#1955: Ve službách Nuly 2 - 55 %

Kresba: Nana Močizuki

Po první knize "Ve službách Nuly 1" jsem byl docela zvědavý na to, kam se série vyvine, protože se mi docela líbilo, že středobodem série je humor. Jasně, je to fantasy, je to trochu naivní, ale má to v sobě takovou pozitivní náladu, což je docela příjemné. Tolik se zde neřeší, hraje se hlavně na to, aby to odsýpalo, aby zde byly celkem snesitelné a zábavné postavy - to funguje - a prostě je to hezky oddechové, takže si užijete čtení hlavně v případě, pokud si chcete zarelaxovat, nechcete o ničem moc přemýšlet a třeba se chcete i trochu zasmát. A ano, na rozdíl od prvního dílu, u druhého se mi skutečně stalo, že jsem se u jedné scény smál i nahlas. Postavy tu sem tam mají skutečně docela dobré hlody.

Kniha "Ve službách Nuly 1" skončila tak, že došlo k útoku na akademii, kde se mladí šlechtici učí zdokonalovat svoje kouzelnické umění. Dokonce byl z akademie uloupen tajemný artefakt, kterému se říká Hůl zkázy. Za vším je podle všeho někdo, kdo si říká Hlínodrť Fouqet. Autorka v tomhle směru nenechává čtenáře moc tápat a je v podstatě od první knihy jasné, kdo se za touhle přezdívkou skrývá. Tady dojde k odhalení toho, že se jedná skutečně o tuto ženu. Jak dojde k odhalení toho, kdo je tu hajzl? Jednoduše tak, že na pátrání po Fouquet se vydávají naši hlavní hrdinové, tedy Luisa a její fámulus Saito, ale také Kircha a Tabitha, což asi nejsou vyloženě kamarádky, ale mají k Luise asi nejblíže. Tihle nezkušení mágové se vydávají pátrat po nebezpečném člověku jednoduše proto, že z Akademie se nikomu nechce.

Docela by mě zajímalo, jestli tohle byla pro autorku jen berlička, anebo se rozhodla, že podobná absurdita bude v jejím komiksu fungovat a že se tak jen přidá k tomu odlehčenému pojetí, jež je v sérii od začátku prezentováno. Ať to byl záměr či nikoli, v jejím podání to funguje. A celá druhá kniha se nám tak vlastně točí kolem toho, že se tahle čtveřice snaží o to, aby získala Hůl zkázy a přivedli Fouquet spravedlnosti. I když by se to nemuselo zdát, tak je zde i větší příběh v pozadí, který se odhaluje skutečně jen po kouscích, kdy zjistíme trochu víc o tom, že spojení mezi tímto kouzelným světem a světem, z kterého byl vycucnut Saito, je silnější, než by se na první pohled zdálo. Ale jako kdyby si Nana Močizuki nechávala všechna další odhalení na později, v tuto chvíli se máme především bavit, což se daří.

Na knize "Ve službách Nuly 2" mě mrzí právě skutečnost, že ten hlavní příběh není nějak moc důležitý, že tady jde hlavně o to, aby se autorka bavila a s ní se případně bavil i čtenář. A to se celkem daří. Jen je škoda, že to není nějak více propojeno s větším příběhem, anebo toto propojení není tak patrné. Je vidět, že jsou zde gagy, které jsou zbytečně dlouhé a nemají pro příběh význam, jsou zde prostě proto, že přišly autorce zábavné, i když jejich výsledek nebude tak naplňující, jak by si čtenář přál. Ale Nana Močizuki baví a to je dobře. Jen od série "Ve službách Nuly" asi nic moc víc čekat nejde, anebo alespoň se prozatím prezentuje tak, že nic moc víc čekat nejde. Přesto i dobrá zábava je v pořádku, pokud dokáže pobavit, a v tomhle případě se to zatím daří.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Ve službách Nuly 1"