Haunting of Whaley House, The (2012)

V noci dům pat­ří duchům! Běda tomu, kdo je při­jde rušit, nebo poško­dí nějak dům či jeho vyba­ve­ní…

Penny si během stu­dia medi­cí­ny zača­la nedáv­no při­vy­dě­lá­vat jako prů­vod­ky­ně v jed­nom z nej­stra­ši­del­něj­ších domů USA. Whaley House dnes už slou­ží jako turis­tic­ká atrak­ce v San Diegu, ale má za sebou oprav­du ponu­rou minu­lost. Nejen že v něm údaj­ně stra­ší a žijí ducho­vé, ale občas u něj dojde i k podiv­ným úmr­tím, či musí být někte­ří návštěv­ní­ci pře­ve­ze­ni do nemoc­ni­ce. Penny přes­to na duchy nevě­ří a nechá se pře­svěd­čit svým pří­te­lem a sku­pin­kou přá­tel, aby jim v noci udě­la­la sou­kro­mou pro­hlíd­ku. Jenomže nic se nemá brát na leh­kou váhu a ducho­vé nechtě­jí být ruše­ni! Jejich opo­váž­li­vost musí být po záslu­ze potres­tá­na…

Český název: Prokletí ve Whaley House

Režie: Jose Prendes

Rok výro­by: 2012

Délka: 89 min

Země: USA

Hrají:

Stephanie Greco...(Penny Abbot)

Alex Arleo...(Jake Wildman)

Arielle Brachfeld...(Vanessa Dane)

Graham Denman...(Craig Gavin)

Carolina Groppa...(Giselle James)

Lynn Lowry...(Bethany Romero)

Mindy Robinson...(Candy)

...a dal­ší

Když na vás hned v úvo­du vybaf­ne logo Asylum, všem rych­le dojde, že tady se asi o moc kva­lit­ní podí­va­nou jed­nat nebu­de. Od všech těch bra­ko­vých céč­ko­vých fil­mů o žra­lo­cích, zom­bie, nebo kata­stro­fic­kých a posta­po paskvi­lů se občas poku­sí zabrou­sit i do jiných sub­žánrů a ne vždy to dopad­ne vylo­že­ným prů­se­rem. Tato ducha­ři­na je toho důka­zem. Jde sice i tak o pod­prů­měr­nou podí­va­nou, ale na roz­díl od vět­ši­ny asy­lác­ké tvor­by doká­že nabíd­nout i něko­lik dob­rých scén a ne úpl­ně dement­ní (leč ne moc ori­gi­nál­ní) scé­nář.

Jasně, i zde je k vidě­ní kla­sic­ké „klišé“ ve for­mě hýba­jí­cích se před­mě­tů, vrzá­ní pan­tů, bou­chá­ní dve­ří, či „kro­ky na půdě“, ale dojde i k něja­ké­mu tomu gore, budou křu­pat krky, nesmí chy­bět pořád­né ječe­ní a dojde i k poku­su o rádo­by kre­a­tiv­ní úmr­tí (nabod­nu­tí na pum­pu či pro­bod­nu­tí letí­cí židlí…). Někdo se tře­ba i zasmě­je. Horší už to bylo se samot­ným pro­ve­de­ním těch­to scén – jak po tri­ko­vé strán­ce, tak i co se herec­kých výko­nů týče. Ale tak to není u této spo­leč­nos­ti nic nové­ho a člo­věk to tak nějak už i čeká.

Samozřejmě nebu­de chy­bět ani tro­cha naho­ty, pár trap­ných hlá­šek, srov­ná­ní Fulciho a Argenta, poslech­ne­me si roz­ho­vor o žen­ských bra­dav­kách (výbě­ru a srov­ná­ní), no a ke kon­ci se obje­ví i jakž­takž sne­si­tel­ná atmo­sfé­ra. Tento film není žád­né vele­dí­lo, ale roz­hod­ně si mys­lím, že nejde o vylo­že­nou ztrá­tu času. Co se Asylum týče, jde o jeden z těch sice pod­prů­měr­ných, ale lep­ších fil­mů.

Hodnocení: 40 %