Jestli o nějakém titulu můžeme letos hovořit jako o velmi očekávaném, 28 let poté bychom tak označit určitě mohli. Pokračování kultovního zombie thrilleru z roku 2001 v režii Dannyho Boyla má před sebou velká očekávání, na která odpovídá slibem hned trojité nálože.
Jestliže jsem film 28 dní poté dříve nazval kultovní záležitostí, myslím, že to není nijak přehnané označení. Režisér Danny Boyle, který má na kontě Oscara a Zlatý glóbus za film Milionář z chatrče a který je mimo jiné tvůrce i neméně legendárního Trainspottingu, tímto filmem redefinoval to, co znamená zombie film. V 28 dní poté se nevyskytují pomalu a mátožně se plazící nemrtví, dychtící pouze po lidském mozku, ale naopak dynamicky se pohybující bestie, jejichž touhu zabíjet nezpůsobuje kousnutí, ale nákaza virem zuřivosti. První díl zároveň dle mého názoru ukazuje, že i horor nebo thriller o zombíkách v sobě může skrývat kvalitní vztahové drama a otevírat i jistá morální dilemata, která se můžou objevit, když jde svět do úzkých. K dokonalosti a větší realističnosti pak určitě přispívá i nekvalitní domácí kamera, na kterou je film natočen a Cilian Murphy s Naomie Harris v hlavních rolích.
Na úspěch prvního filmu navázalo hned o šest let později neautorizované pokračování 28 týdnů poté (které je ale od originálu dost vzdálené a každý správný fanoušek původního díla o něm taktně pomlčí) a přibližně od podobné doby (rok 2007), čekali diváci na avizované pokračování od původních autorů. Dlouho to vypadalo, že se filmu nikdy nedočkáme, ale před pár lety byl kupodivu oznámen ne jeden, ale rovnou tři další pokračování. Letos do českých kin tedy přišel první díl zamýšlené trilogie, která slibuje rozvinutí původního příběhu. A po zhlédnutí musím říct, že na první pohled to nevypadá vůbec špatně. Novinka si sice z „originálu“ nebere nic víc než koncept rychlých vraždících monster, ale představuje nám i nové druhy zombíků a vlastně i kompletně jiné prostředí. Tentokrát tu místo industriálního Londýna máme malebné lesy a pobřeží severní Anglie (a ačkoliv to z tohoto filmu nevypadá, pravděpodobně se v budoucnu dočkáme nějakého příběhového propojení s jedničkou). Přičemž po technické stránce, tomu rozhodně není co vytknout. Zejména bych pochválil dynamický střih, který dodává příběhu svižné vyprávěcí tempo a podporuje kameru, která dává vyniknout jak hereckým výkonům, tak řadě praktických efektů, které potěší každého milovníka stříkající krve. Bohužel, kde to trochu u mě ztrácí body je příběh sám…celkově není špatný, ale v dílčích věcech začíná kulhat, což mi trochu kazí ten divácký zážitek. Teď nemyslím epizodickou stavbu vyprávění, kterou najdeme u více Boylových filmů, ale spíš takové drobnosti, jako nerealisticky přemoudřelé a uvědomělé dítě (které je tu hlavní postavou), situace, které ve scénáři postrádají dějový smysl (a slouží spíš jen jako záminka pro další scénu vraždění zombies), anebo velmi prazvláštní konec, který patrně bude dávat v kombinaci s dalším pokračováním smysl, ale zároveň naznačuje pokračování příběhu směrem, který dle mého názoru úplně otáčí myšlenku původního díla. A jasně, jsme o dvacet let jinde, a diváctvo si dnes žádá jiný druh zombie podívané než těsně po přelomu tisíciletí. Když k tomu pak ale přidáme, že druhé pokračování této nové trilogie režírovala úplně jiná režisérka, která jinak vytvořila několik rutinních a průměrných prací pro Marvel a MGM, nějak to ve mně nevzbuzuje důvěru. Doufal jsem, že Danny Boyle nápaditě oživí svůj koncept a nabídne nám umělecky kvalitní a zábavnou podívanou. A ano, do jisté míry se mu to povedlo, částečně jsem očekávaný zážitek dostal, ale nevím, jestli potřebuji ještě dvě další a jestli by se toto nedalo lépe dotáhnout k dokonalosti.
Jestli tedy váháte, zda na 28 let poté zajít do kina, myslím, že Vám to mohu doporučit. Minimálně je zajímavé vidět, kam se tvorba oscarového britského režiséra posouvá a kam se snaží posunout svůj kultovní hit. Pro milovníky zombies a thrillerů určitě můžu slíbit, že taky nebudou ochuzeni o svůj zážitek, ale stoprocentní dvojka, to za mě není. Navíc slibovaná trilogie, si zatím mé srdce taky moc nezískala.
