V souvislosti s tímto filmem se všude možně používá název „3Bobule“, leč na plakátu i ve filmu samotném je použit název „3OBULE“. To jen tak pro zajímavost.
Na začátek ještě malá rekapitulace. První Bobule (2008) vyprávěly o dvojici pražských podvodníků, kteří uprchnou před svými pronásledovateli na jižní Moravu a objevují zde nejen půvaby přírody a vinných sklípků, ale i místních pohledných vinařek. V praxi ale šlo v zásadě jen o celovečerní reklamu na Mikulov a moravské vinice, doplněnou o kostrbatě poslepované scénky a izolované hlášky, která pod záštitou letní oddychové komediální pohody nabídla v podstatě jen hezky nasnímané nic s nesympatickými hlavními hrdiny, hromadou pseudo-filozofování o víně a snůškou stereotypních klišé o prosluněné moravské utopii coby krajině plné odpočinku, povolných žen a bodrých stréců. Narychlo spíchnuté pokračování 2Bobule(2009) k tomu všemu přidávalo ještě vedlejší postavy nájemného vraha a členů mafiánské rodinky, přičemž ale v důsledku katastrofálního scénáře a vyloženě odbyté režie znechutilo i většinu těch diváků, co měli tendenci předchozí díl obhajovat.
 |
| Zdroj fotek: bioscop.cz |
Zápletka třetího dílu spočívá v tom, že Honzovi s Klárou (Kryštof Hádek a Tereza Ramba), kteří spolu čekají již třetí dítě, coby majitelům vinařství podnikání příliš nevzkvétá a kromě partnerské krize a komplikací se zloději hroznů tak řeší i problémy finanční. Na vinobraní za nimi pak přijede Honzův kamarád Jirka (Lukáš Langmajer) s nabídkou pomoci, která má přijít od slovenského podnikatele Mira (Braňo Deák). Ten má však s jejich vínem nekalé plány (a ani Jirkovo svědomí se nezdá být úplně čisté).
Do děje plného klamání a podvodů pak vstupují ještě drobné podzápletky s moravskou policií a s dětmi hlavních hrdinů, které ale vesměs nikam moc nevedou a působí spíš výplňově. Stejný dojem vyvolávají i mnohé bezdějové záběry věnované přeletům kamery nad sluncem zalitou krajinou, plkání o víně, náhodným zjevením známých osobností a – v tom nejhorším případě – předvádění značky nějakého sponzora).
Slabinou je i humor, který se ve filmu 3Bobuletéměř nevyskytuje. Spíš než na komediální strunu se totiž jeho tvůrci (v čele se seriálovým režisérem Martinem Koppem, který předtím natočil Bajkery) snaží zahrát na strunu nostalgickou, v rámci níž se vrací k motivům známým z předchozích dvou dílů a zároveň mnohé scény podmalovávají jalovými vinařskými moudry zesnulého Klářina otce, pronášené hlasem Václava Postráneckého, jemuž je snímek v závěru věnován. Mezi kvalitativně silnější aspekty se tak kromě technické stránky filmu (líbivá kamera, profesionálně zvládnuté svícení, písničkový soundtrack…) řadí už jen výkony vcelku snaživých herců, jimž však do jisté míry podkopávají nohy charaktery a chování jejich scenáristicky špatně ošetřených hrdinů.
Práce s postavami výrazně pokulhává především v tom, že všechny jejich partnerské rozbroje a neshody, odvíjející se především od různých nedostatků mužů (lhaní, nezodpovědnost, ješitnost, neustálé opíjení se), jsou najednou odpuštěny a vyřešeny během posledních pěti minut, aniž by se kterýkoli z nich musel příliš snažit o nápravu nebo alespoň svůj postoj jakkoli změnil. Stejně tak se dá podivovat i tomu, proč postava ctižádostivé policistky (která je divákům z nějakého obskurního důvodu poprvé představena nejprve nahá, jak vychází z koupelny, a pak při oblékání před zrcadlem) naváže v závěru snímku vášnivý vztah s někým, s kým v celém filmu prohodila asi jen dvě věty a prakticky neexistuje důvod, jenž by takové vyústění ospravedlňoval.
Po jedenácti letech tak vstupuje do kin pokračování, které je i přes veškeré výše zmíněné výtky z celé trilogie v podstatě nejlepší, ale skutečně jen o chlup. Z velké části je to přitom zásluha vysoce kvalitního řemeslného zpracování, protože z hlediska obsahu znamenají 3Bobule návrat k předešlým dílům zejména v tom smyslu, že jsou v nich příběhová prázdnota a scenáristická hlušina opět marně vydávány za příznaky oddychové nenáročné podívané s atmosférou ovíněné letní idylky.
