­né­rie. To je také jed­ním z důvo­dů, proč nako­nec Hortense opouš­tí „skvě­lé mís­to“. Nemůže svou prá­ci totiž dělat tak, jak by chtě­la, ale s tím si nako­nec pora­dí. Je vidět, jak byro­kra­cie a intri­ky doká­žou člo­vě­ka otrá­vit. Jsem ráda, že nám tvůr­ci fil­mu dali nahléd­nout pod poklič­ku „vel­ké fir­my“ (Elisejský palác), což může být jaký­ko­liv pod­nik v našem svě­tě.

Hlavní roli skvě­le zahrá­la Catherine Frot, kte­rá byla nomi­no­vá­na na Césara. V této roli ztvár­ňu­je sku­teč­ný předob­raz Mitterandovy kuchař­ky, kte­rá byla oprav­du oby­čej­ná, ale při­tom geni­ál­ní. Ukazuje nám taje pra­vé fran­couz­ské domá­cí kuchy­ně, kte­ré jsou oprav­du kuli­nář­ským zážit­kem a záro­veň tak pro­pa­gu­jí Francouze a jejich skvě­lou kuchy­ni a víno. V dneš­ní době, kdy je zájem o růz­né kuchař­ské exhi­bi­ce, pořa­dy či kuchař­ky, je ten­to film skvě­lou ukáz­kou toho, co se dá udě­lat s kla­sic­kou fran­couz­skou kuchy­ní. Filmu také pomá­há dob­rý scé­nář (Christian Vincent, Etienne Comar) a také kon­cep­ce fil­mu (Elysejský palác x vědec­ká základ­na). Spojení režij­ní­ho vede­ní (Christian Vincent), kame­ry (Laurent Dailland) a hud­by (Gabriel Yared) tak vznik­lo sku­teč­ně pove­de­né díl­ko, kte­ré dopo­ru­ču­ji ke shléd­nu­tí. Pokocháte se nejen fran­couz­skou kra­ji­nou, Elysejským palá­cem, ale hlav­ně Vás zaujme pří­běh oby­čej­né fran­couz­ské kuchař­ky a její skvě­lá fran­couz­ská kuchy­ně.

---