Zápisník alkoholičky ... nebo alkoholika?

(zatím nehodnoceno)

Loading...

S let­ní vlnou fil­mo­vých pre­mi­ér při­chá­zí do čes­kých kin také fil­mo­vá adap­ta­ce kniž­ní­ho best­selle­ru o zážit­cích jed­né alko­ho­lič­ky. V hlav­ní roli se zde obje­vu­je Tereza Ramba a režie se ujal Dan Svátek. Obě jmé­na asi nemu­sím dlou­ho před­sta­vo­vat, i přes­to by se, mys­lím, slu­še­lo uvést pár základ­ních infor­ma­cí: Tereza Ramba je vel­mi úspěš­ná a hoj­ně obsa­zo­va­ná čes­ká hereč­ka, kte­rá má na kon­tě i jed­no­ho Českého lva (za film Vlastníci). Dan Svátek je čes­ký tak­též oce­ňo­va­ný fil­mo­vý reži­sér, kte­rý má sice na kon­tě pou­ze divác­ké­ho Českého lva, nicmé­ně se může chlu­bit také vel­kým počtem nomi­na­cí na fil­mo­vé a tele­viz­ní ceny vše­ho dru­hu. Tématu alko­ho­lis­mu se věno­val již ve svém star­ším fil­mu Úsměvy smut­ných mužů a posta­va vylé­če­né­ho alko­ho­li­ka se obje­vu­je také v jeho posled­ním díle Dvě slo­va jako klíč. Když k tomu při­poč­te­me, že všech­na jeho výše jme­no­va­ná díla vychá­ze­jí z cizích kniž­ních před­loh, dalo by se tady mož­ná už mlu­vit o něja­kém režij­ním sty­lu... ane­bo léče­ní kom­plexů.

Tento pří­běh o závis­los­ti na alko­ho­lu původ­ně vychá­zel jako blog. Nutno říci, že to byl vel­mi úspěš­ný blog, zís­kal dokon­ce Magnesiu Literu, načež vyšla i jeho kniž­ní podo­ba. Jeho autor­kou je spi­so­va­tel­ka Michaela Duffková, kte­rá při jeho tvor­bě vychá­ze­la z vlast­ních zážit­ků a pří­hod, s nimiž se potý­ka­la, když na mateř­ské pro­padla alko­ho­lu. A jak už jsem nazna­čil v úvo­du, ve fil­mo­gra­fii Dana Svátka není tato posta­va ničím výjmeč­ným. Úsměvy smut­ných mužů a stej­ně tak Dvě slo­va jako klíč vychá­zí z knih spi­so­va­te­le a ces­to­va­te­le Josefa Formánka. I přes­to, že Josef Formánek napsal mno­hem úspěš­něj­ší kni­hy, zfil­mo­vá­ny byly pou­ze tyto dvě, ve kte­rých se sho­dou okol­nos­tí dotý­ká stej­ných témat jako Duffková. Proč si Svátek vybí­rá pří­běhy o alko­ho­li­cích těž­ko říct. Nicméně nemo­hu o jeho nej­no­věj­ším díle říci, že by se mu daři­lo nějak jejich pří­běhy zají­ma­vě pre­zen­to­vat.

Na film Zápisník alko­ho­lič­ky jsem se vel­mi těšil. Úspěšná kni­ha, více­mé­ně úspěš­ný reži­sér, šikov­ná hereč­ka v hlav­ní roli, to by nemu­se­lo dopad­nou špat­ně! A ono to špat­ně nedo­padlo, jenomže dob­ře taky ne. První, co musím pochvá­lit, je stři­ho­vá sklad­ba. Autor se zde pouš­tí do poměr­ně odváž­ných vod, pra­cu­je s nekon­venč­ním vyprá­vě­ním, do line­ár­ní­ho pří­bě­hu vklá­dá nedie­ge­tic­ké vsuv­ky a pro­po­ju­je tak jed­not­li­vé význa­mo­vé rovi­ny celé­ho pří­bě­hu. Kamera, ačko­liv je z cel­ko­vé­ho hle­dis­ka nepří­liš nápa­di­tá (kla­sic­ká tele­viz­ní), tak v urči­tých momen­tech mě cel­kem bavi­la, pro­to­že pěk­ně imi­to­va­la ten pocit opi­los­ti, rozostře­né­ho vidě­ní, kymá­ce­ní, naklá­ně­ní apod. Kde to ale celé u mě has­lo je pří­běh. Nejde ani tak o to, že se do deva­désá­ti­mi­nu­to­vé sto­pá­že sna­ží auto­ři nacpat co nej­ví­ce z původ­ní kni­hy, pro­to­že potře­bu­jí hlav­ní hrdin­ce posta­vit věro­hod­nou his­to­rii. Nevadil by mi ani pře­hna­ně vel­ký počet ved­lej­ších postav, při­čemž mno­hé nema­jí v pří­bě­hu nijak zásad­ní úlo­hu (otec, kama­rád­ky hl. posta­vy), ale vel­mi mě vadí způ­sob cel­ko­vé pre­zen­ta­ce. Z toho­to námě­tu se dalo vytě­žit krás­né, napí­na­vé a hlu­bo­ké dra­ma o alko­ho­lis­mu, ovšem tohle je z mého pohle­du tako­vé nemast­né nesla­né nic. Autoři pro­blém alko­ho­lis­mu zkou­ma­jí vel­mi povrch­ně a více než na pro­blém pití se zamě­řu­jí na život­ní osu­dy postav. Což samo­zřej­mě nemu­sí být nut­ně špat­ně a pokud se z hlav­ní posta­vou mají zto­tož­ňo­vat ženy ve věku 35 - 45 let, tak to asi bude fun­go­vat (ten scé­nář tomu totiž vel­mi napo­má­há - nazna­ču­je, že hl. posta­va pije, kvů­li nedob­ré­mu rodi­né­mu záze­mí ze stra­ny rodi­čů man­že­la...). Navíc cel­ko­vé­mu vyzně­ní pří­bě­hu moc nepo­má­há ani závě­reč­ný hap­pyend, kdy se všech­ny posta­vy udob­ří, auto­ři nám odpre­zen­tu­jí myš­len­ku, že alko­ho­lis­mus je špat­ná věc a je důle­ži­té si při­znat pro­blém. Super. Ačkoliv si mys­lím, že se z kni­hy dalo vytě­žit fakt dob­ré dra­ma, nesta­lo se tak.  Namísto toho tu sle­du­je­me tako­vé depre­siv­ní Ženy v běhu v kom­bi­na­ci s Výměnou man­že­lek. A jen těž­ko by to mohl zachrá­nit výbor­ný herec­ký výkon Terezy Ramby, ze kte­ré­ho samo­zřej­mě kou­ká mini­mál­ně nomi­na­ce, ne - li rov­nou dru­hý Český lev za hlav­ní žen­skou roli. A pokud jste vidě­li tře­ba Deníček moder­ní­ho fot­ra, musí vám být už z trai­le­ru jas­né, jak to bude vypa­dat.

Po ces­tě z pro­jek­ce domů jsem se sna­žil vymys­let, na koho ten film vlast­ně cílí. A já se omlou­vám, ale mám pros­tě pocit, že díky tomu slu­níč­ko­vé­mu kon­ci a cel­ko­vé­mu ladě­ní scé­ná­ře (zača­la pít kvů­li rodi­čům man­že­la, man­žel se ji neza­stal atp...) je to urče­né pro kla­sic­kou cílov­ku čes­ké komerč­ní pro­duk­ce. A ono není divu, když to finanč­ně pod­po­ři­la Prima a dis­tri­bu­je to Bontonfilm. Takže, pokud dou­fá­te, že uvi­dí­te kva­lit­ní dra­ma o vzta­hu člo­vě­ka a alko­ho­lu, pus­ťe si rad­ši tře­ba Rok ďáb­la. Nicméně pokud chce­te vidět dal­ší prů­měr­ný čes­ký film, smě­le se vydej­te do kina.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře