#101 - Sirotčinec (2007)

Myslím si, že „Sirotčinec“ je i v dneš­ní době tím nej­lep­ším, co jsem kdy ze Španělska viděl. Propracovaný pří­běh, skvě­lá hereč­ka v hlav­ní roli a hlav­ně dosta­tek peněz.

Sirotčinec

El Orfanato

Španělsko, Mexiko, 2007, 105 minut

Režie: Juan Antonio Bayona

Scénář: Sergio G. Sánchez

Hrají:

Belén Rueda (Laura)

Fernando Cayo (Carlos)

Roger Príncep (Simón)

Mabel Rivera (Pilar)

„Sirotčinec“ je dle mého názo­ru kon­ci­po­ván jako kla­sic­ké pohád­ky. Je zde něco, co mění poklid­né obdo­bí na dra­ma­tic­ké. V tom­to pří­pa­dě je to nastě­ho­vá­ní se do nové­ho domu, respek­ti­ve zmi­ze­ní syna. V pří­pa­dě Červené Karkulky je to prv­ní setká­ní s vlkem v lese, u Jeníčka a Mařenky je to vyhná­ní do lesa. Poté dochá­zí k děsi­vým udá­los­tem. Karkulka je sežrá­na, děti jsou vykr­mo­vá­ni v cele, v Sirotčinci je to mat­či­no strá­dá­ní a ducho­vé, kte­ří se pro­je­vu­jí jako pěk­ně tem­ní par­chan­ti.

Tenhle prv­ní odsta­vec je cita­cí z mojí vlast­ní recen­ze na „Sirotčinec“, kte­rá se již kdy­si na Necronomiconu obje­vi­la. Vlastně s tím názo­rem doce­la sou­hla­sím, i když si říkám, jak mě to teh­dy vlast­ně napadlo. Srovnání s pohád­kou je sice na mís­tě, ale musí­me chá­pat pohád­ky jako původ­ní horo­ro­vé pří­běhy, niko­li jako večer­níč­ky, jak je tomu v sou­čas­né době. Pohádky jsou plné stra­chu a obav, děsu, kte­rý nás napl­ňu­je. Moderní pohád­ky, kte­ré jsou urče­né dětem, to nespl­ňu­jí, ale pod­sta­ta sta­rých, původ­ních pohá­dek ano. A tako­vý je i španělsko-mexický horor „Sirotčinec“.

Vzbuzuje strach, kte­rý je daný niko­li tím, co vidí­me, ale tím, co nevi­dí­me. Ale vlast­ně ani tak nejde o duchy. Většina stra­chu je způ­so­be­na tím, že vidí­me ženu, kte­rá se sna­ží najít své dítě. Ztráta dítě­te je jed­na z nej­hor­ších v živo­tě, pokud ne vůbec ta nej­hor­ší. Laura je pře­svěd­če­na o tom, že její dítě není mrt­vé, že je pros­tě jen někde... jin­de. V tom jí usvěd­ču­jí i ducho­vé a my jsme opět svěd­ky toho, že se nám rea­li­ta dostá­vá do kon­flik­tu s nad­při­ro­ze­nem, což je pro někte­ré jedin­ce napros­to nepři­ja­tel­né.

Sirotčinec je samo o sobě pro­stře­dí, kte­ré není prá­vě dva­krát láka­vé, hlav­ně pokud se jed­ná o sta­rý roz­sáh­lý dům, kte­rý má mno­ho poko­jů, mno­ho zákou­tí a také tajem­ství, kte­ré se zde skrý­vá. Laura se svým man­že­lem a ado­p­to­va­ným synem se sem pře­stě­ho­va­li, aby pokra­čo­va­li v čin­nos­ti sirot­čin­ce, a také, aby se o ado­p­to­va­né­ho syna moh­li sta­rat – je totiž nemoc­ný, má v krvi vir HIV. On je tím prv­ním, kdo se setká­vá s duchy, kte­ří jsou ale sou­čás­tí Lauřiny minu­los­ti. Když Simon zmi­zí, je to prá­vě Laura, kdo se roz­hod­ne s duchy vyrov­nat a pocho­pit prav­du.

Snímek je sil­ný ve své pro­s­to­tě, kte­rou vidím pře­de­vším v tom, že sle­du­je­me osu­dy oby­čej­ných postav, což je špa­něl­ské­mu i mexic­ké­mu horo­ru blíz­ké, hlav­ně když se na tom podí­lí del Toro, i když jen jako pro­du­cent. Dokázal to svým fil­mem „Princ bez krá­lov­ství“ a doka­zu­je to i „Sirotčinec“. Kdyby mi někdo neřekl, že Guillermo jen pro­du­ko­val, klid­ně bych věřil tomu, že to sám nato­čil. Výkony her­ců jsou ade­kvát­ní, vyzdvih­nout je potře­ba hlav­ně výkon před­sta­vi­tel­ky Laury, kte­rá je onou sil­nou, co se sna­ží najít své­ho syna a za kaž­dou cenu jej zachrá­nit.

Jestli máte rádi duchař­ské fil­my a uží­vá­te si je více, než horo­ry expli­cit­ní s obrov­ským množ­stvím kva­lit­ní­ho i méně kva­lit­ní­ho gore, Sirotčinec je prá­vě pro vás. Budete se u něj bát, to vám můžu slí­bit. Hlavně když na něj bude­te kou­kat upro­střed noci se zhas­nu­tý­mi svět­ly. Některé horo­ry by se takhle roz­hod­ně měly vychut­nat.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Skvělý horor s pro­pra­co­va­nou atmo­sfé­rou a poměr­ně zají­ma­vým pří­bě­hem, kde jsou dět­ští ducho­vé. Co si bude­me poví­dat, dět­ský duch je mnoh­dy hor­ší než duch dospě­lé­ho člo­vě­ka.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Filmu se dá vytknout, že je pře­ce jen tro­chu roz­ta­ha­ný a v jed­nom momen­tě (smrt sta­ré soci­ál­ní pra­cov­ni­ce) se sna­ží být až pří­liš expli­cit­ní se sna­hou maxi­mál­ně šoko­vat, což se zdá zby­teč­né.

Konec seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů.

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---