#24 - Dracula (1958)

Dracula je jed­nou z nej­čas­tě­ji se na plát­ně obje­vu­jí­cích postav. Z těch horo­ro­vých jed­no­znač­ně. Christopher Lee je zase jed­ním z nej­zná­měj­ších před­sta­vi­te­lů tran­syl­ván­ské­ho hra­bě­te. Film se ve výčtu těch nej­lep­ších pros­tě musel obje­vit.

Dracula

The Horror of Dracula

Velká Británie, 1958, 82 minut

Režie:Terence Fisher

Scénář: Jimmy Sangster na zákla­dě romá­nu Brama Stokera

Hrají:

Peter Cushing (Doctor van Helsing)

Christopher Lee (Hrabě Dracula)

Michael Gough (Arthur)

Melissa Stribling (Mina)

Hned dal­ším horo­rem, se kte­rým se setká­vá­me, je opět spo­lu­prá­ce Fisher-Cushing-Lee a mož­ná ješ­tě může­me při­dat scé­náris­tu Jimmyho Sangstera, kte­rý se podí­lel i na The Curse of Frankenstein. „The Horror of Dracula“ je jejich dru­hým spo­leč­ním oži­ve­ním kla­sic­ké legen­dy a nut­no říci, že opět oži­ve­ním famóz­ním. V tom­to pří­pa­dě už je to dáno nejen herec­kým výko­nem Petera Cushinga, kte­rý je opět výteč­ný, ale také herec­kým umě­ním Chrise Leeho. Chris zde koneč­ně dostal mož­nost tro­chu lépe se před­vést, a to i ve své téměř sku­teč­né podo­bě, a hlav­ně koneč­ně zazněl i jeho hlas, kte­rý postu­pem let zís­kal na grá­dech. Kromě toho, že je v sou­čas­nos­ti patr­ně nej­star­ším nej­ob­sa­zo­va­něj­ším her­cem, je Chris také her­cem hla­so­vým, což uká­zal napří­klad ve fil­mech Tima Burtona, kte­rý Leeho čas­to obsa­zu­je, ane­bo hla­so­vou rolí Hraběte Dooku ve 3D „Klonových vál­kách“.

„The Horror of Dracula“ ane­bo pros­tě jen „Dracula“ je dal­ším ham­mer­ským majstršty­chem, kte­rým stu­dio pokra­čo­va­lo v tra­di­ci, kte­rou na Ostrovech zalo­ži­lo. Film má s „Frankensteinem“ mno­ho spo­leč­né­ho, a to nejen po strán­ce herec­ké, reži­sér­ské a scé­náris­tic­ké. Barvy fil­mu jsou vel­mi obdob­né, stej­ně jako zají­ma­vé exte­ri­é­ry, na něž jsme z kla­sic­kých ame­ric­kých horo­rů 30. let vůbec neby­li zvyk­lý. Studio Hammer posu­nu­lo kla­sic­ké monster-horory ješ­tě dál a vytvo­ři­lo sku­teč­ný kult.

Film opět pře­kva­pu­je svou syro­vos­tí a někte­ré scé­ny jsou tako­vé, že by divá­ci ve 30. letech patr­ně umí­ra­li na zásta­vu srd­ce. V dneš­ní době zná­me mno­hem a mno­hem natu­ra­lis­tič­těj­ší fil­my a sním­ky, kte­ré jsou doslo­va zamě­ře­ny na gore, a tak nás ani tri­ky v „Draculovi“ tolik nepře­kva­pí, ale musím říci, že jsou dosta­teč­ně efekt­ní. Probodávání srd­cí kolí­kem, zakous­nu­tí se do krku, zkr­va­ve­ná Draculova tvář, ale pře­de­vším úchvat­né finá­le, za kte­ré by se tri­ko­vě nemu­se­lo sty­dět ani Evil Dead.

„The Horror of Dracula“ si pohrá­vá s původ­ní před­lo­hou a nut­no říci, že se jí drží asi tolik jako „Dracula“ s Belou Lugosim. Skoro se mi chce říct, že nej­blí­že před­lo­ze byl „Nosferatu“. I v pří­pa­dě „The Horror of Dracula“ je pří­běh poměr­ně zjed­no­du­še­ný, Harker zde umí­rá, s lodí Demeter se vůbec nese­tká­me a navíc, Transylvánie zde nee­xis­tu­je, Draculovo hrab­ství je situ­o­vá­no kam­si, řekl bych do Německa. Ale je prav­dou, že na tom až tak nezá­le­ží. Důležité je, že základ­ní pří­běh je zacho­ván a stá­le se zde kla­de důraz na hra­bě­te, jeho tou­hu zís­kat ženy, kte­ré se mu na prv­ní pohled zalí­bí, a ovlá­dat je, jak to jen on doká­že.

Chris Lee vlo­žil do své­ho Draculy něco nové­ho, něco, co zde neměl ani Bela Lugosi a před ním ani Max Schreck. Schreck vytvo­řil až démo­nic­kou bes­tii, kte­rá byla ze všech nejmé­ně podob­ná člo­vě­ku. Démona, kte­rý si bere, co chce a na niko­ho se neo­hlí­ží. Determinují jej jeho potře­by a chtíč. Lugosi ved­le toho při­šel se šlech­ti­cem, vznos­ným a uhla­ze­ným mužem, kte­rý se pyš­nil uhran­či­vým pohle­dem a pokrou­ce­ný­mi prs­ty. Po nich nastou­pil prá­vě Lee, kte­rý jak­si sklou­bil dohro­ma­dy jak Lugosiho vzne­še­nost, tak Schreckohu divo­kost a démo­nič­nost. Při prv­ním setká­ní je Dracula šlech­ti­cem, pánem síd­la, ale již při dru­hém setká­ní se mění – pozo­ru­je­me divo­kou bytost, kte­rá prah­ne po krvi. Dracula v Chrisově podá­ní je vzne­še­ný a démo­nic­ký, kdy jeho divo­kost nej­ví­ce vystu­pu­je na povrch v závě­reč­né sek­ven­ci. Jednoznačně se jed­ná o dal­ší geni­ál­ní zpo­dob­ně­ní tran­syl­ván­ské­ho hra­bě­te A Lee se tak může bez­pro­střed­ně řadit ke svým před­chůd­cům i násle­dov­ní­kům v podo­bě Garyho Oldmana či Klause Kinskiho. I s nimi se ješ­tě setká­me.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Opět musím upo­zor­nit na nová­tor­ský pří­stup, musím kvi­to­vat pří­tom­nost krve, kte­rá k upí­ří­mu žán­ru pros­tě pat­ří. Devízou fil­mu jsou skvě­lé herec­ké výko­ny dvou před­sta­vi­te­lů hlav­ních rolí – Cushinga a Leeho.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Příběh je až pří­liš zjed­no­du­šen, a tak za sku­teč­ně nej­lep­ší pře­pis romá­nu lze pova­žo­vat až „Draculu“ z roku 1992. Jednotlivé posta­vy jsou pou­hý­mi posta­vič­ka­mi, sko­ro kari­ka­tu­ra­mi – mám na mys­li pře­de­vším Sewarda a Harkera. Nemluvě pak o absen­ci Renfielda.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 26.8.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---