S letní vlnou filmových premiér přichází do českých kin také filmová adaptace knižního bestselleru o zážitcích jedné alkoholičky. V hlavní roli se zde objevuje Tereza Ramba a režie se ujal Dan Svátek. Obě jména asi nemusím dlouho představovat, i přesto by se, myslím, slušelo uvést pár základních informací: Tereza Ramba je velmi úspěšná a hojně obsazovaná česká herečka, která má na kontě i jednoho Českého lva (za film Vlastníci). Dan Svátek je český taktéž oceňovaný filmový režisér, který má sice na kontě pouze diváckého Českého lva, nicméně se může chlubit také velkým počtem nominací na filmové a televizní ceny všeho druhu. Tématu alkoholismu se věnoval již ve svém starším filmu Úsměvy smutných mužů a postava vyléčeného alkoholika se objevuje také v jeho posledním díle Dvě slova jako klíč. Když k tomu připočteme, že všechna jeho výše jmenovaná díla vycházejí z cizích knižních předloh, dalo by se tady možná už mluvit o nějakém režijním stylu... anebo léčení komplexů.
Tento příběh o závislosti na alkoholu původně vycházel jako blog. Nutno říci, že to byl velmi úspěšný blog, získal dokonce Magnesiu Literu, načež vyšla i jeho knižní podoba. Jeho autorkou je spisovatelka Michaela Duffková, která při jeho tvorbě vycházela z vlastních zážitků a příhod, s nimiž se potýkala, když na mateřské propadla alkoholu. A jak už jsem naznačil v úvodu, ve filmografii Dana Svátka není tato postava ničím výjmečným. Úsměvy smutných mužů a stejně tak Dvě slova jako klíč vychází z knih spisovatele a cestovatele Josefa Formánka. I přesto, že Josef Formánek napsal mnohem úspěšnější knihy, zfilmovány byly pouze tyto dvě, ve kterých se shodou okolností dotýká stejných témat jako Duffková. Proč si Svátek vybírá příběhy o alkoholicích těžko říct. Nicméně nemohu o jeho nejnovějším díle říci, že by se mu dařilo nějak jejich příběhy zajímavě prezentovat.
Na film Zápisník alkoholičky jsem se velmi těšil. Úspěšná kniha, víceméně úspěšný režisér, šikovná herečka v hlavní roli, to by nemuselo dopadnou špatně! A ono to špatně nedopadlo, jenomže dobře taky ne. První, co musím pochválit, je střihová skladba. Autor se zde pouští do poměrně odvážných vod, pracuje s nekonvenčním vyprávěním, do lineárního příběhu vkládá nediegetické vsuvky a propojuje tak jednotlivé významové roviny celého příběhu. Kamera, ačkoliv je z celkového hlediska nepříliš nápaditá (klasická televizní), tak v určitých momentech mě celkem bavila, protože pěkně imitovala ten pocit opilosti, rozostřeného vidění, kymácení, naklánění apod. Kde to ale celé u mě haslo je příběh. Nejde ani tak o to, že se do devadésátiminutové stopáže snaží autoři nacpat co nejvíce z původní knihy, protože potřebují hlavní hrdince postavit věrohodnou historii. Nevadil by mi ani přehnaně velký počet vedlejších postav, přičemž mnohé nemají v příběhu nijak zásadní úlohu (otec, kamarádky hl. postavy), ale velmi mě vadí způsob celkové prezentace. Z tohoto námětu se dalo vytěžit krásné, napínavé a hluboké drama o alkoholismu, ovšem tohle je z mého pohledu takové nemastné neslané nic. Autoři problém alkoholismu zkoumají velmi povrchně a více než na problém pití se zaměřují na životní osudy postav. Což samozřejmě nemusí být nutně špatně a pokud se z hlavní postavou mají ztotožňovat ženy ve věku 35 - 45 let, tak to asi bude fungovat (ten scénář tomu totiž velmi napomáhá - naznačuje, že hl. postava pije, kvůli nedobrému rodinému zázemí ze strany rodičů manžela...). Navíc celkovému vyznění příběhu moc nepomáhá ani závěrečný happyend, kdy se všechny postavy udobří, autoři nám odprezentují myšlenku, že alkoholismus je špatná věc a je důležité si přiznat problém. Super. Ačkoliv si myslím, že se z knihy dalo vytěžit fakt dobré drama, nestalo se tak. Namísto toho tu sledujeme takové depresivní Ženy v běhu v kombinaci s Výměnou manželek. A jen těžko by to mohl zachránit výborný herecký výkon Terezy Ramby, ze kterého samozřejmě kouká minimálně nominace, ne - li rovnou druhý Český lev za hlavní ženskou roli. A pokud jste viděli třeba Deníček moderního fotra, musí vám být už z traileru jasné, jak to bude vypadat.
Po cestě z projekce domů jsem se snažil vymyslet, na koho ten film vlastně cílí. A já se omlouvám, ale mám prostě pocit, že díky tomu sluníčkovému konci a celkovému ladění scénáře (začala pít kvůli rodičům manžela, manžel se ji nezastal atp...) je to určené pro klasickou cílovku české komerční produkce. A ono není divu, když to finančně podpořila Prima a distribuje to Bontonfilm. Takže, pokud doufáte, že uvidíte kvalitní drama o vztahu člověka a alkoholu, pusťe si radši třeba Rok ďábla. Nicméně pokud chcete vidět další průměrný český film, směle se vydejte do kina.
