Elegantní dáma Jasmine (Cate Blanchett), která přilétá ke své nevlastní sestře Ginger (Sally Hawkins) do San Franciska, chce začít nový život. Už v letadle však musí její spolucestující vyslechnout monolog o radostech i strastech života. Zvláštní druh konverzace provází však Jasmine dál. Návštěvou sestry chce opět nastartovat. Zdánlivě sebejistá dáma je však evidentně mimo a navíc se začíná projevovat stále víc její labilní a nervní povaha. Vše, co měla dosud, bohatého manžela Hala (Alec Baldwin), peníze, společnost a bezstarostný život, vzalo za své. Představy o dalším životě jsou těžko dosažitelné až naivní. Má však v sobě touhu se vrátit na výsluní. Opět chce bohatého a vlivného muže, a když už bude pracovat, tak chce práci na určité úrovni. Jenže všechno je to jedna velká lež. Jasmine lže druhým a hlavně sobě. A když se setká s diplomatem (Peter Sarsgaard), který ji obdivuje a možná i miluje, nedokáže se Jasmine zbavit svých lží a zničí i nově vznikající vztah.
Ginger bere život takový, jaký je. Práce se nebojí, hodnotu peněz dobře zná a na finančních problémech s následným rozpadem manželství měla svůj podíl právě sestra a její povedený manžel Hal. I přesto je Ginger ke své sestře vstřícná a snaží se jí, i přes špatné zkušenosti, pomoci. I ona totiž dělá chyby, není dokonalá, podléhá lichotkám a obdivuje noblesní společnost. Ani s výběrem partnerů nemá nejšťastnější ruku. Na rozdíl od své sestry se však dokáže se postavit na vlastní nohy a nechybí jí schopnost přizpůsobit se nové situaci.
Scénář si napsal Woody Allen sám, tak jak to ostatně udělal u většiny svých filmů. Ženy jsou pro něj inspirací, o tom není pochyb. Příběh Jasmine a Ginger není příliš komplikovaný a je hodně blízko realitě. Allen osvědčil svou výbornou znalost žen, které se pohybují ve světě bohatství a současně se dostávají stále více mimo reálný svět. Vztah k penězům, vztah k partnerům, rozeznat svět snů od reality a především umět si poradit v kritických situacích a je to, co obě sestry odlišuje. Nejsou to jen zkušenosti a štěstí, ale jejich schopnost překonávat problémy a umění poučit se ze svých chyb. Už to není jen příběh jedné ženy a jejích problémů, ale ukázka dvojího životního přístupu.
Pro postavu Jasmine si Allen vybral herečku Cate Blanchett, která dostala velký prostor rozehrát celou tragedii lidsky naivního přístupu k životu až po sebezničující trvání a utápění se ve vlastních představách. Destrukce myšlení a začátky nervové nemoci postupně postavu Jasmine zcela ovládnou a závěr filmu jasně směřuje k lidské tragedii. Autor filmu tentokrát vsadil na jeden příběh s několika postavami v reálném světě a především s rozdílným přístupem k životu. Žádné filosofování, žádné komplikované rozhovory a mudrování nad nesmrtelností chrousta. Příběh Jasmine není moralitou nebo satirou. Má daleko blíže k tragedii než ke komedii, které od Allena očekáváme. Je to klasicky natočený film bez vizuálních efektů a bez akčních scén. Přesto a právě proto je působivý hereckými výkony na základě kvalitního scénáře. Autorovi se podařilo vyjádřit v krátkých scénách a několika větách víc, než jiní režiséři předvádí s využitím nákladných interiérů a efektních scén. Drahé dárky tak prezentuje například scéna v koupelně, kdy se Jasmine zahalená pěnou koupe a Hal ji připne na ruku diamantový náramek. Krátká scéna nezávazného tlachání paniček zase jejich naivní neznalost nebo také možný „záměrný nezájem“ o obchody jejich manželů. Vždyť ony si chtějí ten skvostný život užívat, ať to stojí, co to stojí.
Svět praktické Ginger je naopak nedokonalý, je tu práce, málo peněz a muži, kteří pijí pivo a koukají se na televizi. Vypadá to tak obyčejně, že to Jasmine nesnáší. Její názor však sestra Ginger nechápe. Co proti jejímu nápadníku může někdo mít. “Je sexy a nekrade“, říká na jeho obhajobu. Je to krátké a výstižné.
Allen ve filmu jednoznačně nefandí zazobaným paničkám, které jsou hloupé a nechají se penězi zblbnout. Nedělá si z nich legraci. Ukazuje jejich prázdnotu a ponechá také Jasmine jejímu osudu. Filmová kamera Javiera Aquirresaroba zabírá scény v klidu, nechává je vyznít a velký prostor je věnován detailním záběrům na hlavní postavu. Cate Blanchett se tak v jednotlivých scénách mění od krásně vyhlazené a nalíčené tváře až po strhanou tvář s těkajícíma očima zmatené a nemocné osoby.
Film mě překvapil tématem a s odstupem času si myslím, že právě proto mohl být tvrdší a drsnější. V současné době, kdy veřejnost sleduje strasti života celebrit v bulvárních médiích, je jasné, že Jasmine je postavou reálnou a její přístup k životu není ojedinělý.
Nejnovější komentáře