Země nomádů

Osmatřicetiletá ame­ric­ká reži­sér­ka čín­ské­ho půvo­du Chloé Zhao a její nej­no­věj­ší film Země nomá­dů (Nomadland) má na svém kon­tě oce­ně­ní z růz­ných fes­ti­va­lů. Netradiční námět i jeho zpra­co­vá­ní zaujme nejen divá­ky, ale také fes­ti­va­lo­vé poro­ty. Jedná se o netra­dič­ní „road movie“ čer­s­tvě ovdo­vě­lé šede­sát­ni­ce Fern, kte­rá s oso­bi­tou zarpu­ti­los­tí hle­dá obži­vu i nový smy­sl živo­ta. Když krach fab­ri­ky při­vo­dí vylid­ně­ní celé­ho měs­teč­ka, kde celý život s man­že­lem žili, vydá­vá se na ces­tu za pra­cí a žije ve své upra­ve­né dodáv­ce. Fern není žád­ný bolestín, své poci­ty si nechá­vá pro sebe a s pro­blémy se sna­ží vypo­řá­dat sama. Na své ces­tě zkou­ší různá zaměst­ná­ní, dostá­vá se do kom­pli­ko­va­ných situ­a­cí a pozná­vá také nové přá­te­le, kte­ří putu­jí Amerikou stej­ně jako ona. I když důvo­dy k  puto­vá­ní Amerikou nejsou stej­né růz­né, mají novo­do­bí nomá­di chuť žít a roz­hod­ně se neu­tá­pí v zatrpk­los­ti a zlo­bě. Nechybí jim empa­tie a umí pomo­ci radou i skut­kem. Fern v těch­to lidech nachá­zí spří­z­ně­né duše, kte­ré jí jsou opo­rou i inspi­ra­cí.

Námět fil­mu vychá­zí z kni­hy novi­nář­ky Jessicy Bruderové Nomadland: Surviving America in the Twenty-First Century z roku 2017. Zaujal ji feno­mén star­ších Američanů, kte­ří si v letech 2007 až 2009 osvo­ji­li pře­chod­ný život­ní styl ces­to­vá­ní po Spojených stá­tech při hle­dá­ní sezón­ní prá­ce. Vydali se na ces­tu v obyt­ných pří­vě­sech, upra­ve­ných dodáv­kách a vytvo­ři­li komu­ni­tu nomá­dů. Novinářka popsa­la život v pra­cov­ní i exis­tenč­ní nejis­to­tě a sou­čas­ně neza­stí­rá obdiv k výji­meč­né odol­nos­ti a kre­a­ti­vi­tě těch­to Američanů, kte­ří se sna­ží nejen důstoj­ně pře­žít, ale jsou schop­ni plnit si i své sny.

Režisérka Zhao se pod­le své­ho typic­ké­ho fil­mo­vé­ho sty­lu roz­hod­la, že si při­pra­ví scé­nář a nato­čí film, kte­rý také sestří­ha­la. Pro vět­ší auten­tič­nost zvo­li­la i méně obvyk­lé obsa­ze­ní rolí. Kromě Frances McDormand a her­ce Davida Strathairna obsa­di­la role nomá­dů neher­ci. Nejslavnějším z nich je eko­log Bob Wells, kte­rý pro­vo­zu­je popu­lár­ní kanál YouTube s názvem CheapRVliving a nezisko­vou orga­ni­za­ci Homes on Wheels Alliance.

V lavi­ně komerč­ních ame­ric­kých fil­mů, kte­ré nabí­ze­jí fil­mo­vé pří­běhy jako únik z rea­li­ty a vidi­na zis­ku je na prv­ním mís­tě, půso­bí „Země nomá­dů“ chví­le­mi jako hra­ný doku­ment s poho­do­vou atmo­sfé­rou ame­ric­ké pří­ro­dy a bez vel­kých ambi­cí zaujmout divá­ky za kaž­dou cenu. Přesto je na fil­mu patr­né, že  Zhao své hlav­ní hrdin­ce fan­dí a hod­ně spo­lé­há na cha­risma hereč­ky Frances McDormand. Její herec­tví je civil­ní, emo­ce nechá­vá ve své tvá­ři výraz­ně ztlu­me­né. Při někte­rých čin­nos­tech půso­bí sice razant­ně, ale přes­to z ní vyza­řu­je cit­li­vost a žen­ská křeh­kost. Jako hereč­ka McDormand zapadla mezi neher­ce, kte­ří jsou sou­čás­tí spo­le­čen­ství nomá­dů. Večerní setká­ní u ohně mi při­po­mí­na­lo potla­chy v tramp­ských osa­dách, kde vlád­ne poho­da a přá­tel­ská atmo­sfé­ra. Jako kon­trast zvo­li­la Zhao zachy­ce­ní neo­sob­ní pra­cov­ní atmo­sfé­ry v továr­ních halách nebo jiných pro­vo­zech. Vysloveně zlé posta­vy a suro­vé scé­ny se ve fil­mu nevy­sky­tu­jí. Osobně jsem to vní­ma­la jako pří­liš ohle­du­pl­né k posta­vám i divá­kům. Reálný život nomá­dů byl urči­tě drs­něj­ší. Autorka fil­mu se však roz­hod­la pro vlast­ní způ­sob vyprá­vě­ní.

Myslím si, že film Nomádi nabí­zí jed­nak pří­běh hlav­ní hrdin­ky, ale také zamyš­le­ní nad způ­so­bem vlast­ní­ho živo­ta. Není to jen kri­ti­ka komerč­ní spo­leč­nos­ti, není to ani osla­va osob­ní svo­bo­dy. I konec fil­mu se může kaž­dý vylo­žit jinak, pod­le svých zku­še­nos­tí a fan­ta­zie. Je doce­la mož­né, že prá­vě to oslo­vu­je odbor­né poro­ty i divá­ky. Film mě zau­jal námě­tem, zpra­co­vá­ním i herec­kým výko­nem před­sta­vi­tel­ky hlav­ní role. Jsem zvě­da­vá, jak na mě film zapů­so­bí s odstu­pem času.

Hodnotím 70 %

---

Photo © Searchlight Pictures

---