Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Oscarem oceněná Maryl Streepová za vydatné pomoci rovněž oscarových maskérů exceluje v další životní roli, tentokrát britské konzervativní premiérky Margaret Thatcherové, která se jako první žena v historii dostala do čela vlády Jejího Veličenstva a prorazila tak bariéry předsudků, že dámy nemají v politice šanci.
Životopis britské ministerské předsedkyně je hozenou rukavicí do filmového ringu. Stále žijící 86-ti letá politička se podepsala na jednom z nejvýznamnějších období vlády Spojeného království v průběhu 80. roků minulého století. Nicméně její politická kariéra byla a je dodnes hodnocena jako značně rozporuplná. V rozmezí několika let působení jejího kabinetu totiž Velkou Británii válcovaly stávky propouštěných horníků. Její tvrdě prosazovaný postoj tzv. ekonomického liberalismu tvrdě narážel na nespokojenost především sociálně slabších vrstev obyvatelstva, které i přes politiku nízkých daní ztrácelo ovšem práci v důsledku útlumu řady nerentabilních průmyslových odvětví. Snahy omezit vliv odborů a nespokojenost s daněmi z hlavy se jí nakonec svým způsobem vymstily a vedly ke ztrátě loajality některých členů její konzervativní strany a následné zámince k převratu, který ji ve stranickém puči vyprovodil z Downing Street 10.
Scenáristka Abi Morgan, která mimochodem napsala i libreto k filmu Stud, uchopila biografickou látku jako uměleckou výpověď o senilní stařence, která se ze současnosti ohlíží za milníky svého politického i osobního života. Její Thatcherová trpí halucinačními představami a vede rozhovory se svým už několik let mrtvým manželem Dennisem, který se jí neustále zjevuje. Retrospektivy její politické kariéry tak tvoří pouhou slabou polovinu filmu. Bohužel postrádají to podstatné, iniciační momenty, které formovaly Margaretiny názory a myšlení. Právě absence motivací, jež by tuto postavu charakterizovaly, jsou největším nedostatkem filmu, který tak doplácí na nedobudovaný charakter ústřední figury. Načrtnuté výjevy demonstrující ideologické kořeny její konzervativní politiky, nebo překonání ryze mužského postavení v politice, jsou zkratkovité až téměř zavádějícím způsobem. Vyprávění vám tudíž nedoplní základní historické souvislosti, na to se jedná až o příliš osobní portrét. Politicky dosti zredukovaný příběh, který postrádá šťavnatější válku idejí i cílenější ukázku Thatcherovské zarputilosti v prosazování a hájení svých postojů, tak ztrácí pro své hrdiny půdu pod nohama a my se jako diváci musíme smířit s tím, že to podstatné, co utvářelo osobnost přední britské političky, si budeme muset stejně dostudovat po návratu z kina až doma z knížek.
Je proto zřejmě pochopitelné, že takovýto povrchní koktejl se režisérka Phyllida Lloyd pokusila zachránit alespoň prvotřídním obsazením, které by vdechlo zejména postavě Margaret, ale i jejím blízkým, onu potřebnou důvěryhodnost. Volba Maryl Streepové, se kterou už spolupracovala na svém předchozím muzikálu Mama Mia!, byla tak pro snímek pravděpodobně tou nejšťastnější volbou, která jej nakonec vytáhla z průměrnosti.
Železná lady se svým manželem po vítězství ve stranických volbách v roce 1979
Streepová si velmi přesně osvojila nejen britskou dikci Thatcherové, včetně gest, ale velmi trefně dokázala postihnout hlavně její osobnostní dilema, kdy musela často volit mezi rodinou a službou vlasti, a konečně uhrála nadmíru přesvědčivě i její zhoršující se duševní schopnosti, jež ji na sklonku života brání rozlišovat skutečnou realitu od jejích pokřivených představ. Zdatnou oporou jí přitom byl rovněž herecký výkon jejího kolegy Jima Broadbenta, který Margaretina muže Dennise obdařil pravou anglickou distingovanou ironičností. O zbytek se postarala vynikající práce maskérů, díky nimž nemáte nejmenší problém uvěřit, že na plátně vidíte opravdovou Thatcherovou.
V čele vládního kabinetu byla vždy Thatcherová rozhodnou vůdkyní, škoda že ve filmu si takovýchto scén divák příliš neužije
Skutečná Margaret Thatcherová proslula výbornou pamětí, momentálně ale bojuje s demencí
Škoda jen, že to nejdůležitější, totiž její politický program, zůstává pouze zjednodušeným výčtem několika flashbackových historek, z nichž ještě ta, demonstrující tvrdý postup ve válce o Falklandy, je nejzdařilejší a má konkrétní výpovědní přesah, který nám přibližuje Thatcherovou konečně také jako zastánkyni určitých morálních hodnot. Železná lady se potácí k vlastní škodě v rozmělňování porozumění, kterého bychom se vůči Margaret měli snažit dosáhnout. Přitom až trestuhodně promrhává potenciál některých retrospektiv, například scénami dospívající zapálené dívky, která se začala veřejně angažovat. Proč, to se už ale z plátna dostatečně uspokojivě nedozvíme, stejně jako třeba další zjednodušeně pojednaný případ jejího neústupného boje proti IRA v otázkách Severního Irska.
Film je tudíž místy vskutku bezradným pokusem o biografii, které chybí klíčové indicie k tomu, aby nám kontroverzní političku vůbec přiblížil a zbavil nánosu pouhé paparazziovské rádoby senzačnosti. Osobní drama tak převálcovalo tragédii politické vizionářky, kterou jistě nemusíme adorovat, ale bylo by užitečné se seznámit s jejím konzervativním myšlením, které ovlivňovalo i evropskou zahraniční politiku minimálně dvě desetiletí a napomohlo v nemalé míře paradoxně také k emancipaci žen ve veřejném sektoru při řešení i státních záležitostí, které do té doby byly ve Velké Británii výsadou mužů.
(4,91 z 5)