3Bobule – Recenze – 40%

3bobulerecenzefilm

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

V sou­vis­los­ti s tím­to fil­mem se všu­de mož­ně pou­ží­vá název „3Bobule“, leč na pla­ká­tu i ve fil­mu samot­ném je pou­žit název „3OBULE“. To jen tak pro zají­ma­vost.

Na začá­tek ješ­tě malá reka­pi­tu­la­ce. První Bobule (2008) vyprá­vě­ly o dvo­ji­ci praž­ských pod­vod­ní­ků, kte­ří uprch­nou před svý­mi pro­ná­sle­do­va­te­li na již­ní Moravu a obje­vu­jí zde nejen půva­by pří­ro­dy a vin­ných sklíp­ků, ale i míst­ních pohled­ných vina­řek. V pra­xi ale šlo v zása­dě jen o celo­ve­čer­ní rekla­mu na Mikulov a morav­ské vini­ce, dopl­ně­nou o kostr­ba­tě posle­po­va­né scén­ky a izo­lo­va­né hláš­ky, kte­rá pod zášti­tou let­ní oddycho­vé kome­di­ál­ní poho­dy nabíd­la v pod­sta­tě jen hez­ky nasní­ma­né nic s nesym­pa­tic­ký­mi hlav­ní­mi hrdi­ny, hro­ma­dou pseudo-filozofování o víně a snůš­kou ste­re­o­typ­ních klišé o pro­slu­ně­né morav­ské uto­pii coby kra­ji­ně plné odpo­čin­ku, povol­ných žen a bod­rých stré­ců. Narychlo spích­nu­té pokra­čo­vá­ní 2Bobule(2009) k tomu vše­mu při­dá­va­lo ješ­tě ved­lej­ší posta­vy nájem­né­ho vra­ha a čle­nů mafi­án­ské rodin­ky, při­čemž ale v důsled­ku kata­stro­fál­ní­ho scé­ná­ře a vylo­že­ně odby­té režie zne­chu­ti­lo i vět­ši­nu těch divá­ků, co měli ten­den­ci před­cho­zí díl obha­jo­vat.

Zdroj fotek: bioscop.cz

Zápletka tře­tí­ho dílu spo­čí­vá v tom, že Honzovi s Klárou (Kryštof Hádek a Tereza Ramba), kte­ří spo­lu čeka­jí již tře­tí dítě, coby maji­te­lům vinař­ství pod­ni­ká­ní pří­liš nevzkvé­tá a kro­mě part­ner­ské kri­ze a kom­pli­ka­cí se zlo­dě­ji hroz­nů tak řeší i pro­blémy finanč­ní. Na vino­bra­ní za nimi pak při­je­de Honzův kama­rád Jirka (Lukáš Langmajer) s nabíd­kou pomo­ci, kte­rá má při­jít od slo­ven­ské­ho pod­ni­ka­te­le Mira (Braňo Deák). Ten má však s jejich vínem neka­lé plá­ny (a ani Jirkovo svě­do­mí se nezdá být úpl­ně čis­té).

Do děje plné­ho kla­má­ní a pod­vo­dů pak vstu­pu­jí ješ­tě drob­né pod­zá­plet­ky s morav­skou poli­cií a s dět­mi hlav­ních hrdi­nů, kte­ré ale vesměs nikam moc neve­dou a půso­bí spíš výpl­ňo­vě. Stejný dojem vyvo­lá­va­jí i mno­hé bezdě­jo­vé zábě­ry věno­va­né pře­le­tům kame­ry nad slun­cem zali­tou kra­ji­nou, plká­ní o víně, náhod­ným zje­ve­ním zná­mých osob­nos­tí a – v tom nej­hor­ším pří­pa­dě – před­vá­dě­ní znač­ky něja­ké­ho spon­zo­ra).

Slabinou je i humor, kte­rý se ve fil­mu 3Bobuletéměř nevy­sky­tu­je. Spíš než na kome­di­ál­ní stru­nu se totiž jeho tvůr­ci (v čele se seri­á­lo­vým reži­sé­rem Martinem Koppem, kte­rý před­tím nato­čil Bajkery) sna­ží zahrát na stru­nu nos­tal­gic­kou, v rám­ci níž se vra­cí k moti­vům zná­mým z před­cho­zích dvou dílů a záro­veň mno­hé scé­ny pod­ma­lo­vá­va­jí jalo­vý­mi vinař­ský­mi moud­ry zesnu­lé­ho Klářina otce, pro­ná­še­né hla­sem Václava Postráneckého, jemuž je sní­mek v závě­ru věno­ván. Mezi kva­li­ta­tiv­ně sil­něj­ší aspek­ty se tak kro­mě tech­nic­ké strán­ky fil­mu (líbi­vá kame­ra, pro­fe­si­o­nál­ně zvlád­nu­té sví­ce­ní, pís­nič­ko­vý soun­d­track…) řadí už jen výko­ny vcel­ku sna­ži­vých her­ců, jimž však do jis­té míry pod­ko­pá­va­jí nohy cha­rak­te­ry a cho­vá­ní jejich sce­náris­tic­ky špat­ně ošet­ře­ných hrdi­nů.

Práce s posta­va­mi výraz­ně pokul­há­vá pře­de­vším v tom, že všech­ny jejich part­ner­ské roz­bro­je a nesho­dy, odví­je­jí­cí se pře­de­vším od růz­ných nedo­stat­ků mužů (lha­ní, nezod­po­věd­nost, ješit­nost, neu­stá­lé opí­je­ní se), jsou najed­nou odpuš­tě­ny a vyře­še­ny během posled­ních pěti minut, aniž by se kte­rý­ko­li z nich musel pří­liš sna­žit o nápra­vu nebo ale­spoň svůj postoj jak­ko­li změ­nil. Stejně tak se dá podi­vo­vat i tomu, proč posta­va cti­žá­dosti­vé poli­cist­ky (kte­rá je divá­kům z něja­ké­ho obskur­ní­ho důvo­du popr­vé před­sta­ve­na nej­pr­ve nahá, jak vychá­zí z kou­pel­ny, a pak při oblé­ká­ní před zrca­dlem) navá­že v závě­ru sním­ku váš­ni­vý vztah s někým, s kým v celém fil­mu pro­ho­di­la asi jen dvě věty a prak­tic­ky nee­xis­tu­je důvod, jenž by tako­vé vyús­tě­ní ospra­vedl­ňo­val.

Po jede­nác­ti letech tak vstu­pu­je do kin pokra­čo­vá­ní, kte­ré je i přes veš­ke­ré výše zmí­ně­né výtky z celé tri­lo­gie v pod­sta­tě nej­lep­ší, ale sku­teč­ně jen o chlup. Z vel­ké čás­ti je to při­tom záslu­ha vyso­ce kva­lit­ní­ho řeme­sl­né­ho zpra­co­vá­ní, pro­to­že z hle­dis­ka obsa­hu zna­me­na­jí 3Bobule návrat k pře­de­šlým dílům zejmé­na v tom smys­lu, že jsou v nich pří­bě­ho­vá prázd­no­ta a sce­náris­tic­ká hlu­ši­na opět mar­ně vydá­vá­ny za pří­zna­ky oddycho­vé nená­roč­né podí­va­né s atmo­sfé­rou oví­ně­né let­ní idyl­ky.