Bohemian Rhapsody

Jen málo­kte­rý živo­to­pis­ný film za posled­ní deká­du vyvo­lá­val tolik zájmu jako prá­vě film Bohemian Rhapsody, kte­rý pro­mí­ta­jí od čtvrt­ka všech­ny tuzem­ská kina. Kapela Queen a jejich frontman Freddie Mercury jsou totiž feno­mé­nem jako žád­ný jiný a na tenhle pří­běh fanouš­ci čeka­li mno­ho let. Nyní, po letech odkla­dů, tvůr­čích změ­nách a pro­blé­mech při natá­če­ní je film o jed­né z nej­vět­ších kapel his­to­rie koneč­ně na plát­nech kin. A ať už je výsled­ný film jaký­ko­liv, tahle více jak dvě hodi­ny dlou­há show je jed­no­znač­ně fil­mo­vou udá­los­tí, kte­rou si na vel­kém plát­ně nebu­de­te chtít nechat ují. 

Farrokh Bulsara (Rami Malek) měl jeden sen, být hudeb­ní­kem jaké­ho svět ješ­tě nevi­děl. Sám ješ­tě v roce 1969, kde se sezná­mil se svý­mi budou­cí­mi spo­lu­hrá­či, netu­šil, jak vel­kou díru do svě­ta udě­lá. Později znám jako Freddie Mercury, ten­to zpě­vák stál u zro­du kapel Queen, kte­rá se postu­pem času sta­la jed­nou z nej­vět­ších rocko­vých ikon, jejíž jmé­no je i dnes stej­ně vel­kým pojmem, jako v době jejich nej­vět­ší slá­vy.      

Musím se při­znat, že jsem z fil­mu měl cel­kem oba­vy. Přeci jen se u kor­mi­d­la i v hlav­ní roli vystří­da­lo hned něko­lik zvuč­ných jmen a i samot­ná finál­ní podo­ba fil­mu byla ovliv­ně­na nuce­ným odcho­dem Bryana Singera (film dokon­čil neu­ve­de­ný Dexter Fletcher). Výsledek je ale i přes znač­né úpra­vy sku­teč­né­ho pří­bě­hu a tro­chu povrch­něj­ší záběr fil­mu (jed­ná se spí­še o poctu než věr­nou adap­ta­ci pří­bě­hu kape­ly a jejích iko­nic­ké­ho frontma­na) hod­ně ener­gic­kou podí­va­nou, kte­rou není rad­no si nechat ujít. 

Bohemian Rhapsody totiž straš­ně moc těží z ener­gie kape­ly, kte­rou zub času ani tro­chu neotu­pil. Právě nao­pak. Díky fak­tu, že film line­ár­ně pro­chá­zí pří­bě­hem kape­ly a postup­ně pře­chá­zí od jed­no­ho vel­ké­ho hitu k dru­hé­mu (a to se na někte­ré z těch vel­kých ani nedo­sta­ne při sto­pá­ži sko­ro dvou a čtvrt hodi­ny), z oné Queen ener­gie nepo­vo­lí až do samot­né­ho kon­ce, ve kte­rém si tvůr­ci vystřih­nou v pod­sta­tě celé před­sta­ve­ní kape­ly v rám­ci Live Aid kon­cer­tu, kte­ré bývá ozna­čo­vá­no jako nej­lep­ší rocko­vé vystou­pe­ní všech dob. 

Film také sto­jí na pro­po­je­ní oné ener­gie a per­fekt­ním zosob­ně­ní Freddieho her­cem Rami Malekem. Těžko si před­sta­vit lep­ší herec­ký výkon pro­to­že jeho vyob­ra­ze­ní rocko­vé legen­dy je téměř bez­chyb­né a mini­mál­ně co se týče per­so­ny frontma­na na pódiu nemá chy­bu. Díky živel­né ener­gii nej­vět­ších hitů kape­ly a jeho herec­ké­mu kon­cer­tu (ano muse­lo to být) se tak není čemu divit, že je film vyná­šen do nebes kde to jen jde. Faktem ale je, že pokud se na film jako tako­vý zamě­ří člo­věk tro­chu stříz­li­věj­ším pohle­dem, jsou patr­né i občas­né nedo­stat­ky, kte­ré za mě fil­mu brá­ní stát se tím ulti­mát­ním fil­mo­vým por­trétem hudeb­ní iko­ny.   

Na fil­mu je totiž až pří­liš znát zásah kape­ly do samot­né­ho pří­bě­hu (ostat­ně důvod proč od pro­jek­tu ode­šel tře­ba Sacha Baron Cohen), kte­rý je tro­chu předžvý­ka­nou a upra­ve­nou ver­zí toho, co se sku­teč­ně sta­lo a film pro­dá­vá vše v tro­chu čer­no­bí­lej­ším sty­lu a nepo­klá­dá se pří­liš do samot­né­ho záku­li­sí a pro­ble­ma­tic­kých témat. Pokud však od fil­mu neče­ká­te věr­ný živo­to­pis­ný por­trét ale spí­še sluš­ně nato­če­nou poctu, pak vás to asi pří­liš trá­pit nebu­de. Čekáte-li ovšem náhled pod poklič­ku, moc se ho v rám­ci Bohemian Rhapsody nedo­čká­te. 

Druhým pro­blé­mem fil­mu je fakt, že změ­na reži­sé­rů po půl­ce natá­če­ní je citel­ná - v někte­rých momen­tech jde vidět i přes oči­vid­nou sna­hu tro­chu jiný cit pro samot­nou akci a film tak v někte­rých pasá­žích zvlá­dá zachy­tit atmo­sfé­ru jed­no­du­chý­mi zábě­ry a pra­cí s kame­rou a v jiných půso­bí až zby­teč­ně stro­je­ně (a mož­ná až pří­liš mecha­nic­ky). Tohle je napří­klad patr­né v rám­ci závě­reč­né­ho vystou­pe­ní, kte­ré díky her­cům a ener­gii skla­deb (a vel­mi přes­né rea­li­za­ci samot­né­ho památ­né­ho kon­cer­tu - porov­nej­te si to se zázna­mem z roku 1985) doza­jis­ta zasáh­ne všech­ny v kinosá­le, způ­sob sní­má­ní kape­ly je ale hned v něko­li­ka momen­tech tro­chu nešťast­ný a člo­věk se tak má pro­blém opros­tit od poci­tu, že akté­ři nejsou ve stu­diu ale sku­teč­ně na pódiu v Londýně. Tohle naru­še­ní fil­mo­vé ilu­ze řeme­sl­nou strán­kou fil­mu je kaž­do­pád­ně pří­tom­né hned v něko­li­ka momen­tech v prů­bě­hu fil­mu.   

Co si tedy z fil­mu Bohemian Rhapsody odnést? Jedná se roz­hod­ně o vyda­ře­nou poctu iko­ně hudeb­ní­ho prů­mys­lu, na kte­rou se vypla­ti­lo si počkat. Fenomenální Rami Malek a výběr nej­vět­ších hitů kape­ly vás strh­nou a nepus­tí do kon­ce závě­reč­ných titul­ků (ani u mar­ve­lo­vek nezů­stá­va­jí do úpl­né­ho kon­ce tako­vá kvan­ta lidí v sále). Jako film má ovšem tenhle por­trét kape­ly pár zna­tel­ných vad na krá­se, kte­ré mu zabra­ňu­jí stát se oním jedi­neč­ným por­trétem kte­rý by se tuč­ně zapsal do his­to­rie kine­ma­to­gra­fie, před­po­kla­dy pro to by tam totiž byly. Jen by musel být tvůr­ci ochot­ní jít tro­chu více do hloub­ky a za kame­rou by musel stát tro­chu schop­něj­ší reži­sér a scé­náris­ta. 

Každopádně i tak mi nezbý­vá nic jiné­ho, než tenhle hudeb­ní živo­to­pis­ný film jen a jen dopo­ru­čit. Jen málo­kte­rý film se totiž může pyš­nit tím, že má takhle sil­nou hudeb­ní ener­gii a takhle přes­né zosob­ně­ní iko­ny hudeb­ní­ho prů­mys­lu. Přeci jen Queen jsou jen jed­ni. A pokud si Rami Malek za tuhle roli nevy­slou­ží ale­spoň nomi­na­ci na Oscara, kole­du­je si aka­de­mie o veřej­né pro­tes­ty.  

Energická pocta kape­le, ve kte­ré napros­to neví­da­ným způ­so­bem domi­nu­je Rami Malek v roli jed­né z nej­vět­ších ikon hudeb­ní­ho prů­mys­lu. Přičtěte si k tomu výběr těch nej­vět­ších hitů kape­ly Queen a máte dosta­tek důvo­du pro fanouš­ky k tomu, aby film glo­ri­fi­ko­va­li do nebes. Pokud ovšem od fil­mu oče­ká­vá­te sna­hu jít tro­chu pod poklič­ku samot­né kape­le a její­mu frontma­no­vi, bude­te v tomhle ohle­du tro­chu zkla­má­ni, neboť Dexter Fletcher a Bryan Singer ser­ví­ru­jí pod­le not zbý­va­jí­cích čle­nů kape­ly čás­teč­ně předžvý­ka­ný a upra­ve­ný pří­běh, kte­rý se odmí­tá nějak hlou­bě­ji věno­vat záku­lis­ním udá­los­tem v his­to­rii sku­pi­ny. Stejně jako po řeme­sl­né strán­ce, kde film ne vždy fun­gu­je na tako­vé úrov­ni jako by si jeho herec­ká a hudeb­ní slož­ka zaslou­ži­la. I tak se ovšem jed­ná o ener­gic­kou zále­ži­tost, kte­rá strh­ne masy a před­klá­dá dal­ší důkaz o tom, jak moc vel­kou iko­nou tahle kape­la je i po dlou­hých letech od jejich posled­ní­ho kon­cer­tu v původ­ní sesta­vě.