Hellboy - Recenze - 80%

Král je mrtev, ať žije král! Tentokrát ale ten pekel­ný. Hellboy se koneč­ně vra­cí na plát­na kin. U nás dokon­ce od 15 let pří­stup­ný, což mu roz­hod­ně pomů­že na roz­díl od zahra­ni­čí.
Hellboy (David Harbour), agent úřa­du vyšet­řu­jí­cí para­nor­mál­ní jevy, je posta­ven před obrov­skou výzvu. Porazit krá­lov­nu krve - dáv­nou čaro­děj­ni­ci Vivienn Nimue (Milla Jovovic). Ta byla před dáv­ný­mi časy pora­že­na samot­ným krá­lem Artušem (Mark Stanley) díky moci báj­né­ho meče Excalibur. Části její­ho těla byly ukry­ty v růz­ných kou­tech Anglie aby již nikdy nena­by­la své plné moci. Ovšem to se poda­ří po 1500 letech její­mu slu­žeb­ní­ko­vi Gruagachovi (Stephen Graham).
Hellboy tak musí vytáh­nout všech­ny své tri­ky, všech­nu svo­jí sílu a své nové kole­gy a přá­te­le, aby čelil tomu­to zlu. Netuší však, jaký je jeho pra­vý osud a oním koneč­ným zlem na Zemi může být prá­vě on sám.
Kam Hellboye toto sna­že­ní všu­de zave­de a jaký­mi pekel­ný­mi stvo­ře­ní­mi se setká? To může­te nyní zjis­tit v našich kinech!

Nový Hellboy restar­tu­je sna­že­ní tvůr­ců před lety s Ronem Perlmanem. Tentokrát si roli střih­nul David Harbour. A jak jsem na začát­ku byl skep­tic­ký k této vol­bě, nako­nec se uká­za­la jako správ­ná. Hellboy je komiks pat­ří­cí pod kří­d­la Dark Horse Comics, což je po Marvel a DC tře­tí nej­zná­měj­ší. Přiznám se, že nemám všech­ny Hellboyovy komiksy načte­né, ale ori­en­tu­ji se. A to, že film v mno­hém bere prá­vě z komik­su je správ­ně. Navíc na fil­mu z pozi­ce pro­dukč­ní­ho dohlí­žel sám tvůr­ce Mike Mignola. Ten dokon­ce pro­zra­dil, kte­rý­mi přes­ně díly se reži­sér Neil Marshall inspi­ro­val, tak­že kdo bude chtít, může si lát­ku „nastu­do­vat“. Těmito jsou kon­krét­ně „Wild Hunt“, „Darkness Calls“ a „The Storm and the Fury“. Dark Horse Comics jdou tro­chu jinou ces­tou než zaje­tí kon­ku­ren­ti. A i film jde tak tro­chu svo­jí ces­tou. Označení Rko je mož­ná na mís­tě, ale na mě tro­chu moc, pro­to u nás od 15 let.

Je spous­ta věcí, kte­ré ve fil­mu fun­gu­jí a jsou zde dvě, kte­ré nao­pak. To co se poved­lo nej­lé­pe je tem­po. Film po vzo­ru komik­su na divá­ka chr­lí jeden obrá­zek za dru­hým. Pro něko­ho to bude asi moc, ale mě to sed­lo a neměl jsem moc času zahá­let nebo se nudit. Možná chvil­ko­vá pasáž upro­střed fil­mu dala tro­chu odpo­či­nout. Ale jinak je to jíz­da.
Oceňuji, že i když jde o restart, ten zdlou­ha­vý původ Hellboye se tu také dozví­me, ale jen v rych­los­ti, tak­že nikdo nemů­že rem­cat po vzo­ru staré­ho Hellboye. Pak už je to o akci a spous­tě digi­tál­ní krve.
Krom digi­tál­ní krve se ješ­tě divák dočká něko­li­ka dal­ších digi­tál­ních tri­ků. Ty bohu­žel nejsou z nej­po­ve­de­něj­ších a na film tro­chu dolé­há úspo­ra peněz. Ale co se ušet­ři­lo na CGI, to se dohna­lo pocti­vou pra­cí s mas­ka­mi a kuli­sa­mi. Sice je vidět, že tohle tro­chu posou­vá sní­mek do „béč­ko­vých“ vod, ale roz­hod­ně to není na ško­du a film se umí nebrat váž­ně.
Všemu domi­nu­je samot­ný Hellboy. Tam se vyřá­di­li tvůr­ci pořád­ně. David Harbour zahrál taky veli­ce dob­ře. Hlavně jeho cynis­mus, kte­rý z Hellboye crčí na všech­ny stra­ny je veli­ce uvě­ři­tel­ný. Občasné poku­sy o kla­sic­ký humor už vychá­zí spí­še naprázd­no.
Ale i tak fun­gu­je doce­la dob­ře che­mie mezi Pekelníkem a ostat­ní­mi čle­ny téhle vyku­tá­le­né ban­dy - šper­ko­vá­ní s Daimiem (Daniel Dae Kim), Alice (Sasha Lane), Hellboyův „otec“ pro­fe­sor Broom (Ian McShane). Všichni tu plní své role, kaž­dý je zají­ma­vý svým pří­stu­pem, kte­rý se vzá­jem­ně vel­mi liší. Sice nedo­sta­li pří­liš pro­sto­ru, ale mě to roz­hod­ně neva­di­lo.

Scénář je veli­ce pří­mo­ča­rý a žád­ný zázrak taky neče­kej­te. Je to komik­sov­ka plná stří­le­ní, cynis­mu a střev. Opravdu pří­jem­né zpes­t­ře­ní je díky před­lo­ze i před­sta­ve­ní slo­van­ské myto­lo­gie. Tou se totiž inspi­ro­val sám autor komik­sů. Takže divák má tu mož­nost spat­řit Babu Jagu v celé své „krá­se“. I Artuš, Nimue a dal­ší posta­vy jsou spí­še z myto­lo­gie a pohá­dek, ale roz­hod­ně tak nepů­so­bí a plní zde jinou roli. Jak už jsem zmí­nil, Dark Horse jdou pros­tě jinu­dy a svůj svět tvo­ří na zákla­dech, kte­ré lidé mohou znát, ale také se jim to nemu­sí líbit.
A to konec­kon­ců bude pla­tit i o novém Hellboyovi. Ten sta­rý se více­mé­ně zavdě­čil všem a „zli­do­věl“. Nový Hellboy jen tak neza­pad­ne a divá­kům se bude buď hod­ně líbit, a nebo nao­pak. Rozhodně si ho uži­jí více jedin­ci mají­cí v lás­ce komiksy, obzvlášť ty tem­něj­ší.
Scénář nefun­gu­je hlav­ně kvů­li (nebo díky?) tem­pu a množ­ství obsa­hu. On pros­tě není čas vám něco vysvět­lit nebo roz­vést. Jede se pros­tě dál. A kro­mě nefun­gu­jí­cí­ho scé­ná­ře je tu ješ­tě jed­na věc, kte­rá nefun­gu­je. A to je kame­ra. To, že spous­ta zábě­rů je dost zblíz­ka (aby se ušet­ři­lo na kuli­sách a vynik­ly tak mas­ky), to mi vůbec neva­dí. Ale měl jsem pocit, že za kame­rou sedí někdo s Alzheimerem nebo epi­lep­sií. Nebo mož­ná ješ­tě nadr­že­ný fanou­šek komik­sů, kte­rý neví, co zabrat dřív. Stručně řeče­no, kame­ra je hod­ně roz­pa­či­tá a roz­tře­se­ná, tak­že spous­ta scén rych­le ztra­tí na pře­hled­nos­ti a nad­hle­du. Kdyby stu­dio tro­chu pus­ti­lo žilou a vza­li lidi od Aquamana, tak bych chroch­tal bla­hem.
Zmiňované rych­lé tem­po ješ­tě dopl­ňu­je soun­d­track, kte­rý je z vět­ší čás­ti napl­něn alter­na­tiv­ním rockem a meta­lo­vou hud­bou, což je taky něco, co se nevi­dí čas­to. Ale i tohle na mě fun­go­va­lo dob­ře. Možná jen scé­na rytí­řů na koních s meta­lo­vým pod­kre­sem bylo asi tro­chu moc.

Od nové­ho Hellboye jsem vůbec nic neče­kal. Po prv­ní ukáz­ce jsem se fakt bál. Druhá můj dojem vylep­ši­la, ale pořád jsem nebyl pře­svěd­čen. Až teď po shléd­nu­tí jsem fakt mile pře­kva­pen a s chu­tí zapo­me­nu tu barev­nou pohád­ku, ve kte­ré hrál Ron Perlman. Někdo tako­vej by ten­to­krát posa­dil Hellboye ješ­tě výš, ale jak jsem zmí­nil, David Harbour to zahrál víc než obstoj­ně. Dvě poti­tul­ko­vé scé­ny jsou také pove­de­né (to už by dneska neby­la komik­sov­ka) a veli­ce ráz­ně si říka­jí o pokra­čo­vá­ní, kte­ré­ho se rád dočkám. Dávám zaslou­že­ných 80% za pocti­vou prá­ci s mas­ka­mi a za pořád­nou dáv­ku cynis­mu. Nicméně pro kaž­dé­ho to urči­tě nebu­de.