Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...
Píše se rok 2001. Lety do vesmíru jsou samozřejmostí a pozvolné osídlování nejbližších planet a měsíců již také není nijak zvláštním jevem. Vědomosti o vesmíru však zatím nejsou tak hluboké, jak si mnozí představují a když se objeví něco prapodivného, o čem nikdo nic neví, je potřeba to, v zájmu zachování pořádku, utajit.
Zmíněnou prapodivnou věcí, je zvláštní útvar objevený na Měsíci, který vysílá tak intenzivní magnetické pole, že v jeho blízkosti člověk přiliš dlouho nevydrží. Po zjištění, že je tento vysílač nasměrován k Jupiteru, je o několik let později vyslána vesmírná loď Discovery, aby záhadu rozluštila. Pěti, vlastně šestičlennou posádku tvoří tři hibernovaní vědci, kteří se mají záhadou zabývat až po přistání na Jupiteru, dva piloti, kteří mají naopak na starost cestu a zcela přesný a neomylný počítač HAL9000, který celou loď řídí. Vše se vyvíjí podle plánu, dokud není cesta narušena zcela nečekanými rozhodnutími palubního počítače, která nakonec poslání mise pohřbí.
Přestože má film celých 139 minut, jeho příběh je ve skutečnosti poměrně krátký. To mají na svědomí Kubrickovi neuvěřitelně dlouhé a opakující se záběry. Většina z nich je přitom naprosto fascinující, ale často se opakují a někdy už je to, na dnešní dobu, poněkud rozvleklé. Většinou se jedná o různé záběry na vesmírná tělesa, ať už přirozená, či umělá a hraní si se svělem. Vše je pak podbarvováno klasickou hudbou - zejména Straussovým valčíkem - která v kombinaci se sci-fi atmosférou vytváří fascinující zážitek.
Vychytávkou je úvod do filmu, který trvá téměř 20 minut a vypráví o životě opic - našich předchůdců. Chvílema jsem úplně zapomněl, že se dívám na kultovní sci-fi a měl jsem spíš pocit, že sleduji dokumentární film National Geographicu. Fascinující je na tom vyobrazení těch lidoopů, které je více než srovnastelné se současnými trikovými možnostmi. Rovněž ztvárnění všech těch vesmírných těles předběhlo dobu. Když si uvědomíme, že je to vytvořeno bez jakýchkoli počítačových triků, není divu, že film získal Oskara za vizuální efekty.
Závěr filmu, od přistání na Jupiteru, je pak naprosto šíleným útokem na divákovu chápavost. Dějí se v něm věci, které jste rozhodně nečekali a i teď, když je vidíte, tak vůbec nechápete jejich význam. Závěr je rozhodně nutné vidět několikrát a ani tak nemáte zaručeno, že mu budete rozumět. Pro úplné pochopení je nutná znalost knižní předlohy.
(4,91 z 5)