Z(A)TRACENÉ KLÍČE: BROUŠENÍ HRAN

Zkliče3

Z(a)tracené klí­če III: Broušení hran je závě­reč­ným, a tím i posled­ním dílem tří­díl­né série  Z(a)atracené klí­če, a rov­něž i kon­cem pří­bě­hu o sou­ro­zen­cích Tederikovi, Dannym a Endemonovi. 

Dlouho postrá­da­ná vahan­ská troj­ča­ta Han, Kerr a Vuan už neby­li šedí a napůl prů­hled­ní, jako kdy­si lape­ní v brázdě. Svým vze­zře­ním nyní při­po­mí­na­li Bohy a sku­teč­né démo­ny.

Han byl sval­na­tý těž­ký atlet s hra­na­tou bra­dou, širo­ký­mi rame­ny, štíh­lým pasem a sil­ný­mi steh­ny. Hezká ústa měl nepřá­tel­sky zaťa­tá stej­ně jako mohut­né pěs­ti opře­né o steh­na. Kerr byl šla­cho­vi­tý a štíh­lý, sub­til­ních rysů a lad­ných gest. Jeho ruce s neklid­ný­mi dlou­hý­mi  prs­ty byly jako stvo­ře­né k mani­pu­la­ci s jem­ný­mi nástro­ji. Oba boho­vé měli oči se stří­br­ný­mi duhov­ka­mi, stej­ně ble­dou pleť a stej­ně rudo­hně­dé vla­sy jako jejich sest­ra. Zatímco Han byl ostří­ha­ný nakrád­ko, Kerr se pyš­nil dlou­hou neu­spo­řá­da­nou hří­vou. Oba byli o dvě hla­vy vyš­ší než Vuan, kte­rá ved­le nich při­po­mí­na­la křeh­kou, i když řád­ně naje­že­nou panen­ku. 

Tito moc­ní boho­vé, věky věz­ně­ni pro­ti své vůli, se jako neří­ze­né stře­ly pouš­tí na výpra­vu do vzdá­le­ných kon­čit vesmí­ru, aby ztresta­li své trýzni­te­le a moc­nos­ti , jež se je opo­vá­ži­li tak dlou­há léta věz­nit. Po jejich zmi­ze­ní se Vahanem zača­ly odrá­žet nevra­ži­vé nála­da spo­leč­nos­ti, jež začí­ná zpo­chyb­ňo­vat dosa­ze­né auto­ri­ty.

Tederik s pomo­cí všech sil Metaprostoru se sna­ží pokud mož­no při­táh­nout všech­ny tři neří­ze­né stře­ly zpět na Vahan. To však ješ­tě netu­ší, že po dobu jeho nepří­tom­nos­ti si na Vahan brou­sí zuby armá­da cizí moc­nos­ti a chys­tá se ho zce­la ovlád­nout. Tomu však musí Tederik se svý­mi nej­věr­něj­ší­mi spo­lu­bo­jov­ní­ky a hlav­ně s troj­ča­ty pokud mož­no zabrá­nit.

Ale jak už to bývá v boji o moc, tak i když se troj­ča­ta dosta­nou na výslu­ní, je nut­no odstra­nit své­ho nej­vět­ší­ho soka, jež by je mohl ohro­zit, a to Tederika, kord když jeho lás­ce s Vuan nyní už nic nebrá­ní... ane­bo prá­vě nao­pak?

„Veřejně slí­bi­la davům, že tu zůsta­ne! Cítí se za Vahan odpo­věd­ná, a to jí nemůžu mít za zlé. A její vype­če­ní sou­ro­zen­ci mě vykop­li! Tak co mám dělat? Chceš, abych se před nimi pla­zil?“ „To jis­tě ne,“ odse­kl bra­tr a hlas mu pře­ska­ko­val nevo­lí. „Netušil jsem, že jsou tako­ví pokryt­ci! Tahal jsi jim trny z prde­lí. Opakovaně. A to bude asi ten pro­blém. Oni moc dob­ře vědí, co jsi pro ně udě­lal. Takže se posta­ra­jí, aby se na tebe rych­le zapo­mně­lo.“ 

Ovšem po tom, co byli po záslu­ze spí­še potres­tá­ni než odmě­ně­ni, hle­dá Tederik se svým bra­t­rem nové úto­čiš­tě, kde by moh­li v kli­du žít, nikým nepro­ná­sle­do­vá­ni. A kdo ví mož­ná si koneč­ně oba vyjas­ní své cíle a mož­nos­ti, a koneč­ně nalez­nou v živo­tě to, co jim schá­zí - lás­ku a své sku­teč­né poslá­ní.

Z(a)tracené klí­če III.  - Broušení hran, i když je to posled­ní díl celé série, přec co se týče obsa­hu, je asi ze všech tří ten nej­ob­sáh­lej­ší, neboť sled jed­not­li­vých udá­los­tí neza­dr­ži­tel­ně a rych­le na sebe nava­zu­jí a ply­nou ke koneč­ném zúčto­vá­ní.

Kniha je vel­mi čti­vá, a své­ho čte­ná­ře vtáh­ne do děje prak­tic­ky od prv­ní stán­ky, neboť pří­běh je vel­mi chytla­vý se spous­tou neo­če­ká­va­ných udá­los­tí, zvra­tů a ne vždyc­ky milých pře­kva­pe­ní. 

Mě osob­ně se asi nej­ví­ce líbi­la roman­tic­ká lin­ka mezi Tederikem a Vuan, kdy zpo­čát­ku kolem sebe nená­pad­ně našla­pu­jí, brou­sí vzá­jem­né hra­ny a váha­jí, zda mají zno­vu pokra­čo­vat v tom, co se slib­ně rýso­va­lo v minu­lých dílech. Celý pří­běh je tak zpes­t­řen o taj­ná dosta­ve­níč­ka mod­ré bohy­ně tou­ží­cí po lid­ském dote­ku, polib­cích a pár prcha­vých oka­mži­ků tou­hy a váš­ně.

Svojí lás­ku tu však nena­lé­zá jen Tederik a Vuan, ale i Endomon, jež tu bude mít oči  jen pro Rawanta, a a nao­pak Rawantes pro Endemona. Kdo ví, jak se mezi těmi­to dvě­ma dále vyvi­ne?

Stejně jako v před­cho­zích kni­hách, i s tou­to kni­hou si autor­ka vyhrá­la a doslo­va ji vymaz­li­la do sebe­men­ší­ho detai­lu. Nechybí  tu nejen doko­na­le pro­pra­co­va­né a do posled­ní­ho detai­lu popsa­né jed­not­li­vé oso­by, rasy jed­not­li­vých svě­tů, kla­si­fi­ka­ce nesmrt­ných, nej­růz­něj­ší reá­lie, ale rov­něž i důmy­sl­né popi­sy všech zmí­ně­ných svě­tů, díky čemuž má čte­nář mož­nost si vše živě před­sta­vit. 

Autorka v tex­tu pou­ží­vá spous­tu důmy­sl­ných a vtip­ných  při­rov­ná­ních, díky čemuž se text skvě­le čte, a záro­veň i baví. Mě napří­klad utkvě­lo v pamě­ti: „Připadal si jako ořech roz­dr­ce­ný těž­kou botou.“ ane­bo „Ruka ruku myje, prů­ser prů­se­rem se kry­je!“  

Celá tri­lo­gie „Z(a)tracené klí­če“ je skvě­le napsa­ná série, kte­rou je pří­mo vel­ké potě­še­ní ji číst a je jen ško­da, že tím skon­čil i pří­běh o Tederikovi, Dannym a Endemonovi. 

Z(a)tracené klí­če III: Broušení hran

Autorka: Miroslava Dvořáková

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

První elek­tro­nic­ké vydá­ní

Česky

Praha 2026

ISBN: 978-80-281-1924-9 (ePub)

ISBN: 978-80-281-1925-6 (mobi­po­cket)

ISBN: 978-80-281-1926-3 (pdf)